Reklama
Rozhovor Haló novin s Janem Kobylákem, malířem, ilustrátorem, entomologem, cestovatelem a stavebním inženýrem

Nastává čas na pořádných pár facek

Při loňské vernisáži své výstavy obrázků a ilustrací v budově v ulici Politických vězňů v Praze jste se představil jako tak trochu stavař, malíř ilustrátor, cestovatel a entomolog. Jak to vypadá v těchto dnech s vaším stavebnictvím, malováním, cestováním a entomologií?

Na tuhle obšírnou otázku se dá odpovědět jednou větou: Nic moc… Stačí?

Nestačí!

No to jsem si myslel. Takže to vezmeme pěkně jedno po druhém. Už řadu let jsem v důchodu. A jako autorizovaný stavitel si přivydělávám stavebním dozorem na různých menších stavbách. Právě teď mám na starosti výstavbu několika bytových domů poblíž Říčan. Plánovaný konec stavby byl na duben příštího roku, ale už teď je jasné, že se o tři, možná o čtyři měsíce zpozdí. Proč? Nejsou lidi! Vázne příjezd zkušených gastarbeiterů hlavně z Ukrajiny a Moldavska, a tak často není, kdo by na stavbách pracoval.

A co naši domácí pracovníci?

Sem tam se nějací objeví, ale je jich zatraceně málo. A většinou se jedná o starší řemeslníky. Pokud se na stavbě objeví někdo mladší, často mu při rozhovoru radím: Držte se svého řemesla! Ne aby vás napadlo chtít si vydělávat jako nějaký finanční poradce nebo třeba pojišťovák! Už teď jste vzácný a za pár let budete ještě vzácnější. Však jsem si už před časem přečetl rozhořčený článek, ve kterém si kdosi stěžoval na to, že instalatéři v Londýně ve Velké Británii mají mnohonásobně větší příjmy než právníci. No hrůza! Jak říkají Angličané: »Isn‘t It?« – Není-liž pravda?

A co vaše malování?

Zaplať pánbůh za tohoto mého koníčka! Ano, maluju, občas ilustraci na objednávku do nějakého toho odborného přírodovědeckého časopisu, ale hlavně sobě (a doufám, že časem i jiným) pro radost. V pohodě a v klidu si postupně dokončuju pár obrazů, z nichž některé čekaly už pár let na dokončení, maluju si další a některé nápady a náměty se mi pomalu, ale jistě rodí v hlavě.

V téhle souvislosti musím uvést radu doktora Plzáka blahé paměti. Každý člověk by měl stát na třech nohách: práce, rodina, koníček. Pokud jedna noha odpadne (ztráta práce, rozvod například), na dvou nohách se každý udrží!

A já jen můžu doporučit: Najděme si každý svou zálibu, koníčka, třeba sběratelského. Kromě výše uvedeného budete i v důchodu mít náplň času, spoustu známých a aktivit, než abyste jen v parku krmili holuby a nevěděli o tom.

Jak mám rozumět větě: »Doufám, že časem i jiným«?

Vloni byl v rozhlase rozhovor s jedním galeristou, který mimo jiné vykládal o tom, že navštívil moderní vzorový dům, který často nabízejí u nás developeři, a že v tom domě nebyla téměř jediná stěna, na kterou by se dal zavěsit obraz. Skoro všechny byly všelijak posuvné, nebo skleněné.

No a na jaro příštího roku mám domluvené další dvě výstavy svých obrazů, na kterých hodlám své výtvory nabízet. Jednu v Berouně a jednu v místním muzeu v Jesenici u Rakovníka.

Ale jestli se kvůli koronavirové situaci budou výstavy konat? Uvidíme…

Posuňme se k cestování. Tuhle oblast zasáhla zmíněná koronavirová situace nejvíc! Není-liž pravda?

Je-liž. Tedy – je tomu tak. Alespoň prozatím. Ale mám za to, že tenhle problém bude mít v dohledné době řešení. Předpokládám, že se v dohledné době objeví schválená a do velké míry účinná vakcína proti koronaviru, a kdo bude chtít cestovat do zahraničí, bude se muset na hranicích prokázat příslušným zdravotním dokladem. A »fertyk!«

Ale to se určitě mnoha lidem nebude líbit!

Taky si myslím, že nebude. Ale kdo v současné době cestuje do tropických oblastí, nepustí ho přes hranice, pokud nemá povinný doklad o proočkování, například proti žluté zimnici. A nikdo proti tomu neprotestuje! Ono by mu to také bylo málo platné. A tak holt bude jedno povinné proočkování navíc. Prostě – kdo bude chtít cestovat do zahraničí, bude muset se nechat naočkovat.

Když jsme u toho slova »muset«: Před časem jsem zapředl hovor s jedním typickým mileniálem a mimo jiné jsem říkal, že práci, kterou u nás vykonávali zahraniční dělníci, budou muset do velké míry zvládnout našinci. Naši lidé. On mi na to opáčil, že nebudou chtít. A já na to zopakoval, že holt budou muset. A na to už mi neodpověděl. Jsem si naprosto jistý, že mě slyšel! Jenže nerozuměl. Slovíčko »muset« mu tak nějak nedávalo smysl.

Nejrůznějším institucím nabízíte cestovatelské přednášky a besedy. Nechcete se s našimi čtenáři podělit o pár svých cestovatelských zážitků nebo postřehů?

Proč ne? Říkala jste pár? Tedy dva. Třeba jeden z Makedonie a jeden z Francouzské Guyany.

Před pěti lety se na mě tehdy sedmiletá vnučka obrátila s naprosto vážnou tváří s otázkou: »A dědo, bude válka?« A já jí tehdy odpověděl: »Neboj se Natálko, válka nebude.« K téhle odpovědi mě vedla zkušenost z Makedonie, z pohoří Jakupica, kde jsem s přáteli speleology, ve výšce přes dva tisíce metrů, navštívil některé jeskyně a propasti. Na některé z nich jsme měli plánky a souřadnice, ale chtěli jsme objevit i další. A tak jsem jednoho dne navštívil asi kilometr vzdálenou salaš s prosbou o upozornění na další propasti a jeskyně, o kterých místní pastevci určitě museli vědět! Podaroval jsem pastevce plechovkami našeho piva, dostal kus ovčího sýra, a jeden ze starých pastevců se uvolil, že mi jednu propast ukáže, a já s ním půl dne pásl na vrcholových horských loukách a svazích několikasethlavé stádo ovcí. Doprovázela nás smečka asi deseti velikých pasteveckých psů.

Asi po hodině se objevilo za širokým dolem na protějším svahu konkurenční stádo ovcí ze sousední salaše, doprovázené taky asi deseti psy. Obě smečky se k sobě se štěkotem rozběhly, já se tázavě podíval na pastevce a ten jen s úsměvem mávl rukou. Ti psi přiběhli k sobě, utvořili dvojice, stoupli si jeden k druhému hlavou k ocasu a zle cenili zuby a vrčeli. Zle vrčeli, trvalo to snad čtvrt minuty, pak ztichli a v klidu se rozešli. Porovnali síly, a když zjistili, že žádná ze smeček nemá převahu, žádný boj se nekonal.

Přiznám se bez mučení: Přestože mám v Moskvě dva výborné přátele, dobře si pamatuji rok 1968 a Rusy jsem tak nějak nemusel. Ale jedno říct musím: Zaplať pánbůh, že Rusko znovu vojensky zesílilo! Obnovila se rovnováha sil. A platí, že přírodní zákony a zákonitosti jsou nadřazené zákonitostem společenským. Takže velmoci na sebe budou vrčet: Ukrajina - vrrr, Sýrie - vrrr. Vrčet budou, zle budou vrčet, ale k velké globální válce nezaútočí!

Pravda – dnes už bych svou odpovědí, že válka nebude, už tak jistý nebyl. Obávám se, že v horizontu několika let vypukne v západní části Evropy občanská válka mezi islamisty a Evropany. Jak tak sleduju dění v Evropě, kde co tomu nasvědčuje.

No a zážitek z Francouzské Guyany?

Po téměř měsíčním pobytu je zážitků spousta! Tak alespoň jeden. Po příletu do hlavního města Cayenne jsme si na předměstí najali na pár dnů maličký penzion, na okraji pralesa, abychom se trochu v místě zorientovali, a hlavně na tropické podmínky aklimatizovali. A hned první den jsme se nadšením vydali po hlinité silnici na krátkou návštěvu pralesa.

Po návratu jsme dostali od majitelky penzionu neskutečně vynadáno, protože jsme v tom prvotním nadšení z místní přírody bez zastavení minuli ceduli u silnice s nápisem (samozřejmě ve francouzštině): Soukromý pozemek, vstup zakázán!

Bylo mi divné, proč majitelka tolik řádila, a tak jsem se druhý den brzy ráno vydal po té silnici zjistit, o co šlo. A našel jsem – dřevěné boudy s voliérami, plnými chráněných papoušků! Takže za cedulí Soukromý pozemek, vstup zakázán se skrývalo obyčejné svinstvo: Ilegální obchod s chráněnými živočichy.

Není divu, že cedule Soukromý pozemek, vstup zakázán ve mně nebudí respekt, ale podezření na nějaké to svinstvo. U nás to mnohdy bývá nelegální skládka odpadu, často nebezpečného, nebo třeba pěstírna konopí.

Vím, že nedotknutelnost soukromého vlastnictví je jedním z pilířů našeho současného společenského systému, ale jak se říká (a je to pravda!), každá mince má dvě strany! Například lesy na Vysočině mají po restitucích a privatizaci víc než 70 000 vlastníků. Ano, sedmdesát tisíc. A často těžko dohledatelných vlastníků, protože spousta restituentů ty své kousky lesů prodala někomu do zahraničí. A tak se v minulých suchých letech často stávalo, že lesáci zjistili kůrovcem napadený úsek lesa, ale nesměli do něj vstoupit a napadené stromy vykácet, protože nesehnali souhlas vlastníka a nezbývalo, než se dívat, jak kůrovec napadá další a další smrky v okolí.

Teď jste mi nahrál na čtvrté téma: Co entomologie? Broučci?

Jak už jsem odpověděl na začátku: V současné době nic moc.

Entomologie (sbírání brouků nebo motýlů) byla ještě v minulých desetiletích u nás velice rozšířená a populární. Málo se například ví, že »zlatý věk« přírodovědeckého sběratelství byl za německé okupace, za Böhmen und Mähren.

Němci tehdy zakázali činnost téměř všech spolků a společenských sdružení, povoleny byly pouze spolky vědecké. A protože lidi měli přirozenou potřebu se sdružovat, kdekdo začal za okupace sbírat brouky, motýly, ale taky třeba minerály, zkameněliny. A popularita sběratelství vydržela až do sametové revoluce.

Problémy současné entomologie jsou dva: Jednak to, že s vážně míněným entomologickým sběratelstvím nikdo nezačíná, a pak i to, že se připravuje zákaz entomologického sběratelství jako takového. Za tímhle zákazem stojí environmentální aktivisté, kteří mají tendenci kriminalizovat entomology, mnohdy i významné entomologické odborníky šmahem (to je totiž jednoduché a snadné) a málo se věnují cílené, odborné ochraně životního prostředí hmyzu v místních lokalitách i ve větších celcích (což je náročné a nesnadné).

Jedno je ale nutné přiznat: Jsou »entomologové«, pro něž je entomologie prostředkem k získání prachů, peněz. A to je špatně.

A tady platí jedno: Jakákoli činnost, jejímž cílem je prospěch něčemu nebo třeba záliba v něčem, je v pořádku. Jakákoli činnost, jejímž prvořadým cílem jsou prachy, získání peněz, je špatně.

Několikrát jste zmínil koronavirus. Dovolte mi závěrem otázku: Co myslíte, že to, s čím se všichni teď potýkáme, pro nás znamená a bude znamenat?

Když si tak s někým povídám a řeč je o všelijakých současných problémech, často říkám, že jsem optimista, že podle mého lidi nakonec dostanou rozum, že se srovnají, ale až když dostanou pořádných pár facek!

No a jak to tak vypadá, ten čas (pořádných pár facek) nastává. Spousta věcí se bude muset změnit. Bude třeba nutné rozlišovat mezi výdělečnými aktivitami zbytnými (zbytečnými) a nezbytnými (pro společnost potřebnými). A my všichni kdeco kolem sebe budeme muset vzít na vědomí.

Je platná jedna vědecká formulka: »Přirozená inteligence živých organismů na Zemi rovná se umění přizpůsobit se změněným podmínkám.« A tak nám nezbude, než být přirozeně inteligentními.

Ale teď vážně. On ten koronavirus není žádná legrace. Já sám nosím roušky, dodržuju odstup, myju si ruce, občas použiju dezinfekci, ale nejsem ve stresu! Nemám strach! Před lety jsem byl dva roky na vojně. A taková slova jako disciplína nebo kázeň mi dávají smysl. Jak se tak dozvídám víc o koronaviru i od známých a příbuzných, kteří ho prodělali, mám před ním čím dál větší respekt.

V pondělí ráno jsem si v rozhlase na Dvojce vyslechl rozhovor s komentátorem Ivanem Hoffmanem. A podle jeho názoru máme do budoucna dvě možnosti: Buď uděláme úplný a naprostý »lockdown«, kdy se nebude po dobu alespoň tří týdnů téměř nikdo s nikým scházet, ani v práci (samozřejmě kromě rodinných příslušníků), a necháme koronavirus prostě vymizet. Tak jako to udělali v Číně nebo na Novém Zélandu. Anebo, jak jsem zaznamenal, »naučíme se s koronavirem žít«. Jenže za jakou cenu?! Za cenu dalších a dalších mrtvých, a to nejen těch starších? A za cenu vážných zdravotních problémů těch, kteří nemoc prodělali?

Tu druhou možnost prosazují ti, kteří se nechtějí vzdát svých zvyků, svobod, práv a nároků. Ti, kteří místo zdraví svého a všech lidí kolem sebe řešili v létě možnost dostat se k moři a teď řeší možnost užít si naplno Vánoce…

Helena KOČOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 61 hlasů.

Helena KOČOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.