Reklama

Klobouk dolů před rodiči!

Možná si spousta chytrých hlav neuvědomila, že se ve škole neučí pouze číst a psát. Ve škole se učí samostatnosti, zodpovědnosti, spolupráci. Učí se, kdy prosadit svůj vlastní názor, kdy zase naopak ustoupit a přehodnotit, jak pracovat v týmu. Učí se to, že jsme každý úplně jiný a máme každý svoje kvality i to, že každý nemůže umět všechno. Učí se vzájemné úctě, respektu ale i sebeúctě prostřednictvím vlastních zážitků. Každý žák se pomalinku učí, jak sám na sobě pracovat.

Věřte, že v prvních třech letech školy zdaleka nejde »JEN« o to, naučit se číst, psát a počítat. Jsou to tři, řekla bych nejdůležitější, roky v životě školáka, kdy se utváří vztah ke svému vlastnímu sebevzdělávání. Pokud tito malí školáci nemají stoprocentní podporu rodičů, nemohou stoprocentně uspět. A všem je jistě naprosto jasné, že v rodinách nejsou vždy pouze opečovávaní jedináčci. Jsou také sourozenci, kteří potřebují stejnou péči těchto rodičů, nemluvě o povinnostech, které každý rodič musí provádět, aby fungovala domácnost a rodina jako taková. A kam se nám ztrácí čas, který musí rodiče věnovat svému vlastnímu zaměstnání?

Klobouk dolů před všemi rodiči, kteří se snaží zvládat nároky distanční výuky. Ale zeptejte se i jich, jestli jim připadá báječná. Zeptejte se jich, zda jim to připadá stoprocentně vyhovující a jestli by to tak chtěli pro sebe a své děti nastálo. Distanční výuka má tak třetinový efekt. Hlavně cizí jazyky, matematika a fyzika takhle učit pořádně nejde. Výuka se dá technicky zvládnout, v malých skupinách se dají udělat praktické věci, ale člověk je tvor sociální a už je to půl roku, který se na mladé generaci může podepsat. Není to jen o tom, že děti nebudou chodit pár měsíců do školy, co se vlastně stane, poznamenání může být dlouhodobé. Počítač je pomůcka, ne učitel!

Ač se to mnohým nezdá, paní učitelku a vrstevnickou skupinu spolužáků jejich dětem sebelepší distanční výuka a sebevýkonnější počítač nenahradí. Ano, možná tímto způsobem naučíme děti obstojně číst, psát a počítat. Kdysi, a to už je hodně, hodně dávno, bylo zavedení povinného trivia do škol velkým pokrokem. Ale myslím si, že ta doba je dávno pryč. Rozhodně si totiž uvědomuji, že i kdyby se učitelé »přetrhli« ještě tisíckrát víc, nikdy, byť sebevětší snažení, nemůže malým dětem vynahradit hodiny strávené ve škole, se spolužáky a s paní učitelkou.

Distanční výuka je náročná. Nikdo jsme na ni nestudovali, vše je nové. Dlouhé sezení u počítače a moderování on-line hodiny, u kterého se pořád musíte soustředit na několik věcí naráz, je vyčerpávající, a to i když k tomu neřešíte paralelně vlastní děti. Učitelé i rodiče jsou unavení a docílit doma nějaké harmonie se zdá občas nemožné.

Přiznám se, že když vidím, jak někdo navrhuje, že se bude učit o prázdninách nebo o sobotách, cítím zoufalství. Opravdu se teď maximálně všichni snaží (ano výjimky jsou, ale to jsou naprosto všude) a dovolenou budeme po tomto školním roce nutně potřebovat úplně všichni. Neumím si představit, jak bychom bez řádného odpočinku zvládli nastoupit do dalšího školního roku.

Nelze chránit rizikové skupiny, tzn. hlavně seniory, tím, že zavřu školy. Populace žáků je prakticky bez rizika. Účinnější by bylo vysvětlit, jak se chovat vůči těmto skupinám, předložit data, na základě nich doporučit např. omezit návštěvy u nich časově a pouze s respirátory, hradit jim ochranné pomůcky ze zdravotního pojištění nebo podobně. Opatření zaměřit individuálně a srozumitelně, ne chaoticky a plošně.

Co nikomu z nás nedělá dobře, je všeobecně panující nejistota. Nikdo z nás teď nepotřebuje slyšet bláznivé nápady politiků, nikomu nedělají dobře úvahy o ztracené generaci. Jestli by teď něco pomohlo, tak je to jasná představa, kdy to skončí – i kdyby to bylo na jaře. Informace, dokdy musíme vydržet, a možnost »stříhat metr«, dělají hodně. Stejně tak bych byla ráda, kdyby se deváťáci co nejdříve dozvěděli, jak budou vypadat jejich přijímací zkoušky. Zničující je nejistota, mlhavost a neustálé změny.

Všimli jste si, že se na jaře i nyní zavřely školy dříve než hospody? V tom jsme unikátní.

Gabriela HUBÁČKOVÁ, stínová ministryně školství za KSČM


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 1.6, celkem 74 hlasů.

Gabriela HUBÁČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.