Reklama
Rozhovor s doc. PhDr. Taťánou Lankašovou o Vánocích a vánočních zvycích

Svátky světla, klidu a míru

Jsou Vánoce. Svátky klidu a míru. Dnes spojené u nás s Ježíškem, s narozením Krista. Bylo tomu tak vždycky?

Spojení svátků slunovratu s mýtem o narození Ježíše, které postupem doby absorbovalo a přetvořilo většinu prvků tradičních oslav svátků zimního slunovratu všech evropských národů, vzniklo až po roce 320 našeho letopočtu. Tehdy křesťanská církev ve starověkém Římě získala právní subjektivitu a vzápětí začala upevňovat své mocenské a hlavně ideologické pozice. Je nejspíš příznačné, že jako první v řadě přejala oslavy svátků boha Saturna – saturnálie. Ty se sice původně konaly už 17. prosince (podle současného kalendáře), ale postupně se prodloužily až do konce roku.

Saturnálie byly veselým svátkem, jak probíhaly?

Začínaly obětí v chrámu boha Saturna a pak následovaly velké soukromé oslavy, spojené s hostinou a často byli hosté maskovaní, aby je ve veselí nic nespoutávalo. V Saturnův den jedinkrát v roce byli otroci rovni svým pánům, účastnili se oslav i hostiny a mohli se svými pány nechat obsluhovat. Součástí oslav byly i drobné dárky, většinou svíce, které však časem více než drobnou pozornost reprezentovaly bohatství dárce. Vzpomínku na bezuzdnou zábavu saturnálií si v sobě neseme dodnes. Přejeme si přece »šťastné a veselé« vánoční svátky.

Jestliže dnes jde o křesťanský svátek, proč např. ve Spojených státech, převážně křesťanské zemi, v Rusku, pravoslavné a tedy opět křesťanské zemi, je spojují se Santa Clausem či dědou Mrázem, kteří nemají nic společného se »svatou rodinou«?

Odpověď je prostá – každý velký národ má trochu jiné tradice. Takže dárky nosí nejen Santa a Děda Mráz, ale i náš Ježíšek a severští skřítkové či italská čarodějnice. A zdaleka ne všichni tak činí na Štědrý den, ale i na Hod boží ráno, případně už na Mikuláše, nebo až na tři krále, nebo na konci roku. Santa Claus je americký vynález včetně mýtů kolem jeho osoby. A možná je to dáno jak mnohonárodnostní povahou obyvatel USA, tak rozvojem kapitalismu.

Většinu vánočních zvyků lze poměrně snadno vysledovat až k jejich pohanskému zdroji. Tak třeba koledy, které vytvářejí i pro ateisty příjemnou kulisu Vánoc, vznikly u pohanských Slovanů jako písně oslavy slunovratu a svůj náboženský obsah získaly až ve 13. století. Ten byl pak šířen nejen v kostelích, ale hlavně ve školách. Vždyť na »vzdělání lidu« měla tenkrát církev monopol.

Zůstaňme však doma. Co stromeček? Jak se k nám dostal?

Slunovrat jako návrat světla byl všude v Evropě spojen s novou nadějí na zelené jaro. Zeleň jehličnanů k němu tedy patřila. Nejen v Anglii se chvojím zdobily kostely, v rodinách se darovávalo zelené, vlastnoručně utržené jmelí, kde počet bílých plodů znamenal počet šťastných let. Tak se přetvořila tradice starých Keltů. Zlacené jmelí koupené na trhu tento rys postrádá, je poměrně nevkusnou dekorací.

Zdobení stromku k nám přišlo od německých sousedů, kde se malý stromek v 18. století zavěšoval špičkou dolů nad sváteční stůl. Zdobil se jablíčky a ořechy, které byly symbolem zdraví. V současné podobě se ozdobený stromek prosadil u nás až asi o sto let později.

A ryba? Kapr?

Současné typické štědrovečerní menu je těžké vysledovat. Ale není rozhodně starší než sto let. Rozvoj rybníkářství v našich zemích znamenal také to, že kapr byl běžnou součástí jídelníčku čeledi. Na Hradecku si dokonce vymiňovala, že nechce rybu k jídlu častěji než dvakrát týdně. Na druhou stranu kapr je postním jídlem a podle církevní tradice štědrým dnem vrcholí půst. A klasický bramborový salát jakbysmet. To, že se také konzumují vinné klobásy a řízky, lze považovat za triumf požitků z oblíbeného jídla nad tradicí a půstem.

Přenesme se do dejme tomu 19. století, jak takové Vánoce vypadaly v rodinách nepříliš bohatých, neřku-li chudých?

Především na venkově se uchovávala spousta původně pohanských tradic a magie. Stačí si zarecitovat báseň Štědrý den od Karla Jaromíra Erbena a máte přesnou představu. Večeře byla postní – většinou hrachová polévka (symbol hojnosti), černý kroupový kuba, jablka, med, ořechy a kynuté těsto – vánočka, cop apod. I kynuté těsto symbolizovalo příslib hojnosti a kynutí samo připomínalo vznik nového života.

Moje babička, narozená v roce 1914, mi vyprávěla, jaké dárky děti dostávaly. V rodině, kde večeře byla zvlášť servírována živiteli rodiny, jedli ostatní z jedné mísy. A kdo zaváhal… Proto pro ně byla dárkem vlastní malá vánočka, kterou maminka upekla spolu s tou velikou, rodinnou. Pak už byl dárek třeba jen pár punčoch, nebo šátek či mašle do vlasů. Půlnoční mše byla vrcholem svátečního dne.

A jak v rodinách bohatých?

Mnohem bohatěji, protože oslavy narození Krista, který podle legendy chodil po světě bos a Ježíšek dokonce s holou zadničkou, se postupně staly prezentací bohatství. Jen jedno měli bohatí i chudí společné – postní pokrmy a návštěvu půlnoční, kde si před »tváří boží« byli všichni rovni.

Jaké vánoční zvyky jsou typické pro české země?

Obraťme se na milého Karla Jaromíra. Hospodář dostal štědrovku – vánočku, krávy výslužku v podobě kousků vánočky, aby dobře dojily, kohout chudák česnek, aby byl v kurníku čiperný, slepičky hrách, aby dobře nesly. Ráno hospodář obešel pole a i tady položil kousky vánočky, aby byla úroda. Slavnostní stůl měl mnohde nohy spoutány řetězem, aby rodina držela pohromadě. Do vánočky se zapékala mince, a kdo ji našel a neponičil si přitom chrup, zbohatl. Všechny pokrmy byly na stole, protože pokud by se hospodyně od stolu zvedla, přinejmenším by onemocněla.

Pak jsou tu prvky vánoční magie z pohanských dob – třesení bezem k určení směru, odkud přijde kýžený ženich, potírání spánků medem, který musel vydržet přes noc. K vánoční magii, která přežila dodnes, patří krájení jablka a rozlousknutí vlašského ořechu. Co znamenal zdravý plod, jistě všichni víte.

A ještě otázku: Nejsou takové Vánoce dnes, v 21. racionálním století, přece jen jistým přežitkem?

Vánoce takové, jak je známe dnes v podobě prezentované církví a marketingem, tedy svátky pokrytectví a bezuzdného konzumu, přežitkem jsou. Je to obvyklý historický paradox – církev si přivlastnila lidské potěšení z návratu světla a znovuzrození přírody, aby je posléze předala do rukou bezohledných byznysmenů a koryfejů konzumu. Vše by měla vyvažovat charita, ale to je jen malá náplast na něco, co by mělo být v civilizaci 21. století samozřejmostí – zachování a ochrana lidské důstojnosti.

Přesto si myslím, že i v našem století Vánoce smysl mají, mohou být svátkem sblížení rodiny, vzájemné úcty, sounáležitosti, úcty k životu ve všech jeho podobách, a hlavně svátky míru. To je, podle mne, náplň vánočního rozjímání. Tak šťastné a veselé!

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.7, celkem 20 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


jmarek3
2020-12-23 14:18
Děkuji za hezký článek o historii svátků vánočních .Přeji lidem ,
členům KSČM politického uznání a nám ostatním , ať se naše
národy rozvíjí v duchu socializmu i když máme kapitalizmus.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.