Nouméa je hlavní a největší město francouzského zámořského teritoria Nová Kaledonie. FOTO - Wikimedia commons

Nová Kaledonie zvolila závislost

Většina voličů v nedělním referendu na Nové Kaledonii podpořila setrvání tohoto tichomořského souostroví mezi zámořskými územími Francie. Ukázaly to konečné výsledky, podle kterých proti vytvoření nezávislého státu hlasovalo 53,26 procenta účastníků plebiscitu. Francouzský prezident Emmanuel Macron v projevu uvedl, že výsledek přijímá s pokorou a označil jej za vyjádření »důvěry v republiku«.

Celkové vyústění referenda je stejné jako na podzim roku 2018, kdy se na Nové Kaledonii s hlavním městem Nouméa o odtržení od Francie hlasovalo poprvé a účastníci tehdy podpořili setrvání pod francouzskou nadvládou. Tábor odpůrců nezávislosti však tentokrát zvítězil těsnějším rozdílem než před dvěma lety. Tehdy zachování současného systému s autonomní samosprávou podpořilo 56,4 procenta hlasujících voličů. Podpora pro osamostatnění byla tenkrát vyšší, než se čekalo, a tak výsledek nedělního hlasování zdaleka nebyl předem daný a jasný. Podle AFP se však analytici před referendem přikláněli spíš k variantě, že se zopakuje dva roky starý výsledek.

»Voliči se vyjádřili, většinově dali najevo přání ponechat Novou Kaledonii součástí Francie. Jakožto hlava státu přijímám toto znamení důvěry v republiku s hlubokým pocitem vděčnosti. Výsledky rovněž přijímám s pokorou,« reagoval podle agentury AFP a ČTK Macron. Zatím poslední územní ztráty zaznamenala Francie v 70. a 80. letech 20. století: v roce 1977 se od ní odpojilo africké Džibutsko a v roce 1980 vyhlásil samostatnost melanéský ostrov Vanuatu.

Třetí souostroví

Novou Kaledonii, kde v současnosti žije kolem 280 000 lidí, kolonizovali Francouzi v polovině 19. století, o možnosti přerušení vazeb na Paříž se zde vedou polemiky a spory už po řadu desetiletí. Obyvatelé Nové Kaledonie tedy rozhodovali, zda se toto francouzské zámořské území stane po skoro 170 letech nezávislým státem. Výsledek tohoto zatím posledního referenda francouzské vládě přinesl úlevu, protože překvapení v podobě opačného vyústění hlasování by pro Francii znamenalo ztrátu strategicky významného, vlastně nejdůležitějšího území v Pacifiku a oslabení národní hrdosti. Souostroví Nová Kaledonie se nachází asi 1200 kilometrů východně od Austrálie, v jihozápadním Pacifiku. S rozlohou přibližně 19 000 kilometrů čtverečních, což je zhruba čtvrtina České republiky, je třetím největším souostrovím v Tichém oceánu po Papui-Nové Guinei a Novém Zélandu. Díky svému subtropickému podnebí je celoroční destinací milovníků koupání, windsurfingu, potápění a také dobrodružného cestování a poznávání.

Velký zájem

Plebiscit byl provázen enormním zájmem občanů, podle posledních údajů odevzdalo hlas asi 85 % z více než 180 000 právoplatných voličů. Znamenalo to o několik bodů vyšší účast než před dvěma lety. Voliči se mohli v referendu vyjádřit k otázce: Chcete, aby Nová Kaledonie nabyla plnou svrchovanost a stala se nezávislou? Hlasování neprovázela hygienická opatření, protože nemoc COVID-19 se na souostroví v důsledku přísných opatření a zásadního omezení leteckého spojení přestala šířit.

Na jaře 2018 Macron prohlásil, že Francie by bez Nové Kaledonie »nebyla tak hezká«. Zámořské území má poměrně velkou míru autonomie, v otázkách obrany či školství je ale výrazně závislé na metropolitní Francii. Kolonizováno bylo v roce 1853 a místní ekonomika nyní stojí na těžbě niklu a na turistickém ruchu. V době referenda se na Nové Kaledonii konaly i demonstrace stoupenců nezávislosti. Ti rovněž prosazují přejmenování souostroví na Kanaky. Protože letošní referendum dopadlo stejně jako to v roce 2018, může se podle Nouméaské smlouvy z roku 1998 uskutečnit do roku 2022 ještě jedno hlasování.

Pro nezávislost Kanakové

Na Nové Kaledonii, jež byla v minulosti využívána jako trestanecká kolonie, tvoří domorodí Kanakové necelou polovinu obyvatel. Zbytek jsou etničtí Evropané a potomci přistěhovalců z dalších asijských zemí a okolních pacifických území. Právě oni většinou nezávislost příliš nepodporují. Ostrovní stát se v současné době potýká s velkou nezaměstnaností a vysokou mírou alkoholismu a kriminality mezi mladými. Vyhlášení nezávislosti by mohlo vést k napětí a střetům mezi Kanaky a silně pravicovými etnickými Evropany. Francouzský nacionalismus je mezi potomky Evropanů na tomto souostroví velmi silný, což se projevuje i na volebních preferencích. V prezidentských volbách před třemi lety zde volilo soupeřku Emmanuela Macrona Marine Le Penovou až 30 % evropských obyvatel. Stávající hlava státu tam v prvním kole získala pouhých 12 % hlasů.

Už v roce 1987

Referendum o budoucnosti ostrova se na Nové Kaledonii uskutečnilo již v září 1987, neměli na něj ale přístup pozorovatelé OSN. Hlavní politické strany bojující za nezávislost proto referendum bojkotovaly a za velmi nízké účasti se tak naprostá většina vyslovila pro setrvání ve svazku s Francií. Rostoucí napětí vyústilo v dubnu následujícího roku v únos 34 místních francouzských policistů a vojáků. Únosci žádali dialog s francouzskou vládou o nezávislosti ostrova. Francie označila únosce za teroristy a na osvobození rukojmích vyslala speciální jednotky. Při zásahu zahynulo 19 únosců a dva francouzští vojáci.

Dvacetileté přípravy

Situace se uklidnila až po podepsání Matignonské smlouvy v červnu 1988, která představuje kompromis mezi francouzskými loajalisty a separatisty a otázku úplné nezávislosti odložila o 10 let. Ostrov získal jistou autonomii. V roce 1998 obě strany podepsaly Nouméaskou smlouvu, která stanovila dvacetileté přípravné období pro předávání pravomocí místním úřadům a poté i možnost hlasovat o samostatnosti. Smlouvu odsouhlasilo místní obyvatelstvo v referendu téhož roku. A v roce 2009 přijal francouzský parlament zákon, který umožňuje postupné předávání pravomocí úřadům Nové Kaledonie. V roce 2011 byly takto převedeny policejní pravomoci, v roce 2012 organizace školství a v roce 2013 oblast občanského a obchodního práva. Území je druhou největší světovou zásobárnou niklu po Austrálii a před Brazílií a Ruskem. Nová Kaledonie, součást Evropské unie, má i další nerostné zdroje: chrom, železnou rudu, mangan, kobalt, olovo, měď, stříbro a zlato.

(ava)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 3 hlasy.

(ava)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


1958Jirka
2020-10-11 11:16
Nedívím se! Francie je stále jistota.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.