Reklama
Ilustrační FOTO - Pixabay

Domácí násilí nelze přehlížet

Partnerské soužití není vždy jen procházka růžovou zahradou. V každém partnerském vztahu se dříve či později objeví kritické situace, které se vyhrotí v konflikt, hádku. Pokud ale k něčemu podobnému dochází často a systematicky, není něco v pořádku. Víte, že až v každé páté rodině dochází pravidelně k nějaké formě domácího násilí? Bohužel v mnoha rodinách dochází díky karanténě k eskalaci problémů. Sháňka po organizacích, které poskytují pomoc obětem domácího násilí, vzrostla během nouzového stavu o 30 až 40 procent, jak ukázala data. Potlačované násilí v tomto období vyvrcholilo a jeho intenzita vzrostla. Navíc zástupci těchto organizací poukazují na fakt, kdy viditelné, tedy fyzické násilí, je jenom malá část problému. Kdy jde o běžné rodinné problémy a kdy se dá již hovořit o domácím násilí? A jak jej efektivně řešit?

Domácí násilí může mít mnoho podob. Nejběžněji je vnímáno jako násilí páchané muži na ženách, ale prakticky mohou být aktéry násilí jacíkoli členové rodin. Násilí není jen o agresivní reakci na konfliktní situaci. Při domácích hádkách se oba partneři v rolích agresora a oběti střídají, dochází k eskalaci napětí a následnému uvolnění a uklidnění, bez opakování. Podstatou domácího násilí je však systematické týrání jednoho partnera druhým. Základním znakem domácího násilí je tedy zjevná, dlouhodobá vztahová asymetrie. Oběť, ať už muž či žena, mladý či senior, se systematickým opakováním dostává do pozice podřízeného, podrobeného partnera. Jde tady o moc a kontrolu, uplatňovanou nad partnerem.

Nouzový stav může nastartovat už existující problémy, mohou se častěji objevit konflikty vyvolané nutností setrvávat vedle sebe bez možnosti odreagování, či rozdýchání situace v jiném prostředí. Samo o sobě ale nevede ke vzniku nového domácího násilí. Různé třenice a hádky zdravý vztah unese. Mohou ale vygradovat vztahové problémy a násilné chování, na které dříve neměl agresor prostor. Dalším problémem je pak nemožnost úniku z krizové situace v době karantény, ale i sociální izolace kvůli vládním opatřením, což vyvolává prohlubování násilného chování a vážnější a rychlejší sklouzávání obětí do zoufalé situace.

Ilustrační FOTO - Pixabay

Partnerské problémy vs. domácí násilí

Každé partnerské soužití musí v životě čelit moha výzvám. Mnohé z nich jsou ale rizikovými spouštěči. Jejich účastníci se dostávají do situací, které dříve řešit nemuseli. Zajímavé je, jak se rizikové faktory udávané expertní skupinou Aliance proti domácímu násilí shodují se situací, do které se dostaly statisíce rodin nyní. Jsou to: - vynucená sociální izolace,

- finanční závislost na partnerovi,

- péče o děti v rámci mateřské a rodičovské dovolené,

či zdravotní postižení a omezení.

Tyto body jsme během posledního tři čtvrtě roku mnozí z nás museli řešit.

Dalším rizikem je nezvládnuté rodičovství a výchova dětí.

A velkým problematickým faktorem je u mnoha případů domácího násilí i závislost agresora. Nejen na drogách, ale i alkoholu či nikotinu. I pouhý nedostatek nikotinu vede u psychicky labilních osob k agresi. Samostatnou kapitolou jsou pak osoby ve vyšším věku, bezmocnost seniorů a přechod z aktivní zaměstnanosti do starobního či jiného důchodu.

Všechny tyto rizikové faktory vedou ke vzniku kolizních situací, k hádkám a partnerským problémům. Partnerské problémy se ale od chování, které se dá klasifikovat jako domácí násilí, liší. Základním znakem je opakování a dlouhodobost. Tedy opakované jednání způsobující utrpení (fyzické i psychické) u oběti. To je doprovázeno i narůstáním projevů agresora. Pokud agresor zjistí, že se oběť aktivně a účinně nebrání, troufá si na další a horší útoky. Tím dochází k prohlubování rolí mezi násilníkem a ohroženou osobou. Samozřejmě k takovému jednání dochází jen v úzkém kruhu osob, v rodinách či partnerských svazcích, za zavřenými dveřmi, pokud možno beze svědků. Mnoho agresorů v běžném životě pak vystupují jako spořádaní a slušní lidé.


Klíčové znaky domácího násilí:

* Opakování a dlouhodobost – z jednoho útoku jakéhokoli charakteru ještě nelze určit, zda jde o domácí násilí. Může to však být jeho začátek.

* Eskalace – od urážek se stupňuje k psychickému snižování lidské důstojnosti až k fyzickým útokům a závažným trestným činům ohrožujícím zdraví a život.

* Jasné a nezpochybnitelné rozdělení rolí osoby ohrožené a osoby násilné – domácí násilí nejsou vzájemná napadání, hádky, rvačky, spory, kde se role osoby násilné a osoby ohrožené střídají.

* Neveřejnost – probíhá zpravidla za zavřenými dveřmi bytu či domu, stranou společenské kontroly.

Aby skutek byl domácím násilím, musí být naplněny všechny čtyři znaky!


Nejen rány jsou projevem násilí

Domácí násilí ale není jen o fyzických napadeních. Mnohem častější, ale také méně viditelné je psychické násilí. To může mít mnoho podob a je proto velmi důležité o něm vědět a nebát se podezření na něj řešit. Na jeho odhalení a řešení právě nejčastěji pracují krizová centra a linky pomoci. S čím se tedy setkávají?

Zastrašování – tedy chování, které doprovázejí zlé pohledy, výhružná gesta, předvádění zbraní, ničení věcí, ubližování jiným v přítomnosti ohrožené osoby.

Zvýšená kontrola všeho, co ohrožená osoba dělá – násilník se snaží o absolutní kontrolu nad životem, chce pokaždé vědět, kam oběť jde, s kým mluví, co říká, kdy se vrátí, snaží se kontrolovat každý krok. Tím oběti přímo omezuje samostatnost a rozhodování o sobě

Kritizování a ponižování – může vznikat nenápadně, často trvá delší dobu a má velmi negativní dopad na psychiku oběti. Jde o opakované nadávky, zesměšňování, cílené snižování schopností, zpochybňování duševního zdraví, zlehčování obav, přehlížení přání a potřeb, přehlížení frustrace a problémů oběti.

Vyhrožování a vydírání – je dalším krokem, kdy dochází již k přímému nucení k poslušnosti, vyhrožování bitím, přerušením kontaktů, nebo naopak vydírání sebevraždou, vydírání přes děti, vnoučata, vyvolávání pocitů viny.

Sociální násilí – i cílená izolace od příbuzných a přátel – zákaz přijímat návštěv, nevhodné chování agresora, které odrazuje návštěvníka od dalších návštěv, zákazy telefonovat, dívat se na TV, doprovázení např. k lékaři a na úřady je nepříjemnou formou nadvlády schovávající se za přehnanou láskyplnou péči. Ale i tady jde o formu psychického násilí.

Ekonomické zneužívání – zamezení přístupu k financím (i vlastním), vydírání, vynucování přepsání bytu, nemovitosti, ekonomická izolace od světa a možnosti rozhodovat o sobě.

Samostatné fyzické násilí – facky, rány pěstí, kopání, tlučení hlavou (např. o stěnu, topení), rdoušení, tahání za vlasy, bití nějakým předmětem apod. je pak často vyvrcholením předcházejícího psychického násilí. Patří sem i sexuální násilí.

Důležité je řešit a nebát se.

Nejdůležitějším krokem v řešení domácího násilí je jeho uvědomění si. Oběť si musí ujasnit, zda chování partnera k ní je omezující, násilné a systematické, tedy nezdravé. Pokud si to neuvědomuje, nepřipouští či netroufá řešit oběť sama, je na jejím okolí, podat pomocnou ruku. Nejvhodnější je v klidné chvíli se obrátit na některou z linek bezpečí (116 006 - Bílý kruh bezpečí, z.s., www.capld.cz - linky důvěry, www.obcanskeporadny.cz, nebo www.amrp.cz - adresář rodinných poraden). Vždy se dá najít chvilka – i tyran někdy musí spát, či odejít z bytu. A v každém případě, zvláště v případě akutního týrání neváhat se ihned obrátit na policii ČR. »Ta umí vytvořit bezpečné místo pro týranou osobu v místě, kde žije. Policie funguje i v nouzovém stavu, zákony platí a policisté mají podrobnou metodiku pro případ, kdy je domácnost násilníka v karanténě, nebo týraná osoba infikovaná. Nemusíte se obávat. Není pravda, že by policie teď neměla čas a kapacity na domácí násilí,« říká prezidentka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová.

Pokud jde o dlouhodobé problémy v rodině s dětmi, je vhodné si vyrobit takzvaný únikový plán. Třeba ve spolupráci se sousedy. To je cesta, aby se (nejčastěji) žena i děti dostaly do bezpečí. Pak teprve mohou nastat postupy, které dál řeší konkrétní existenční otázky oběti a i komunikace přes linku bezpečí může navést na místo pomoc. Vždy se všechno dá vyřešit, jen je důležité se nebát a překročit vlastní stín, vybudovaný agresorem.

Děti v první řadě

Nezáviděníhodnou situaci v mnoha případech domácího násilí hrají děti. Bývají bohužel součástí týraní, svědci i nástroj k vydírání. Často bývají jedinou brzdou, která týrané osobě brání utéct, protože má starost tam děti ponechat. Každá problém ale má řešení a i tady je více než nutná konzultace na lince bezpečí a dalších. Mnohdy jsou to právě děti, které seberou odvahu a na problém upozorní. I ony mají své linky pomoci, jako například Linka bezpečí - tel. číslo 116 111 - nonstop, zdarma, Centrum LOCIKA, či Dětské krizové centrum - tel. číslo 241 484 149 – nonstop.

Na všech výše zmíněných linkách jsou připraveni odborníci, kteří mohou poradit a pomoci. Násilí, fyzické i psychické, do partnerských svazků a rodin nepatří. Nebuďme lhostejní či bázliví.

Helena KOČOVÁ

FOTO – pixabay


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 2.3, celkem 4 hlasy.

Helena KOČOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.