Alice, Alenka a voda živá – muzikál divadla Semafor

Miluji svoji práci, říká Milan Matyáš Deutsch

Milan Matyáš Deutsch je nesmírně všestranným umělcem – malíř, grafik, fotograf, zpěvák, skladatel, básník, herec, scénárista, a tak bychom mohli směle pokračovat. V roce 2018 napsal předlohu a scénář původního muzikálu pro divadlo Semafor pod názvem Alice, Alenka a voda živá. Ztvárnil také řadu filmových rolí – např. hlavní roli ve filmu Very Ipser a Simiana Coatese The Drive nebo ve filmu amerického režiséra Jamese Hilla Hezký velký strom. Čemu všemu se věnuje nyní, v nelehké covidové době, to prozrazuje v následujícím rozhovoru…

Je nějaká sféra umění, kde si naopak nejste pevný v kramflecích? Lidově řečeno – na kterou jste »levej«?

Zajímavá otázka. Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel (úsměv). Děkuji Bohu za všechny dary a talenty, kterými mě obdržel. V umění asi nejsem vyloženě »levej« na žádnou oblast. Ale nejde mi moc matematika a fyzika. Naopak je těžké si vybrat jednu či dvě oblasti, ve kterých se člověk může rozvíjet a zdokonalovat, aby v ní byl špička, nejen lehký nadprůměr. Já si teď vybral herectví, psaní a zpěv. Těm se věnuji asi nejvíc. Naopak malování, fotografii či tanec už nechávám dlouhé roky jiným, lepším, kterým pomáhám v mé nadaci E-MOC-E.

Jak vaši práci ovlivnil COVID-19 a všechna opatření, která s touto nemocí souvisejí?

Letos jsem měl točit dva filmy, hrát hlavní role ve dvou zajímavých divadelních rolích. Všechny tyto projekty na jaře »ukončila« tvrdá karanténa. A už se asi nikdy neproberou. Naštěstí mám před sebou jiné projekty, kterým se nyní chci věnovat a plánuji je s bezpečným odstupem až na příští rok. Chápu sice, že se musíme chránit a zdraví lidí je priorita. To, co ale předvádí vláda, a nyní i její nový člen Prymula, je daleko za hranicí systematické ochrany zdraví. Je to likvidační pro malé podnikatele a umělce. A s tím zásadně nesouhlasím.

V srpnu měl premiéru váš film Agent00 Mission Palermo. Jak byste jej představil?

Je to česká parodie na »bondovky«. Točili jsme ho v Itálii i Čechách, v mezinárodním obsazení. Je to pilotní filmový projekt mojí produkční společnosti. Chtěli jsme diváky hlavně pobavit. Proto jsme ho umístili zdarma na internet, aby si ho kdokoli mohl pustit. Potěšila mě i nečekaně přívětivá recenze Mirky Spáčilové (pozn. red - známé kritičky). Film je na www.emd-production.com/movie.

Máte svoji vlastní talkshow. Co byste nám o ní řekl a jak si vybíráte hosty?

Talkshow Na slovíčko jsem spustil před dvěma lety. Je jiná v tom, že představuji osobnosti české kultury, které sám dobře znám, někdy jsem s nimi spolupracoval, nebo jsou pro mě inspirací. Proto s nimi vedu rozhovor, který je možná více osobní, ale snažím se, aby byl pro diváka především inspirativní. Osmnáctého prosince budu mít vánoční talkshow, kde budou hosty tři zpěvačky, se kterými spolupracuji – Martina Balogová, Jana Fabiánová a Simona Maierová.

Vydal jste tři vlastní CD. Je v plánu čtvrté?

Moje třetí CD Česky jsem křtil letos v únoru, těsně před karanténou. Stihli jsme to tak tak. Na čtvrtém postupně pracuji v tandemu s hudebním producentem a skladatelem Davidem Vostrým. Bude se jmenovat SILENCIO a budou na něm i duety z připravovaných muzikálů.

A na čem všem momentálně pracujete na prknech, která znamenají svět?

Nyní hrajeme ve Vršovickém divadle Mana pod vedením Eriky Merjavé autorskou hru Jak si udržet muže. Tam jsem si zahrál chlápka, který má všechny nejhorší vlastnosti, které u chlapa fakt nechcete. A moc jsem si to užil (smích). S kolegyní Natálkou Lorencovou připravujeme hru pro děti Ve znamení draka. Příští rok se snad podaří zrealizovat dva projekty, na které se obzvlášť těším. Muzikálové divadlo v Praze Bar Silencio s kubánskou hudbou a Kabaret Birnen Rouge.

V říjnu byste měl hrát ve dvou filmech. Mohl byste říci více?

Půjde o české krátké filmy dvou režisérů, jejichž práce si moc vážím. První bude režírovat David Stejskal a bude to film pro mezinárodní projekt 48hours. Druhý bude role ve filmu Tomáše Krejčího s post-apokalyptickou tématikou pro festival Future Gate.

Docela by mě zajímala výstava fotografií hokejisty Patrika Eliáše, kterou jste kdysi realizoval…

Patrikovi jsem fotil civilní portréty. Jedno slunečné odpoledne jsme fotili na Střeleckém ostrově a u Národního divadla. Jeho portrét, ale také fotky dalších osobností, jsem vystavil v Jindřišské věži pod názvem ONA-ON. To už je ale pěkná řádka let.

Jste expertem na PR. Komu ze známých osobností byste vytkl špatnou propagaci a kdo je naopak v tomto směru na výši?

V Čechách je takové zvláštní specifikum. Kdo je v televizi a seriálech a kdo je v bulváru, je známý a dostává role. Kdo hraje divadlo a není bulvární tváří, nebývá tak známý. Podle mého je těžké u osobností najít rovnováhu mezi kvalitní tvorbou, dobrým angažmá a mediálním obrazem. Jednou z osobností, která to umí dělat dobře, je podle mého Jana Fabiánová nebo třeba Marie Rottrová. Kritizovat konkrétně nikoho nebudu. Možná souhrnně – »hvězdičky«, jež jsou nadšené ze svých fotek v bulváru, aniž by se soustředily na kvalitní tvorbu a profesionální práci, mívají krátké trvání na výsluní.

Přiznám se, že mám ráda poezii. Jaký druh tohoto žánru preferujete? A který je vám naopak cizí?

Já se zase přiznám, že ač píšu často písňové texty a sám jsem psával i poezii, nerad ji čtu. I proto v mé nadaci E-MOC-E básníky vybírají ostatní porotci. Mám ale zamilované autory, kteří mě velmi ovlivnili – Máchu a Erbena. Ty jsem si oblíbil už jako dítě.

Co nejraději děláte ve volném čase?

Miluji svou práci. Je velmi různorodá. Takže relaxuji u tvorby a kreativních činností. Rád ale také cestuji a poznávám nové země, hlavně prostřednictvím dialogu s místními lidmi. Tak se mi nakonec hodí znalost řady jazyků díky mému studiu mezinárodních vztahů (úsměv).

Byl jste někde v zahraničí na dovolené nebo jste si ji, jako mnoho Čechů, letos odpustil?

Letos jsem nejdřív myslel, že zůstanu doma. Miluji cestování po Čechách. Pak jsem to ale nevydržel a musel jsem na chvilku k moři. Byl jsem na prodlouženém víkendu v Bari na jihu Itálie. Nakonec jsem ale stejně i částečně pracoval – točili jsme záběry do nových videoklipů a trochu jsem psal.

U mužů se to může prozradit – táhne vám na padesátku, přitom vypadáte o deset let mladší. Jaký je na to recept? Sport? Zdravá výživa? Psychika?

Z devadesáti procent psychika. Jak se člověk cítí uvnitř, je vidět navenek. A životní styl rozhodně také. Už řadu let nekouřím ani nepiji alkohol. A to se rozhodně pozitivně odrazilo na vzhledu.

Kdybyste měl kouzelný prsten princezny Arabely, co byste změnil na sobě samotném či na světě a lidech okolo vás?

Kdybych měl ten prsten – mimochodem, navrhovala ho moje kamarádka Šárka Hejnová pro seriál Arabela, tak bych si ho mohl půjčit (smích) - asi bych ho schoval někam hluboko do skříně. Když chci něco měnit na sobě, pracuji na sobě sám. A to samé dělám i ve svém okolí. Snažím se ho měnit k lepšímu pozitivním přístupem a prostě tím, že mám lidi rád.

Marcela ŠPIČKOVÁ

FOTO – archiv Milana Matyáše DEUTSCHE


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 2.5, celkem 4 hlasy.

Marcela ŠPIČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.