Reklama
Ilustrační FOTO - Pixabay

Vánoční kouzlení a některé zvyky

I když babičky, ale nejen ony, jsou letos okolnostmi přinuceny trávit Štědrý den mnohdy o samotě, byť toužily po tom, aby rodina byla pospolu, respektují složitou dobu. A odmítají i pozvání od svých dětí a vnoučat ke štědrovečernímu hodování pod stromečkem, pokud s nimi nebydlí pospolu. Ostatně děti s dětmi mohou přijít tak říkajíc na etapy v následujících svátečních dnech. Ale vánoční stromek, byť nevelký, musí být. Pro vzpomínky i pro radost…

Zůstává jim čas na tradiční, »mladými« zapomenutá kouzla s Vánocemi spojená, tak jak je ve svém mládí prožívaly. Tak třeba: určitě na Štědrý den (až do půlnoci) nešijí a nepletou. Tradice to totiž zakazovala. Myši (i když je doma nemají) by totiž jejich práci zničily. A také nikdy v tento den neperou a nevěší prádlo. Ví totiž, že to přináší smůlu. A určitě nepsaly, ani jako mladé dívky, byť notně zamilované, na Štědrý den milostný dopis. Dnešní dívky až na výjimky dopisy nepíšou nikdy. Stačí jim mobilní telefon. Nevědí, anebo vědět nechtějí, že i když se jim po »miláčkovi« stýská, mají se držet při zemi. Porušení pravidla znamená (tak praví babičky a prababičky) jediné: rozchod!

Možná si babičky a maminky vzpomenou na tradiční radu pro svobodné dívky toužící po vdavkách, kterou zkoušely i ony. Klasikou je házení střevíce přes hlavu na Štědrý den. Pokud špička střevíce mířila ke dveřím, do roka byla dívka takříkajíc »pod čepcem«, pokud botka dopadla jinak, potom bylo jasné, že dívka zůstane rodičům ještě nejméně rok »na krku«. Podle mě je to opravdu jen zvyk bez skutečného efektu.

Ilustrační FOTO - Pixabay

Kouzelnou moc pro dívky, které se »hrnou« do svatby, měly i patky od vánoček. Pokud jich dívka během Vánoc sesbírala devět, potom se do roka vdala. Má je také sníst? To babičky neříkaly. Dnešní dívky bažící po štíhlé postavě by je určitě nejedly. Těžko je ostatně »seženou«. Na dnešních vánočních stolech najdete jednu či dvě vánočky, tedy dvě či čtyři patky – a dost!

A ještě dobrá rada pro dívky, které se chtějí vdát, ale nevědí, koho si vybrat. I mezi babičkami byly takové, byť o tom nemluví, jen se při vzpomínce lehce usmívají… Nepřeháněly to – tři nápadníci jim stačili. Tradice doporučovala zapíchnout do jablka tři zápalky, každé z nich dát jméno, a ta z nich, která vydržela hořet nejdéle, jim budoucího manžela »jasně« určila. Zdali se tak opravdu stalo, to si babičky nechávají pro sebe. Jejich manžel byl ten pravý bez ohledu na vánoční kouzlení. A proto máme a měli jsme i dědečky.

Zvyky štědrovečerní večeře babičky také ctily, ty moje určitě. Celodenní půst sice pohled na »zlaté prasátko« nepřinesl, však jsme to opakovaně jako děti, byť asi ne zcela důsledně, zkoušeli. Dbaly však na to, aby počet stolovníků byl vždy sudý. Často byl přidáván talíř navíc pro náhodného hosta. V mnoha rodinách však šlo jen o symbolickou vzpomínku na ty, kteří v daném roce rodinu opustili (zemřeli). Aby se v rodině držely peníze, dávala se pod každý talíř mince nebo šupina z kapra. Ta měla stejný význam i v peněžence.

Nohy štědrovečerního stolu se omotávaly řetězem, aby rodina držela pohromadě a také proti zlodějům na poli. To je vpravdě prastarý zvyk, podobně bílý ubrus na stole a na něm dožínkový věnec, který sloužil jako podnos pod polévku. Babičky, ale spíše prababičky ještě pamatují, že na stole byl bochník chleba, česnek, hrnek medu a svíce. Ano, tak to bývalo, jak už řečeno, za časů babiček našich babiček…

Krájení jablka po štědrovečerní večeři patří k tradici, která se dodržuje vesměs i dnes. Po skončení štědrovečerní večeře se hned od stolu nemá vstávat. Nejstarší u stolu vezme ze stolu vlašský ořech a rozlouskne ho. Pokud je zkažený, věští se tím nemoc. Poté rozkrojí napříč jablko. Jde o tvar, který má vnitřní část jablka s jádry. Pokud má tvar vícecípé hvězdy, sejdou se všichni za rok ve zdraví. Pokud má tvar kříže (je čtyřcípá), pak onemocní. Poté zjišťují svoji budoucnost všichni ostatní – od nejstaršího po nejmladšího.

První hvězda na obloze – to byl a je podle babiček čas k usednutí ke štědrovečernímu stolu. Od něj by neměl nikdo vstávat. Ten, kdo vstane první, do roka onemocní. Je-li nutné, aby od stolu někdo vstal, mají povstat i všichni ostatní, tak se nepříjemné »kouzlo« zruší.

Vánoční stromeček má být podle tradice živý, staré kalendáře doporučují smrček nebo jedličku. Letos opět »frčí« kavkazská jedle, někde i smrk pichlavý. Vztyčen a zdoben by měl být až o štědrovečerním dopoledni. »Tajně« ho má ráno usadit do stojanu hlava rodiny, obvykle muž, na zdobení by se měly podílet především děti. Jejich neumělým papírovým řetězům a jiným, dětskýma rukama vyrobeným ozdůbkám by mělo na stromku patřit důstojné, možná i hlavní místo. Těžko radit, ale babičky dávaly a dávají přednost klasickým vánočním svíčkám, jejichž plamen připomíná zrození člověka. Sehnat obyčejnou vánoční svíčku a skřipce k jejich uchycení na větve stromku je problém, co si budeme povídat.

A tak bychom mohli pokračovat i časem těsně po Štědrém večeru. Chléb upečený 25. prosince je prý kouzelný. Čím? To zůstává zahaleno tajemstvím, byť ho obě moje babičky v tento den vždy pekly. Kouzelná jsou prý i vejce snesená slepicemi přesně v tento den. Stačí je naklepnout a vypít. V čem kouzlo syrových vajec spočívá, těžko odhadnout. Ale na vesnici se to prý dělalo.

Pouštění lodiček, lití olova i leccos jiného provází vánoční vzpomínky našich babiček a jejich životních partnerů. Protože jsou moudré. Vánoce pro ně byly a jsou časem klidu a míru. Snad tomu tak bude i letos, v době tak nepříjemné…

(jan)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 7 hlasů.

(jan)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.