Reklama
Rozhovor Haló novin s vedoucím hornické směny z Náhorního Karabachu Arturem Amajakovičem Farsijanem

Rusko je pro nás garantem míru

Mohl byste se nám vice představit? Kde jste pracoval a kde pracujete v současnosti?

Je mi 58 let. Bydlím v hlavním městě Republiky Arcach (Náhorní Karabach), ve městě Stěpanakert. Mám vysokoškolské vzdělání, s vyznamenáním jsem vystudoval Institut cizích jazyků, obor angličtina. Bylo to za sovětské éry v Tádžické republice. Do Náhorního Karabachu jsem přijel v roce 1988. Několik měsíců jsem pracoval na jedné ze středních škol v Karabachu jako učitel angličtiny. Pak jsem pracoval 17 let u policie, v kriminále. Později v armádě. Když jsem začal ztrácet zrak, začal jsem pracovat v podniku, který se zabývá těžbou mědi v dole. Pracuji jako vedoucí směny. Nyní je ale kvůli vojenským zásahům důl uzavřen. A zatím není známo, zda bude otevřen.

Od roku 1988 do dneška proběhlo mezi Republikou Arcach a Ázerbájdžánem několik válek - v letech 1992-1994, 2016 a 2020. Účastnil jste se alespoň jedné z nich? Pokud ano, co vás motivovalo k účasti?

V roce 1992 začala strašná válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Trvala dva roky. V této válce zemřel manžel mé mladší sestry. Našli jsme jen jeho hlavu. Společně se sedmi lidmi se odpálil na protitankové mině, ve které bylo přes sedm kilogramů tritolu.

Pracoval jsem tehdy u policie. A nepřemýšleli jsme, jestli budeme bojovat, nebo ne. Jen jsme šli chránit své děti, svou rodinu, svůj domov. Byli jsme bombardováni ze všech stran. Děti a ženy byly ve sklepích a my byli na frontě ve válce.

Myslíte si, že víte, proč začala tato první válka? Chápou to i ostatní, kterých se to bezprostředně dotýká?

Náhorní Karabach chtěl nezávislost a sjednocení s Arménií. A podle Ázerbájdžánu jim toto území patřilo. A nechtěli to jen tak vzdát. Kvůli tomu začala tato válka. Kolem Náhorního Karabachu byly obce, kde žili převážně Ázerbájdžánci. A Ázerbájdžánská vláda chtěla nechat Náhorní Karabach jako součást své země. Nakonec jsme první válku vyhráli.

Jak probíhala druha válka?

V roce 2016 válka velmi rychle skončila. Rusko ji tehdy zastavilo za čtyři dny. Podepsali jsme mírovou dohodu, která neměla ani vítěze ani poražené.

Jak pro vás začala současná válka?

Od 27. září jsem měl volno. V 7.15 hodin, když naše rodina ještě spala, jsme uslyšeli, že na předměstí Stěpanakertu začaly praskat projektily. Nejprve jsme si mysleli, že šlo o detonaci střel ve vojenských skladech, které se nacházely v oblasti města. Ale když jsem uviděl, že nad naším domem létají střely, uvědomil jsem si, že začala válka. Od všech předchozích se lišila vysokou intenzitou bombardování. Když jsme seděli v protileteckém krytu, často jsme slyšeli, jak nad naším domem létá dron, což znamenalo, že za hodinu nás zasáhne raketový útok.

Vzhledem ke geografické zvláštnosti terénu je vzdálenost mezi obcemi v Náhorním Karabachu velmi malá - téměř několik set metrů. A to znamená, že mezi »poraženými« obyvateli Arcachu a novými přistěhovalci z Ázerbájdžánu budou zachovány možnosti kontaktu, a tím i konfliktu. Myslíte, že se budou moci sžít?

Kontakt s těmito lidmi je nevyhnutelný. A myslím, že bolest ze ztráty na obou stranách nám nedá možnost bezkonfliktního soužití. Koneckonců, není možné zapomenout na ztrátu blízkého člověka a kvůli komu příbuzný zemřel. Kvůli válce zemřela prakticky celá generace kluků narozených v letech 2001-2002. Myslíte, že arménský národ zapomene na smrt celé generace svých synů? Nemůže zapomenout. Myslím, že to samé platí i na ázerbájdžánské straně.

O konfliktu v Náhorním Karabachu světová veřejnost velmi bouřlivě diskutuje. Světová média konflikt podrobně popisují, lídři států se vyjadřovali k potřebě jeho okamžitého zastavení. Počítali obyvatelé republiky s pomocí od velkých států? A s čím přesně?

V prvních dnech války, kdy nás začali intenzivně bombardovat, jsme si mysleli, že to svět zasáhne. V televizi říkali, že je světová veřejnost pobouřená, ale žádné praktické kroky se nekonaly. Každý den jsme čekali, že někdo ten masakr zastaví. Byl to vlastně masakr. Masakr, při němž mladí vojáci disponují pouze primitivními samopaly, si vyžádal stovky mrtvých při bombardování dokonalých dronů. Každý den jsme čekali, že světová veřejnost se chystá zastavit tento masakr, ale uplynulo deset, dvacet, třicet dní, a válku nikdo nezastavil. Všichni litovali, všichni podporovali, všichni měli obavy z bojů, ale z nějakého důvodu nikdo tuto válku nezastavil. Ve skutečnosti sem nikdo ze zemí, které vyjadřovaly své obavy z bojů, mírové jednotky neposlal. Posílali sem jen novináře. Ti sem jezdili, osvětlovali události a odjížděli. Počítali jsme s tím, že velké světové státy pomohou tuto válku zastavit.

Jak obyvatelé Republiky Arcach reagovali na dohodu, kterou nedávno podepsaly Arménie, Rusko a Ázerbájdžán?

V noci, když jsme se dozvěděli, že se válka zastavila, jsme měli velkou radost. Ale když se začaly zveřejňovat všechny body této dohody, byli jsme šokováni. Jak mohlo vedení Arménie po 44 dní války klamat lidi, že vojenské akce jsou úspěšné pro arménskou armádu, že úspěšně bráníme svou zemi a že máme situaci pod kontrolou? A najednou po 45 dnech kapitulujeme?! V arménské televizi nás po celou dobu vojenské zpravodajství přesvědčovalo, že celkově je naše situace na frontě dobrá. Ale že je situace na frontě tak žalostná, v souhrnu nepadlo ani slovo.

A najednou po 45 dnech v televizi oznamují, že podle podepsané dohody se mnoho našich obcí dává Ázerbájdžánu. Bylo pro nás velmi těžké tomu uvěřit. Pro nás to byl šok. Dodnes nechápeme, proč nás arménské vedení muselo celých 44 dní války podvádět. Proč jsme si nemohli připustit dříve, že už jsme přišli o svoje území? V posledním týdnu v bojích pod městem Šuši zahynulo mnoho mladých lidí, došlo k opravdovému masakru. Proč by ta nerozhodná bitva byla nutná, když ještě nebylo možné vyhrát? Proč ti kluci zemřeli?

Jak vnímají obyvatelé Republiky Arcach vstup ruských mírových sil?

Upřímně řečeno, negativní vztah k mírotvorcům není. Čekali jsme na ně mnohem dříve. Domnívali jsme se, že Rusko spolu s Francií a Amerikou zasáhnou. Je jasné, že mírové síly budou stát na hranicích, které dnes existují. Nemohou nám vrátit pozemky, které jsme ztratili. A pokud dojde k nějaké provokaci, musí svou misi splnit. K ruským mírovým silám nemají lidé žádné antipatie ani negativní postoje. Naopak, Rusko je pro nás garantem míru.

Co myslíte, může existovat mezi dvěma válčícími národy styčný bod, díky kterému by bylo možné vyřešit dlouholetý konflikt bez použití zbraní? A je vůbec možná existence takových styčných bodů?

Z mého pohledu takové body neexistují. Věřím, že Ázerbájdžán se stejně bude připravovat na válku, aby tuto zemi zcela vyčistil od Arménů, kteří zde žijí. Uvedu příklad. Poté, co na příkaz Vladimira Putina do Karabachu přišly ruské mírové síly, někteří zástupci ázerbájdžánské strany prohlásili, že Rusko jim ukradlo vítězství, že oni mohli vybít Armény až do konce a urvat tak celou enklávu Náhorní Karabach. Ázerbájdžán se s pomocí Turecka a dalších zemí bude snažit okupovat tuto zemi, obsadit ji. Upřímně řečeno, nevěřím, že bychom našli nějaké styčné body a vrátili se k životu, který jsme žili v dobách Sovětského svazu.

Lidé žijící v Náhorním Karabachu vnímají tuto válku jako druhou arménskou genocidu. A kdyby teď Rusko nezasáhlo a nezastavilo tuto válku, pravděpodobně by došlo k úplnému očištění Karabachu od Arménů. My všichni chceme klidný život, ale mírové soužití našich dvou národů je velmi obtížné si představit. Osobně tomu nevěřím.

Čím by mohli občané České republiky pomoci občanům Republiky Arcach?

Po válce u nás velmi utrpěla občanská infrastruktura. Mnoho lidí bylo nuceno opustit své domovy, mnoho domů bylo zničeno po bombardování. Mnoho obyvatel naší republiky nyní potřebuje ty nejzákladnější věci. Blíží se zima. Chceme co nejdříve obnovit chod hlavního města Stěpanakertu a dalších obcí, abychom se rychleji vrátili k normálnímu pokojnému životu.

Oleksandr NAUMOV


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.7, celkem 45 hlasů.

Oleksandr NAUMOV

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.