Reklama
Část kruhu, který vytvářejí symbolické kameny a kamenný Železný kříž v čele. Vpravo pod stromy informační tabule s problematickým textem.

Proč ještě stojí kříž ďábelského fanatismu?

Krásná příroda na pomezí Jizerských hor a Krkonoš skýtá mnohé divy, největším však je, že se 75 let po druhé světové válce nad Příchovicemi (část obce Kořenov v okr. Jablonec nad Nisou), v sousedství rozhledny Štěpánka, vypíná k nebi velký kamenný Železný kříž s pozůstatky hákového kříže ve svém středu. Prostor okolo také rozhodně nevypadá jako lesní mýtina, spíše jako místo dávných rituálů. Jakých?

Zdejší kamenný kříž není křížem maltézským, jak je chybně uvedeno na informační tabuli u novogotické rozhledny Štěpánka na vrchu Hvězda (postavené z iniciativy knížete Rohana). Jeho předobrazem bylo vyznamenání pocházející z roku 1813 od pruského krále Fridricha Viléma III. Udělovalo se za statečnost v boji s nepřítelem, a to pouze v době válečného stavu, takže také v první a druhé světové válce. Nacisté do něho umístili svastiku, a tím se tato »památka« stala jednoznačně a napořád připomínkou nacistické třetí říše.

Obrovskou zásluhu na zásadním objevu v této kauze, která donedávna připadala mnohým lidem jako nevinná, má badatel Josef Doškář, člen Československé obce legionářské, ČSBS a Spolku pro zachování českého odboje, antifašista každým coulem. Pan Doškář, ačkoli nedisponuje odbornými týmy a vymoženostmi profesionálních paměťových institucí, našel v archivech v Jablonci nad Nisou, Litoměřicích, České Lípě, v krajské vědecké knihovně v Liberci aj., ale i brouzdáním po internetu vyložené poklady. Objevil totiž důkaz, že toto kamenné monstrum bylo odhaleno samotným Konradem Henleinem, o čemž svědčí článek v sudetoněmeckém tisku Gablonzer Tagblatt z 23. října 1944.

V projevu proneseném v neděli 22. října 1944 Henlein řekl: »Nechceme se zde chvástat, chceme však, aby tato válka skončila vítězstvím Německa, neboť německý lid je si velikosti tohoto rozhodnutí vědom, a my budeme bojovat s fanatickým úsilím, proti němuž se žádný nepřítel na německé půdě dlouho neudrží. Nadejde den, kdy nepřítel uvidí, že Německo nelze zbraněmi přemoci, a s tímto dnem přijde vítězství. Vítězí vždy ten, kdo bojuje až do konce.«

Tato pro místní nacisty slavnostní akce posloužila k utužení morálky, pro motivaci Němců a Němek k fanatickému boji ve válce až do posledního dechu. Zúčastnění přinesli ze zahrad domů z okolí, kde žili němečtí vojáci padlí na frontách, balvany, coby symboly náhrobních kamenů. »Vztyčením tohoto památníku tak může naše vlast vzdát našim hrdinům nejhlubší úctu a dík, ačkoli boj stále ještě zuří. Tento pomník nechť se stane tichým poutním místem naší domoviny,« vyřvával Henlein, a místo se tak stalo pietním pro vybrané nacistické »hrdiny«.

Kamenný Železný kříž, uprostřed zbytky svastiky.

Nejen účast pohlavára hitlerovského režimu, ale především jeho výroky poskytují jasný důkaz, oč šlo a jaké rituály se zde konaly. Z kamenů sem dovezených vznikl jakýsi kruh v čele se žulovým Železným křížem, kam funkcionáři NSDAP, případně příbuzní, až do porážky nacismu chodili truchlit za padlé Němce z tohoto kraje.

Místo nebylo vybráno náhodně. Jednak se nachází jen 300 metrů od někdejšího školicího a rekreačního střediska NSDAP v bývalé Rösslerbaude (nyní Turnovská chata), a byli to právě instruktoři nacistických školení, kteří donesli kameny. Také bylo příhodné, jde o prostornou rovinku velikosti hřiště s otevřeným výhledem do kraje. A věru krásného kraje! Stávaly tady prý menhiry. Místo tedy mělo punc jistého mystična, které bylo pro vzývání nacistického kultu ideální.

Vlastenci zasáhli

Osmého května 1945 navštívili rozhlednu a její okolí tři čs. vlastenci, kteří se střelbou z pušek pokusili zničit svastiku ve středu žulového kříže, což se jim povedlo jen částečně, vysvětlil mi pan Doškář. Zbytky po hákovém kříži byly patrné.

O měsíc později navštívila místo skupina 150 turnovských občanů - věřící lidé vedení evangelickým farářem. Jeden z účastníků, Ivan Šolc, popsal tuto lokalitu v časopise Náš Turnov z prosince 2002 takto: »Toto místo sloužilo hitlerovským aktivistům jako vybrané shromaždiště. Na severním okraji si vybudovali svou svatyni, což byl kamenný kříž postavený na skalním podstavci ve tvaru Hitlerova vojenského vyznamenání Železného kříže. To není kříž Kristův, je to kříž krutého ďábelského fanatismu.«

Turnováci chtěli objet a obejít »vrcholy našich pohraničních hor« a vyčistit je od »temných ďábelských sil«. Štěpánka byla první v pořadí. Čeští výletníci zde zpívali české písně, modlili se, a když dozněla národní hymna, »skupina mladých siláků se opřela o kamenný symbol zla a svalila jej dolů mezi skaliska«. Pan Šolc již v roce 2002 ve svém článku vyjadřoval obavy z dalšího vývoje, protože zaznamenal, že ke zbylému spodnímu podstavci s dolním ramenem kříže přijížděly skupiny zahraničních návštěvníků, kteří se u něho fotografovali a zajímali o jeho obnovu.

Tajně, bez povolení

K naplnění Šolcovy neblahé předtuchy došlo tajně, bez jakéhokoli povolení, 28. října 2011 a na pozemku českého státu. Celý tento prostor, jak také zjistil pan Doškář, je totiž majetkem ČR, svěřeným do péče Správy Krkonošského národního parku. Obci Kořenov nepatří. Údajní místní nadšenci a milovníci vojenské historie sdružení do spolku nevinného názvu Jizeran na státní svátek ČR vytáhli po 66 letech svržené žulové části nahoru a sestavili zpět do kříže.

»Touto v podstatě ilegální cestou byl obnoven nacistický památník, jediný svého druhu v ČR,« píšou na infotabuli u kříže starosta obce Kořenov Luboš Marek a historik a soudní znalec v oboru nacismu a fašismu Jan B. Uhlíř.

»Přátelé kříže s HK«, jak tento nedůvěryhodný spolek Doškář nazývá, umístili pár metrů od kříže také tabulku. Je na ní Senekův výrok v českém a německém jazyce: »Žít znamená bojovat.« Římský filosof tuto myšlenku bezpochyby mínil v jiném kontextu, ale v místě poskvrněném henleinovci se svou zločinnou činností nabírá citát jiného, a hrozivého významu.

Posíleni úspěchem, razantním způsobem zlikvidovali nacistický symbolický hřbitov, tzv. háj hrdinů, a vybudovali nový dle svých představ, poznamenal Doškář. »Vše opět bez povolení majitele pozemku,« dodal. Symbolické kameny ze středu palouku umístili na kraje pozemku, a vytvořili tak novou, doslova víceúčelovou plochu. Doškář je přesvědčen, že protizákonnou reinstalaci nacistického žulového kříže zásadním způsobem motivovali někteří podnikatelé z okolí, nájemce rozhledny, starosta Kořenova a možná i další místní chalupáři, aby podpořili turistický ruch z Německa.

Co potvrdil ministr Brabec

Dalším srdcařem, kdo do případu energicky vstoupil, je předsedkyně Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých (SOPVP) Zdeňka Valouchová. Tato úžasná dáma začala korespondovat se zodpovědnými institucemi a orgány. Například oslovila ministra životního prostředí Richarda Brabce, neboť nacistický kříž se nachází, jak již uvedeno, v národním parku. Brabec ji písemně ubezpečil, že státní pozemek nelze zcizit, Správa KRNAP jej nemůže prodat žádné fyzické ani právnické osobě. Tím odpůrci kříže nabyli jistoty, že jedině stát bude rozhodovat, co se s územím bude dít a kdo na něm bude co pořádat.

Současně ministr Brabec ve své odpovědi potvrdil, že se jedná o nacistický žulový Železný kříž, neboť přesně tak je to ve znění jeho dopisu uvedeno.

SOPVP volá k odpovědnosti kompetentní orgány státu, aby ostudný kamenný kříž byl odstraněn z očí veřejnosti. Kam s ním? Do muzea? A do jakého? V tomto není ještě jasno. Osobně se domnívám, že by mohl být jedině uložen do depozitáře, a hodně hluboko.

Kontroverzní tabule

Co se dále píše na informační tabuli přímo u kříže? »Obec Kořenov si je vědoma kontroverzní skutečnosti znovuvztyčení tohoto žulového Železného kříže. Před odstraněním a převezením do muzea však dala přednost jeho ponechání na místě za podmínky současné instalace vysvětlujícího komentáře. Kořenovský Železný kříž představuje nepochybně symbol třetí říše, jeho ponechání na místě však současně svědčí o sebevědomí, toleranci a dobré vůli obce Kořenov, vlastnostech, které by po každé válce měli vítězové projevovat vůči poraženým. Otázkou zůstává, zda vzhledem k poválečnému vývoji světa rozděleného mezi USA a SSSR II. světovou válku neprohrála Evropa jako celek. Bývalé Československo v předmnichovských hranicích ztratilo v letech 1939-1945 více než 600 000 obyvatel - šlo nejen o Čechy, Židy, Slováky, Rusíny a Romy, ale také samozřejmě o Němce,« stojí v textu podepsaném kořenovským starostou a soudním znalcem Uhlířem.

I když tato slova mohou někoho ošálit velkorysostí vítěze války, který si »to« může dovolit, praxe je jiná. Ke kříži se sjíždějí neonacisté, i podle Uhlíře jsou u něho na výročí spojená s nacismem zapalovány svíčky. Přijíždějí také někdejší němečtí obyvatelé pohraničí. A turisté se u kříže fotografují. »Ironií je, že na původním tzv. pietním místě se dnes konají šermířské souboje, tancovačky, pečou se párky a buřty, griluje se, pivo, víno teče proudem. Konají se zde i svatby. Když má Áda narozeniny, tak se zde zapalují svíčky,« shrnul své poznatky Doškář.

Text na desce, ve své druhé části, je ovšem nejen kontroverzní, ba přímo nepřijatelný, neboť nelze přistoupit na tezi o »prohře Evropy jako celku« ve druhé světové válce, a už vůbec nelze sčítat dohromady čs. oběti nacismu a Němce zemřelé v jejich agresivní válce, kterou sami rozpoutali. Také do válečných let není započítán rok 1938.

Apel v roce výročí

Zůstává mnoho otazníků. První a zásadní: Proč ještě stojí v roce 2020 na území ČR památník nacistické třetí říše? Proč nekonají státní orgány? Jak je možné, že ti, kteří kříž reinstalovali, nejsou policejně popotahováni? Všichni, kteří mlčky přihlížejí, porušují paragrafy uvedené v trestním zákoníku, neboť vystavení tohoto kříže na odiv je propagací nacismu. Proč je v místě informační tabule, jejíž text není správný? Proč může v ČR regulérně vykonávat svou činnost spolek, jehož členové se oblékají do uniforem ve stylu bundeswehru či dokonce snad německých vojáků z války a používají vlajku se symbolikou válečného Německa?

Josef Doškář, jenž je také členem SOPVP, a Zdeňka Valouchová apelují: »Pro naše dosud žijící členy, kteří trpěli v koncentračních táborech, i pro nás pozůstalé a veřejnost, která si připomíná letos utrpení druhé světové války, je naprosto nepřijatelné, aby se tento nacistický kříž stal symbolem usmíření

Monika HOŘENÍ

FOTO – autorka


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.5, celkem 179 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2020-12-11 13:48
K vyváženosti spějeme. Když se někde bourají pomníky osvoboditelům
od fašizmu, tak se někde musí budovat jiné. V Řeporyjích, Kořenově
na Staromáku ... Kluby čí že to historie se tak dojímavě snaží?
jmarek3
2020-12-09 16:34
Demokracie přechází pomalu a nepozorovaně ve fašizmus . Název Sudety
jsem nezažil za 40let socializmu a to jsem se narodil v Trutnově. Dnes se
začínají stavět pomníky nacistům , kam to spějeme ?
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.