Reklama

Prosincová generální stávka v Hodoníně

Po vzniku samostatného státu v říjnu 1918 a po převzetí politické moci bylo nutné řešit ty nejpalčivější otázky a celkovou neutěšenou situaci. Nedostatečné zásobování a v podmínkách města Hodonína rovněž zoufalá situace v bydlení, to byly dva hlavní úkoly pro nastupující místní samosprávu. Zjistilo se také, že vinou přílišné prorakouské aktivity byla značná část městských prostředků upsána na válečné půjčky.

Počáteční důvěra v politiku nového státu pomalu přecházela k narůstající nespokojenosti. Nedostatek jídla, hlad a špatné hygienické podmínky v bydlení vytvářely podhoubí pro epidemii španělské chřipky. Neutěšené bytové podmínky bylo nutné řešit urychleně. Byla ustavena bytová komise, které se podařilo v začátku řešit ty nejotřesnější případy zajištěním 19 bytů. To byl začátek, ale bylo nutné řešit další bydlení. Lidé bydleli na půdách, ve vlhkých sklepích a v kůlnách. Pohromadě bydlelo v jedné místnosti až 12 osob. Snaha města byla řešit nejtíživější situaci úpravou vojenských baráků. Pamětníci si jistě vzpomenou na tak zvanou kolonku na okraji města, kde bydleli lidé ve vyřazených vagonech. Sloužila dlouho, až po druhé světové válce po odstranění válečných škod byla zbourána.

Zásobovací situace se pomalu zlepšovala, ale prudce narůstala spekulační horečka a záhy se ukázalo, že se stále vyvážejí potraviny do Vídně. Dne 1. března 1919 žilo ve městě 13 354 obyvatel, z nichž bylo 87 % Čechů a jen 6,5 % se hlásilo k německému obyvatelstvu. Židovského obyvatelstva bylo 5 %.

V červnu 1919 se konaly volby do obecního zastupitelstva. Volby vyhrála sociální demokracie, která z 5850 hlasů získala 3416 hlasů, a tím pádem 22 mandátů. Dne 28. června byl zvolen starostou dr. Eduard Krajíček a prvním náměstkem Tomáš Koutný, oba zástupci sociální demokracie.

Kritická hospodářská situace

Hospodářská struktura Hodonína byla v samostatném státě až do roku 1938 tvořena závody, které vznikly již před rokem 1918. Nejvýznamnější byly Slovenské akciové cihelny, v té době největší závod svého druhu v republice, zaměstnával 1500 dělníků. Druhým velkým závodem byl cukrovar, v jehož čele ještě v roce 1924 stáli vídeňští velkoprůmyslníci. Dále zde byl jeden závod na kovodělnou výrobu a dva dřevozpracující závody. Specifický charakter v sociální struktuře měla Státní továrna na tabákové výrobky, jejíž početné dělnictvo se výrazně podílelo na třídním zápasu ke zlepšení podmínek pracujících.

Ke zlepšení zásobování obyvatelstva založila sociálnědemokratická organizace konzumní a podpůrný spolek. Zlepšilo se zásobování a tím byl odstraněn prodražující mezičlánek. Tento spolek měl již na začátku roku 1920 zřízeny dvě prodejny. Dne 26. února 1920 byl svolán velký tábor lidu proti zdražování. Podle novinových zpráv se zúčastnilo na 5000 osob. Po skončení tábora lidu šel průvod k radnici, kde jednotliví delegáti odevzdali rezoluce proti zdražování. Hospodářská situace byla kritická.

V dubnu 1920 se konaly parlamentní volby, ve kterých opět zvítězila sociální demokracie. Ve volbách do Poslanecké sněmovny získala 51,5 % hlasů, to znamená více jak polovinu odevzdaných hlasů. Poslancem byl zvolen Tomáš Koutný. Ve volbách do Senátu dostala sociální demokracie rovněž většinu a senátorem byl zvolen Jan Lorenc. Ve vývoji sociální demokracie však postupně docházelo ke změnám. Strana se rozdělila na směr, který chtěl pokračovat v revoluční cestě, a na směr, který byl spokojen s pozitivními momenty politického vývoje v republice. První směr představoval Tomáš Koutný a druhý směr Jan Lorenc. Až postupem času se ukázalo, jakou cestou jít,fsloven a sílu těchto směrů prověřily prosincové události.

Sousoší v Hodoníně na hlavní křižovatce věnované prosincové generální stávce v roce 1920

Rudý prapor na radnici

V Praze byl v prosinci 1920 zabrán policií Lidový dům, majetek dělnictva, a levice na protest proti tomuto nejen protestovala, ale vyhlásila generální stávku. V Hodoníně proběhla stávka 11. prosince 1920 za velké účasti dělnictva. Původním záměrem byla jednodenní stávka, ale doba byla revoluční, a tak na základě pokynů, které přivezli hodonínští delegáti z porady důvěrníku dělnictva z Brna, bylo rozhodnuto ve stávce pokračovat ještě 13. prosince. Toho dne již v 10 hodin měli dělníci moc ve svých rukou a na hodonínské radnici zavlál rudý prapor. Byl vytvořen akční výbor v čele s Tomášem Koutným, dále byl členem František Richtr, redaktor Slovácka, a Karel Gájoš. Skupiny dělníků začaly obsazovat nádraží, nádražní poštu, hlavní poštu a okresní hejtmanství.

Akce dělnictva však byla izolována a bylo nebezpečí, že budou na dělníky vyslány vojenské posádky. Tak se také stalo, ale první vojenská jednotka byla dělníky odzbrojena. Ukořistěné zbraně byly obráceny proti útočníkům. Byly vyslány další vojenské jednotky, a dokonce byly povolány jednotky až z Mikulova. Až 14. prosince, kdy už bylo zjevné, že boj dělníků proti vojsku je marný, byla stávka ukončena.

Stávka a boj dělnictva však nevyšel nazmar, naopak, ukázalo se, že radikální odpor proti utlačování a zvůli je účinný. Levicový proud v sociální demokracii, který představoval Tomáš Koutný společně s redaktorem Františkem Richtrem, patřil k nejrevolučnějším složkám dělnického hnutí a udával směr k naplňování požadavků dělnictva ve věcech politických, hospodářských a sociálních požadavků. Průběh generální stávky zařadil Hodonín mezi nejvýznamnější centra dělnického hnutí v republice vedle rudého Kladna, revolučního Rosicko-Oslavanska a jiných.

Zatýkání

Hned 14. prosince byli zatýkání účastníci stávky. V noci ze 14. na 15. byli zatčeni ve svých bytech organizátoři vzpoury František Richter a Karel Gájoš. Do 17. prosince bylo zatčeno 54 osob, později počet zatčených stoupl na 73, z toho byly dvě ženy. Zatčení byli odvezeni do vyšetřovací vazby ke Krajskému soudu v Uherském Hradišti, tresty se pohybovaly od 18 měsíců až k 2,5 letům.

Události ve městě neutěšeně pokračovaly dál, dne 20. prosince výnosem prezídia zemské správy politické v Brně bylo rozpuštěno městské zastupitelstvo, i když jako orgán se akcí dělnictva nezúčastnilo. Do čela správy byl dosazen vládní komisař Karel Kachyňa, který si vybral 16členný poradní sbor. Levice sociální demokracie svou účast odmítla.

Městská rada se proti takovému rozhodnutí odvolala, protože došlo k anulování výsledku demokratických voleb a také bylo nebezpečí, že uvalením nucené správy nemohlo v této situaci dostát některým závazkům plynoucím ze své účasti v akciové společnosti Slovenských akciových cihelen.

Komunistické křídlo

Ani po porážce generální stávky nebyla oslabena pozice levicového křídla v hodonínské sociální demokracii. Důkazem toho bylo, že na jednání krajské konference dne 13. března 1921 jako první v republice se prohlásila za komunistickou.

Byla provedena doplňovací volba za členy, kteří byli vězněni. V době, kdy byl za aktivní činnosti na stávce vězněn redaktor Slovácka František Richter, byl jako redaktor Slovácka vyslán do Hodonína Ivan Olbracht. Působil zde sice krátkou dobu, ale společně za pomoci Heleny Malířové zde vykonali velký kus politické a kulturní práce. Pomáhali v organizační práci, kde zůstal osamocen Tomáš Koutný, jehož před zatčením chránila poslanecká imunita.

Organizace komunistické strany rozvinula svou politickou činnost ve městě i v době, kdy v čele města stál vládní komisař. Již 3. července 1921 se konalo rozsáhlé krajské cvičení Federovaných dělnických tělovýchovných jednot za účasti 1780 cvičenců. Dne 12. července pořádala Komunistická strana Československa v Hodoníně mohutný tábor lidu proti reakční politice vlády a za propuštění politických vězňů. Promluvil na něm nový redaktor Slovácka Josef Kočiš, který se krátce před tím vrátil z Ruska. Hned potom dne 14. července pořádala komunistická strana lidovou slavnost. Komunisté reagovali pohotově na měnící se situaci a potřeby lidu.

Dne 20. srpna 1921 zorganizovala komunistická strana v dělnickém domě schůzi nezaměstnaných s vystoupením Tomášek Koutného. Po schůzi byla vyslána deputace na Okresní politickou správu pro vysvětlení, proč není v okrese vyplácena podpora v nezaměstnanosti. V samotném městě bylo tehdy již na 1500 nezaměstnaných. Bylo dosaženo slibu, že podpora bude nezaměstnaným vyplácena. Zprostředkovatelna práce byla sice již zřízena v roce 1920, ale hodonínskými továrníky byla obcházena. Ke zlepšení došlo, až když se předsedou jejího dozorčího výboru v roce 1922 stal Tomáš Koutný.

Komunisté byli všude, kde se bojovalo o zájmy dělnictva. Komunisté podpořili i stávku ve čtyřech peněžních ústavech v Hodoníně. Stávkovalo sice jen 30 úředníků, jejich stávka trvala od 24. června do 1. srpna a byla ukončena po zásahu četníků.

Na vývoj politické situace působila také významná politická shromáždění. Na župním sjezdu KSČ, který se konal 12. listopadu 1921, referoval o hlavních úkolech dr. Bohumír Šmeral.

Místo plesu sbírka

Koncem ledna se zvýšil počet nezaměstnaných dělníků o 500 dělníků z cihelen. Na schůzi cihlářů 4. února hovořili komunisté Koutný, Divácký, Hřebačka a další a bylo rozhodnuto místo připravovaného plesu uspořádat sbírku pro nezaměstnané. To už byla doba, kdy k nezaměstnaným cihlářům přibyli skláři. Byla zastavena práce ve sklárnách a počet nezaměstnaných se zvedl o 1000 sklářů. Odpovědí na tuto zoufalou situaci byla stávka sklářů, která byla vyhlášena 13. března a trvala čtyři týdny.

Bylo jednáno s vedením Slovenských akciových společností, ale s neúspěchem, a proto byla 28. března 1922 vyhlášena stávka cihlářů. Župní výbor KSČ organizoval stávku i obranu proti stávkokazům. Stávka měla podporu odborových svazů, daly k dispozici nemalé finanční částky a Konzumní spolek poskytl stávkujícím potraviny v hodnotě 20 000 Kč.  Stávkující dosáhli svého cíle slibem, že budou zachovány mzdy, a stávku ukončili.

Ponaučení pro dnešek

V prosincových dnech 1920 prokázal Hodonín vlastnosti významného centra dělnického hnutí. Ukázalo se, že vyspělá dělnická třída je rozhodující politickou silou ve městě. Důkazem toho byly i výsledky obecních voleb, které se konaly 25. června 1922. Bouřlivá předvolební agitace upozornila většinu stran, že mohou uspět jen tehdy, když spojí své síly proti síle komunistické strany. Dne 16. června došlo ke sdružení kandidátek sociální demokracie, národně socialistické strany, národně demokratické strany, lidové a živnostenské strany. Výsledek voleb jim však mnoho radosti nepřinesl. Komunistická strana získala 2371 hlasů a 14 ze 36 mandátů. Druhá nejsilnější strana byla strana lidová, která získala 1068 hlasů a šest mandátů. Ostatní strany obdržely 1–2 mandáty. Podařilo se zvolit za starostu sociálního demokrata Karla Nováka, prvním náměstkem se stal komunista Josef Kočiš a druhým lidovec Štěpán Bačík.

Zkušenosti dělnické třídy od prosincové stávky se prohloubily a ukázaly cestu a směr, kterým je třeba se dát, a také poučení, že i přes první prohru získané zkušenosti ukážou, kudy je třeba jít. Za stručným sdělením dat a událostí, které jsou obsaženy v kronikách, leží ponaučení pro dnešek.

Nepsala jsem o bídě a hladu, které zakoušeli hlavně dělníci a místní chudí. Co všechno musely tehdejší děti prožít a kolik jich následkem hladu a chudoby nedosáhlo věku dospělosti, jaká byla bolest a strach jejich rodičů, aby bylo dostatek chleba a práce. Byla to krutá doba mezi dvěma válkami a celosvětovou krizí. V této nelehké době vznikla komunistická strana, která svou činnost vždy směřovala k pomoci těm nejchudším a nejbědnějším.

Uvědomí si však mladí lidé, že to, co mají dnes na dosah ruky, a to, co považují za samozřejmost, muselo být tvrdě vybojováno, a byli to naši dědové, kteří ten boj svedli? Nemávejme nad tím lehkomyslně rukou, může se stát, že lehkomyslností ztratíme vše.

Dana PROKEŠOVÁ

FOTO – archiv autorky


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 34 hlasů.

Dana PROKEŠOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2020-12-16 00:28
Omluvil se někdy buržoazní režim za všechny ty zavražděné?
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.