Reklama
Ilustrační FOTO - Pixabay

K prezidentovým představám o úpravě daní

Je jistě dobře, že se prezident České republiky Miloš Zeman zajímá o přípravu a schvalování návrhů státních rozpočtů včetně toho na rok 2021. Je jistě dobře, že za dobrý nepovažuje rozpočet deficitní, ale vyrovnaný či aktivní. Je jistě dobře, že si uvědomuje, že státní rozpočet na letošní a příští rok musí být mimořádně vysoce deficitní, protože i nás postihla pandemie koronaviru a vyvolala hlubokou ekonomickou krizi. Ve svém vystoupení před poslanci 11. listopadu ale vyslovil také jednu spornou věc a jeden omyl.

Tou spornou věcí je podpora zrušení superhrubé mzdy při zachování daně z příjmu právnických osob ve výši 15 procent (+23 % pro nejvyšší platy), neboť to znamená, jak sám konstatoval, prohloubení deficitu státního rozpočtu o dalších 90 miliard korun k těm 320 mld. Kč plánovaných. Je to i v rozporu se zásadami přípravy státních rozpočtů, kde se smějí počítat jen schválené daňové změny a současně je nutno mít rozpočet reálný, což připravovaný balíček změn daní vylučuje. Je slabou útěchou, že tomu má být jen na dva roky. Velmi často se nejen v Česku stává, že dočasnost se mění na trvalost.

Za chybu pak považuji návrh pana prezidenta zrušit všechny výjimky z placení daní, což podle výpočtů ministerstva financí obnáší asi 380 mld. Kč za rok. Je to stejný nesmysl, jako když ekonomičtí liberálové a pravicoví politici navrhují zrušit »optimálně všechny daně«, resp. »optimálně všechny dotace ze státního rozpočtu«, protože každé přerozdělování je podle nich špatné.

Zrušit všechny daňové úlevy?

Jedna věc je, že zrušení daňových a také kvazidaňových výjimek znamená reálné zvýšení daní, byť se daňové sazby nezmění. To je za současné koronavirové krize nepřijatelné, podobně jako výraznější zvýšení daňové zátěže. Mezi sazbou daně určenou zákonem a její účinnou výší, ovlivněnou četnými daňovými úlevami, popřípadě přirážkami, bývá nemalý rozdíl. Neméně závažným problémem je skutečnost, že si pan prezident neklade otázku efektivnosti jednotlivých daňových úlev a osvobození. Tyto daňové úlevy mají několik důvodů.

1. Slušnost. Pokud stát zakáže vlastníkům významněji využívat příslušné pozemky, protože jsou v 1. pásmu hygienické ochrany vodních zdrojů, nebo že jde o zvlášť chráněná území apod., bylo by absurdní, aby z takových pozemků vybíral daň z nemovitosti.

2. Kompenzace. Daně a kvazidaně mají v některých případech charakter kompenzace vznikajících externích škod způsobených druhým, klasicky poplatky za uložení odpadu a úhrady za těžbu nerostných surovin. Konstatuji jen, že zrušit takové a podobné daně a kvazi daně či úlevy od nich by bylo kruté vůči jejich příjemcům, byť je může zastupovat stát, viz spotřební daně. Měly by kompenzovat vznikající škody, což ale plně nečiní výnos spotřebních daní za pohonné hmoty a už vůbec ne výnos spotřebních daní za alkoholické nápoje a tabákové výrobky. Možnost jejich domácké výroby, a zejména pašování u nich znemožňuje nasadit plnou kompenzační sazbu.

3. Daň má charakter uživatelského poplatku, klasicky silniční daň. Název silniční daň je však zavádějící, reálně jde o poplatek za užívání silnic. Jeho výnos je účelově vázán ve Státním fondu dopravní infrastruktury na údržbu, opravy a investice do vybrané dopravní infrastruktury. Jinou věcí je, že sazby této daně, fakticky uživatelského poplatku, jsou velmi nízké. Jen inflační dorovnání proti roku 1992, kdy byla silniční daň uzákoněna, znamená je zvýšit třikrát, tj. na 300 %. Rušit úlevy z daní charakteru uživatelského poplatku lze, ale mělo by se tak dít až po objektivní analýze a prokázání jejího či jejich neopodstatnění včetně výše.

4. Daňová úleva sledující stimulaci určitých cílů, považovaných za veřejný zájem. Pouze tento druh daňové úlevy měl zřejmě pan prezident na mysli. Je tu ale zásadní problém efektivnosti jednotlivých daňových úlev. Snad se shodneme, že například zdaňování různých sociálních dávek, starobními důchody počínaje, nemá smysl, resp. výjimky zde jsou na místě. Takových případů je mnohem víc.

Neefektivní úlevy

To vše ale neznamená, že by nebyly některé daňové úlevy neefektivní. Uvedu dva příklady:

1. Osvobození mezinárodní veřejné dopravy od placení daně z přidané hodnoty včetně paliv a energií jí spotřebovaných a osvobození mezinárodní námořní, námořně rybářské, vnitrozemské říční a letecké dopravy od placení spotřební daně za pohonné hmoty, poskytované na základě archaických mezinárodních mnohostranných smluv, většinou charakteru zvykového práva. Jejich zdůvodnění – stimulovat tak mezinárodní obchod a mezinárodní cestovní ruch - bylo problematické už v dávné minulosti, protože se tak deformovala struktura mezinárodní dělby práce a docházelo k hypertrofii mezinárodní dopravy. V situaci nastupující světové klimatické katastrofy tyto smlouvy přispívají k maření úsilí o její odvrácení. Zasluhují okamžité zrušení. Nikdo to ale nenavrhuje, tato šílená politika garantovaná zejména Světovou obchodní organizací zůstává co posvátná kráva v Indii. Jen v podmínkách ČR jde asi o 49-53 mld. Kč v letech 2011-17. Na přímou daňovou podporu spotřeby paliv a energie z této částky připadá asi 13-14,6 mld. Kč. Jde o paliva vesměs fosilní, zpravidla ropná, s vysokými emisemi nejen skleníkových plynů, původců zhoubného oteplování klimatu.

2. Silniční daň a jí funkčně podobná dálniční známka a elektronické výkonové zpoplatnění (nehledě na různé názvy reálně jde o uživatelské poplatky) mají celou řadu úlev, zvláště pak za auta s deklarovanými nižšími emisemi. Úlevy u aut s nižšími deklarovanými emisemi obnášejí reálně legální tunelování těchto uživatelských poplatků pod rouškou ochrany ovzduší. Nic na tom nemění, že současná neutěšená situace vznikla na návrh zelené poslankyně Kateřiny Jacques a většina ekologů s tím nemá problém. Nezviklaly je ani obří aféry s falšováním emisí z aut jezdících na naftu v čele s Volkswagenem. Ke zrychlení obměny aut tyto úlevy nepřispívají, zato dále znevýhodňují šetrnou železniční dopravu proti beztak silně zvýhodňované nešetrné silniční dopravě. Zvyšují tak škody na veřejném zdraví a životním prostředí. Zde je řez namístě, ale ne proto, že jde o daňovou úlevu jako takovou, jak tvrdí pan prezident, ale protože jde o daňovou úlevu neefektivní. Nepředpokládám, že by nejen v Česku reálně vládnoucí automobilová lobby takovou redukci připustila. V ČR tyto úlevy jen u silniční daně úředně činí asi dvě miliardy korun za rok, za reálně proekologické lze považovat ale jen rozsah asi půl miliardy korun za rok.

Jan ZEMAN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.6, celkem 18 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2020-11-21 03:45
Daně by měli být progresivní. Například právníci získávají za
vyhraný spor až desítky či stovky milionů. Pochybuji že je to
náročnější jak rozjet větší farmu Takový "zisk" bych
zdanil až přes 90%. Ale proč to nejde? Protože ti sami právníci si
prosadili zákony, které to nedovolují. How lovely.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.