Inovace a nové myšlení

Oblíbenou mantrou naší vlády je relativizace nebezpečí vysokého zadlužení státu tvrzením, že jednak máme tak solidní finanční systém, že nějakých půl bilionu nás nemůže ohrozit (a to podle záměrů ministerstva financí ani v příštím roce), jednak dluh je vlastně pozitivní, protože prostředky použijeme na oživení ekonomiky (floskule »z krize se proinvestujeme« zní rozhodně lépe, než »z krize se proutrácíme«). Skutečností je, že vlastně nevíme co, zač, kde a jak (premiér Babiš hovoří až o 180 miliardách v rozpočtovém deficitu, které dosud nejsou nikterak naplněny nějakým smysluplným projektem).

Další miliardy jsou v rétorice vlády údajně na několika stupních rozpracování, nicméně většinou s nulovou dlouhodobou prognózou a nízkou přidanou hodnotou. Před dvěma lety bylo Česko v nominální produktivitě práce 2,7krát horší než Německo. Důvodem jsou nízké ceny, za které se exportují domácí výrobky, většinou subdodávky. Vysvětluje to též asi třikrát nižší mzdy.

Základním problémem naší ekonomiky zjevně není razantní zvýšení peněz do ní sypaných se zaklínadlem infrastruktury (např. hustotou dopravní sítě jsme na čele Evropy, jiná věc je její kvalita), ale řešení otázky, jak z montovny udělat mozek. Problém dlouhodobý, nepřinášející okamžitý efekt a slávu. Avšak existenčně, životně důležitý. Bez něho bohatý, avšak ospalý a přeregulovaný Západ (včetně Česka) neodolá konkurenci nastupující Asie. Zejména před českou ekonomikou stojí obrovský úkol. Nám nestačí jen vyrábět, chrlit kvanta výrobků, ale musíme především vynalézat. Tak, abychom produkovali hlavně sofistikované výrobky, které se prodají dráž.

Podle šéfa českého Microsoftu až 80 procent pracovních pozic, které budou potřebné pro trh práce v roce 2025, dnes ještě neexistuje. Pořádáme mezinárodní sympozia k otázkám změny světa podnikání pod vlivem digitální ekonomiky, ubezpečujeme se, že bez vzdělávání lidí ztrácejí firmy na produktivitě, ale reálně zůstáváme v poklidu a pokračujeme »osvědčenou« cestou extenzivního rozvoje, maskovanou pod údajnou »stabilitou« podnikatelského prostředí. Pokud přistoupíme k nějaké změně, tak zpravidla k horšímu. Příkladem jsou nesmyslné, neuvážené a svým charakterem reakční změny ve školství, jejichž negativní dopad si uvědomí příští generace ztrátou konkurenceschopnosti.

Společným jmenovatelem je zásadní nepochopení podstaty a faktické odmítání základních činitelů nezbytné intenzifikace ekonomiky především v praxi vládních činitelů, kteří nejsou schopni pochopit (případně odmítají akceptovat) nosnou a výchozí tezi o tom, že »inovace není technologie, ale přístup k myšlení«. Lídři naší politiky i ekonomiky a především mladá generace musejí dospět k poznání, že změna je trvalý stav. Jinak budeme pokračovat v trendu stagnace a žádná vládní očekávání na tom nic nezmění.

Ladislav ŠAFRÁNEK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 84 hlasů.

Ladislav ŠAFRÁNEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.