Rozhovor Haló novin s předsedou Zemědělského svazu ČR Martinem Pýchou

Bez potřebných prostředků nelze financovat zemědělství v rozsahu požadavků EU

V současné době se diskutuje o tom, jak bude vypadat státní rozpočet pro rok 2021. Počátkem září jste vyjádřil názor, že by rozpočet kapitoly zemědělství pro příští rok neměl být krácen, ale měl by být alespoň ve stejné výši, jako byl ten pro letošní rok. Čím to zdůvodňujete?

Otázku finančních zdrojů pro české zemědělství bych rozdělil do dvou rovin. Jedna se týká českého rozpočtu na zemědělství v příštím roce, a na tu jste se právě zeptal, a tou druhou je rovina dlouhodobého financování. Ta samozřejmě souvisí i s evropským rozpočtem na Společnou zemědělskou politiku.

Co se týká rozpočtu kapitoly zemědělství pro příští rok, vypadá návrh téměř stejně, jako tomu bylo i pro letošní rok. Ale v průběhu letošního roku se ministrovi zemědělství Miroslavu Tomanovi podařilo vyjednat významné navýšení rozpočtu jak na řešení situace u kůrovce, na zadržování vody v krajině, tak také na podporu investic v zemědělství pro zlepšení soběstačnosti. A tyto prostředky nám v návrhu rozpočtu na rok 2021 chybějí.

Celkem tedy šlo do rozpočtu 38 miliard korun, ale pro příští rok to bude jen 25,3 miliardy korun, jak se na tom před několika dny dohodli ministr Toman a ministryně financí Alena Schillerová. I když rozumím tomu, že argument ministerstva financí spočívá v tom, že ekonomická situace našeho státu nedovolila tuto sumu zvýšit podle potřeb českého zemědělství.

Na druhé straně však musím říci, že je důležité pokračovat v řešení takových věcí, jako je řešení kalamity v lesích v důsledku rozmnožení kůrovce, dále zajištění dostatku vody nebo třeba i podpora investic v rámci Programu rozvoje venkova. Sama ministryně financí hovoří o tom, že v krizi je třeba investovat, a zemědělci mají připravené projekty, které mohou realizovat velmi rychle.

Co se týká dlouhodobého rozpočtu na zemědělství, Evropská unie pro jednotlivé členské země, tudíž i pro nás, velmi pravděpodobně významně zvýší úkoly pro zemědělce, které vyžadují značné finanční prostředky. Abych byl konkrétní. Nová politika Evropské komise posiluje environmentální ambice. Komise chce, aby se 40 % prostředků věnovalo ve vztahu k životnímu prostředí a klimatu. Proto také počátkem roku vyhlásila tzv. Novou zelenou dohodu pro Evropu a s ní související strategii Farm to Fork, neboli ve volném překladu »Od zemědělce ke spotřebiteli«. Současně vyhlásila i Strategii pro biodiverzitu. Cílem obou těchto strategií je, podle Komise, připravit evropské zemědělství na 21. století.

Ještě chci připomenout, že v současné době i nadále probíhají jednání o tom, jak by měla vypadat Společná zemědělská politika (SZP) EU na léta 2021–2027. Přičemž z návrhů, o nichž se v Bruselu a také i mezi jednotlivými členskými státy EU hovoří, vyplývá, že »ozelenění« Evropy bude pro naše zemědělství znamenat potřebu mnohem vyššího objemu peněz. A ty budou chybět, a to nejen v našem národním rozpočtu, ale i pokud jde o výši dotací z EU.

Kromě »ozelenění« evropského zemědělství, které by mělo české zemědělství akceptovat, stojí před našimi zemědělci určitě další úkoly, které stanovilo Ministerstvo zemědělství ČR. O které jde?

Pokud jde o úkoly našeho zemědělství, tak musím ještě dodat, že na základě priorit, které ministerstvo stanovilo, má české zemědělství před sebou řadu dalších důležitých úkolů, které by mělo v nadcházejícím období splnit. Patří sem především to, aby se naše krajina rozvíjela přirozeným způsobem, aby se podařilo zabránit úbytkům zemědělské půdy pro stavby všeho druhu.

Dalším významným úkolem je umění zadržení vody v krajině. Na to v současné době ministerstvo zemědělství klade velký důraz. Dále nám chybějí peníze na pozemkové úpravy. Potřebujeme finančně zajistit i náš boj s kůrovcem. Rovněž Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF) potřebuje dostatek financí na svoji činnost. Zkrátka těch věcí by se našlo více. Proto jako zemědělci přirozeně požadujeme, aby náš stát, ale i Evropská unie, nám na zajištění těchto našich úkolů poskytly potřebné finanční prostředky.

Jaké důsledky pro evropské, potažmo české zemědělství, může mít také krácení rozpočtu EU pro zemědělství?

Řekl bych, že na první pohled jsou současné návrhy evropského rozpočtu na zemědělství o něco lepší, než byl původní návrh rozpočtu EU na příští sedmileté období, který byl představen na sklonku loňského roku. Nicméně musím konstatovat, že současnou situaci, tak jak se pomalu rýsuje, vidím mnohem kritičtěji. Posuzuji to spíše pragmaticky. Zkrátka, když vezmete v úvahu »zelené plány« Evropské komise, potažmo i Evropského parlamentu, potřebné peníze zde prostě chybějí. To je ovšem špatně, neboť EU očekává, že zemědělci budou plnit více povinností. Ovšem to znamená, že zemědělci budou mít i vyšší náklady. Přitom jim na to EU chce dát mnohem méně prostředků. V tom je přece rozpor, a to dost značný!

Musíme si zároveň uvědomit, že krácení financí na přímé platby v prvním pilíři SZP a také v Programu rozvoje venkova ve druhém pilíři SZP je samozřejmě nepříjemné. Může to vážně ohrozit očekávání, která před námi stojí a která jsem před chvílí vyjmenoval.

Zároveň musím upozornit, že v souvislosti s požadavky Evropské komise bychom měli řešit, jakým způsobem zabezpečíme v České republice zvýšení plochy v režimu ekologického zemědělství na 25 %, a to do roku 2030 (nyní je to necelých 15 %), jak požaduje Evropská komise. Přirozeně, že to bude něco stát. Když však zemědělcům ubereme potřebné finance, tak jak to dokážeme zabezpečit? To prostě na základě zdravého rozumu nejde dost dobře dohromady. Osobně z toho nemám dobrý pocit.

Zatím ještě probíhá diskuse nad tím, jak bude vypadat nová Společná zemědělská politika na léta 2021–2027, přitom se hovoří o tom, že bude zavedeno dvouleté přechodné období. Proč?

Z Bruselu již vycházejí signály, že i Evropská komise nakonec přistoupí na dvouleté přechodné období. Rada i parlament to již avizovaly dříve. Důvodem je přirozeně to, že po legislativní, ale i technické stránce se spuštění nové zemědělské politiky nedá během jednoho roku stihnout připravit. Jde o to, že Evropský parlament musí schválit rozpočet celé EU na příští sedmileté období, včetně rozpočtu Společné zemědělské politiky. Také se musí schválit, jak bude SZP vůbec nakonec nastavena. Na základě toho se musí schválit národní strategické plány a po jejich schválení Evropskou komisí i legislativa v jednotlivých národních státech. Přičemž na řadě technicko- administrativních úkolů, jako je například příprava dotačních pravidel, kontrolních systémů včetně například potřebných softwarových programů. Stihnout toto vše za dva roky dá hodně práce. I to je jeden z důvodů, proč má Německo, které v této době EU předsedá, velkou ambici co nejvíce věcí na evropské úrovni projednat a schválit, aby mohl následně tento proces začít v jednotlivých zemích.

Jenom je zde ještě jeden malý otazník. Co asi vzejde z Evropského parlamentu, který je názorově značně roztříštěný? Jsou tam v podstatě dva tábory – jednak prosazovat »zelenou politiku«, ale zároveň řada politiků či poslanců upozorňuje na ekonomické souvislosti s příliš agilním a nereálným prosazováním navrhovaných ekologických programů. Uvidíme, co nakonec z toho vzejde.

Hodně se diskutuje o otázce krácení přímých plateb na hektar zemědělské půdy či pro citlivé komodity a rovněž Programu pro rozvoj venkova. Co to konkrétně pro nás přinese?

Pokud jde o přímé platby na plochu (SAPS) a obálky na citlivé komodity, tak poslední návrh schválený Evropskou radou je krátí cca o 3 % a obálka Programu rozvoje venkova byla krácena pro ČR cca o 12 %. Ale přesná čísla ještě nemáme. Zatím je to i nadále v jednání. Zároveň není jasné, jaký bude poměr přímých plateb na hektar a plateb pro citlivé komodity. Zda zůstane zachován, tak jak ho známe z právě končícího sedmiletého období, nebo zda se podpora citlivých komodit sníží.

Jasné také není, kolik procent rozpočtu EU pro zemědělství půjde na pokrytí potřeb, které spadají do kategorie environmentálních záležitostí. V kuloárech v Bruselu se hovoří o tom, že na přímé platby by měla jít částka, která by měla činit asi 50 %, možná až 60 %, z celkové obálky v rámci rozpočtu pro zemědělství.

Když hodnotím průběh této diskuse, musím zdůraznit, že podle mého názoru by přímé platby na hektar zemědělské půdy a na citlivé komodity měly být zachovány. Administrativně je to totiž nejjednodušší platba, která se dá finančně rozdělit a uhlídat. Vždyť se stále hledá způsob, jak snížit administrativní zátěž, a to je jeden ze způsobů, jak byrokracii nezvyšovat.

Ještě musím zmínit jednu věc. Ve výši přímých plateb mezi původními členskými zeměmi (dnes EU14) a nově přijatými zeměmi po roce 2004 existuje značný nepoměr. Zůstane zachován i v příštím sedmiletém období?

Patrně máte na mysli skutečnost, že například nizozemský či belgický farmář dostávají podporu cca 400 euro na hektar, zatímco český zemědělec v přepočtu jen cca 224 euro na hektar. Země EU14 totiž odmítají hlubší zásah proti stávajícímu návrhu Evropské komise. V plánu je sice přerozdělení výše finančních prostředků tak, aby se tento rozdíl snížil, ale ne zcela vyrovnal. Podle návrhu Komise by všem zemím měly být tyto prostředky na přímé platby kráceny o určité procento s tím, že se rozdělí zemím, které mají platby pod 90 % průměru EU. To bude mít negativní dopad na české zemědělce, kteří jsou stále pod průměrem EU, ale nad 90 %. Tj., našim zemědělcům budou prostředky ještě znovu kráceny, aby se pomohlo těm, kteří mají platby nejnižší.

Krácen by měl být i rozpočet Programu rozvoje venkova. Co k tomu můžete říci?

Do druhého pilíře Společné zemědělské politiky, to je Programu rozvoje venkova, patří financování nutných investic, a to jak do zemědělské techniky, budov, tak do procesu digitalizace, automatizace a robotizace našeho zemědělství. Zároveň do této kategorie spadá i otázka náboru mladých zemědělců, kteří by nahradili ty starší, kteří v současné době odcházejí do důchodu a naše zemědělské podniky za ně nemají rovnocennou náhradu. Přitom značnou část finančních prostředků, přes 60 procent z Programu rozvoje venkova, dáváme na agroenvironmentální opatření a podporu hospodaření v měně příznivých oblastech.

Takže pokud nám Evropská komise sníží rozpočet i pro Program rozvoje venkova, nevíme, z čeho budeme financovat investiční záležitosti, a budeme muset krátit i ekologické programy. Proto říkáme: nekrátit tuto potřebnou sumu peněz. Mimochodem, investicemi do nových technologií ušetříme pesticidy a hnojiva.

Zmínil jste se, že vám chybí mládež, která by nahradila starší zemědělce odcházející do důchodu. Jak to chcete řešit?

Hovořili jsme o tom, že proces robotizace, digitalizace a automatizace našeho zemědělství vyžaduje specifické dovednosti, jako je práce s výpočetní technikou atd. Vždyť traktory a jiná zemědělská technika dnes dokážou jezdit po poli naprosto samy, bez řidiče. Rovněž v živočišné výrobě robotizace a automatizace postupuje kupředu, ať již jde například o dojení krav či jiné technologie. Zkrátka, musíme mladým lidem ukázat, že zemědělství je perspektivní obor, o čemž svědčí i známý výrok jednoho z klasiků, který před drahnou dobou prohlásil, že jíst se bude vždy. To je právě ta cesta, jak ukázat naší mládeži, že volba tohoto povolání znamená pro ně mít jistotu zaměstnání téměř na celý život.

Když už jsme u pracovních sil, v současné době nám chybějí pracovníci, a to zejména v těch oborech činnosti, kde je vyšší podíl manuální práce. Je to handicap, a to nejen v České republice, ale prakticky i v celé EU. Proto také naši ovocnáři, ale i u jiných zemědělských profesí, najímají naše zemědělské podniky pracovníky ze zahraničí, zejména z Ukrajiny. Řekl bych, že u nás je to stejný problém, jako v jiných zemích EU. Takže současná koronavirová krize nás v tomto směru výrazně oslabuje, pokud jde o konkurenceschopnost českého zemědělství.

Složitá situace je i se sousedním Slovenskem, kdy pro jejich pracovníky dosud platila výjimka do 100 km od společné hranice, ale uvidíme, jaký bude další vývoj situace. Vždyť problém spočívá v tom, že někteří naši zemědělci nebyli schopni kvůli nedostatku zahraničních pracovníků sklidit celou úrodu.

V závěru se vás musím zeptat, co české zemědělství potřebuje z hlediska dalšího legislativního procesu?

Potřebujeme stabilní a předvídatelné prostředí. Jde o ekonomickou, právní stabilitu, abychom dokázali plánovat. Zemědělství je o dlouhodobých procesech a není možné reagovat na změny z roku na rok. Takovým příkladem nepředvídatelnosti prostředí je nedávné schválení zrušení klecových chovů nosnic vajec, k němuž došlo v Poslanecké sněmovně. To je, že po dohodě, k níž došlo v roce 2012, dnes tato dohoda neplatí. Zemědělci ale technologie pro nosnice staví na 20–25 let. Každá takováto změna vede k poklesu důvěry zemědělců v předvídatelnost budoucího vývoje a odrazuje je od toho, aby do změny technologií opět investovali. A pak se divíme, že velká část zemědělců už od živočišné výroby odešla a pěstuje několik základních komodit. To je reakce na takovéto zásahy. Podobné příklady bychom našli i na evropské úrovni.

Chci zdůraznit, že pozitivní v případě zákazu klecových chovů je, že ministerstvo zemědělství na tuto situaci reaguje návrhem, aby obdobný zákaz nebyl jen v České republice, ale v celé EU, neboť konkurence chovatelů z jiných zemích EU bude vejce na náš trh dodávat a vytlačí naše chovatele.

Ještě chci poznamenat, že je potřebné zjednodušit právní předpisy na úrovni EU, protože vytvářejí v evropském, a tím i v českém zemědělství, složitou administrativu. Zatím je to ale přesně naopak, byrokracie pro zemědělce se neustále zvyšuje. Bohužel. Krásným příkladem absurdity je povinnost zemědělce hlásit měsíce dopředu, kdy pojede s kombajnem po silnici I. třídy!

Miroslav SVOBODA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.9, celkem 7 hlasů.

Miroslav SVOBODA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.