Reklama
Rozhovor Haló novin s Jaroslavem Romanem, vedoucím mezinárodního oddělení ÚV KSČM

Kočkopes, ale jediné možné řešení

Jste znalcem středovýchodních zemí. Můžete nám analyzovat arménsko-ázerbájdžánský válečný konflikt, podstatu jeho vzniku, a co se tam vlastně odehrává?

Nebudu se vracet do dávné minulosti. Kořeny vzájemné nevraživosti, nedůvěry a nepřátelství obou etnik mají etnický i náboženský podtext a mají historický vývoj. Kromě jiného Arméni obviňují Azery ze spoluúčasti na genocidě v letech 1915-18 ze strany osmanských Turků. V dobách existence SSSR byla oblast Náhorního Karabachu, obydlená převážně Armény, přidělena Ázerbájdžánu a měla status autonomní oblasti. Ještě před rozpadem SSSR, v roce 1988, začala první válka obou zemí o tuto oblast a trvala až do roku 1994. V jejím důsledku Arménie dobyla nejen území Náhorního Karabachu, ale de facto okupovala i sedm přilehlých okresů, patřících Ázerbájdžánu, které sloužily jako nárazníková zóna pro ochranu této enklávy a její spojení s územím Arménie přes takzvaný Lančinský koridor. Tato válka stála životy více než 30 tisíců občanů na obou stranách. Jejím výsledkem byl de facto vznik takzvané Republiky Arcach, de iure ovšem neexistující, protože ji neuznal žádný jiný stát, a to dokonce ani sama Arménie. Zásadním způsobem tak byla narušena i územní celistvost Ázerbájdžánu, který tak ztratil i pozemní spojení se svou provincií Nachičevan.

V roce 1994 se díky úsilí a diplomatické aktivitě OSN a OBSE podařilo dojednat příměří s tím, že na linii dotyku hlídkovali na dodržování příměří pozorovatelé OBSE. Rada bezpečnosti OSN přijala v této souvislosti několik rezolucí, například 874, 884, ve kterých více méně uznala, že v důsledku konfliktu byla narušena územní integrita Ázerbájdžánu, a tedy i Charta OSN. Ustanovena byla i takzvaná Minská skupina, ve které bylo Rusko, Spojené státy a Francie, jejímž úkolem bylo po dohodnutém příměří připravit návrh na politicko-diplomatické řešení sporu, jelikož bylo zřejmé, že status quo a tato anomálie je pouze doutnající výbušnou směsí, která může kdykoliv vybuchnout znovu. Jelikož žádné z politických řešení připravených touto skupinou ani jedna z obou stran nepřijala, prosadil Ázerbájdžán své zájmy vojenskou silou. To je výsledek posledního válečného konfliktu obou zemí, žel opět za cenu tisíců lidských i humanitárních obětí v důsledku válečných akcí a etnických čistek, známých již z období rozpadu Jugoslávie. Takto velice stručně, encyklopedicky, odpověď na vaši otázku.

Podle mého je vstup mírových sil Ruské federace šachmatem Západu na geopolitické šachovnici. Jak dalekosáhlé procesy to bude mít do budoucna?

Jak známo, válka je pokračováním politiky jinými prostředky. Takže to, co bylo dojednáno politicky a z jakýchkoliv důvodů nebylo přijato, bylo prosazeno válečnou cestou. Rusko je nesporně tím, kdo na celé situaci geopoliticky vydělal nejvíc. Vyjednalo mírovou dohodu mezi oběma zeměmi, která alokuje zájmy obou zemí, jak Arménie, tak Ázerbájdžánu, a její dodržování bude nejen monitorovat, ale i vojensky garantovat. Proto bylo rozmístěno 2000 ruských vojáků na všech klíčových bodech mírové dohody, tzn. zajištění spojení Náhorního Karabachu s Arménií přes Lančinský koridor, pozemního spojení Ázerbájdžánu s provincií Nachičevan a nezablokování arménsko-íránské hranice, která má pro Arménii klíčový význam, zejména energetický.

Tím pádem se role OSN omezuje pouze na roli poskytovatele humanitární pomoci postiženým, role OBSE postrádá další smysl a rovněž další činnost Minské skupiny, protože bylo dosaženo mírové dohody – a ne pouze dohody o příměří. Takže Spojené státy, a zejména Francie, se ocitly mimo hru.

Jak vůbec probíhala jednání a co mírová smlouva pro všechny účastníky znamená?

Mírová dohoda určitě nespadla z nebe, anebo byla domluvena přes noc. Její parametry, jak jsem již uvedl, byly domluveny v rámci Minské skupiny, a tedy připraveny k podpisu. Prohra Arménů na bojišti byla pouze katalyzátorem jejího podpisu. Arménie je členem Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB) s Ruskem. Rusko na apely o pomoc ze strany Arménie reagovalo tím, že tato smlouva se vztahuje pouze na případy, kdy by se válečné akce převalily na její území. Tím de facto akceptovalo ázerbájdžánské nároky na své okupované území, ale rovněž právo Arménie na ochranu svých národnostních menšin a národních zájmů. Takže ano, Rusko posílilo svůj vliv v oblasti Malého Kavkazu, a to navíc se souhlasem všech zainteresovaných stran. Je to sice takzvaně kočkopes, který neuspokojuje žádnou ze stran konfliktu, ale v danou chvíli jediné možné řešení.

Nedávno na sociálních sítích proběhlo, že ministr Hamáček dodává do obou zemí zbraně a přitom organizuje humanitární pomoc, rovněž s nějakým rozpočtem. Víte, co je na tom pravdy?

Pan Hamáček rozhodně žádné zbraně do obou zemí nedodává. Pokud je mi známo, v minulosti byly Ázerbájdžánu dodány komplety dalekonosných, mobilních houfnic DANA, vyráběných na Slovensku. Co se týče humanitární pomoci, tak ano, Česká republika má dobré vztahy s Arménií i Ázerbájdžánem a lidé, kteří se ocitli v tísnivé situaci ne svým zaviněním, si takovou pomoc zaslouží. Ostatně k takovéto pomoci vyzývá své členy i OSN.

Dá se prognózovat dlouhodobá budoucnost Arménie? Protože na jednu stranu Arméni čekají pomoc ze Západu, na Ruskou federaci se obracejí, až když vidí, že jim Západ nechce pomoci.

Myslím, že ano. Arménie v oblasti žádné spojence, natož ochránce svých národních zájmů a integrity, nemá. Takže sklapla past, jinou alternativu, než udržovat spojenecké vztahy s Ruskou federací Arménie nemá, a to nejenom kvůli vlastním bezpečnostním zájmům, ale i ekonomicky. To je sekundární efekt situace. Pro ilustraci, Arménie nemá s Ruskou federací společnou hranici a spojení přes Gruzii bylo v době konfliktu uzavřeno.

Náhorní Karabach je ázerbájdžánské území, které při válce v roce 1994 zůstalo v rukou Arménie. Nemůže se stát, že Arménie, která je teď sice »poražená«, si v budoucnu bude znovu vojensky nárokovat nikým neuznaný Náhorní Karabach?

Ne, to si nemyslím. Jednak to nemá žádnou mezinárodněprávní oporu, nemá na to sílu, a nakonec má spíš obavy z toho, že dojde k demografické změně v oblasti a v případném referendu k žádosti o připojení Náhorního Karabachu k Ázerbájdžánu. Ruské mírové jednotky mají pětiletý revolvingový mandát, a tím pádem bude garantován i mír v oblasti a dodržování podmínek mírové dohody.

Jaká je role Turecka?

Turecko nesporně přispělo k úspěšné vojenské operaci Ázerbájdžánu v Náhorním Karabachu. Naděje Turecka, že rozmístí takzvané mírové jednotky do Ázerbájdžánu, jsou liché. Nechce to ani Rusko, ale ani prezident Ázerbájdžánu Ilham Alijev. Povolena bude pouze účast Turků v takzvaném monitorovacím centru mírové dohody. Kam vstoupí noha tureckého vojáka, dobrovolně neodejde, viz Severní Kypr. A toho jsou si jak Rusko, tak i prezident Ilham Alijev dobře vědomi. Neoosmanské ambice novodobého tureckého sultána nejsou v jejich zájmu.

Klíčovým sousedem je Írán, který má v budoucnosti přebrat roli jedničky ve středovýchodní Asii. Dá se odhadnout jeho reakce?

Pozice Íránu v tomto sporu je neutrální, ale ekonomicky, hlavně v oblasti energetiky, má Írán mnohem blíž k Arménii.

Jaký dopad má tento konflikt na Evropu a naši zemi?

To už jsme si řekli: mise OBSE de facto skončila a karty v oblasti rozdává Rusko. Česká republika má zájem o udržení dobrých politických i hospodářských vztahů s oběma zeměmi, a tomu odpovídá i její neutrální stanovisko k tomuto konfliktu.

Není moc přehledné, jaké politické procesy se teď odehrávají v Arménii. Nakolik si občané Arménie myslí, že jejich premiér Nikola Pašinjan hájí jejich zájmy?

Arménskému premiérovi tikají hodiny. Jeho politický osud bude v řádu týdnů nebo měsíců zpečetěn.

Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.2, celkem 12 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2020-12-11 13:50
Možná ještě psokočka ...
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.