Rozhovor Haló novin s Miloslavou Vostrou, kandidátkou KSČM do Senátu za volební obvod č. 30 – Kladno

Volme do Senátu lidi, kteří budou pracovat pro občany

Jste poslankyní za KSČM od roku 2002. Proč jste se nyní rozhodla kandidovat do Senátu?

Myslím si, že k takovému rozhodnutí musí člověk dozrát. Senát je druhá komora Parlamentu ČR, což si myslím, že je v dnešní době trošičku upozaďováno. Má také zákonodárnou pravomoc, také schvaluje zákony, je pravda, že má trošičku jiný styl jednání, ale ve své podstatě pořád patří do parlamentu. Hranice 41 let pro vstup do Senátu podle mě také není stanovena jen tak, zákonodárci tím zřejmě mysleli, že tam mají být lidé, kteří už mají nějaké životní zkušenosti. Nabídky kandidovat do Senátu jsem dostávala už dříve, ale jak říkám, ke každému rozhodnutí musí člověk nějakým způsobem dozrát. Mám dva důvody, proč jsem se rozhodla nyní kandidovat. Jednak si myslím, že za tu dlouhou řadu let ve Sněmovně budu schopna zužitkovat zkušenosti, které jsem tam získala. Druhý důvod je ten, že současné složení Senátu podle mě neodráží atmosféru, která je ve společnosti. Myslím si, že kdyby tam více zazněl levicový hlas, tak by možná pro některé občany byla i samotná existence Senátu poněkud přijatelnější, než je teď.

KSČM měla k horní parlamentní komoře negativní vztah, její voliči Senát odmítají. Jak je chcete motivovat, aby k volbám šli a odevzdali hlas kandidátům KSČM?

KSČM je přesvědčena, že vzhledem k velikosti České republiky a počtu obyvatel je horní komora Parlamentu trošičku nadstandard, a to ekonomicky i pokud jde o legislativní proces. Nicméně nebudu zastírat, že není politická vůle s tím něco dělat. Muselo by dojít ke změně ústavních zákonů, a i samotný Senát by musel rozhodnout o tom, že bude zrušen. To asi v tuto chvíli opravdu není průchozí, už vzhledem k jeho složení. Takže moje vize je, a snažím se o tom přesvědčit naše voliče, že když už Senát je, tak by měl sloužit především občanům. Proto bych byla velmi ráda, kdyby lidé šli volit do Senátu, a to včetně těch, kteří o jeho funkčnosti pochybují. Musíme si uvědomit, že dokud tam nebudou lidé, kteří budou chtít něco dělat pro občany, dokud tam bude převládat politika a politikaření, která zásadně vystupuje proti dolní komoře a dokud se tam nebude jednat věcněji, tak Senát bude pořád takovou popelkou, kterou nikdo nebude chtít. Na druhou stranu ale jsme v situaci, kdy se nedá zrušit, proto říkám, pojďme volit do Senátu a volme tam lidi, kteří budou pracovat pro občany. Když už Senát máme, tak ať funguje tak, jak má.

Utkáte se s poměrně silnými soupeři. Jak odhadujete svoje šance?

Jednak musím říct, že jsem překvapena počtem kandidátů. Nepamatuji si, kdy jsme v senátních volbách měli za obvod Kladno 13 kandidátů. Je ale také vidět určitý posun. Dříve byli nominováni za jednotlivé strany spíše regionální politici, nyní je evidentní, že politické subjekty sázejí na známé tváře. Zkušenosti z minulých voleb zřejmě ukázaly, že známost dané osobnosti hraje při rozhodování voličů velkou roli.

Co se týká politických soupeřů, tak určitě k těm vážným patří kandidát ODS a kolega ze Sněmovny Petr Bendl či primátor Kladna Milan Volf, který je populární politik, pokud jde o Kladno, ale samozřejmě obvod není jenom město, takže uvidíme, jak se k tomu postaví obce. Mezi silné kandidáty určitě patří senátor ČSSD Jiří Dienstbier, který mandát obhajuje a nepodceňuji ani kandidátku za ANO Michaelu Vojtovou, která je krajskou zastupitelkou. To si myslím, že jsou takoví nejsilnější protikandidáti právě proto, že jejich tváře jsou veřejnosti známé. Nechci se tím nějak dotknout ostatních kandidátů, určitě to jsou lidé inteligentní, kteří vědí, s jakými prioritami do Senátu jdou, ale většinou jsou známí jenom v té dané části.

A pokud jde o ty šance?

Já vždycky říkám, že člověk míní a volič mění. Musím přiznat, že šance nedokážu odhadnout. Volby se konají v době koronaviru, okres Kladno patří k postiženějším okresům, nebudu zastírat, že naši voliči jsou spíš z té starší generace, a nejsem si jista, nakolik se budou obávat jít k volbám, nebo, pokud budou v karanténě, nakolik budou ochotni dojet do okresního města, aby tam odvolili z auta. Takže to jsou všechno momenty, které si v této chvíli nejsem schopna ani sama pro sebe vyhodnotit.

Jaký výsledek byste považovala za úspěch?

Osobně bych považovala za opravdu velký úspěch, kdyby se počet hlasů odevzdaných pro mě pohyboval kolem deseti procent. Chápu, že pro někoho to může být málo, ale když si uvědomíme, že je 13 kandidátů, že hlasy budou s největší pravděpodobností velmi rozmělněné, tak si myslím, že těch deset procent hlasů by pro mě osobně představovalo úspěch.

Zastavme se u vaší práce ve Sněmovně. Co pro vás bylo za těch 18 let nejtěžší?

Nejtěžší to pro mě bylo úplně na začátku, to znamená přechod z toho běžného života do vrcholné politiky, kdy jsem zjistila, jak my občané vidíme práci Sněmovny zvenku úplně mylně. Zřejmě jako většina lidí jsem si také říkala: jenom tam sedí, nic se jim nedaří a tak podobně, ale pak jsem zjistila, že to tak není, že je tady jednací řád, procedury, které neuspěcháte atd., takže ten přechod z pracovního života mimo Sněmovnu do pracovního života ve Sněmovně byl pro mě do doby, než jsem se naučila, jak to ve Sněmovně chodí, dost těžký.

Druhé období, které bylo pro mě s otazníkem, je právě to současné. Nebudu zastírat, že výsledek voleb v roce 2017 byl pro mě určitým rozčarováním. Musíme si uvědomit, že v té době jsme měli docela silné pozice na krajích, a tak jsem předpokládala velmi naivně, že voliči dokážou tu práci ocenit. Z výsledku voleb jsem byla rozčarovaná a začala jsem uvažovat nad tím, co vlastně člověk může udělat víc, aby tu svoji práci dokázal prodat. Neumíme lidem říci: tohle se nám povedlo, to jsme chtěli udělat, a naopak tohle se nám nepovedlo a chceme to udělat. Je ale vidět, že Sněmovna je živý orgán a kupodivu i s tím nejmenším počtem poslanců ta poslanecká matematika vyšla tak, že se nám podařilo vyjednat vedení dvou výborů. Pravdou je, že v této pozici se více dostáváme do médií a můžeme daleko více vysvětlovat svoje postoje. Musíme si uvědomit, že k politice patří i mediální svět a pokud nemáte tu politickou důležitost, tak média nemají důvod vás oslovovat. Takže si myslím, že paradoxně v tomhle ohledu se nám podařilo dostat o trochu větší prostor v médiích, což si myslím, že je krok dobrým směrem. Je potřeba říci, že práce v Poslanecké sněmovně je hodně provázána i s kraji, byť to tak možná zdálky nevypadá, protože i kraje mají zákonodárnou pravomoc a politika strany se promítá jak na krajské úrovni, tak i ve Sněmovně. No a nám, jako KSČM, to chybí ještě završit v tom Senátu.

Připomeňte, co všechno se poslancům KSČM za tuto dobu podařilo prosadit a kdy vaše úsilí skončilo nezdarem?

Musím říct, že tak jak se měnily vlády, i úspěšnost našeho klubu byla různá. Nejhorší to určitě bylo za vlád, kdy byli premiéři z ODS, protože s námi jako s opoziční stranou nebylo vůbec jednáno. Byla to složitá období, kdy se nám toho mnoho nepodařilo, protože na to nebyla politická síla. To, co já považuji za velký neúspěch, bylo schválení církevních restitucí. Byť jsme byli v opozici se sociální demokracií, tak bohužel v tom počtu, v jakém byla ČSSD a my, se nám nepodařilo zabránit přijetí tohoto zákona. Hned následující vláda Bohuslava Sobotky sice měla možnost tento zákon zrušit, ale už do toho nešla. To byly momenty, kdy jsme se opravdu hodně snažili, ale ten výsledek nebyl.

V poslanecké práci však záleží i na tom, čemu se třeba podaří zabránit. Není to jenom o jednotlivých návrzích zákonů, ale o řadě pozměňujících návrhů, které zabrání tomu nejhoršímu dopadu na občany. K tomu došlo například při novele zákoníku práce, kde jsme se snažili o to, aby ten dopad na zaměstnance nebyl až tak velký, a to se nám povedlo. V tomto volebním období, i proto, že tolerujeme vládu, se nám daří prosazovat hodně věcí především ze sociální oblasti.

V tomto volebním období to je poprvé, kdy se postavení KSČM ve Sněmovně výrazně změnilo. Co pro vás fakt, že tolerujete vládu hnutí ANO a ČSSD, znamená?

Je to velký rozdíl. Když jste čistě opoziční politická strana, tak v podstatě nenesete odpovědnost za žádné rozhodnutí jak politické, tak ekonomické. To znamená, že můžete dávat pozměňovací návrhy bez ohledu na to, jaký dopad mají na veřejné finance, na státní rozpočet atd. Pokud jste ale strana, která i když je nevládní, toleruje vládu, tak ať chcete nebo nechcete, určitý díl odpovědnosti za to, jak ta menšinová vláda funguje, máte. Takže rozdíl je v tom postavení a v té míře odpovědnosti, kterou máte. Za ty tři roky, které jsme v této pozici, jsme byli velmi často při rozhodování ve velmi složité situaci, protože, jak se říká, čertík je v detailu. I když jsme třeba s určitým záměrem zákona souhlasili, vždycky tam byl nějaký detail, s kterým jsme měli problém. Takže musíme být daleko více ostražití, protože často to pak vypadá, když určitý zákon nepodpoříme, že jsme vlastně proti našemu programu, ale tak to není, vždycky je to v tom detailu.

Jsem naopak ráda, že se nám podařilo udělat hodně věcí pro malé obce, jsem ráda, že můžeme vyjednávat o zdravotnictví, že máme dobré vyjednávací možnosti i co se týká ministerstva práce a sociálních věcí a svým způsobem můžeme nasměrovat, a také se o to snažíme, veřejné rozpočty do oblastí, které si myslíme, že jsou pro chod našeho státu důležité. Je pravda, že tím, že vládu tolerujeme, máme přece jenom trošičku silnější mandát.

Snažíme se jednat s vládními stranami nad každým zákonem, nad každou problematikou, a když něco vidíme jinak a je to třeba opravit, tak to děláme formou pozměňovacích návrhů. Jako příklad uvedu poslední novelu státního rozpočtu, kdy se zvyšoval schodek na půl bilionu. Vláda pouze předložila číslo a my jsme ji donutili, aby rozepsala přesně, kam ty peníze půjdou a aby se to dostalo do zákona. To je velmi důležité, protože to znamená, že jsme ty peníze takzvaně »omašličkovali« a vláda s nimi nemohla nakládat dle své libosti. Takže my jsme schopni s vládou vyjednávat a posunout ji tak, aby komunikovala a aby nám své představy sdělovala, protože občas mám pocit, že jestli má tato vláda s něčím problém, tak je to s komunikací, a to jak uvnitř obou vládních stran, tak směrem k veřejnosti.

O co budete ještě do konce volebního období usilovat?

Máme ve Sněmovně několik návrhů zákona, ale protože jsou poslanecké, tak se propadají a uvidíme, jak to dopadne. Ale co si myslíme, že je důležité a o co se snažíme už několik volebních období, je například zákon o pětitýdenní dovolené. Snažíme se, aby byl doprojednán a aby byl schválen. Jsem přesvědčena, že jde o zákon, který je potřeba schválit.

Jste předsedkyní rozpočtového výboru, což je velmi náročná a zodpovědná funkce. Jak se vám daří komunikovat s vládními, ale i opozičními poslanci?

Osobně si nemůžu stěžovat na komunikaci ani s vládními ani s opozičními poslanci. V rozpočtovém výboru máme korektní vztahy, samozřejmě plénum už je trošičku o něčem jiném. Je to tak, že se snažím výbor řídit, a pokud chci říct svůj politický názor, tak ho říkám na plénu Sněmovny.

Čeká vás projednávání státního rozpočtu na rok 2021. Ministryně financí původně navrhovala schodek ve výši 116 miliard, nyní navrhuje schodek 320 miliard. Očekávala jste tuto změnu?

Očekávala, bylo jasné, že ten původní návrh není reálný. Myslím si ale, že není tak úplně rozhodující míra schodku, jak to, jakým směrem ty finanční prostředky budou použity. Musíme si uvědomit, že tady máme druhou vlnu pandemie COVID-19, nevíme, jak dlouho potrvá, jaká ekonomická opatření se budou muset přijmout, jaké ještě budou výpadky na příjmové straně, takže to, na co se budeme dívat, je spíš struktura státního rozpočtu a kam ty peníze jdou.

Jaké budou priority KSČM při vyjednávání o rozpočtu?

Naše priority jsou pořád stejné, to znamená zdravotní oblast, chceme, aby kraje měly sanovány sociální služby, aby byl splněn slib, který byl dán učitelům i nepedagogickým pracovníkům, pořád platí naše priorita, která se týká vody a výkupu akcií, a zajímat nás budou také prostředky do investic, které jsou důležité pro nastartování ekonomiky. Samozřejmě budeme prosazovat, aby pokračoval program na ministerstvu financí pro malé obce, protože jde o zakázky, které umožní udržení regionální ekonomiky. No a určitě nás bude zajímat rozpočet ministerstva obrany. Jsme přesvědčeni, že v tuto chvíli by nemělo dojít k nárůstu finančních prostředků pro obranu, myslíme si, že ty peníze by měly být k dispozici pro případnou potřebu v době koronaviru. Když to zjednoduším, tak pro mě je milejší ty peníze dát pro lidi na zvýšení platů, na zdravotní péči, sociální služby atd., než je dát do tanků.

Jaký je názor KSČM na zrušení superhrubé mzdy, které má být doprovázeno zavedením 15procentní daně z příjmu?

KSČM vždy byla pro zrušení institutu superhrubé mzdy, nikdy jsme ho nepodporovali, v programu máme jeho zrušení. Musím říci, že mi vcelku přijde i logický požadavek pana prezidenta, aby sazba daně z příjmu byla dejme tomu dva roky 15 a 23 procent. Není to o tom, že by se institut superhrubé mzdy pak obnovil, ale je to o tom, a já jsem o tom bytostně přesvědčena, že musí začít debata celkově o daňovém mixu. Myslím si, že je potřeba zrušit superhrubou mzdu jako institut, ale o tom, jaké sazby budou, je potřeba jednat. Na druhou stranu si uvědomuji, že máme rok do sněmovních voleb a asi těžko se tento složitý daňový mix bude projednávat v tomto předvolebním období. Takže chápu i pana prezidenta, který řekl ano, dva roky, a ať se tím zabývá nová vláda. Tomu rozumím, ale neznamená to, že tu diskusi bychom neměli vést už v tuto chvíli.

Když se vrátíme k volbám, které dnes začínají ať už senátní nebo krajské. Na co by podle vás měl volič při vstupu do volební místnosti myslet? O čem rozhoduje?

Volič by si měl uvědomit, že rozhoduje o tom, jakým směrem půjde jeho život v rámci daného kraje, jestli je spokojen se situací nebo by chtěl nějakou změnu. Rozhoduje o tom, zda složení Senátu je pro něho vyhovující, zda jeho hlas, jeho názor je v Senátu dostatečně zastoupen. Rozhoduje o tom, zda jeho život v kraji je daný politický subjekt schopen ovlivnit tak, aby se mu v kraji žilo dobře, a také rozhoduje o tom, zda krajské vlády, které tam v tuto chvíli jsou, odvedly dobrou práci. Takže měl by se soustředit na to, jaké změny očekává. Nejsem si jistá, že to všichni dokážeme vyhodnotit, protože spoustu věcí bereme jako naprostý automatismus, a trošku nám uniká, že za tím jsou právě ta rozhodnutí, která dělají krajští zastupitelé. Takže já bych si moc přála, aby to neunikalo voličům, aby si uvědomili, že o všem, s čím se v běžném životě dennodenně potkávají, se rozhoduje právě na krajích.

Jana DUBNIČKOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.8, celkem 17 hlasů.

Jana DUBNIČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2020-10-04 09:21
Většinou se volí podle slibů. A sliby chyby. No a když se k tomu
přidá krátká nebo žádná paměť, oj to jsou potom výsledky a
důsledky.....
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.