Reklama
Rozhovor Haló novin se Zdeňkem Jandejskem, členem představenstva Agrární komory ČR

Přežije zemědělství zásahy amatérů?

Nedávno vyšel v Lidových novinách článek poslance Evropského parlamentu Luďka Niedermayera o tom, že zemědělská politika EU potřebuje zásadní změnu, neboť příliš posiluje koncentraci zemědělství. Jako předseda představenstva a generální ředitel akciové společnosti Rabbit Trhový Štěpánov, která se intenzivně zabývá rostlinnou a zejména živočišnou výrobou, jste významným zemědělským odborníkem. Jak hodnotíte názory europoslance Luďka Niedermayera?

Podle mne článek o tom, jak by mělo vypadat evropské zemědělství, napsal člověk, který se ve svém životě v zemědělství nikdy nepohyboval. Je to až úsměvné, ale v uvozovkách. K jeho osobní charakteristice mohu jenom dodat, že za bývalého prezidenta Václava Havla byl jmenován viceguvernérem České národní banky. V této době, to je v 90. letech, byl náš bankovní sektor privatizován a přešel do rukou zahraničních bank, které pobírají velice tučné dividendy a tím stabilizují své mateřské banky v zahraničí. Zároveň probíhala i divoká privatizace našich úspěšných podniků, kdy se postupně dostávaly rovněž do zahraničních rukou, a to za směšné ceny. Přitom z České republiky odteče v dividendách 300 až 400 miliard korun do zahraničí, které by naopak měly zůstat u nás a podpořit tak rozvoj naší společnosti.

Teď konkrétně k vaší otázce. Europoslanec Luděk Niedermayer kritizuje koncentraci v zemědělské výrobě s tím, že preferuje jen malé a střední podniky. Kritizuje vysoký průměr 130 hektarů zemědělské půdy na farmu v České republice oproti 16 hektarům v Evropské unii a razantně kritizuje velké podniky s několika tisíci hektary. Z této první části jeho článku je patrné, že není gramotný nejen v oblasti zemědělství, ale ani v oblasti ekonomiky. Vždyť koncentrace výroby je, a to v jakémkoliv oboru, vedle intenzity výroby a produktivity práce, základním faktorem pro zvyšování růstu ekonomiky, zajištění konkurenceschopnosti, zlevňování jakéhokoliv výrobku, zvyšování životní úrovně obyvatelstva a dalších faktorů ekonomické prosperity, jak kteréhokoliv odvětví, tak státu. Z jeho vyjádření je vidět, že nezná situaci nejen v Evropě, ale ani v zemích, které jsou zemědělskými velmocemi ve světě. Například východní část Spolkové republiky Německo zvýšila výměru podniků na více než 200 hektarů.

Dá se tedy říci, že v EU koncentrace zemědělských podniků opravdu roste?

Ano, výměra většiny zemědělských podniků v původních zemích EU postupně roste. Přitom je známou skutečností, že podniky s výměrou 3 až 10 tis. hektarů vyrábějí rozhodující část zemědělské produkce. Podniky zaměřené na produkci monogastrů, tj. chov a výkrm prasat a drůbeže, ale i zpracovatelské podniky v rostlinné výrobě či v produkci mléka, vepřového a drůbežího masa, se vyznačují 5-10krát vyšší koncentrací, než je tomu u nás. Zemědělské podniky o výměrách 200 až 5000 hektarů a více zajištují převážně výživu obyvatelstva, což můžeme vidět v severní Itálii, Anglii, v části Francie, v USA, Brazílii, Austrálii, Argentině a dalších agrárně vyspělých státech.

Pokud zvýšíme podporu pro malé podniky, jak doporučuje europoslanec Luděk Niedermayer, které ve větším počtu na hektar zemědělské půdy produkují velmi málo produkce, nedočkáme se zlepšování životní úrovně ani zlepšování životního prostředí, ale hlavně úplně ztratíme konkurenceschopnost našich zemědělců. Takže výsledkem bude, že českých potravin bude na našich pultech podstatně méně, přičemž střední a velké zemědělské podniky koupí zahraniční kapitál a bude využívat několikanásobně vyšší národní dotace z mateřských zemí. Tento scénář nemůže prosazovat gramotný člověk ve věcech zemědělských a ani ekonom, který se ekonomem sám nazývá.

K dalšímu jeho moudru, že na produkci zaměřená hospodářství rychle znehodnocují půdu a vytvářejí tak problém do budoucna a přitom polovina půdy je u nás postižená erozí, mohu říci, že je to úplný nesmysl. Tyto jeho výroky svědčí o tom, že pan europoslanec nemá elementární znalosti o zemědělské výrobě, stavu českého zemědělství a používá formulací těch, kterým jde o to, abychom doma nic nevyráběli a vše vozili se starých zemí EU.

Logicky se potom ptám, proč nemáme chtít produkční zemědělství, když Spolková republika Německo produkuje 2,3krát více mléka, 5,3krát více vepřového masa a 3,4krát více hovězího masa na hektar zemědělské půdy než produkujeme u nás. Nizozemí produkuje 9,8krát více mléka, 11,1krát více vepřového a 9,9krát více hovězího masa na hektar zemědělské půdy, než produkujeme my. Z myšlenek europoslance Niedermayera vyplývá, že si země původní EU14 znehodnocují půdu. Podle něho to jsou špatní hospodáři. Nebo je to naopak, a pan europoslanec chce zlikvidovat naše zemědělství, ať již k naplnění svých politických ambicí či pouze plní pokyny ze zahraniční, k naplnění jejich »nezištných cílů«?

Niedermayer rovněž uvádí, že EU nevytváří dostatečný tlak na správné hospodaření s půdou. Jak to ve skutečnosti je?

Půda, pokud se na ní pracuje podle zásad vyvážené rostlinné a živočišné výroby, svoji úrodnost zvyšuje. Naopak, pokud se na ní nehospodaří podle zásad správné zemědělské praxe, svoji úrodnost ztrácí. Vždyť na trvalých travních porostech a na travnatých porostech na orné půdě, kde neobnovujeme porosty a nehnojíme statkovými hnojivy, časem rostou jen plevele a řada ploch produkuje obrovské množství alergenu, což působí velmi negativně na alergiky.

Co se týká erozí, čísla, která ve svém článku pan europoslanec uvádí, jsou opět mimo mísu. Netvrdím, že nejsou plochy ohrožené erozí, ale pokud by byly u nás podpory na farmu, tj. pro zemědělský podnik, jako je tomu ve starých členských zemích EU, byla by živočišná výroba u nás v podstatně větším objemu, než je tomu dnes. Přitom by se ve velkém rozsahu pěstovaly krmné plodiny, jako jsou jetel, vojtěška, hrách, bob a další vzdušný dusík poutající plodiny k zajištění krmivové základny. Snížily by se tak plochy řepky a obilí, které téměř z 50 procent vyvážíme jako surovinu. Přičemž s tímto vývozem surovin od nás odchází i nedostatkový fosfor, načež my dovážíme potraviny, a to hlavně maso a masné výrobky s vysokou přidanou hodnotou, které by se mohly tvořit u nás. Tyto krmné plodiny v osevních postupech by vyřešily ve většině případů skloňovanou erozi. Nicneděláním, tj. neprodukováním, nic nevyřešíme a bez jakéhokoliv přínosu pro stát, tj. v zaměstnanosti, ve výběru daní, v sociálním a zdravotním pojištění a DPH u našich výrobků, tyto dotace de facto vyhodíme z okna.

To, o čem mluvím, je udržitelné hospodaření s půdou a efektivní využívání dotací k tomu, aby potraviny byly cenově dostupné všem i těm z nižších příjmových skupin.

Zároveň si myslím, že láteření o vysokých výměrách monokultur, jak ve svém článku předvedl pan europoslanec, je zbytečné, pokud jsou nastavena pravidla podpor bez vazby na živočišnou výrobu. Bude-li hospodaření podporováno jen v případě vyvážené rostlinné a živočišné výroby, bude běžně využíván sedmihonný osevní postup, a nikoliv maximálně čtyřhonný postup, jak je tomu dnes u podniků bez živočišné výroby. Pak je zbytečné mluvit o obrovských lánech monokultur. Je třeba se seznámit s reálným stavem a ne vykřikovat nesmyslné proklamace a mystifikovat obyvatelstvo. To může dělat opravdu jen ten, kdo neví, co činí. Použil bych biblická slova: »Otče, odpusť mu, neboť neví, co činí«.

Niedermayer dále tvrdí, že dnešní systém dotací přispěl ke zvýšení koncentrace podnikání v zemědělství. Co k jeho tvrzení můžete říci?

Niedermayer ve svém článku uvádí, že oproti roku 2007 se prý snížil počet farem o třetinu a jejich rozloha se zvýšila bezmála o polovinu. Dotace na jednotku jsou prý u středních a větších podniků stejné, nebo jen mírně nižší. K tomu lze jenom dodat, že s touto lží může uspět pouze u těch, kteří o této problematice nevědí vůbec nic. Správná čísla jsou totiž uvedena ve výročních správách Státního zemědělského intervenčního fondu a na stránkách ČSÚ. Podle nich naopak dochází ke zvyšování registrací nových malých zemědělců, kteří žádají o dotace. Oproti roku 2006, kdy žadatelů o dotace na plochu bylo 21 186, je k roku 2020 těchto žadatelů již 30 324, přičemž průměrná výměra na jedno hospodářství klesla ze 164 hektarů v roce 2006 na 116 hektarů v roce 2020. Oproti východní části Spolkové republiky Německo, která měla stejné historické podmínky, se průměrná výměra na jedno hospodářství pohybuje na více než 200 hektarech zemědělské půdy.

Co se týká podpor pro malé a velké podniky, o kterých pan europoslanec ve svém článku píše, mohu jen konstatovat, že je to opět snůška lží a mystifikace našich občanů. Malé firmy mají podstatně vyšší přímou dotaci na plochu a jsou jim schvalovány veškeré investiční dotace z Programu rozvoje venkova.

Mimochodem, v roce 2020 šlo o projekty za dva miliony korun. V letošním roce dokonce ani nevyčerpaly nastavený rozpočet plánovaných podpor. Oproti tomu u velkých podniků se vykrytí žádostí pohybovalo od 25 do 35 procent předložených žádostí. Při srovnání skutečného čerpání provozních podpor se u středních a velkých produkčních podniků pohybují provozní dotace na úrovni 8 až 14 procent na 100 Kč tržeb. U malých podniků pak kolem 40 až 60 procent na 100 Kč tržeb. Je však mnoho případů, kde veškeré oficiální příjmy představují jen dotace, bez jakýchkoliv tržeb. To jsou skutečnosti, které může potvrdit platební agentura ČR.

V závěru svého článku Niedermayer rovněž uvádí, že koncentrace podnikání citelně poškodila rozvoj obcí, jelikož velké farmy zaměstnávají méně lidí a často se obejdou bez pracovníků. Má pravdu?

Opět je to prokazatelná lež! Opak je pravdou. Většina malých farem hospodaří extenzivně a nezaměstnává téměř žádné lidi. Naopak střední a větší podniky mají produkční hospodaření, kde je silná živočišná výroba, kde je třeba pracovníky, kterých je stále nedostatek, a to i přes vysokou produktivitu práce v těchto provozech. Je mi smutno z těchto lží, které se snaží zlikvidovat zbytek těch, kteří produkují české potraviny na úkor dovozu potravin ze zemí staré EU14 s několikanásobně vyššími národními dotacemi. Takovýto postoj českého europoslance nedokážu ani pojmenovat – komu vlastně slouží a proč poškozuje české zájmy? To už si každý z vašich čtenářů určitě dokáže představit sám.

Miroslav SVOBODA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 37 hlasů.

Miroslav SVOBODA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


p.beshir
2020-10-31 20:34
doc. Ing. František Čuba, CSc. Beseda ve Zlíně dne 17. 3. 2011 díl
1. >>> https://youtu.be/RCCChFx_oyY díl 2. >>>
https://youtu.be/icQUKrDWjhI díl 3. >>>
https://youtu.be/Hvn544jdup4 díl 4. >>>
https://youtu.be/APNNL25ZOQ4 díl 5. >>>
https://youtu.be/RCaHq_NsCno díl 6. >>>
https://youtu.be/MiwFix9ie_0 díl 7. >>>
https://youtu.be/Z_Ls6fOs-tg díl 8. >>>
https://youtu.be/4_Z8HWG2OGE "... Slušovice fungovaly pořád.
Našly si cesty, které jim umožňovaly, aby to fungovat mohlo. Pěstovali
jsme obilí a kukuřici, měli rostlinou výrobu, živočišnou výrobu a
těm bylo jedno, jaký režim právě panuje. No, a pokud bychom si do toho
přidali ideologii, tak bychom se v tom nevyznali … Ne, o žádném
zlomovém roku nemůže být řeč. Slušovice zvyšovaly tržby a zisk
každoročně zhruba o třicet procent a produktivitu práce o deset
procent. ..."
(https://zlinsky.denik.cz/zpravy_region/frantisek-cuba-myslim-ze-bych-neude
lal-nic-jinak-20190629.html)
jan.dvorak
2020-10-31 17:19
Je zajímavé, jak si naši "komunisté" v posledních letech
zamilovali velkokapitalisty.
fronda
2020-10-31 14:20
Ano, velké podniky jsou obecně efektivnější. Proto bylo zaostalé
zemědělství první republiky neudržitelné a bylo nutné provést
reformu. Buď kapitalisticky, pomocí krachů a exekucí, nebo
socialisticky, vytvořením družstev.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.