Rozhovor Haló novin s prezidentem Agrární komory ČR Janem Doležalem

Nová evropská strategie vnesla řadu úplně nových pohledů

Evropská komise zahájila veřejnou konzultaci ke svému akčnímu plánu pro ekologické zemědělství. Jaký postoj podle vás k tomuto plánu asi zaujme Česká republika?

Ekologické zemědělství bylo vždy pro část zemědělské, ale také laické veřejnosti trochu kontroverzní tématem. Podle mého názoru bychom se na »ekologii« neměli rozhodně dívat skrz prsty, ale ani ji zbytečně glorifikovat. Faktem zůstává, že v mnoha ohledech v tomto výrobním směru do budoucna spočívá velký potenciál, a to i vzhledem k tomu, že se konvenční zemědělství potýká s řadou omezení. Vždycky jsem říkal, že ekologické a konvenční zemědělství by neměla být stavěna proti sobě, ale že každý má své místo na trhu a v mnoha ohledech se od sebe mohou tyto směry »učit«. Konvence bude beze sporu v příštích několika letech řešit otázku biodiverzity, zatímco ekologické zemědělství by se mělo stát do větší míry produkční, tak abychom se nebavili jen o plochách v ekologickém režimu, ale také o biopotravinách. I proto by bylo dobré, aby z legislativního hlediska byl přechod, případně souběh obou směrů v rámci jednoho podniku co nejjednodušší. Co se týče pozice České republiky, ta bude muset být konstruktivní, i když možná z pohledu radikálnějších zastánců »ekologie« také zdravě kritická. O tom, jak velkým segmentem trhu bude ekologické zemědělství, by totiž měl rozhodnout v první řadě zákazník a jeho peněženka, a ne »plánovací komise« v Bruselu.

Nová evropská strategie Od zemědělce ke spotřebiteli (Farm to Fork), kterou nastínila Evropská komise, zcela zastínila předešlou debatu o reformě Společné zemědělské politiky (SZP). Hovoří se o tom, že je nutné přechodné období a diskutuje se o jeho délce. Jaký je názor Agrární komory ČR, potažmo České republiky?

Podle našeho názoru je dvouleté přechodné období, během něhož budou stále platit současná pravidla v této situaci minimum. Kvapně se totiž blížíme k závěru roku 2020, který i vzhledem ke koronavirové pandemii rozhodně nepřinesl akceleraci legislativního procesu reformy Společné zemědělské politiky. Evropská komise navíc zveřejněním strategie Farm to Fork a Strategie pro biodiverzitu do celé té »rozházené« skládačky vnesla další dílky, které bude nutné správně poskládat. K tomu je nicméně třeba o věcech řádně diskutovat a mít připravené dopadové studie. Nyní nemáme ani čas, ani prostor k diskusi. Ne nadarmo se říká »práce kvapná, málo platná«. Ačkoli hlasovací maraton v Evropském parlamentu, a to i v době, kdy europoslanci hlasují »z gauče«, není vyloučen, stále zde musí existovat prostor pro následnou dohodu Rady, Komise a zástupců parlamentu, a posléze je třeba hlavně připravit a přijmout národní legislativu a nachystat platební agenturu, která by teoreticky, s jednoletým přechodným obdobím, musela přijímat žádosti již téměř za půl roku. To všechno v situaci, kdy zatím nikdo nezná na sto procent všechny důležité aspekty, natož často neméně důležité detaily. I proto jednoznačně podporujeme, stejně jako Ministerstvo zemědělství ČR, aby tu bylo dvouleté přechodné období.

Hlavním pilířem Společné zemědělské politiky EU jsou přímé platby zemědělcům a dotace na rozvoj venkova. Jejich objem by měl být v následujících letech nižší. Dohodli se na tom premiéři zemí EU na červencovém summitu. V případě, že toto snížení objemu peněz schválí Evropský parament a Rada EU, jak se to asi projeví v českém zemědělství?

Každé snížení finančních prostředků do odvětví, které si na sebe nemůže dost dobře kvůli stagnujícím výkupním cenám zemědělských komodit vydělat, je špatnou zprávou. Pokud vezmeme v úvahu, že jedno euro v roce 2021 má trochu jinou hodnotu než jedno euro v roce 2014, bylo by i zachování obálky de facto snížením podpory, o to víc v situaci, kdy se v prvním pilíři bavíme o tzv. posílené podmíněnosti, a zatím přesně nevíme, co přesně bude obsahovat balíček tzv. eko-schémat, která mají být nástupcem současného »greeningu«.

Co se týče druhého pilíře, poslední »letní kolo« ukázalo obrovský zájem o investice do sektorů, ve kterých jsme nyní výrazně nesoběstační, to je speciální rostlinná výroba a živočišná výroba, které však nemohly zbývající finanční prostředky plně pokrýt. Redukce v druhém pilíři, tj. investičním pilíři, tak může do budoucna přinést problém i z hlediska návratu k přiměřené soběstačnosti, respektive podpoře lokální produkce a spotřeby.

Druhý pilíř má navíc i svůj »environmentální« rozměr, protože jsou z něj financovány tzv. agroenvi opatření, ekologické zemědělství, méně příznivé oblasti a integrovaná produkce. Proto budeme apelovat na Ministerstvo financí ČR, aby se zvýšením národního kofinancování druhého pilíře objem finančních prostředků vyrovnalo.

Společná zemědělská politika EU spočívá v tom, že by to nemělo být jen o dotacích, ale také o plnění společných cílů Evropské unie. Vláda ČR, potažmo ministerstvo zemědělství, se určitě touto otázkou zabývá. Podílí se na přípravě odpovědí pro Evropskou komisi nějakým způsobem i Agrární komora ČR?

Agrární komora ČR je plně zapojena do přípravy tzv. Strategického plánu pro příští programovací období, který reaguje na předchozí identifikaci oblastí, ve kterých by měla probíhat veřejná intervence, tedy podpora konkurenceschopnosti, biodiverzita, generační obměna atd. Mimo to Ministerstvo zemědělství ČR vždy formou dopisu oslovuje v případě zásadních rozhodnutí nevládní organizace včetně Agrární komory ČR a jejích členských společenstev. Co se týče společných cílů Evropské unie, článek 39 Smlouvy o fungování EU, tj. Lisabonské smlouvy, jasně stanoví, že SZP by měla:

a) zvýšit produktivitu zemědělství podporou technického pokroku a zajišťováním racionálního rozvoje zemědělské výroby a optimálního využití výrobních činitelů, zejména pracovní síly;

b) zajistit tak odpovídající životní úroveň zemědělského obyvatelstva, a to zejména zvýšením individuálních příjmů osob zaměstnaných v zemědělství;

c) stabilizovat trhy;

d) zajistit plynulé zásobování;

e) zajistit spotřebitelům dodávky za rozumné ceny. I to je třeba vzít v úvahu, když se bavíme o strategiích Farm to Fork a Strategii pro biodiverzitu. Proto se také logicky ptáme, zda lze skutečně tyto cíle naplnit, i když zemědělcům dáme méně peněz a omezíme jejich možnost například účinně ošetřovat plodiny pomocí prostředků na ochranu rostlin?

Vrcholné orgány EU mají údajně přestat nařizovat konkrétní opatření a odpovědnost mají převzít členské státy EU samy za sebe. To úzce souvisí s předchozí otázkou, jak na tom jsme jako Česká republika?

To je v podstatě hlavní zásadou tzv. nového prováděcího mechanismu, který by měl zajistit větší flexibilitu pro členské státy, které sice mají nadále společné cíle, ale mají mít větší volnost v tom, jak je naplnit. To samé by pak mělo platit přeneseně pro samotné zemědělce. Tzv. Strategický plán nicméně ve finále schvaluje Evropská komise, která by navíc - a proti tomu Česká republika protestuje - chtěla každý rok kontrolovat pokrok v naplňování cílů a případně členským státům zadržovat finanční prostředky. Vzhledem k tomu, jak jsou stanovené cíle vágní a zároveň ambiciózní, je to podle nás cesta do pekel. To nicméně neznamená, že bychom nechtěli zdravější krajinu a udržitelné zemědělské hospodaření. Nelze to však nicméně dělat od stolu a zemědělce zatížit zbytečnou administrativou a znepříjemnit mu život nekonečným množstvím prověrek a kontrol. Zkrátka je nutné vhodně nastavit motivační prvek a zároveň pracovat na debyrokratizaci zemědělského sektoru.

Ještě se vrátíme ke Společné zemědělské politice EU v tom smyslu, že se nyní vedou v Evropském parlamentu diskuse, jak by měla vypadat. Spory jsou zejména o navrhovaná ekologická opatření. Jaké jsou poznatky Agrární komory ČR z průběhu této diskuse?

Momentálně je diskuze, a také situace, mimořádně nepřehledná. Původně se měl na plénu hlasovat návrh Výboru pro zemědělství a venkov (COMAGRI) z dubna loňského roku. V květnu 2019 nicméně přišly volby, a přestože původně hlavní frakce deklarovaly, že budou tuto dohodu respektovat, později zejména Zelení změnili názor. Podle posledních informací by se mělo k reformě na plénu v polovině října hlasovat s tím, že mnozí stínoví zpravodajové, kteří mají za frakce pověření komunikací, odmítají komunikovat s hlavním zpravodajem, kterým je Peter Jahr z Německa, a který zastupuje lidoveckou frakci v Evropském parlamentu. Celé hlasování se tak s množstvím pozměňovacích návrhů může proměnit v jeden velký chaos a konečný návrh legislativy v obrovský »eintopf«, který však nebude pravděpodobně chutnat ani Němcům, kteří se jako předsednická země snaží o kompromis na Radě, a kteří prozatím přicházejí s racionálními a hlavně uskutečnitelnými návrhy, a to i v řadě zelených opatření.

Když jsme se dostali k financím v rámci EU, logicky musím položit otázku, vždyť i v rámci připravovaného státního rozpočtu ČR pro příští rok je navrhováno snížení rozpočtu kapitoly zemědělství. Předpokládám, že jako zemědělci určitě voláte po tom, aby objem peněz zůstal zachován…

Rok 2020 je, co se týče rozpočtu pro resort ministerstva zemědělství, rekordní. Je však třeba říci, že velká část peněz byla určena do vodního hospodářství a také na řešení kůrovcové kalamity. Část peněz do rozpočtu přitekla v souvislosti s řešením koronavirové pandemie, ať to bylo top-upování letního kola příjmu žádostí nebo posílení rozpočtu Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu. Návrh rozpočtu na rok 2021 zatím s těmito výdaji nepočítá, nicméně pro národní dotace by měla alokace zatím zůstat podobná, jakou navrhoval i minulý rok. Důležité je i v návaznosti na vývoj na trzích, případně z rezerv resortu nebo státního rozpočtu, v případě krize zranitelné sektory podpořit. Problém totiž v současné době hlásí sektor prasat, který se potýká s propadem cen a rizikem zavlečení moru ze sousedních zemí, a také sektor produkce mléka, kde nám rostou náklady (pracovní síla, energie) a zároveň i vzhledem ke koronaviru a zhoršenému odbytu klesaly výkupní ceny.

Co čeká české zemědělství v nejbližších letech?

V příštích týdnech a měsících nás čeká velká nejistota, a to i vzhledem k tomu, jak nepřehledná a nejistá je situace kolem reformy SZP a Nového zeleného údělu Evropské unie. Jisté je, že bez podpory na národní rovině se neobejdeme. Zcela zásadní pro nás bude, aby na Těšnově (pražské sídlo MZ, pozn. red.) i nadále seděl někdo, kdo zemědělství rozumí a dokáže ho hájit před těmi, kteří toto odvětví považují za nedůležité nebo dokonce společensky závadné. Podporu budeme potřebovat i od spotřebitelů, vlastníků půdy a obcí. Pokud chceme pestřejší krajinu a atraktivní zemědělství s budoucností, půjde to totiž jedině společně, ne ve vzájemné opozici.

Miroslav SVOBODA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.2, celkem 15 hlasů.

Miroslav SVOBODA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.