Rozhovor Haló novin s Barbarou Steinerovou, politoložkou a ředitelkou evropské politické nadace transform! europe

Střední a východní Evropa by měla vést kampaň za jaderné odzbrojení

V létě jste byla se svým kolegou Walterem Baierem hostem předsedy Ústředního výboru KSČM Vojtěcha Filipa. Co pro vás toto setkání znamenalo?

Bylo cenné mít příležitost setkat se s předsedou stále ještě největší komunistické strany v Evropské unii. Je skvělé vidět, že náš kontakt a výměna zkušeností jsou přátelské a soudružské. Z politického hlediska bylo zajímavé zjistit, jaké postavení má Česká republika v mezinárodním měřítku, jak je strukturována její ekonomika a společnost a jak vaše země bojuje s koronavirem. Hovořili jsme o nutně bezjaderné střední a východní Evropě a dozvěděli jsme se o úsilí českého veřejného zdravotnictví v boji s pandemií COVID-19.

Jaké je z vašeho pohledu postavení KSČM mezi stranami autentické levice v Evropě?

Jak již bylo řečeno, KSČM je relevantní komunistickou stranou v bývalých socialistických zemích v rámci EU. V jiných postsocialistických zemích v rámci EU jsou srovnatelné levicové strany velmi slabé. Velkými výjimkami jsou Slovinsko a nyní Chorvatsko. Ve Slovinsku máme od roku 2017 novou stranu Levice (Levica), která je nástupcem v roce 2014 založené Sjednocené levice (Združena levica), volební alianci několika levicově orientovaných stran, které okamžitě vstoupily se šesti procenty do parlamentu a v roce 2018 znovu uspěly ve volbách s více než devíti procenty. Nedávno jsme byli svědky toho, že do chorvatského parlamentu vstoupila zelená levice Můžeme! - politická platforma (Možemo! - platforma politička) se sedmi procenty.

Evropa je samozřejmě víc než Evropská unie. Také v Evropské levici (EL), k níž je transform! europe přidruženou nadací a v níž je KSČM pozorovatelkou, jsou strany z celé Evropy, tedy i mimo EU: ze střední a východní Evropy jsou členy EL běloruská levicová strana Spravedlivý svět, Strana komunistů Moldavské republiky; a existuje několik malých levicových stran, s nimiž je EL v kontaktu. Jak jsme pochopili, KSČM udržuje kontakty s většinou těchto stran a také s Komunistickou stranou Ruské federace, a je tak mostem mezi levicí v EU a levicí v jiných částech Evropy.

Jaká je pozice autentické levice ve vaší zemi, Rakousku? Víme, že rakouští komunisté nejsou v parlamentu.

Ano, rakouská komunistická strana, jako jediná celostátně působící strana levice v Rakousku, není zastoupena v parlamentu. Ale je zastoupena v řadě městských rad, ve Štýrsku v zemském parlamentu, jakož i v odborech a celostátních studentských odborech. Je pravda, že při celostátních volbách se pohybuje jen kolem 1 %. Je však chápána jako součást širší politické, sociální a kulturní levice a usiluje o budování politického, sociálního a kulturního spojenectví.

Zaznamenala jsem, že v Salcburku volají tamní Zelení a komunisté po přejmenování ulic nesoucích jména antisemitů, a dokonce i nacistů. Je s podivem, že se salcburská veřejná prostranství po nich dodnes jmenují. Existuje v Rakousku mnoho takových obcí, kde jsou ulice nebo náměstí pojmenovány po lidech s rasistickým nebo nacistickým přesvědčením?

Zničení památníků kolonialistů a rasistů a přejmenování veřejných míst hnutím Black Lives Matter dalo nový podnět k dlouhému veřejnému boji i v Rakousku – boji s ulicemi, náměstími, veřejnými budovami a pomníky, které jsou pojmenované po antisemitech, rasistech a nacistech. Od devadesátých let se intenzivně bojuje za přejmenování nebo odstranění, nebo alespoň o zajištění vysvětlujících tabulí u pojmenování stovek ulic a náměstí, které stále nesou jména různých antisemitů, rasistů nebo dokonce členů NSDAP. Také u památníků antisemitů, jako byl vídeňský starosta z počátku 20. století Lueger (Karl Lueger, 1844-1910, vyjadřoval se antisemitsky. Těmito jeho názory byl silně ovlivněn i Hitler, který pobýval ve Vídni v době Luegerova starostování – pozn. aut.) nebo hornorakouský básník z 19. století Stelzhamer (Franz Stelzhamer, 1802-1894; v jeho díle jsou antisemitské prvky – pozn. aut.).

Některých úspěchů bylo dosaženo, třeba přejmenování vídeňské Luegerovy okružní třídy (Dr.-Karl-Lueger-Ring) na Univerzitní okruh, ale jeho památník přesto stále stojí.

Letos je 75. výročí osvobození Evropy a světa od fašismu a my Češi, členové protihitlerovské koalice, slavíme 8. května Den vítězství. Jak vnímá rakouská společnost výročí osvobození od fašismu? Jak je toto výročí uctíváno nebo připomínáno ve vaší zemi?

Osmý květen nebyl v Rakousku nikdy státním svátkem. Naším státním svátkem je od roku 1967 26. říjen, který připomíná přijetí »trvalé neutrality« rakouským parlamentem, což je spojeno s populárním příběhem, že to byl den, kdy poslední sovětský voják v roce 1955 opustil zemi. Částečně je tomu tak proto, že neutralita byla základem pro znovuzískání plné svrchovanosti po druhé světové válce rakouskou státní smlouvou z roku 1955. Vidíme zde však také nejednoznačnost, s jakou politické elity a velké vrstvy rakouské společnosti pohlížejí na svou historii.

Rakousko, které se stalo tzv. anšlusem součástí německé nacistické říše, bylo osvobozeno Spojenci a rozděleno na okupační zóny - Vídeň a Horní Rakousko se nacházely v sovětské okupační zóně, Vídeň byla osvobozena Rudou armádou. Jak se pečuje o památníky tohoto osvobození?

Povinnost veřejných orgánů starat se o pomníky a hřbitovy Rudé armády je součástí státní smlouvy, a ta je součástí rakouské ústavy. Nejznámějším pomníkem Rudé armády je pomník hrdinů s vojákem-osvoboditelem na vídeňském Schwarzenberském náměstí. Zajímavé je, že stojí právě před (po válce přestavěným) Schwarzenberským palácem a za pomníkem polního maršála Schwarzenberga (Karla Filipa ze Schwarzenbergu), který byl nejvyšším generálem spojeneckých vojsk, jež v roce 1813 porazila Napoleona v bitvě u Lipska. Vybrali si Sověti toto místo pro památník proto, že Schwarzenbergplatz byl jedním z nejvíce ve válce poničených náměstí ve středu města Vídně, nebo proto, že chtěli naznačit tuto epizodu historicky významné rakousko-ruské koalice?

Po roce 1990 došlo ke krátkému sporu o pomník, protože voják má na štítu kladivo a srp, ale pomník zůstává nedotčený a je stále turistickým magnetem.

Sovětská vojska musela při své Vídeňské operaci tvrdě bojovat. Odpor Hitlerovy věrné pancéřové brigády SS byl silný. Jak vypadalo Rakousko a Vídeň po bojích?

Dvacet procent Vídně bylo zničeno a během bitvy o Vídeň došlo k závažnému zničení infrastruktury. V některých částech Vídně zorganizoval komunistický odboj pokojné předání moci osvoboditelům a poskytl těm vojákům wehrmachtu, kteří odmítli pokračovat v beznadějném boji, civilní oblečení.

Rakousko bylo uznáno jako první nacisty anektovaný stát v moskevské deklaraci v roce 1943 a díky aktivnímu rakouskému odboji, který přispěl k osvobození, se Rakousko mělo stát po 10 letech okupace Spojenci suverénním státem. Pouze příslušníky slovinské menšiny na jihu Rakouska osvobodili korutanští slovinští partyzáni, kteří také bojovali společně s Titovou armádou.

Přesto existovala široká pasivní účast běžných Rakušanů v nacistickém režimu, tudíž tito lidé měli pocit, že válku prohráli, místo toho, aby chápali, že byli osvobozeni. Spolu s okamžitým antikomunismem studené války a širokými amnestiemi pro nacisty to přineslo spíše kontinuální »postnacistickou normálnost« než rozchod s nacismem.

Co připomíná ostatní spojenecké vojáky-osvoboditele v Rakousku?

V muzeích a na hřbitovech vojáků nejsou žádné významné samostatné památníky osvobození Rakouska ostatními Spojenci.

Sovětský maršál Ivan Koněv byl také vojenským velitelem Vídně. Měl velkou zásluhu na obnově Vídeňské státní opery, která během bojů velmi utrpěla. Možná víte, že současná vládnoucí pravice v Praze strhla Koněvovu sochu, ačkoli Koněv dobyl nacistický Berlín a osvobodil velké části ČR a Československa. Bylo by možné, aby vídeňské úřady odstranily pomníky osvoboditelů?

Jak již bylo řečeno, ústava brání Rakousku v ničení památníků osvoboditelů od fašismu.

Ale pomník partyzánů v Korutanech, který v 80. letech postavilo sdružení partyzánů, vyletěl do povětří a pachatelé nebyli nikdy nalezeni. Partyzáni jsou totiž v širokých částech kolektivní paměti v Rakousku stále označováni jako bandité.

Jak se rakouští žáci učí o druhé světové válce a jejím průběhu?

Moje matka se nedozvěděla nic o druhé světové válce. Já měla konzervativního učitele dějepisu a taky jsem se nic nenaučila. Dnes si myslím, že učebnice dějepisu jsou poměrně vyvážené, pokud jde o fakta, ale stále záleží na učitelích, jak výuku pojmou.

Obecně se diskutuje o roli protifašistického odboje, v jehož rámci však není zdůrazňován komunistický odboj, přestože je největší odbojovou skupinou s nejvíce oběťmi. Ekonomické důvody, hospodářské a sociální příčiny fašistické politiky také nejsou v naší společnosti dostatečně připomínány a vysvětlovány. Existuje spíše liberální antifašistický konsenzus a samozřejmě revizionistické srovnání komunismu a nacismu.

Váš premiér Sebastian Kurz nepatří k jestřábům Evropy, kteří vyhrožují zbraněmi, provokují jadernou mocnost Rusko a dělají vše pro to, aby zabránili vzájemně prospěšné spolupráci EU s Ruskem. Na čem je založen jeho postoj?

Jedná se jednoduše o ekonomické vztahy, které rakouské společnosti mají s Ruskem. Například bývalá státní a největší ropná společnost OMV, banky nebo jiná průmyslová odvětví. Není to rakouská neutralita, která vede Kurze k tomuto postoji. Jeho vládnutí částečně připomíná konzervativní austrofašistickou vládu 30. let.

Dřívější voliči levice do značné míry utekli k jiným subjektů, zejména populistům, pokud vůbec u voleb neabsentují. Taková tendence je celoevropská. Jak tyto voliče a voličky získat zpět?

Ano, trend, že voliči rezignují na volební účast nebo volí populisty a extremisty, je viditelný v celé Evropě. Řešením pro levici přece nemůže být převzetí rétoriky, a dokonce ani politiky či ideologie populistické a extrémní pravice, protože voliči by si vybrali originál a levice by přispěla k obecnému posunu doprava. Princip a cíl sjednocení a sebeosvobození potlačovaných vrstev musí jít ruku v ruce s demokracií, ochranou lidských práv a praktickými politickými kroky i na komunální úrovni, ve vzdělávání, bydlení, ve veřejné infrastruktuře, v ekologických opatřeních atd.

Mohla by autentická levice zaujmout voliče svým názorem, že NATO tlačí střední Evropu do nebezpečného zbrojení, že není zárukou míru, ba naopak? Jak to vidíte?

Myslím, že lidé uznávají, že NATO není zárukou míru, ale paktem spíše silou prosazujícím agendu vojensko-průmyslového komplexu. Střední a východní Evropa, včetně Česka a Rakouska, by měla vytvořit společnou neutrální zónu, vést kampaň za jaderné odzbrojení a zákaz raket středního doletu.

Jaký je vztah vaší země k Čínské lidové republice?

Politické a ekonomické vztahy jsou pravděpodobně v současné době spíše slabší než česko-čínské. Hospodářské vztahy v soukromém sektoru přesto rostou, před koronakrizí přijížděly do Rakouska každoročně stovky tisíc čínských turistů. V Rakousku žije čínská menšina čítající 30 000 lidí.

Barbaro, vy se také angažujete ve feministickém hnutí. Je ženské hnutí v Rakousku roztříštěné, nebo dokážou jeho různé proudy táhnout za jeden provaz ve prospěch žen?

Platí to druhé. V Rakousku máme zastřešující organizaci Österreichischer Frauenring (Rakouský ženský kruh) a platformu spolupráce nazvanou Plattform 20 000 Frauen (v upomínku na demonstraci 20 000 lidí za práva žen v ulicích Vídně v roce 1911).

Nezaměstnaností v důsledku korony jsou nejvíce postiženy ženy, také jsou právě ony více postiženy nejistotou a dvojí zátěží v souvislosti s neplacenou péčí o seniory a děti. Přitom rozdíl ve mzdách žen a mužů je stále čtvrtinový!

Z konzervativní i pravicové strany se ozývá mnoho útoků na práva žen také v Rakousku, ale malým úspěchem byla nedávno možnost, aby všichni gynekologové mohli ženě předepsat potratovou pilulku. Dříve tak mohli jen ti specialisté, kteří sami provádějí potraty.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 2.4, celkem 30 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2020-10-09 22:40
stanley58: Vždyť to není pravda. Americký režim se svými satelity
chtěl zničit silnou socialistickou Jugoslávii. Tak rozvracel ekonomiku,
podporoval různé nacionalisty, ustašovce, islamisty, narkomafiány... A
když to pořád nebylo nic platné, přikročil k otevřené agresi. ---
Zabránit odtržení Slovinska se pokusil federální premiér Ante
Marković - Chorvat. Co se týče secesí Chorvatska a Bosny a Hercegoviny,
došlo k nim v rozporu se zákony. Ty totiž zakazovaly majorizaci, tedy
přehlasování jednoho národa jiným v referendu. Logicky, šlo totiž o
republiky více národů. A odtržení části Srbska, to byl prostě
Mnichov. S tím rozdílem, že Jugoslávie se bránila. Kolik v těch
válkách bylo zabito lidí? Asi sto tisíc? To jsou oběti kapitalismu.
Spoluvinu nesou i místní stoupenci kapitalismu. No, hlavně že je dost
banánů.
stanley58
2020-10-08 10:58
fronda - nebýt rozhodného vstupu aliance do konfliktu v bývalé
Jugoslávii, tak se tam vzájemně vraždili ještě dalších 5 let. To
ale našim soudruhům asi nevadí, viďte fronda. Vy umíte odsuzovat pouze
to, co se Vám momentálně hodí do krámu. A že odsuzujete až rok 1999,
kdy takto aliance zasáhla kvůli genocidě srbů na ostatních
národnostech v býv. Jugoslávii a neodsuzujete roky 1991-99, kdy tam byla
neskutečná brutalita, kdy srbové válčili na všech stranách a proti
všem.
fronda
2020-10-08 00:21
Ovšem bez jaderných zbraní není možné odstrašit agresora, jak
dokládá např. přepadení Jugoslávie zločineckým Severoatlantickým
paktem v roce 1999.
jmarek3
2020-10-07 19:16
Pěkný článek o Rakouském životě pohledem ženy. Levice si hledá
novou tvář v postsocialistických zemí ,tak ji přejme stoupající
úspěch.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.