Ilustrační FOTO - Pixabay

Staré sklo nevyhazujte, očistěte je

V mnoha rodinách si jako vzpomínku na svoje předky uchováváme drobné předměty: skleněné, kovové, porcelánové, keramické, ba i dřevěné nebo textilní. Čas i kdysi běžné používání se na jejich vzhledu podepsaly. Většinou je ponecháváme tak, jak jsou, jen z nich setřeme prach a přitom (přiznejme si to) obdivujeme zručnost tehdejších řemeslníků. Nemyslíme na starožitnosti, jejichž cenu je možno vyvažovat zlatem. Jsou pro nás mnohdy mnohem cennější, protože tiše vyprávějí příběhy životního stylu našich předchůdců. I babičky měly doma takové předměty a hýčkaly je.

I když staré předměty jsou nejkrásnější v tom stavu, v jakém jsou, občas podlehneme pokušení a snažíme se jim vrátit zašlou slávu. Což je dobře! U skleněných a porcelánových výrobků se to může podařit relativně snadno, pokud se nepokusíme »dobarvit« a opravit všechny kytičky, stromečky, postavy a figurky na nich, aby vypadaly jako nové v čase, kdy si je naši předci kupovali. Je to samozřejmě možné, v prodejnách uměleckých potřeb jsou barvy, které vám to umožní. Avšak zhola zbytečné. Půvab starých věcí, pokud nejsou totálně poničené, je právě v jejich vzhledu. Však to babičky dobře věděly, a díky tomu si jejich historické krásy dosud užíváme.

Ilustrační FOTO - Pixabay

Dnes se budeme věnovat především čištění skleněných starožitných výrobků a budeme přitom využívat výhradně zkušeností našich maminek a babiček. Není to totiž složité. Nikdy, a to zdůrazňujeme, NIKDY, k jejich očistě nepoužívejte myčky na nádobí. A to platí i o výrobcích z porcelánu a keramiky. Stačí zvolit vhodný čistící přípravek.

Babičky skleničky, karafy, vázy, mísy i skleněné talířky a talíře, zásadně omývaly v roztoku vlažné mýdlové vody sepraným plátěným hadříkem. Zprvu je krátce namočily a poté něžně, kousek po kousku, omývaly. Poté je opláchly v čisté vlažné vodě, na měkké bavlněné utěrce nechaly okapat a poté látkou, která nezanechává chlupy, vyleštily.

Dnes máme k šetrné očistě skla k dispozici saponáty, ale také utěrky z mikrovlákna. Nejsou drahé (balíček tří utěrek pořídíte do stokoruny a vydrží vám velmi dlouho), mají neuvěřitelné vlastnosti, využít je můžete i k běžnému mytí oken. Jejich výhodou je, že nezanechávají žádné šmouhy. Při jejich použití netřeba žádného chemického přípravku. V případě, že máte na matných nebo barevných starých skleničkách skvrny, které nepustí běžným umytím, přidejte do vody několik kapek čpavku, nechte zhruba hodinu působit, hodně zašpiněné skleničky bez ozdob nechte v roztoku čpavku (na litr vody dvě lžičky) přes noc, poté je opláchněte, umyjte a vyleštěte. Pracujte v dobře větrané místnosti.

Babičky používaly k očistě skleněných nádob všeho druhu, které odolávaly jiným pokusům po zbavení nečistot, louh. Nezapomeňte na brýle a ochranné rukavice. Poměr ředění: 2000 ml teplé vody/hrnek louhu. Skleničky ponořte na chvilku do roztoku, poté důkladně opláchněte, umyjte a vyleštěte. Pozor! Louh je žíravina, a navíc rozpouští prakticky všechny druhy laku, ale i lepidel. Babičky by skleničky, hrnky ani jiné věci s bohatým barevným dekorem do louhu nikdy nedaly! Věřte jejich zkušenosti. Ony s louhem uměly pracovat! Však jim pomáhal i při praní bílého lněného prádla.

A ještě pár dobrých, opravdu dobrých, babských rad. Zářezy u broušeného skla čistěte starým zubním kartáčkem. Poté opláchněte teplou (ne však horkou) vodou, nechte okapat a vyleštěte čistou lněnou utěrkou. Sklo s kovovými ozdobami nikdy babičky nenamáčely ve vodě. Opatrně smotky plátna omyly sklo, kovové ozdoby nechaly suché, jen je přeleštily například flanelem. Dobrým řešením je omytí hadříkem namočeném v denaturovaném lihu. Ten je dobrým řešením i k nablýskání skleněných poliček, desek a talířů, které nepoužíváme k podávání pokrmů. Ani dnešní moderní přípravky k čištění skla, vesměs modré barvy, »denaturát« nemohou překonat.

A teď ještě o vázách, karafách a podobných nádobách. Vnější očista je stejná, jako u jiných skleněných výrobků. Problémy jsou s usazeninami uhličitanu vápenatého uvnitř váz. Babičky používaly k očistě destilovanou vodu, častěji však vlažný roztok vody a obyčejný ocet (poměr ředění 1:1). V karafách zůstávají tmavé skvrny od alkoholu, zejména pokud je necháváte uzavřené zátkami. Zbytky alkoholu se usadí na stěnách a vyčistit je bývá složité. Babičky si věděly rady. Karafu vypláchly teplou vodou, naplnily do poloviny roztokem vlažného octa a kuchyňské soli, přidaly hrst syrové rýže. Opakovaně protřepaly. Poté, co skvrny zmizely, karafu pečlivě vypláchnuly a nechaly okapat.

Ach, ty naše babičky! Věděly si se vším rady!

(jan)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.9, celkem 9 hlasů.

(jan)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.