Reklama
Rozhovor Haló novin s historikem Jiřím Malínským, členem výboru Společnosti Edvarda Beneše

Beneš je druhý Masaryk našich i evropských dějin

Prezident Edvard Beneš se stal v posledním období dosti zmiňovaným politikem, a to v negativním slova smyslu. Vytvořila se u nás určitá skupina publicistů, kteří na něho veřejně útočí. Například spisovatel Jiří Padevět ho obviňuje, že může za excesy při odsunu Němců z našeho území. Jak vidíte tyto mediální útoky?

Jsou faktograficky neudržitelné. Padevětovo obvinění Edvarda Beneše je ve skutečnosti v tomto kontextu obviněním národa-oběti nacismu. O přechodném období poválečných prezidentských dekretů by se vědět mělo, také o tom, že správu pohraničí bylo nutné budovat z úplné nuly a snadná nebyla ani ve vnitrozemí. Je nutné zmínit i sílu protiněmecké nenávisti jako následku a důsledku nacistické propagandy. Podobné nálady a výchozí poválečné body byly v celé Němci okupované Evropě.

Druhého září byla potřísněna socha Edvarda Beneše na Loretánském náměstí v Praze. Sám jste po tomto činu uvedl, že to nemůže být náhoda.

Hlupáků a zavilců je vždycky dost. K tomu není co dodat.

Vede se mezi historiky seriózní debata o úloze Edvarda Beneše v československých a evropských dějinách, nebo jsme svědky dnes jen jakýchsi mediálních výkřiků jednotlivců? Připomenu, že v roce 2004 český parlament schválil zákon, že Edvard Beneš se zasloužil o stát.

Dnes je Benešovo postavení jasné. Je to druhý Masaryk našich národních, ale i evropských dějin. Nebýt Beneše, byla by naše poválečná státní a národní existence velmi problematická. Mimoto je to spoluzakladatel Československa a významná osobnost mírových jednání 1918–1919 a také našeho prvního odboje; je i spolutvůrcem našich a slovenských státních hranic. Je současně tvůrcem a vůdcem našeho druhého odboje. Poválečná tragédie byla mimo jeho možnosti; přitom zachránil, co zachránit bylo lze. Stejnou nepostmoderní záchranu dnes potřebuje i historická paměť.

Jaké je poslání organizace nazvané Společnost Edvarda Beneše a proč jste jejím členem? Pořádáte v běžné situaci – tedy nikoli za pandemie, nějaké akce pro veřejnost?

Společnost Edvarda Beneše je akademicky pojatá vědecká společnost navazující na svého předchůdce, exilový londýnský Ústav Edvarda Beneše pro politické a sociální studium, jenž existoval v letech 1950–1964. Založil ho v den 100. výročí Masarykova narození jeho spolupracovník ruský legionář Jaromír Smutný.

Společnost sleduje Benešův odkaz v širokých souvislostech národních i mezinárodních. Vydává vlastní odborné publikace, každoroční bulletiny a ročně pořádá čtyři až pět odborných přednášek. Pořádala i několik významných konferencí a jubilejních slavností, výrazně se spoluzasadila o Benešovu pražskou sochu na Loretánském náměstí i »Lex Beneš« v roce 2004.

Zhruba tak ji na počátku devadesátých let založila a současně takto obnovila významná československá a česká historička profesorka Věra Olivová. Předsedou společnosti je ostravský historik Pavel Carbol.

A proč jsem členem této společnosti? Edvard Beneš je záležitostí srdce, ale i kritického rozumu a nesporného obdivu.

Abdikace Edvarda Beneše a jeho odlet s manželkou do zahraničí v říjnu 1938 jsou známy. Proč však se usadil v zemi, která Československo zradila jen pár týdnů před tím v Mnichově, tedy v Anglii?

Proti Chamberlainovu rozhodnutí (Neville Chamberlain podepsal mnichovskou dohodu – pozn. aut.) existovala ve Spojeném království široká opozice, jejíž čelnou osobností byl Benešův přítel Winston Churchill. Stručně poznamenám, co je málo známo - že jediným členem dolní sněmovny anglického parlamentu, který hlasoval proti mnichovské dohodě, byl komunista.

Kromě toho se rýsovala možnost Benešova pedagogického působení v USA na Chicagské univerzitě a využití kontaktů s důležitým, zejména čechoamerickým a slovenskoamerickým krajanstvem jako východiskem druhého odboje; tedy původní zdroj aktivit je srovnatelný s Masarykovým působením během první světové války. Předpokládala se také delší existence zbytkové háchovské druhé republiky. Beneš byl demokratickým nekomunistickým politikem.

Často se spekuluje na internetu o tom, kde a kdy se zrodila myšlenka na poválečný odsun Němců z území Československa za jejich činy vlastizrady a teroru na českém obyvatelstvu. Dokonce jsem zaznamenala maily, které zaručeně tvrdí, že u Chamberlaina, jenž však zemřel v listopadu 1940. Jak se rodilo rozhodnutí o poválečném odsunu?

Poprvé tuto myšlenku zmínil Beneš roku 1936. Na setkání s představiteli tisku uvedl, že národnostní menšiny jsou v Evropě zdrojem přetrvávajících nesnází, a vyslovil se pro maximálně možné uspokojení jejich potřeb v demokratickém duchu. Pokud by však menšiny měly být i nadále zdrojem iredent (rozbíjení států) a vyvolávání válek, měly by být transferovány, tj. zpětně vysidlovány do svých mateřských zemí. Jednalo se o celoevropský problém.

Obšírněji vyjádřil tyto myšlenky v konstruktivním duchu ve svém libereckém německy proneseném projevu 19. srpna 1936. Výsledkem tohoto přístupu byla dohoda z 18. února 1937, předpokládající významné posílení dosavadního dobového postavení všech národnostních menšin první Československé republiky.

Nacistickému uchvatitelství to však bylo málo. Když se v prvních měsících okupace ustavovaly nejstarší odbojové skupiny Politické ústředí, Petiční výbor Věrni zůstaneme a Obrana národa, ústavní právník Zdeněk Peška, Benešův spolupracovník, znovu na tuto myšlenku upozornil. Zdůvodnil ji věcně transferem maloasijských Řeků na počátku dvacátých let minulého století a postupně si ji osvojil veškerý zprvu demokratický, později i komunistický druhý odboj. Zahraničně byla probojována zejména po lidickém masakru v průběhu roku 1943.

Typické pro současné kritiky Beneše je podsouvání mu, že po druhé světové válce veřejně vyzýval k násilí na německém obyvatelstvu. Jako podklad k tomu slouží jeho projev »německý problém v republice musíme definitivně vylikvidovat«, vyslovený v květnu 1945 v Brně. Jak hodnotíte tento novodobý výklad Benešových slov? Co ve skutečnosti těmito výroky myslel?

Beneš nikdy nic ve smyslu výzev k násilí nehlásal. Naopak ostře kritizoval excesy transferu-odsunu, například v mělnickém projevu 14. 10. 1945. Sloveso vylikvidovat lze také souznačně nahradit souslovím důsledně vyřešit. K násilí docházelo tehdy nejen na českých Němcích, ale i Češích a Slovácích. Nikdy však nebylo součástí oficiální československé politiky třetí republiky.

A hlavně je nutné mít na mysli nacistické válečné zločiny páchané i po oficiální německé kapitulaci 7. května 1945 i Hitlerem připravovanou genocidu slovanských národů včetně řádění v Polsku, SSSR, Jugoslávii, Řecku, Francii a dalších zemích okupované Evropy. To nemohlo nevyvolávat emocionální reakce a divoká prohlášení.

Také mu novodobí kritici vytýkají, že se nezasloužil o smír poválečné společnosti, že nevyzýval k pokoji a nenásilí. Je to pravda?

Pokud si někdo plete mír a válku, je těžké co odpovědět. Hloupost a polovzdělanost byly vždy nepřáteli našeho národa i odkazu Husova, Komenského, Havlíčkova, Masarykova, Benešova. Když Československý ústav pro výzkum veřejného mínění v listopadu 1947 zkoumal oblíbenost politiků, Beneš na prvním místě měl 80procentní oblibu. XI. všesokolský slet byl jasnou demonstrací pro manžele Benešovy a demokracii stejně jako jeho pohřeb. Hlásat lásku k nepřátelskému bližnímu ve vyhrocené letité válce není snadné; ale i to Beneš dělal.

Po internetu běhají také »zaručené« Benešovy projevy, například tento: »Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává«, což je falzum z 90. let. Proč se vlastně od 90. let vynořují?

Beneš byl vždycky pomlouván a šířily se o něm nejrůznější lži a polopravdy. Duchovní a lidský trpaslík velikánovi, demokratu a humanistovi neporozumí. V raném poválečném období byla takováto upozornění běžná. Obavy z renacifikace Německa k tomu patřily.

V červnu 1945 vyznamenal prezident Beneš na Pražském hradě Řádem bílého lva maršála I. S. Koněva, osvoboditele velké části Československa. Je velmi příznačné pro současnou dobu, že např. historik Tomáš Jakl tvrdil v rozhlase, že Koněv přijel do Prahy až na podzim 1945. Kdo další byl vyznamenán?

Prezident Edvard Beneš vyznamenal těch významných lidí desítky a stovky. Mj. na Pražském hradě i generála Pattona.

A nebyl prezident přítomen také odhalení pamětní desky o příjezdu vojsk 1. ukrajinského frontu Rudé armády do Prahy na Staroměstské radnici v roce 1946?

Zda byl při odhalení Koněvovy pamětní desky, nevím. Rozhodně ale nikdy netvrdil, že Praha se osvobodila sama, a nikdy by nefalšoval historickou paměť. Benešovy výhrady ke Stalinovu režimu souvisely se vztahem kremelského vládce zejména k politickým občanským právům. Ne se samotným faktem osvobození drtivé většiny území Republiky československé.

Zaznamenala jsem výrok, že Beneš mohl být velkorysý po válce vůči Emilu Háchovi. Myslíte, že měl být velkorysý?

Dotyčný se mýlí. Naopak Edvard Beneš velmi ostře odsoudil internaci umírajícího, nesvéprávného, těžce nemocného (roztroušená skleróza byla průvodním znakem posledních měsíců jeho života) Háchy v pankrácké věznici. Vynikající právník byl účastníkem prvního odboje a blízkým Masarykovým a Benešovým prvorepublikovým spolupracovníkem. Zodpovědnost za Háchovu internaci připadala z ústavního hlediska první Fierlingerově vládě a ministru vnitra Noskovi.

V bezprostředně poválečné euforii se dálo takových obtížně obhajitelných kroků více a Československo nebylo v poválečné Evropě v tomto ohledu žádnou výjimkou. Nelze zaměňovat autoritu osobnosti a skutečné ústavní a speciálně legislativní působnosti prezidentovy.

V úterý 20. října vysílala Česká televize dvoudílný dokument Odsun-Vertreibung v produkci své a německé. Viděl jste toto dílo? Jaký je váš názor?

Viděl. Jedná se o rafinovanější formu sudeťácké propagandy, další příklad toho, jak obtížně se náš západní soused i dnes vyrovnává se svou hrůzyplnou nacistickou minulostí. Jádro pudla tkví v pomíjení skutečného dosahu nacistického banditství, morální koroze a faktu, že nacismem bylo prosyceno minimálně 90–95 % obyvatelstva, jak naznačuje i odtažitý poválečný vztah německé veřejnosti k antifašistům německé národnosti typu hrdinných sourozenců Hanse a Sophie Schollových či Marlene Dietrichové. Vzpomínky odbojářů jsou v tomto ohledu stále živé. Je to pravda stejně tak, jako že každý Čech a priori byl prost kriminálnických a zločineckých postupů.

Rozdíl byl v nesrovnatelné míře a kvalitě základních přístupů; v těch československých byl prvořadý humanismus a demokracie. Polovzdělanost je vždy stejně pustošivá jako obcházení historické pravdy vůbec.

Mezi nezainteresovanými lidmi z české strany, tedy těmi, kteří nepamatují na svou kůži válku, mluvili v tomto dokumentu jen ti, jež kritizují odsun Němců, dokonce jej považují za vyhnání: spisovatelka Tučková (autorka knihy Vyhnání Gerty Schnirch), jakýsi mladý muž, který obnovuje zaniklou obci v pohraničí, jmenovaný spisovatel Padevět. Je to v pořádku?

Konkrétně Padevět vystupoval převážně věcně. Některé polopravdy a čtvrtpravdy jsou na druhé straně opakovaným ohlupováním natolik zažity, že jsou řadou lidí považovány za průkazná historická fakta. Když Henlein utíkal 7. května 1945 z Liberce, cítil se tento nacistický válečný zločinec být Hitlerovou obětí, měl jím být údajně podveden. Mj. lidický vrah Karl Hermann Frank tvrdil po svém zatčení, že nerozumí nenávisti Čechů proti sobě, když toho pro ně tolik udělal a měl je tolik rád. Podobně krátkou paměť měla řada někdejších českých Němců včetně předních nacistických funkcionářů ve veřejné správě, armádě, policii. Za připomínku stojí Benešova předpověď z prosince 1945, která tento vývoj předvídala a varovala před ním.

Větší část filmu je věnována excesům, kterých se dopustili někteří Češi na Němcích, zato prokazatelnému organizovanému bezpráví, kterého se z příkazu hitlerovského státu dopouštěli – a jako první! - němečtí obyvatelé ČSR na Češích, se věnovalo pár minut. Neuvedl se ani počet obětí Čechoslováků během války a plán na jejich totální vyvraždění. Má takové »dílo« produkovat veřejnoprávní televize?

Otázku jsem už zodpověděl. Úpadek historické paměti v naší zemi je příznačný a antikomunismus, který s tím úzce souvisí, rovněž. Česká televize tím vším nemůže být nepoznamenána. Vytýkat oběti vrahem, že se mu bránila a vzdorovala, a dokonce si troufla nad ním zvítězit, je mimořádným nemravným, vysloveně zbabělým propadem. Osvěty není nikdy dost.

Poněkud odlehčím: Nepřipomíná se až tak často, že Edvard Beneš byl aktivním sportovcem SK Slavia. Prý členské příspěvky platil až do konce svého života. Je to tak?

Ano, Edvard Beneš jako jediný z našich prezidentů byl v poměrech doby svého mládí, což byla první léta 20. století, vrcholovým sportovcem. Mezi svými 16–19 lety byl pravým křídlem SK Slavia Praha C, tehdy třetím nejlepším českým mužstvem. Vynikal rychlostí, technikou, ostrou střelbou a jako takový byl svými vrstevníky náležitě ctěn. Až do smrti byl členem svého milovaného klubu, podobně jako byl sokolem.

Když se roku 1945 vrátil do vlasti, doplatil si zpětně členské příspěvky za léta 1939, 1940, 1941, 1942, 1943 a 1944. Naposledy zaplatil svůj členský příspěvek v květnu–červnu 1948. Na stadionu v pražském Edenu má svou pamětní dlaždici v místě cti historických slávistů. Beneš byl všestranným sportovcem, nekuřákem a abstinentem. I to se mu vytýkalo. Hříchem byla pro takto smýšlející a jednající lidi i jeho příkladná životospráva.

Včera jsme oslavili státní svátek, Den vzniku ČSR. Jaký je největší odkaz prezidenta Budovatele, čím se nejvíce zapsal do našich dějin?

Edvard Beneš je živým příkladem vyváženého vztahu k svatováclavské i husitské tradici. Vyrostl na českém národním obrození, Palackého filozofii českých dějin i bojovném Havlíčkovu odkazu a literárním díle Aloise Jiráska jako člen sokolské jednoty v rodných Kožlanech. Tento klasický demokratický socialista – katolík náboženským vyznáním – je názorově blízký v dobových souvislostech levému křídlu Labour Party (Strany práce) a byl hluboce přesvědčeným zastáncem prostých lidí - Beneš používal věcně, nikoli pohoršlivě chápané slovo malých; byl to úzus doby jeho mládí a zralosti. Jako praktický politik byl vždy otevřený všem lidem dobré vůle, nadaný statečnou schopností sdělovat nepopulární pravdy. Fakt, že jeho pronikavé keynesiánské reformní záměry, blízké západoevropskému sociálnímu státu tzv. zlatého věku evropské integrace, k jejímž zastáncům vždy patřil, nevyšly naplno (proto prezident Budovatel), tu mluví za všechno.

Vlastenectví, evropanství, globální vnímání světa, to všechno obsahují stránky jeho knihy Demokracie dnes a zítra. Je to kniha - ideový odkaz intelektuála, vědce, politického myslitele, prognostika, demokrata a humanisty, duchovního dělníka-dříče. Kniha benešovské socializující demokracie.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.1, celkem 37 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


ivozelina
2020-11-04 17:12
Dementní Kačere, já debil jsem myslel, že Kaczerowski je polské
příjmení. Ty píšeš, že jméno. Konečně jsi odhalil, že jsi
totální polský potrat. Jméno Tvé je CHUJ Donald jak Trump. A můžeš
mi již definitivně políbit (_*_).
donald.kaczerowski
2020-11-03 15:23
ivozelina - Omlouvám se, mohl jsem tušit, že blbec složitější
legraci nepochopí. Takže po lopatě: i když mám polské jméno, nejsem
pšonk.
ivozelina
2020-11-01 07:07
Duševní ubožák ten, který se bojí sdělit na diskusi své pravé
jméno.
donald.kaczerowski
2020-10-31 18:21
ivozelina - Jak jsi na toho pšonka přišel, troubelíne? Co když je moje
jméno nick a já jsem z Kačerova. Nebo mám prostě rád Kačera Donalda.
Nebo se jmenuju Kačer jako ten herec. Nebo jsem si to vymyslel zcela
náhodou. A nebo jsem opravdu Kaczerowski. A když se projdeš po
internetu, tak třeba zjistíš, že mám příbuzné v Polsku, Německu,
ale taky v USA. Nadávat ovšem umíš chachare. Jinak asi nic, soudím.
Pokud si taky myslíš, že Husák byl nejlepší prezident, platí ten
psychiatr i pro tebe.
ivozelina
2020-10-30 23:43
Přivandrovalec Pšonk si zase myslí, že někoho tady ohromí. Ubohý
polský výškrabek - potrat.
donald.kaczerowski
2020-10-30 23:28
fronda - U psychiatra už jste byl?
fronda
2020-10-30 19:34
Kdepak. Naším nejlepším prezidentem byl Gustáv Husák. A nejhorším
jednoznačně ten Havel.
jarprchal43
2020-10-30 15:24
Že se současní komunisté dovolávají Masaryka a Beneše je úsměvné.
Pro jejich předchůdce v době tzv. socialismu to byli úhlavní
nepřátelé. Pokud jde o Edvarda Beneše je jeho postava silně
nadhodnocena. Přes někdejšího brilantního politika světového
formátu se převalil Mnichov, s nímž nemohl nic nadělat. Po válce už
to byl jen zatrpklý muž, který si vyřizoval účty s domácí
politickou scénu a republiku zavlekl ve spolupráci s komunisty do
područí SSSR.
p.beshir
2020-10-29 15:29
Připojuji se k poděkování Haló novin a přikládám glosu (bohužel
již zesnulého) Zdeňka Mahlera o potřebě kultivace myšlení:
"... Co však je největším kapitálem současného světa?
Myšlenka, nápad, investice, mozek! Tedy nikoli kvantita, ale kvalita.
Něco, čím může vynikat i nepočetný národ, i my. ..."
>>>
https://www.citarny.cz/knihy-lide/vzdelavani-a-souvislosti/glosa-svet-knihy
/zdenek-mahler-o-ceskych-mediich (Čítárny.cz, Zdeněk Mahler:
https://www.citarny.cz/component/tags/tag/mahler-zdenek)
halonoviny
2020-10-29 14:09
Dík za rozhovor i krásná slova o prezidentu budovateli, nejlepším
prezidentu naší historie. R. Janouch, člen Společnosti dr. EB
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.