Reklama
Ve své restauraci, kterou letos musel dvakrát zavřít…

Vízek: Díky sportu lidé žijí. Jakmile zmizí, je zle!

Legendární fotbalista a míčový dribler Ladislav Vízek oslavil na počátku roku 2020 polokulaté 65. narozeniny. V lednu, když přijímal gratulace, ani zdaleka – stejně jako my ostatní – netušil, jak radikálně nadcházející dny změní nejen jeho život, ale všech okolo něj. A vlastně i celého národa, celého světa. COVID-19 fotbalový bavič a aktivní komentátor sportovního dění prožil na vlastní kůži, a neměl zrovna lehký průběh nemoci. Rozhovor s ním – a další informace a zajímavosti týkající se koronaviru a jeho vlivu na svět branek, bodů a vteřin přinásí nová kniha nakladatelství Futura Sport v karanténě. Třeba vás zaujme, stejně jako následující rozhovor, který je jen pohumý výňatkem z toho, co najdete v naší aktuální publikaci…

Rok 2020 se sportem pořádně zamával. Jak to prožíváte?

Abych pravdu řekl, strašně. Protože když sport zmizel z televize, já jako bych najednou vůbec nežil. Když se musíte koukat na staré záznamy, tak vás to přestane za tři dny bavit. Já si říkám jednu rovnici: že sport je život a život je sport. Jsem cáklej na sport a navíc se považuju za televizního maniaka. Doma mám jenom sportovní kanály a nic jiného nesleduju. To už musí být, když přepnu třeba na Novu… Přes den je tenis, fotbal, navazuje na to golf z Ameriky, noční hokej – já kolikrát koukám do tří do rána. Lehnu si v osm večer před televizi a pořád něco dávají. Sleduju i snooker, šipky, nic mi neuteče. Jsem fanoušek všeho! Proto říkám, že sport hýbe světem, a jakmile zmizí sport ze světa, je to hrozné. A to nemluvím o finančních dopadech a o budoucnosti, která může celý sportovní svět čekat. Karantény, zákazy, nouzové stavy – to je tak smutné! Sport přitom imunitě pomáhá, a když mladí kluci venku kopou do míče, tak se přece nenakazí. Ano, pak si na sebe musejí dát pozor, kvůli koronaviru nelze společně oslavovat a pít z jednoho brčka, jenže když zmizí sport ze života, z televize, tak je zle. Lidi budou ještě nervóznější a ještě podrážděnější. Protože to je hybná síla státu, ne politika. Ta to jen kazí. Sport je číslo jedna, kterým se lidi udržují při životě. Dokud mají na co koukat, tak žijou.

Když dovolíte, na samý úvod ještě maličko odbočím od toho nešťastného koronaviru, a položím vám otázku z jiného soudku. Říkal jste, že sledujete víceméně každý sport, přesto by mne zajímalo, zda je nějaké odvětví, které vysloveně neuznáváte nebo je vám proti srsti?

To je jasná věc, vůbec se tím netajím. Neuznávám krvavý bojový sport. Mám na mysli MMA nebo octagon, které teď letí a jsou v oblibě. Podle mě to ani sport není, jde o novodobé gladiátorství a bohužel se to rozmáhá mezi mladými. Byl jsem i svědkem toho, že malý kluk, který byl moc šikovný na fotbal, oznámil, že ho to nebaví a šel boxovat do toho zvláštního zápasu. Přišlo mi to neuvěřitelné. Ať chcete nebo nechcete, je to násilí a ono se nám to vrátí. Ve městě ti kluci už dělají ramena, a to není dobrá výchova. Když vidím, jak pak dorážejí ležícího soupeře pomocí loktů, říkám si, že opravdový sport má být přece úplně o něčem jiném. Mám to v televizi asi na třech kanálech a s hrůzou zjišťuju, že to běží i na Eurosportu nebo dost často také na našich programech. Tak si říkám: sodoma gomora, kde to jsme? Já to nestačím přepínat! Pustím si šipky, kulečníček, snooker, golf, to všechno ano, ale tohle… Já si myslím, že i ti rádoby sportovci sami vědí, že to je v jejich podání jen samé násilí. Pak k tomu přijdou i ženské, rvačky – a promítne se to do reálného života. Já tyhle lidi znám a vím, v čem žijí. Nelíbí se mi to a líbit se mi to nebude, a dokonce bych navrhoval, že by bylo na čase tyhle podivné zábavy nějak omezit. Jenže to nejde, každý si může dělat, co chce… A ještě něco – a tím už skončím s tímhle tématem – úplně mě doráží, když vidím v ringu holky. To mě úplně šokuje, říkám si, že to nemůžou být ani pravé ženské, protože u těch má převládat něco úplně jiného. Ať si klidně sportují, ale když si holky vyrážejí zuby a lámou si nosy, nejsou to pro mě holky!

Ladislav Vízek se v roce 2016 zúčastnil populární taneční soutěže StarDance. Jeho partnerkou byla Eva Krejčířová.

Dotkl jste se toho, že sledujete NHL. Tam se hrálo o Stanley Cup bez diváků a mně to připadalo jako nějaké »pouťáky«. Třeba na říjnovém French Open alespoň nějaké fanoušky do ochozů pustili, ovšem předtím na US Open nebyli. Jaké to pro vás je, když zápasy nemají náležitou atmosféru?

To je druhá věc. Když se sport odehrává bez diváků, je to velmi smutné. A já velmi dobře vím, o čem to je, byl jsem prototypem fotbalisty, který hrál pro diváky, který je chtěl bavit. A jak jsou zakázaní diváci, tak je to poloviční zážitek. I když v televizi sem tam pustí nějaký rámus z amplionů, pořád to není ono. No a ve chvíli, kdy zakázali fotbal, je to ještě smutnější. Vezměte si, jak nádherné týmy mají Slavia a Sparta, a přitom přicházejí o strašné miliony a lidi s nimi vůbec nemají kontakt. To je závažná věc a má to i ekonomické dopady tak negativní, že bych se přimlouval, aby už to vláda nechala trošku promořit. Nevím, kdy to skončí a jak to vůbec může skončit, jestli vůbec virus někdy zmizí nebo jestli se čeká na správnou vakcínu, ale bez diváků to fakt není ono.

Možná je to spíše podotázka, ale v dané souvislosti se nabízí. Vy jste byl známý dribler, měl jste skvělé kličky, a jak jste říkal, hrál jste pro diváky. Bylo vždy znát, že je chcete potěšit. I já jsem miloval vaše pověstné slalomy. Ovšem – dokázal byste se maximálně připravit na hru bez lidí, když jste mnohé dělal pro jejich potěchu?

Asi ano, ale aplaus by mi chyběl a nevím, jestli bych se pouštěl úplně do všech těch fint a kudrlinek. Lidé to ode mě chtěli, tak jsem vždycky udělal pro ně něco navíc. Ale pokud by byly tribuny prázdné… Víte, hráči jako Neymar nebo Messi mají takovou hru zažitou, budou kouzlit s míčem, přestože se diváci na tribuny nedostanou. Jenže i těmto typům fotbalistů nutně bude jejich podpora chybět. Napadá mě však ještě jedna věc…

Poslouchám…

Že když míč ztratíte bez diváků, tak vás nemá kdo vypískat (úsměv).

Jak a kde jste vlastně nákazu chytil vy?

Na mariáši. Já hraju karty hodně, je to jeden z mých největších koníčků. Jsem vášnivý hráč, akorát, že většinou prohrávám, což je blbý (úsměv). Máme u nás v restauraci takovou hru, která mi nějak nejde a začíná mi to vadit. Ale vedle ní taky hrajeme mariáš, a ten se točí. Jednou vyhraje ten, podruhé někdo jiný… Nicméně, abych se vrátil k vaší otázce, COVID jsem pravděpodobně chytil od hráče, který tehdy, v březnu, seděl při kartách proti mně. Začal jsem se cítit blbě a ten kluk mi zničehonic zavolal, že asi budu muset podstoupit testy na koronavirus, protože on sám je pozitivní. Když se nechal testovat, hygienici začali zjišťovat trasy a hned vysledovali mě. »Máte COVID, pane Vízek, že jo?« ptala se mě tehdy hygienička. Řekl jsem, že nemám, že jsem jenom nastydlý. Odpověděla: »Tak pojďte na testy a uvidíte.« No tak jsem šel a zjistil, že měla pravdu. Zajímavé je, že další dva, mladší kluci, co s námi tenkrát hráli, byli negativní.

A měl jste tedy jen rýmu, nebo to bylo složitější?

Byla mi zima a myslel jsem si, že jsem nastydl. Tak jsem si bral Coldrex, přesto mě najednou přepadly horečky a bylo mi slabo. Potom přišel kašel, a to už byly příznaky jasné. V ten moment jsem si začal uvědomovat, že mám COVID.

To bylo ještě před těmi testy?

Ano, asi teprve po týdnu jsem si došel na test. A tam mi moje obavy potvrdili! Pak jsme šli na test s celou rodinou a Simonu, tedy manželku, jsem nenakazil a malou taky ne. To musím zaťukat. Holky mají asi dobrou imunitu, vždyť jsou i očkované.

Jak dlouho u vás ta choroba trvala?

Ten týden, než jsem šel na test, a pak ještě dalších čtrnáct dní. Já jsem měl hodně zlý průběh a na testech jsem byl dvakrát, protože doktoři říkali, že jsem toho měl v sobě víc, a tak bylo potřeba udělat dodatečný test. Abych to měl na tutovku.

Takže dohromady byly ty testy tři…?

Ano, jeden, který mi ukázal, že to mám. Pak jsem tu nemoc proležel a následně přišel další test, kdy jsem si ze všeho nejvíce přál, ať se mi ukáže, že jsem negativní. A on i negativní byl! Oni mi ale následně volali, abych přišel ještě jednou, že mi vzorek vezmou ještě jinak. Vzali mi ho z nosu, protože předtím mi to dělali z krku. Ten test byl zase negativní, a tak jsem si oddechl, že můžu jít ven. A taky jsem konečně šel!

Čili platí, že testy vám ukážou i množství viru v organismu?

Asi ano, protože v nemocnici v Krči, kde jsem byl, mi říkali, že jsem zasažený hodně. Někdo má lehký průběh, nemoc přechází, a to může být chyba. Jako u Tondy Panenky. Taky to přecházel a pak skončil v nemocnici. To je přesně ono! Jakmile virus podceníte a myslíte si, že jste jen běžně nastydlý, riskujete, že najednou všeho máte tak nějak více.

A když už dělali ty testy, řekli vám, jestli máte protilátky do budoucna?

Dotyčný muž, který mě nakazil, tam byl a řekli mu, že protilátky má. Tím pádem bych je prý měl mít taky. Cítím sám na sobě, že jsem takový nějaký odolnější. I když jsem se zase na druhou stranu dozvěděl, že imunita trvá jen tři měsíce, takže to člověk může dostat podruhé. To bych byl mrzutý! Ale zase prý platí, že když COVID chytnete znovu, je to strašně mírné. Už je to pak o padesát procent slabší. Víte, já jsem na ty choroby celkově náchylný. Třeba když nastanou foukanice v listopadu, hned to na sobě cítím. Na druhou stranu si říkám, že až nastane opravdová zima, mohl by ten bacil zmrznout. Upínám se k tomu, že by mohl přijít pořádný mráz – třeba dvacet stupňů pod nulou a celý slavný COVID zmizí jednou provždy…

Petr KOJZAR

FOTO – autor (2) a ceskatelevize.cz


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.4, celkem 5 hlasů.

Petr KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.