Reklama

Renáta prožívá bohatý život spjatý nejen s toaletami

Se svou někdejší středoškolskou spolužačkou Renátou Sedláčkovou jsme se sešli v pražské Galerii Laufen, kde byla v létě vystavena část z více než 2200 toalet a nočníků, které po dvě desetiletí sbírala spolu se svým manželem Janem. Jejich intenzivní badatelská činnost v tomto netradičním »oboru« vedla nejprve k založení Muzea historických nočníků a toalet a posléze i k letošnímu vydání odborné (populárně naučnou formou psané) knihy „Toalety, nočníky a jiné souvislosti“, která je k dostání exkluzivně pouze přes server muzeumnocniku.cz.

Jak to přijde, že se člověk rozhodne svou energii věnovat zrovna záchodům? Jsou přece poetičtější místa a sběratelské komodity v životě…

To by lépe zodpověděl můj manžel Honza (podnikatel ve stavebnictví – pozn. autora), který vždy přijde s nějakou originální myšlenkou, pro kterou mne dokáže nadchnout a pak ji společně rozvíjíme. Souviselo to s tím, že jsme vlastnili středověkou tvrz v Třebotově, která měla i gotický prevét a barokní záchodovou přístavbu. Honzu to inspirovalo, protože se vždy zajímal o historii budov a jejich stavební a technologický vývoj, a pro mě to byl impuls, jak mu příště udělat radost, překvapit ho třeba dárkem k svátku, nebo k Vánocům. K mísám brzy přibyly i nočníky (aby to byl vždy originální dárek), no a z netradičních a zábavných dárků se ale postupem času stal opravdu seriózní a sběratelský koníček. Díky tomu vlastně vznikla jedinečná kolekce.

Jak se shání takové kousky z doby »krále Klacka«?

Třeba ve vetešnictví (úsměv). Ale to by samozřejmě samo o sobě nestačilo. Takže začneš pátrat v literatuře, inspirují tě pohlednice, plakáty, tipy kamarádů a všechno kolem. No a samozřejmě alfou a omegou je hledání v kamenných obchodech, surfování na internetu a nakupování například přes Aukro, eBay i vyhlášené aukční síně.

Až vzniklo muzeum nočníků?

No to ještě dost dlouho trvalo. Nejdříve jsme první exponáty umisťovali místo bot do botníků na tvrzi, v místnosti, kde byl na obvodové zdi právě ten středověký prevét, ale brzy se tam nočníky a toalety nevešly. Postupně jsme sbírce vyčlenili tři místnosti se vstupem z nádvoří, až z toho bylo malé muzeum, které jsme pro veřejnost otevřeli v říjnu 2010. Nadšení známí a hosté nás ale přesvědčovali, že by bylo lepší muzeum situovat někde v centru Prahy, což se ovšem nakonec neukázalo jako ideální nápad, protože nám bylo dáno poznat, že je Praha plná jiných zajímavostí a všech pamětihodností, zatímco to naše muzeum vyhledávala jen určitá specifická skupina návštěvníků. Ať už ve Vyšehradské, tak v Michalské ulici, kde jsme postupně vybrali pro muzeum dvě místa. Ty prostory, které nám patřily, jsme pak raději pronajali komerčně, když se muzeum ukázalo jako pouze zájmová činnost bez výdělku. A dnes raději z komerčního nájmu financujeme další nové exponáty, protože sbírku neustále rozvíjíme.

A ty nové a nové exponáty končí kde?

Momentálně v depozitáři v Praze-Modřanech, kde plánujeme vybudovat nový prostor pro uložení i výstavu všech sbírkových předmětů. V současné době navíc připravujeme krátkodobé výstavy, například na jaro 2021 na Slovensko, do menšího 40tisícového města poblíž Bratislavy, s tím, že to bude podobný dočasný koncept, jako tady v Laufenu. Také jednáme s dalšími subjekty, které mají zájem o pořádání výstavy. Nebo spolupracujeme se společnostmi, které si půjčují naše sbírkové předměty pro filmové účely. I v těchto projektech lze naše kousky vidět.

No ale mezitím vznikla kniha, vlastně odborná publikace, vědecká studie formátu minimálně diplomové práce - nejrozsáhlejší studie o historii a vývoji toalet s přesahem do environmentálních témat, o současných i budoucích trendech v oboru, ale i rizicích a hrozbách, resp. kuriozitách s tématem spojených… Kdy se to tedy zlomilo i u tebe, že jsi to vzala tak vážně a do historie se ponořila rovněž?

Spolu s těmi exponáty z celého světa chodily i doprovodné informace – ohledně tvarů, dekorů, původu atp., ale většina zůstala nepopsaná. Já se mezitím pustila sice z trochu jiných důvodů (realizace interiérů, historických a dobových objektů) do studia starožitnictví, tak jsem mohla nově získané vědomosti využít.

Aha, takže po ekonomce jsi šla ještě kam?

Mám za sebou dalších šest let studia – dva roky na SOU umělecko řemeslném v Podkovářské ulici, další dva roky na Rudolfinské akademii pořádané Asociací starožitnictví ČR se specializací na to starožitnictví, sběratelství a znalectví a další dva roky jsem studovala muzejní propedeutiku pořádanou Asociací muzeí a galerií ČR. Oblíbila jsem si restaurátorství, naučila se čalounit, pozlacovat… Na rozdíl od vaření - mám ráda spíš činnosti a věci, které nejsou tak pomíjivé. Když něco zrestauruješ, tak to je trvalejší hodnota! Prostě když do něčeho vložím energii, tak chci, aby to mělo delší »život«, než třeba to jídlo, které dělám třeba dvě hodiny, za 10 minut je pryč a pak si ještě »za odměnu« umyju nádobí. (úsměv).

No to je vskutku obdivuhodné. Tím spíš, že to všechno stíháš při čtyřech dětech. Kde bereš čas?

No v té době jsem měla jen dvě (smích). Já celou dobu, po kterou jsme s mým mužem, vlastně pracuji pro něj (resp. pro nás), takže když nechodíš do klasického osmihodinového zaměstnání a investuješ užitečně energii dle potřeb a časových možností rodiny, tak se už leccos stihnout dá. Ale rozhodně jsem se svým časem musela vždy umět hospodařit.

A děti jsem totiž taky nezanedbávala. Každý den jsem je hnala do nějakých kroužků od čtyř, pěti let, angličtinou počínaje, nejrůznějšími uměleckými kroužky či sporty konče. A naše Alice (Alice Bonde, se kterou jsme na tomto prostoru v minulosti přinesli rozhovor – pozn. autora), jak víš, zpívá, mj. spolupracuje s Danem Landou…, ta na hodiny zpěvu chodila k Tomášovi Traplovi a Lindě Finkové (lektorce zpěvu v show Tvoje tvář má známý hlas – pozn. autora).

Máš vůbec nějaký volný čas jen pro sebe?

No moc ne, popravdě. Teď máme navíc v Modřanech na konci arcibiskupské vinice i vlastní vinohrad, kde vyprodukujeme nějakých 140 lahví ročně… Takže taky přikládám ruku k dílu, už umím během růstu víno stříhat a na konci sezóny očesat. Pak hrozny odvezeme do Rakouska našim kamarádům, kteří mají velké profesionální vinařství; ti nám je zpracují v biokvalitě, tak to vínko pak umíme s manželem rádi vypít (smích).

Ale to neznamená, že si taky občas někam nevyrazíme. Máme například moc rádi plesy. Je to příležitost krásně se obléct, zajít ke kadeřnici na slavnostní účes (v mém případě – smích) a užít si komplexní večer s programem, tancem, dobrým jídlem, pitím i milými přáteli…

Roman JANOUCH

FOTO – autor (2), Lenka HATAŠOVÁ a archiv


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 2.5, celkem 8 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.