Reklama
Ilustrační FOTO - Pixabay

Uhelná komise rozhodla, otázky zůstávají

Jak již Haló noviny informovaly, vládní uhelná komise, složená údajně z odborníků, nikoliv politiků (čtyři parlamentní strany včetně KSČM v ní zastoupeny nejsou), rozhodla většinou 15 hlasů z 19, že vládě doporučuje ukončit těžbu uhlí v České republice v roce 2038. Proti hlasovali dva zástupci ekologů (Janek Rovenský a Jiří Koželouh), zdržel se ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO 2011) a zástupce ministerstva práce a sociálních věcí.

Důvody hlasování proti a zdržení se byly dva: chyběly mnohé nutné podklady (šéf společnosti ČEZ Daniel Beneš se vyjádřil, že se předpřahá vůz před koně, resp. napřed se určuje rok ukončení těžby uhlí v ČR a až poté se hledají cesty k jeho naplnění), a předseda uhelné komise, vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu a dopravy Karel Havlíček nepřipustil hlasování o alternativách, tj. o roku 2033 a 2043. Nutnost ukončit těžbu uhlí v roce 2038 je údajně dána tím, že tento rok si zvolilo sousední Německo a ČR se chová, jako by byla šestnáctou německou spolkovou republikou. První tři jmenovaní byli pro ukončení těžby uhlí v ČR již v roce 2033.

Podle Havlíčka uhelná komise pracovala s ekonomickými a ekologickými kritérii. Od některých jejích členů jsme se ale dozvěděli, že chybí analýza dopadů ukončení těžby uhlí na životní prostředí, na veřejné zdraví, na uhelné regiony, na zaměstnanost ad. Pamětníkům to připomíná zavírání dolů ve Velké Británii premiérkou Margaret Thatcherovou, po kterém v někdejších uhelných regionech Británie třicet let »tráva nerostla«.

ČR fakticky nemá státní energetickou politiku či koncepci hodnou toho jména. Ta z roku 2015 je více méně mrtvá, neboť ji torpédovalo rozhodnutí Sobotkovy vlády zrušit tendr na dostavbu Temelína, když se zjistilo, že se nikdo nevejde do nesmyslných pravidel Evropské unie. Kdyby takto pracovala uhelná komise za socialismu, byla by její činnost rychle ukončena pro nekompetentnost. V časech »svobody« je ale prý možné vše.

Podklady, s kterými pracovala uhelná komise, neznám. Není důvod nevěřit, že mnohé důležité podklady chyběly. Mám za to, že se neřešily hrubé nedostatky mechanismu regulace energetiky u nás i v EU, přestože citelně přispěly k brexitu. Jde o pět skupin směrnic EU, které podvazují energetiku řady členských států. Jsou to:

* Směrnice o trhu s elektřinou, která vážně destabilizuje elektroenergetiku.

* Směrnice o podpoře využívání paliv a energie z obnovitelných zdrojů (jiným druhům paliv a energie nedává šanci, čímž prakticky znemožňuje výstavbu nových velkých energetických kapacit s dlouhou dobou návratnosti). Nejvíce postihuje ekonomicky slabší nové členské státy.

* Směrnice o podpoře biopaliv, neboť prohlubuje potravinovou nesoběstačnost řady členských států EU a hlad ve světě.

* Směrnice nařizující bezplatný tranzit elektřiny (že by tržní přístup?).

* Směrnice o liberalizaci železniční dopravy, která destabilizuje rozvoj klíčové šetrné a energeticky úsporné železniční dopravy.

Nesmysly, které v EU platí a dál se prohlubují, se ale prý zásadně nerozporují, i kdyby byly škodlivé sebevíc. Konečně i o tom je současné polské a maďarské veto rozpočtu, který chce svévolně dotace z EU vázat na respektování takzvaného právního státu, tj. na neomezenou libovůli bruselských vládců vůči členským státům. I když je ohrožená i ČR, k vetu se nepřipojila.

Brzdou řešení je Brusel

Vážným problémem snahy ukončit těžbu uhlí v ČR je rozpornost Zelené dohody pro Evropu, schválené letos v červenci Radou Evropy. Deklaruje cíl klimaticky neutrální ekonomiky EU do roku 2050 (hurá!), ale nízkoemisní jadernou energetiku nepodporuje ani jedním eurem (nepřátelstvím k jaderným elektrárnám, nikoliv k jaderným zbraním a k válkám, se vedení EU netají) a zakazuje těžbu a spalování uhlí, zatímco z hlediska celkových emisí skleníkových plynů o nejnáročnější ropě a zemním plynu se Zelená dohoda vůbec nezmiňuje! Strategický dokument nebo zmetek první velikosti? Kdyby tato Dohoda jen zakázala těžbu a spalování ropy a zemního plynu těženého z břidlic a energeticky náročné zkapalňování zemního plynu včetně dovozu takového plynu, udělala by pro ochranu klimatu něco užitečného. Zelená dohoda pro Evropu ale nechává bez povšimnutí i miliardové veřejné podpory budování terminálů pro dovoz zkapalněného zemního plynu včetně toho těženého z břidlic v přístavech některých členských států EU. Ochrana klimatu? To si jen mocní pánové a dámy v Bruselu namlouvají.

Vedení Unie ani ČR nevadí, že ochranu životního prostředí a klimatu zdaleka nejvíc podráží dlouhodobě špatná dopravní politika, tj. politika maximalizace přepravních výkonů a reálné preference silniční, letecké a vodní dopravy na úkor šetrné dopravy železniční a MHD. Vrchovatě to platí i pro špatné mezinárodní mnohostranné dohody o osvobození mezinárodní veřejné dopravy od placení daně z přidané hodnoty včetně jí spotřebovaných paliv a energie a mezinárodní námořní, námořně rybářské, vnitrozemské říční a letecké dopravy od placení spotřební daně za pohonné hmoty. V ČR se tak podporují částkou asi 50 miliard korun za rok.

Opakovaně jsem zveřejnil rozsáhlé deformace cen paliv a energie v ČR – dotace přímé, nepřímé křížové dotace, daňové úlevy a externality. V každé z těchto čtyř položek úhrnně jde o desítky miliard korun ročně. Pokud je mně známo, příslušné řídící orgány ČR je vesměs dlouhodobě ignorují. Občas se jen objeví vyčíslení externalit v energetice podle neznámých zahraničních metodik, přičemž čísla místy zjevně odporují realitě u nás, o jejich interpretaci nemluvě. Situace je ale ještě horší: od zavedení trhu s elektřinou není v ČR známa její cena, resp. uvádí se pouze cena regulované složky ceny elektřiny a okamžitá cena silové elektřiny na burze. Z toho se při dominujících spekulačních nákupech průměrná cena elektřiny určit nedá. Málokomu z odpovědných to ale vadí. Je těžké řešit energetickou politiku, když neznáme ani průměrnou cenu elektřiny.

Známá renomovaná mezinárodní agentura Bloomberg ve své studii uvádí, že se odchod od uhlí v ČR vyplatí. Jako důvod uvádí cenu povolenek za emise oxidu uhličitého, které potápějí výrobu elektřiny a tepla z uhlí. Emisní povolenky jsou ale zcela umělým konstruktem (jejich cena prudce kolísá podle vývoje celé řady faktorů včetně spekulací na finančních trzích) a o reálné efektivnosti nevypovídají nic. Prostě není nad odbornost.

Scestné protiargumenty

Komora obnovitelných zdrojů energie po odhlasování roku 2038 zveřejnila svůj podklad, jehož jádrem je tabulka potenciálu – střední scénář obnovitelných zdrojů energie v ČR. Nechám stranou, že jde o tvrdou lobbistickou organizaci, rozhodně hájící velký převážně fotovoltaický tunel, který je neobhajitelný a využívání paliv a energie z obnovitelných zdrojů u nás dlouhodobě kompromituje. Nevím, jak uvedená čísla byla určena. Zřejmě podle zásady využít, co se využít dá, a to za jakoukoliv cenu ekonomickou i ekologickou. V první řadě naši vážně poškozenou přírodu, lesy a zemědělskou půdu vydrancovat do mrtě.

Předložená tabulka ukazuje opovržení potřebou obnovit soběstačnost ČR v potravinách našeho klimatického pásma. To nepřekvapuje, svatou válku jádro ekologů proti velkému zemědělství vede a nedá si vymluvit, že to cesta k rozvoji není.

Vysoký předpokládaný růst výroby elektřiny z vodních elektráren naznačuje záměr vydrancovat zbylé vodní poměry výstavbou nových vodních děl, kde se jen trochu dá. Přitom to nemůže stačit. Jako by se nezvětšovalo sucho v důsledku rostoucího oteplování i při v průměru nezměněných srážkách, o velkých obdobích sucha či povodňových srážek nemluvě.

Hlavní nárůst mají zajistit fotovoltaické a větrné elektrárny. Slunce ale svítí jen ve dne a mnohem víc v červnu než v prosinci, vítr někdy fouká a jindy ne, navíc bez možnosti delší předpovědi. Obrovský nárůst výroby elektřiny v nepravidelně pracujících elektrárnách si jistě vyžádá vysoký nárůst jejich zálohování či akumulování. Zálohování je ale velmi drahé, akumulace se v průmyslovém měřítku teprve začíná zkoušet. O nákladnosti zálohování a akumulace se podle všeho neuvažuje, jinak by to nemohlo vyjít jako efektivní.

Možnosti rozvoje energetiky

Energetika se může rozvíjet setrvačně, v krajním případě až do vyčerpání ložisek fosilních paliv s tím, že zřejmě podstatně dřív lidstvo zničí sílící klimatická katastrofa. Alternativou je kombinace tří skupin opatření:

* Razantní absolutní úspory paliv a energie ve spotřebě.

* Rozvoj výroby elektřiny a tepla z nízkoemisních jaderných zdrojů.

* Rozvoj výroby elektřiny a tepla z efektivně využitelných obnovitelných zdrojů.

Jak je známo, razantní absolutní úspory paliva a energie jsou nedostižným snem mnohých ekologů, a to i v sektoru preferovaných domácností. Rozvoj jaderné energetiky si zejména radikální ekologové přikazují torpédovat a ve spojení s nekompetentními vládami v řadě států se jim to úspěšně daří. Obnovitelné zdroje paliv a energie mají v různých státech a v různých regionech velmi diferencované možnosti. V Česku značně omezené, navíc zásadně limitované četnými hrubě chybnými rozhodnutími vedení EU. Hrozba vzniku velké energetické krize v ČR je tudíž reálná včetně dalšího propadu ekonomiky a společnosti.

ČR může ve střednědobém časovém rámci nahradit těžbu a spalování uhlí dovozem a spalováním zemního plynu. Chce to prý jen účelové investiční dotace z veřejných rozpočtů do velkých elektráren a tepláren ve výši asi 50 mld. Kč a počítat s citelným zdražením z plynu vyráběné elektřiny a tepla. Zlepší se tak životní prostředí, zejména v uhelných regionech (lze čekat významné omezení devastace krajiny ve velkém a snížení emisí toxických škodlivin, zejména tuhých znečišťujících látek a oxidu siřičitého), ale současně budou postiženi spotřebitelé elektřiny a tepla, zvýší se naše závislost na dovozu zemního plynu a celosvětová bilance emisí skleníkových plynů se zhorší. Půjde sice o naplnění kontroverzní Zelené dohody pro Evropu, ale nikoliv ochrany klimatu.

Zdá se, že toto ekologické a klimatické dilema nejen členům uhelné komise uniká. Není zřejmé, zda uhelná komise má řešit především ochranu životního prostředí v ČR, nebo ochranu klimatu. Šestnáct dnů trvající nepřetržitá blokáda budovy ministerstva životního prostředí mladými ekology z hnutí Rebélie proti vyhynutí za rychlé ukončení těžby uhlí v ČR jako opatření na ochranu klimatu svědčí o této podstatné neznalosti. U středoškoláků lze nad tím mávnout rukou. U členů uhelné komise nikoliv.

Připočteme-li pokračující křižácké tažení radikálních ekologů proti jaderným elektrárnám a stále nepřátelštější postoj vedení Evropské komise k tomuto vydatnému nízkoemisnímu zdroji jaderné energie, zdá se být vysoce pravděpodobné, že jsme vedeni do hluboké energetické krize. Ta může mít celoevropský rozměr. Že nám pak nikdo elektřinu neprodá, netřeba pochybovat. V nouzi platí bližší košile než kabát, žádná solidarita. A to se nezmiňuji o šílené nemoci EU zvané rusofobie, ohrožující mimo jiné dodávky ropy a zemního plynu z Ruska.

Jan ZEMAN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.7, celkem 10 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2020-12-11 16:50
"Odborníéci" nic vyřešit nikdy nemohou. Co by pak asi
dělali?
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.