Reklama
Rozhovor Haló novin s pamětníkem Janem Turkem, účastníkem domácího protifašistického odboje a Pražského povstání

Šest let německé okupace, pronásledování a poprav muselo přinést následky

Jste jedním z aktérů dvojdílného dokumentárního filmu Odsun-Vertreibung, který 20. října večer vysílala Česká televize. Jde o mezinárodní projekt, na němž se ČT také podílela. Jak na vás filmaři přišli?

Dostali se ke mně přes Paměť národa. Tam jsem byl před lety vyzpovídán na doporučení pana Vlastislava Janíka. Vyprávěl jsem zkušenosti své a své rodiny z druhé světové války i z dalšího období, a mimo jiné také o své účasti na zabezpečení československých hranic po druhé světové válce.

Jak probíhalo jejich oslovení a kdy to bylo?

V minulém roce mě kontaktovala Česká televize, že německá televize má zájem udělat se mnou rozhovor. Stalo se tak na doporučení Paměti národa, jak jsem již uvedl, a mělo se to týkat mých zkušeností z pohraničí po skončení druhé světové války a o soužití Němců a Čechů před válkou a za války. V rozhovoru jsem vzpomněl i oběti naší rodiny, popravu strýce Štěpána Mikšovského za heydrichiády v roce 1942 na Kobyliské střelnici a prohlídky gestapa v naší rodině během německé okupace. Vyprávěl jsem o strachu o život.

Tento rozhovor byl natáčen v restauraci na Praze 4 a jistým panem Poláčkem překládán do němčiny. Ještě nevěděli, zda se budou moje vzpomínky pro německou televizi vůbec hodit. Nakonec k tomu však došlo. Vlastní natáčení probíhalo v salonku restaurace Černý kůň v Lucerně.

Jako šestnáctiletý chlapec jste se účastnil Květnového povstání českého lidu v Praze. Jakým způsobem?

Pražského povstání jsem se účastnil jako člen Revolučních gard v bojové jednotce Památníku národního osvobození na Vítkově. V Revoluční gardě jsem po 9. květnu 1945 do 18. května 1945 vykonával strážní službu, kdy jsem byl zařazen do zvláštního oddílu Revolučních gard s úkolem zabezpečit klid a pořádek našeho pohraničí před destrukcí československého majetku a na ochranu místních občanů. Náš oddíl odjel z Masarykova nádraží do České Lípy. Po nutných formalitách jsme byli zařazeni do Pohotovostního pluku Národní bezpečnosti (SNB) a rozděleni do skupin, kterým byly přiděleny jednotlivé obce v okrese.

Naší pětičlenné skupině byla přidělena větší obec Bohatice, kam jsme přijeli 20. května 1945. Zde, jak jsme zjistili, byla již řada domů a statků prázdná, tj. jejich dosavadní němečtí obyvatelé již v nich nebyli, tedy spontánně odešli pryč.

Co bylo vaším úkolem?

Zkontrolovat stav osazenstva v domácnostech a celé obci. Zabezpečit prázdná stavení a obsluhu zvířat. Zkontrolovat, zdali se zde neskrývají váleční zločinci a hledat uschované zbraně. A hlavně připravit prostor pro příchod českých občanů k osídlení. Postupně se to dařilo a české rodiny přicházely. Mezi prvními přišla rodina Synkova. Otec z této rodiny se stal prvním předsedou národního výboru v Bohaticích. Dále přišla zemědělská rodina Mázlova a rodina Vojáčkova. Táta z této rodiny bojoval proti fašistům jako jugoslávský partyzán. Tito lidé vyslechli jako první výzvu československé vlády k osídlení pohraničí.

Ale přicházeli i různí vykukové, kteří si mysleli, že se lacino obohatí. U nás se jim to však nepovedlo.

Co konkrétně jste dělal?

Činnost naší jednotky řídil náš velitel. Například jsme ve dvojicích prováděli kontrolu v domácnostech, dělali seznam obyvatel a hledali zbraně. Přitom jsme nacházeli různá nacistická osvědčení, Železné kříže a jiná nacistická vyznamenání. Dále fotografie padlých německých vojáků, ale i zásoby potravin, hlavně špeku z celých půlek prasat visících v komínech domů. Znamenalo to, že členové těchto rodin byli vojáky wehrmachtu a tato vyznamenání dostali za své »zásluhy« na frontě, za zabíjení obyvatel v okupovaných zemích, za zabíjení našich a spojeneckých vojáků, za »osvobození Sudet« apod. A přitom, když jsme přijeli do Bohatic, na všech domech byl nápis Antifašista. Tak jací to byli antifašisté?

Ještě v průběhu června až srpna 1945 dobrovolně odcházely z Československa další německé rodiny z této vesnice, což jsme se však dovídali na poslední chvíli. Oni nám nikdy neřekli, že chtějí odejít. To jsme se dověděli, až když vypustili dobytek a ostatní zvířata ze stájí. Jen jednou se nám podařilo zachytit dvě německé rodiny na stanici ČSD a doprovodili jsme je do Zákup na seřadiště, kde jsme si udělali jejich evidenci.

Na tom ilustruji, že tito němečtí obyvatelé nespolupracovali s československými orgány. Tito lidé odcházeli z republiky dobrovolně, s malým majetkem. V Zákupech naše velitelství organizovalo jejich další odsun.

Když jste vstoupili do domu, kde ještě žili němečtí obyvatelé a vy jste je konfrontovali s důkazem, že nebyli antifašisty, co se dělo?

Byli zticha. Bylo cítit, že jsou neradi, že jsme k nim přišli a našli jsme to, čím se asi po válce nechtěli chlubit. Byli neradi, když jsme přikázali, že mají provádět dodávky například vajec apod. Bylo znát, že k nám mají výhrady, že nás nesnášejí. Pouze ředitel tamní školy se k nám choval slušně, říkal, že sám byl od jiných Němců pronásledován. Ovšem to byly možná také jen řeči.

Nabízí se logické: Odcházeli narychlo proto, že měli černé svědomí. Báli se odplaty, cítili vinu za válku, rozbití republiky, za prováděnou perzekuci Čechů.

Ano, utíkali proto, že měli špatné svědomí. Bylo jasné, že se s námi nesmíří.

Jak dlouho jste v Revolučních gardách působil?

Do 18. května 1945. Gardy byly rozpuštěny v červnu 1945. To další už bylo moje působení v Národní bezpečnosti. Z Bohatic jsem odešel v září 1945, když jsem byl demobilizován. Vrátil jsem se »do civilu«, abych dokončil své vzdělání, vyučil se atd. Uvědomte si, že mi bylo 16 let.

Hovořil jste o tom, že se objevovali nějací vykukové a ve filmu jste zmínil, že za členy Revolučních gard se vydávali i různí zloději a kriminálníci, kteří se chtěli přiživit na revoluční době. Těmto rabovačům se říkalo příznačně rabovací gardy. Vy jste se s nimi také setkal?

Dělo se to, ale v našem rajónu ojediněle. Já jsem se setkal s jedním případem a na tyto zloděje jsme jako příslušníci Národní bezpečnosti upozornili naše velitelství v Zákupech.

Jak se vám vlastně film Odsun-Vertreibung líbil?

Nelíbil. Mrzí mne, že některá vážná sdělení, která jsem filmařům do mobilu a na kameru řekl, ve filmu nakonec nezazněla, prostě je nezařadili. Také jsem cítil nevyváženost filmu, byla tam převaha německých názorů nebo těch, které i z české strany obhajovaly Němce. To považuji za nepřijatelné. Kdybych mohl vidět film dopředu, upozornil bych filmaře na to a žádal nápravu.

Vy jste jako ve filmu vystupující aktér neviděl celý film dříve, než jej ČT zařadila do vysílání?

Ne, neviděl, nikdo mě dopředu o celkové podobě filmu neinformoval.

Měl jste možnost filmařům říci svůj názor?

Ano, ale až po odvysílání v ČT. Pana Poláčka, který reprezentoval při natáčení českou stranu, jsem upozornil, že cítím nespokojenost s filmem, čemuž se on divil. Žádal jsem, aby to tvůrčímu štábu filmu předal. Problém byl, že já jsem jim upřímně říkal své vzpomínky a nevěděl jsem, co z toho filmaři vezmou a co ne.

Jak z vlastních zkušeností hodnotíte německé obyvatele, kteří žili v našem pohraničí? Ve filmu Odsun-Vertreibung vystupovali jako ukřivdění. Jaká byla vaše zkušenost z roku 1945?

Celá řada si uvědomila – to bylo vidět na jejich chování -, že válka byl průšvih, že udělali chybu. Současně na nich byla patrná zpupnost, takže jsme museli být ostražití, hlídat, abychom se sami uchránili. Na doložení té situace uvedu tuto vzpomínku: V Milovicích sídlila posádka Rudé armády, a když rudoarmějci projížděli naším okresem, tak po nich bylo stříleno z lesů. Tam museli být ukryti werwolfové a jiná nacistická sběř. Takže pochopme tu dobu.

Ve filmu hrály prim emoce, slzy, pláč německých vysídlenců nebo současných českých občanů německé národnosti, kteří zůstali. Jejich emociální vzpomínky nebyly dány do objektivního kontextu, čehož se měli zhostit historici. To se však nestalo, nebo jen minimálně. Souhlasíte?

Ano. Podívejte, Němci měli během první Československé republiky své poslance v parlamentu, školy, včetně vysokých, divadla, své úřady s německým jazykem apod. Soužití německého a českého obyvatelstva bylo po celou dobu víceméně v pořádku, české a německé děti si spolu hrály, lidé si byli sousedy.

Také probíhaly tzv. handly, kdy české a německé rodiny si vzájemně vyměnily své potomky v určitém věku a tito se tak naučili řeč druhého národa. Takto na handl šla do Děčína má sestra, a syn z té německé rodiny pobýval v naší rodině. Když ji maminka do Děčína odvezla, tak ji překvapilo, že ji hlava rodiny uvítala slovy: »Vítám vás v Němcách.« To maminku zarazilo, neboť tento pán byl zaměstnancem Čs. státních drah! Tedy on jako Němec pracoval ve státních službách ČSR. Pointa mé vzpomínky z filmu vypadla.

Po nástupu Hitlera toto vzájemné solidní soužití skončilo a Němci byli vůči Čechům právě v pohraničí silně agresivní, a co hůře, agresivita narůstala. Byla to na konci 30. let nejen již otevřená agrese, ale mnohem dříve se děly takové »drobnosti«, kdy například němečtí podnikatelé v pohraničí nezaměstnávali české dělníky, pokud tito neposílali své děti do německých škol. Taková byla realita.

Film akcentoval, že poválečné násilí na Němcích bylo cíleně organizované čs. státem, vojáky 1. čs. armádního sboru, dokonce prezidentem Edvardem Benešem. Co tomu říkáte?

To je naprosto nesprávné, protože to není podle pravdy. Ano, děly se dílčí excesy, ale to nebyl systém. K tomu stát nedával podnět.

Je však třeba vědět, že se nelze divit, když někde došlo k takovýmto excesům, protože šest let německé okupace, poprav a pronásledování, zotročování – to muselo přinést nějaké následky! To jsem filmařům také říkal, a ve filmu to není. Snad si nikdo nemohl myslet, že skončí válka a oběti i jejich pronásledovatelé si padnou do náručí nebo řeknou – zapomeneme. Sám Winston Churchill předpovídal, že poválečný čas bude daleko drastičtější, než jaký v reálu nastal.

Co z myšlenek, které jste filmařům řekl do kamery, ještě diváci neslyšeli, protože nebyly zařazeny?

Například o existenci Freikorpsu, což byla německá teroristická organizace, jejímž účelem byla destabilizace situace v československém pohraničí pomocí ozbrojených útoků, sabotáží a diverze. Československo bylo ve válce s Německem od 17. září 1938, kdy vznikla tato organizace. O této válce s Německem svědčí střety s Freikorpsem a obsazení našeho území wehrmachtem od října 1938 a bojová střetnutí našeho vojenského praporu v Czajánkových kasárnách v Místku 14. března 1939.

Freikorps zanikl již v průběhu října 1938, neboť cíle bylo dosaženo – odtržení pohraničí. O tom ve filmu nepadlo ani slovo. Ani to, že již 5. listopadu 1938 bylo 1,260 milionu členů sudetoněmecké strany slavnostně převedeno do NSDAP a že 1,129 milionu Němců obdrželo medaili »za osvobození Sudet«. Za aktivní boj proti ČSR bylo vyznamenáno dalších 400 000 členů Freikorpsu.

Když jsem s filmaři hovořil, tak jsem jim o této zločinecké německé organizaci říkal, oni si to nahrávali. Takže o tom, že je toto důležité, věděli. V souvislosti s tím, jak se někteří Češi chovali k Němcům v odsunu, jsem jasně uvedl, co dělal před tím například Freikorps Čechům.

Disproporcionalita ve filmu Odsun-Vertreibung byla zjevná také v tom, že 1,5 dílu bylo věnováno emocím německých »vyhnanců«, zato skuteční čeští vyhnanci a třeba i němečtí antifašisté prchající z pohraničí byli jen stručně zmíněni. A už vůbec nezazněl počet našich obětí druhé světové války.

Ano, o počtu obětí nebyla ve filmu ani zmínka. Víme, jak se Němci chovali k nám. Tak museli očekávat, že se k nim v rukavičkách po válce chovat nebudeme. To ve filmu také nezaznělo, ačkoli jsem to filmařům řekl.

Němečtí obyvatelé bývalého Československa se podíleli na rozbití ČSR a měli podíl - někteří větší, jiní menší - na obětech našich občanů, kteří museli utéci z pohraničí, a na 360 000 jich padlo či bylo zastřeleno, umučeno, zabito v koncentračních táborech a vězeních.

Skutečných českých vyhnanců z čs. pohraničí, antifašistů, bylo 150-250 tisíc. Bohužel v obci Bohatice se nám nepodařilo zjistit, zda přímo i z této konkrétní vesnice byl někdo po mnichovské dohodě vyhnán. No, a pokud Němci chtěli do říše, tak jsme jim to po válce jen umožnili.

Mrzí mne, že ačkoli jsme na poli česko-německých vztahů ušli velký kus cesty, v současné době je dobré sousedství narušováno požadavky sudetoněmeckého landsmanšaftu, který stále existuje. Ostatně jeden z německých aktérů filmu, který byl jako dítě vysídlen po válce z ČSR, je kdesi šéfem buňky Sudetoněmeckého landsmanšaftu, což v tom filmu taky zazní.

A stále se mi vracejí výroky kancléřky Angely Merkelové z června 2018, když řekla, že nebylo žádné morální ani politické opodstatnění pro »vyhnání« Němců ze střední a východní Evropy. I tuto připomínku výroku paní Merkelové jsem filmařům řekl a ta ve filmu samozřejmě také není. Ani návštěvy pana Posselta v České republice ke smíření nepřispívají, spíše stále provokují vzájemnou nevraživost.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 2.4, celkem 288 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


novotnyjaro
2020-11-16 20:40
Tady jaksi místní nacistická pátá kolona jaksi splaskla! Ozval se
jediný, totálně mentálně postižený "šmýrák" už svým
úvodem" Jak se komunistické svině odvděčili bojovníkům proti
nacizmu". Šmýra píše: Robotka byl zadržen 7. ledna 1948 a
nepamatuji se, že by tehdy byly komunisté při moci. Potom
"šmýra" popisuje řadu trestních činů Robotky, za které
francouzští rezistance popravovali hodinu po dobití Paříže!
Neloajalitu, podvratnou činnost, touha po moci, na které se nepodíleli.
Bylo po válce. Emoce maximálně exponované. Touha mstít se, byla
zaplať Pán Bůh limitovaná. Například Stalin v lednu 1945 vydal
dekret, v kterém přikazuje, že jakékoliv násilí na německém
obyvatelstvu bude trestáno polním soudem. Každé dokázané
znásilnění bude trestáno popravou. Podle statistiky bylo popraveno
více jak 4500 vojáků Rudé armády. Má matka, Němka, pohledná žena,
v dubnu 1945 sledovala každý den statisícové pochody rudoarmějců na
Berlín. Nejen že nebyla znásilněná, ale dostala výzvu, aby se
zúčastnila exekuce- popravy obviněných! A šmýrákovi odkazuji, že
když tolik ty komunisty nenávidí, tak proč leze na jejich stránky,
kde probíhají diskuze?
p.beshir
2020-11-15 14:29
Nelze obhajovat neobhajitelné a "přebíjet" se počty mrtvých
či perzekuovaných. Minulost by tu neměla být od toho, aby se účelově
zneužívala (i když lidský druh k tomu má zřejmě vrozené sklony;
agresivita, snaha o dominanci atp.). Poučení by mělo spočívat v tom,
že žádné množství minulých křivd nemůže být odčiněno
vytvářením křivd nových. Pro oba znesvářené tábory: "...
Ransdorf před novináři prohlásil, že Miladu Horákovou považuje za
velkou vlastenku a socialistku. "Je na čase si přestat hrát na
rozdělování tohoto národa," řekl. ..." >>>
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/na-pomnik-milady-horakove-prispel-i-ko
munista-ransdorf_200712252011_mhromadka + "... Dění v
Československu zaujalo i Alberta Einsteina. Neváhal napsat telegram
tehdejšímu prezidentovi Klementu Gottwaldovi a premiérovi Antonínu
Zápotockému. "Prosím, abyste nevykonali trest smrti u Milady
Horákové, Záviše Kalandry, Oldřicha Pecla a Jana Buchala. Byli
oběťmi nacismu, vězni německých koncentračních táborů. Jsem
hluboce přesvědčen, že si zasluhují žít." Albert Einstein (14.
6. 1950) ..." >>>
https://plus.rozhlas.cz/za-horakovou-se-v-telegramu-primlouval-i-albert-ein
stein-8236320 + "... Kdyby na Právnické fakultě UK visel
místo Zavražděna komunisty plakát Zavražděna právníky, byla by to
příležitost připomenout si mravní odpovědnost představitelů
„české právní kultury“; a třeba i to, že diskriminace
židovských právníků začala už za druhé republiky, kdy se český
stát fašizoval vlastními silami. ... „Jeden z nejnemorálnějších
darů lidského ducha je dar generalizace; místo aby shrnoval zkušenosti,
hledí je prostě nahradit,“ napsal Karel Čapek.
..." >>>
https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/esej-vaclava-belohradskeho-nejt
emnejsi-mystifikace-kazdy-vek-je-dejinnou-katastrofou-relativne-vzato-40333
218 + "... Kennedy chtěl zastavit vzestup komunismu nejen
bombami, ale i jinými technologiemi. Agent Orange byl součástí této
strategie. ..." >>> http://casopisargument.cz/?p=32554
hajek.jiri51
2020-11-15 03:52
Pardon, Donalda jsem přehlíd. Milada Nováková měla sedět,a ne být
popravena což tady říkal každý normální člověk. A to z hlediska
dnešních kritérií a trestních sazeb. Jinak měla tolik másla na
hlavě až hrúza. Z let válečných i poválečných. V té době
nemohla dopadnout jinak jak dopadla. A už vůbec ne jako nějaká
nespravedlivě odsouzená či hrdinka. Je bída, že dnešní mocipáni a
jejich poskoci melou, protože nic lepšího nemají, z takového
materiálu.
hajek.jiri51
2020-11-15 03:51
Pardon, Donalda jsem přehlíd. Milada Nováková měla sedět,a ne být
popravena což tady říkal každý normální člověk. A to z hlediska
dnešních kritérií a trestních sazeb. Jinak měla tolik másla na
hlavě až hrúza. Z let válečných i poválečných. V té době
nemohla dopadnout jinak jak dopadla. A už vůbec ne jako nějaká
nespravedlivě odsouzená či hrdinka. Je bída, že dnešní mocipáni a
jejich poskoci melou, protože nic lepšího nemají, z takového
materiálu.
hajek.jiri51
2020-11-15 03:34
Upně běžná manipulace co do obsahu i formy. Zajímavé, že
osvědčení kecalové jako Salekiv, Motl, Prchal, Donald, Miki a další
pro tentokrát sklapli.
novotnyjaro
2020-11-14 20:35
Oprava:Lieber Fúhrer mach uns frei, von der Tschechoslowakei!
novotnyjaro
2020-11-14 20:31
Staří pamětníci z doby před II. světovou válkou vzpomínají, že
Němci měli za I. republiky své poslance, mohli svobodně vzdělávat
své děti, vlastnit fabriky spolupracovali s Čechy. Po nástupu Hitlera k
moci se celý národ zbláznil, když vzývali Hitlera: Lieber Fuhrer mach
uns frei von der Tsechoslowakei! Překlad nechť si udělá každý sám!
novotnyjaro
2020-11-14 13:36
Vertreibung- Odsun Německé a české televize byl ubohým pokusem měnit
dějiny II. světové. Němci, se opět pokoušejí se vyvinit ze
zločinů II. světové a ospravedlnit se za smrt více jak 50 miliónů
obětí-25 miliónů občanů SSSR., 5 miliónu Poláků, 2 miliony
Jugoslávců a milióny dalších ! Z toho civilistů bylo více jak 75%.
Žil jsem v Německém pohraničí od roku 1948. Má matka byla Němka a do
konce života nám připomínala, že se stydí za národ, který měl
Luthera, Schillera, Beethovena, Goetheho dokázal zmařit tolik lidských
životů! A už se nikdy do Německa nevrátila!
ZBYSEK.KUPSKY
2020-11-14 12:58
donald.kaczerovski: Asi mu stačilo to, co napsal hned v úvodu:
"Velmi souhlasím s p. Turkem, že vystoupil s kritikou filmu, na
kterém se podílel."
donald.kaczerowski
2020-11-14 09:58
ZBYSEK.KUPSKY - Váš čtenář Stanislav Machů je klasik. Film neviděl,
ale ví, že je špatný. Takhle jste podepisovali Antichartu a kdeco.
Probíhalo tak i souhlasné mručení k popravě Milady Horákové a
dalších nevinných lidí.
fronda
2020-11-13 23:04
Současnému režimu se nedá věřit.
smiricky.jan
2020-11-13 22:55
POKRAČOVÁNÍ: Pár měsíců po únorovém převratu byl odeslán nejprve
na zdravotní dovolenou a v červnu 1949 byl nepohodlný
třiačtyřicetiletý Josef Robotka pro své politické názory a
negativní vztah k sovětskému zřízení definitivně odeslán do
výslužby. Jen tři týdny poté, 25. července 1949, byl zatčen a po
měsících mučení a izolace obviněn z velezrady a vyzvědačství. Na
základě důkazů vyrobených StB a doznání ostatních mučených
obviněných byl v květnu 1950 odsouzen k trestu smrti provazem. Od
vynesení rozsudku byl držen v izolaci na samotce v Ruzyňské veznici,
poprava byla vykonána 12. listopadu 1952 v 5:40 v Praze na Pankráci. V
roce 1991 byl Josef Robotka plně rehabilitován a povýšen do hodnosti
generálmajor in memoriam. V roce 1997 obdržel Řád Bílého lva.
smiricky.jan
2020-11-13 22:54
A JAK SE KOMUNISTICKÉ SVINĚ "ODVDĚČILY" BOJOVNÍKŮM PROTI
NACISMU? pO KOMUNISTICKU, JAK JINAK...Před 68 lety byl komunistickým
režimem na Pankráci popraven Josef Robotka, československý důstojník
a jeden z nejvýznamnějších organizátorů domácího protinacistického
odboje. Ihned po okupaci v roce 1939 se aktivně zapojil do odbojové
činnosti, byl členem organizace Obrana národa a po jejím rozprášení
spoluzakladatelem Rady tří, největší odbojové organizace na území
protektorátu v letech 1944-1945. Po zabití vojenského velitele
organizace generála Luži protektorátními četníky v říjnu 1944
převzal funkci vojenského zmocněnce Rady tří pro celou oblast Moravy.
Podílel se na ukrývání odbojářů, shromažďoval a předával do
zahraničí důležité informace, úzce spolupracoval s výsadky z
Británie, opatřoval zbraně, organizoval partyzánské oddíly. Po válce
byla jeho odbojová činnost vysoce oceňována a obdržel řadu
vyznamenání. Vrátil se do vojenské služby, se zpětnou platností byl
povýšen na podplukovníka generálního štábu a v březnu 1947 byl
vyslán na školení na Vyšší akademii generálního štábu K. J.
Vorošilova do Moskvy. Poměry v Sovětském svazu a nízkou životní
úrovní tamních občanů i Vorošilovy akademie byl však znechucen, v
jednom z dopisů své ženě doslova uvedl, že kdybychom měli žít podle
sovětského vzoru, "byli bychom 100 let za opicemi." V Moskvě
se navíc začal zajímat o osudy československých občanů, mimo jiné
československých důstojníků, stále vězněných za nedovolené
překročení hranic do SSSR v roce 1939. Při návratu z vánoční
dovolené v Čechách zpět do Moskvy byl 7. ledna 1948 při
mezipřistání ve Lvově podroben osobní prohlídce a celníci u něj
našli dopisy a balíčky určené pro zadržované československé
důstojníky. Robotkovi byl zakázán vstup na sovětské území, z
Vorošilovy akademie byl vyloučen a převelen na funkci přednosty
velitelství v Táboře.
ZBYSEK.KUPSKY
2020-11-13 19:24
omlouvám se za dvojí vložení, nebyl to úmysl.
ZBYSEK.KUPSKY
2020-11-13 19:19
Dnes přišlo do redakce: »Velmi souhlasím s p. Turkem, že vystoupil s
kritikou filmu, na kterém se podílel. Sám jsem jej neviděl, ale dovedu
si představit, jak se dnes překrucují dějiny. Já jsem ročník 1936,
takže pamatuji, co se dělo. Jsem z devíti dětí a nejstaršího bratra
ročník 1924 upálili 19. 4. 1945 na Ploštině, místě, kde bylo sídlo
brigády mjr. Murzina. Radost z osvobození zaplatila rodina tou
nejvyšší cenou. Jsem velmi znepokojen vývojem, kterým se ubíráme.
Stanislav Machů«
ZBYSEK.KUPSKY
2020-11-13 19:19
Dnes přišlo do redakce: »Velmi souhlasím s p. Turkem, že vystoupil s
kritikou filmu, na kterém se podílel. Sám jsem jej neviděl, ale dovedu
si představit, jak se dnes překrucují dějiny. Já jsem ročník 1936,
takže pamatuji, co se dělo. Jsem z devíti dětí a nejstaršího bratra
ročník 1924 upálili 19. 4. 1945 na Ploštině, místě, kde bylo sídlo
brigády mjr. Murzina. Radost z osvobození zaplatila rodina tou
nejvyšší cenou. Jsem velmi znepokojen vývojem, kterým se ubíráme.
Stanislav Machů«
Prokopic.Karel
2020-11-13 15:42
Nechtěl bych, aby můj příspěvek byl chápán jako nějaká
"obhajoba nacismu". Jde o to, že před dvěma hodinami byl v TV
dokumentární film o africké Namibii, včetně její historie v 19.-tém
století. Tehdy to byla německá kolonie. S nadějnými zdroji na těžbu
drahokamů. V té oblasti předtím žilo 85 tisíc lidí. Za pár let
kolonizace se tento počet snížil na 15 tisíc. Kdo se vzpouzel, skončil
v KONCENTRAČNÍM táboře. Takže tento "výchovný prostředek"
mají bohužel Němčouři v krvi. A nyní jsme ti zlí my... Že naši
předkové NA ZÁKLADĚ ŘÁDNÉHO MEZINÁRODNÍHO ROZHODNUTÍ vyvezli
Němce zpět do Říše. Může si někdo představit, jak by to skončilo,
kdyby tady ti podporovatelé Hitlera zůstali? Znám řadu Němců, kteří
tady mohli i po odsunu zůstat. A když sem Němci vpadli, tak měli Češi
tři dny na to, aby se z pohraničních oblastí odebrali do tzv.
Protektorátu Čechy a Morava. A Merkelová? Ta že nemění názory? Před
pár lety uvítala milion takzvaných uprchlíků. A až po těch
vraždách horuje spolu s "Frantíkem", aby se hranice
uzavřely......... Drtivá většina Němců věřila, že až Hitler
dobude Ukrajinu a Rusko, tak tam budou mít "svoji" zemědělskou
usedlost a pracovat na ni budou Slované.....
jmarek3
2020-11-12 23:19
Na němce platil socialismus .V demokracii ČR se znovu objevil německý
odėr fašismu a to pod hlavičkou ODS . Fiala je kumpánem odporného
sudeťáckého hnusu. ČT se jeví jako ubohá žvanírna nácků.
fronda
2020-11-12 16:56
Místní nacistická pátá kolona se snaží přepisovat historii. A
ještě si prostřednictvím ČT nechává za to lhaní platit. Musíme
upozorňovat své děti, popř. vnoučata, že jim ve škole a v médiích
s největší pravděpodobností lžou.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.