Reklama

Pachman čerpá inspiraci v lese

Richard Pachman (54) je čtenářům Haló novin dobře známý český zpěvák, malíř, moderátor a hudební skladatel scénické, filmové, relaxační, duchovní a muzikálové hudby. Rovněž se věnuje psaní knih a olejomalbě. Mezi vydavateli CD je v ČR patrně rekordmanem. A právě napsal už svou osmou knihu…

Proslýchá se, že jste se ztratil v Egyptě. To bylo na dovolené? A jak jste se zase našel? … Ne, vážně. Poodhalte něco z vašeho nitra, co převážilo, když jste psal svůj nový román právě s tímto názvem?
Tak to by byla pěkně dlouhá dovolená! Já jsem »ztracen v Egyptě« přesně od prosince roku 2018, kdy jsem za vtipných okolností začal psát svou osmou knihu. Dostal jsem totiž po adventním koncertě v Praze od kamarádky kalamář a k němu krásný brk. Prý na nový román. A já v poděkování za dárek napsal, že to beru. A v dlouhé SMS jsem jí odpověděl, co že se bude v nové knize odehrávat. Po odeslání SMS mi bylo mi jasné, že jsem právě vymyslel obsah nového románu. A on po téměř dvou letech psaní právě vychází. Velká část se odehrává v Egyptě. Ale kdo a proč se v něm ztratil a zdali to bylo v současnosti nebo za vlády posledního egyptského faraona, bych nerad prozradil.

Líbilo by se vám, kdybychom mohli cestovat časem? Utéct třeba ze současné bezútěšně koronavirové situace?
Otázkou je, kam! Nikdy před ničím, ani před sebou neutečeme. Stejně nás vždy osud přiměje řešit svůj příběh, své problémy. Nic se neděje náhodou a všechno náročné přichází proto, aby nás to něčemu naučilo. A to platí o jedinci i o společnosti jako celku. Ano, trochu mě zamrazilo, když během dopisování románu, jehož hlavní myšlenkou je, nakolik se nacházíme na konci naší civilizace, přišla korona-krize. Jednou z hlavních myšlenek románu Ztracen v Egyptě je: Před koncem každé civilizace (jedno jestli staroegyptské nebo té naší) je moment, kdy můžeme tok dění zvrátit. Současnou situaci beru jako výzvu k velké sebereflexi! Osobní i celospolečenské!

Spolu s knihou vydáváte už 36. album s relaxační, »ambientní« a »chill-outovou« hudbou. Album se jmenuje Světlo naděje. Kde tu naději spatřujete právě vy?
Naděje je světlo. I v době největšího temna existuje světlo. Pokud by nebyla tma, nebyli bychom vděčni za světlo. Myslím, že tyhle tři myšlenky jsou odpovědí na vaši otázku. Ano, album se jmenuje Světlo naděje a po letech se v něm vracím k hudbě, která může posluchače zklidnit, vést do svého nitra i vést k zamyšlení. »Vše staré do tmy odchází, světlo naděje příchází,« zpívám v titulní písni. Jsem idealista a optimista. Věřím, že tma, lidská zloba, hloupost a manipulace mohou být přetaveny v pochopení, lásku a soucit.

Na druhou stranu tu není jen COVID, ale hlavně klimatická změna, která je dopadem skutečnosti, že matka příroda se po právu zlobí. Máme ještě šanci si ji nějak udobřit?
Jedna z postav románu má možnost promluvit si s manželkou faraona Nachthareheba. Dovolím si místo odpovědi citovat z knížky: »Proč by lidé ničili Zemi? Vždyť bez matky přírody a jejích darů nemůže být život!« řekla Geretari. »Proč by to lidé dělali? Pro peníze, pro zlato, pro krátkodobé uspokojení svých materiálních potřeb!« nazlobeně odpověděl Filip. »Dojde k poničení Země, mořské a sladké vody i vzduchu!« … »Člověk vaší doby se snad rozhodl, že chce ukončit život na Zemi? Nechápu, co dobrého může člověku přinést ničení Země a přírody!« pronesla královna.
»Již jsem vám odpověděl – hmotný blahobyt. Těžíme ze Země suroviny, díky kterým vyrábíme energii na pohon našich dopravních prostředků i našich komunikačních médií, na teplo v našich domovech, na výrobu potravin a všech věcí, kterými se obklopujeme a o kterých se domníváme, že nám způsobují pocit štěstí. I na výrobu světla. Kácíme stromy, místo úrodné půdy stavíme domy plné zboží, ničíme půdu nepřirozenými hnojivy a pěstováním nevhodných plodin…«

Pokud jde o Světlo naděje, dokonale jste si vyhrál s jeho »outfitem«. Nebude to CD s klasickým obalem, ale k limitované dárkové edici nakreslíte 100 obrazů/obrázků, každý jiný. Tohle se opravdu u jiných interpretů nevidí – i když i jiní se snaží o inovace a nějak zaujmout. Váš ojedinělý osobní přístup ke každému z fanoušků je však skutečně nevídaný. Stejně jako studnice vašich nápadů. Nebojíte se, že ji přece jen z logických důvodů časem vyčerpáte?
Mám mít obavu, jestli mi nevyschne inspirace? V roce 1993 jsem po vydání svého prvního alba Dreams přemýšlel, jestli mě ještě napadnou melodie na nějaké další CD. A Světlo naděje je mé 36. album. Vymyslel jsem ho v lese. Texty jsem psal v lese, melodie jsem si nahrával do telefonu v lese, videoklip k písni Světlo naděje je natáčen za podpory několika velmi inteligentních zvířat v lese. Vím já, co vymyslím a natočím za rok, za dva, za deset?

Ano, během první vlny korona-krize jsem začal malovat 100 abstraktních obrazů a každý z nich má jeden společný moment – světlo uprostřed plátna. Věřím, že budoucí majitele mého nového alba potěší, že si budou moci na stěnu pověsit i výtvarné pojetí motivu světla naděje.

Jak pokračuje vaše spolupráce s muzikálovou divou a matkou megatalentovaných potomků Ditou Hořínkovou?
Mohu se zastavit u pojmu megatalenovaných? Znám Filipa i Viktora od jejich prvních dnů. A u nich to není jen talent, to je úžasná výchova a vedení k cílevědomosti a k rozvíjení jejich talentů. Ditu mám rád jako člověka, jako úžasnou muzikantku, ale především si jí vážím pro to první, čím je před vším ostatním, co v životě dělá – matkou! Dita je inspirativní osobností pro všechny v jejím okolí a bez ní bych si neuměl představit žádný svůj koncertní nebo divadelní projekt. Vnáší do nich světlo, žár a do mé duše klid a pohodu. Je to má múza, díky které jsem napsal desítky skladeb…

Měli jste mj. v plánu tradiční vánoční turné. Věříte, že ještě nějaká šance, že by se uskutečnilo? Nebo si prostě rok 2020 kontaktně už můžeme škrtnout?
Před krátkou dobou jsme na sociálních sítích vyvěsili 11 termínů letošního adventního turné, na kterém pracujeme již od února. Jsme připraveni podle aktuální situace koncerty odehrát nebo je přeložit. Ale neradi bychom zklamali naše příznivce v místech, kde každoročně vystupujeme – někde již 20 let. Jsou to Praha, Olomouc, Prostějov, Říčany, Zruč nad Sázavou, Selibov, Slaný, Uhříněves, Jičín, Kutná Hora, Ledeč nad Sázavou. Poprosil bych proto i vaše čtenáře, aby sledovali můj Facebook nebo stránku richardpachman.cz, kde se objeví aktuální informace o turné.

A do kdy podle vás koronavirový blok potrvá? Upínat se k vakcínám asi není úplně rozumné, protože vir mutuje, mění se a to, co dnes vědci vymýšlejí, může za rok přijít vniveč…
K některým věcem je těžké se vyjadřovat, když o nich nemám dostatek informací. Nemám doma křišťálovou kouli, abych mohl říct, kdy a jak se situace změní. Ale jsem optimista i v této situaci.

Jak vás znám a jak jste potvrdil v předchozích odpovědích, vy osobně byste ordinoval nejvíc klid v duši, nebo takové to Zákopčaníkovo »slunce v duši«. Umíte se vůbec někdy rozčílit? Nebo aspoň zdravě naštvat?
Jsem zrozen ve znamení Býka. Myslím si, že jsem idealista, který věří v dobro člověka. Často obhajuji jiné lidi a omlouvám jejich zlobu a nenávist. Ale když mě někdo zažene svými negativními postoji do kouta, stává se ze mě býk, kterému někdo zamával červenou látkou před očima. Ale to se nestává často. Ovšem mnohdy jsou lidé v mém okolí překvapeni, jak dokážu být akční a razantní – když si to situace vyžaduje…

Pokud se situace uklidní, jaké máte plány pro rok 2021, ev. nějaké dlouhodobější?
Plánuji být ještě nějaký čas »ztracen v Egyptě«. Ale ne sám. Nějakou zvláštní souhrou náhod je hlavní hrdinka románu Veronika muzikálovou herečkou (smích). A tak není divu, že společně s Ditou Hořínkovou plánujeme sérii představení, která budou komorním divadelním zpracováním děje románu.
Tak, abychom potencionální čtenáře navnadili hlavními myšlenkami a zároveň motivovali k přečtení knihy. Další z mých plánů se týká odkazu Jana Ámose Komenského. Věřím, že symfonický projekt Pašije bude po dvou pražských a dvou olomouckých provedeních opět realizován.

A hodlám stále pravidelně chodit po lese. Třeba mě napadne zase něco nového! A věřím, že se v květnu uskuteční odložené turné Mariky Gombitové, kde bych měl vystoupit jako host.

Jak vlastně v normálních časech odpočíváte, když nepracujete? Kde nabíráte energii? U moře, v horách, jinde v přírodě? Nebo mezi svými dosavadními obrazy?
Nevím, jestli dokážu odpovědět. Neodděluji práci a odpočinek. Kdykoliv jsem v blízkosti moře, píšu každý večer. Kdykoliv vidím západ slunce, napadne mě motiv pro obraz, kdykoliv v lese zavřu oči a oddám se slunečním paprskům, napadne mě myšlenka, kterou pak někdy zpracuji do psaného textu.
Jsem vděčný, že jsem se v tomto životě vyskytl jako kreativní jedinec. Kreativita mi dává mé soukromé světlo naděje. Každý si jistě umíme najít aktivitu, která každému z nás dodá vnitřní klid a sílu jít dál, i když je zrovna kolem sychravo a tma… Světlo naděje je opravdu v každém z nás.

Roman JANOUCH

FOTO – archiv R. PACHMANA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5, celkem 14 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.