Reklama
Rozhovor Haló novin s lékařem profesorem Michaelem Doubkem

Lidé potřebují vidět světlo na konci tunelu

Jakým způsobem současná pandemie ovlivnila vaši práci? Předpokládám, že vám ji zkomplikovala. Připomenu našim čtenářům a čtenářkám, že jste specialistou na leukémii, vedoucím lékařem leukemické skupiny ve Fakultní nemocnici Brno, zástupcem přednosty Interní hematologické a onkologické kliniky a Ústavu lékařské genetiky a genomiky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.

Pandemie bohužel ovlivnila jak práci na klinice, tak výzkum a rovněž i výuku mediků. Na klinice jsme museli na přechodnou dobu omezit ambulantní kontroly našich nemocných, pokud to bylo možné. K tomu jsme přistoupili především na jaře. Na podzim už jsme omezovali kontroly a léčbu našich nemocných minimálně, protože odklady léčby by stav řady našich nemocných poškodily.

V tuto chvíli lze říct, že léčbu neodkládáme. Přístup k nemocným se ale změnil. Drobností je, že nemocnému nyní nemohu podat ruku, což bylo dříve samozřejmostí. Nemocní, kteří mají být hospitalizováni, musí být vyšetřeni, zda nemají infekci COVID-19. Pokud jsou pozitivní a léčba je i tak nutná, hospitalizujeme je a léčíme na odděleních, která jsou k tomu vyčleněna. Snažíme se těmto nemocným dávat preventivně léky, aby se u nich neobjevil těžký průběh infekce. Bohužel ale žádný z dosud dostupných léků proti COVID-19 neukázal zásadní účinek u našich nemocných. Byli jsme již svědky řady závažných průběhů infekce COVID-19 a bohužel i úmrtí našich nemocných, kteří by před sebou jinak měli ještě roky kvalitního života.

Sledujeme mezinárodní doporučení k léčbě nemocných s leukemiemi v době pandemie COVID-19. Sami jsme se podíleli na projektech evropských pracovních skupin, které analyzují dopad infekce na nemocné s leukemiemi. Vydali jsme několik doporučení, jak zajistit prevenci nemocných s leukemiemi proti COVID-19.

Naši práci ovlivnilo i to, že infekcí se nakazila už řada lékařů a sester. Jejich nepřítomnost na pracovišti musel nahradit zbylý personál. Naše klinika rovněž poskytla lékaře pro práci na »covidových« odděleních. Starají se zde ale především o nemocné s COVID-19 a krevními nemocemi.

A co výzkum? A výuka studentů medicíny?

Výzkum jsme museli omezit, řada kolegů z laboratoří byla zapojena do diagnostiky COVID-19.

A pokud jde o výuku mediků, pak musím konstatovat, že distanční výuka je naprosto nedostačující. Oni si to uvědomují i studenti. Proto jsem rád, že na podzim zůstala zachována praktická a seminární výuka v kontaktní podobě. I tak je to pro mediky náročné. Řada z nich byla povolána pracovat v různých zdravotnických zařízeních, ale zároveň s tím jim zůstala i povinnost absolvovat výuku. Takže medici i vyučující museli a musí neustále řešit, jak tyto dvě povinnosti skloubit, a musí zajistit výuku i mimo zaběhlý rozvrh, což je zatěžující jak pro studenty, tak pro vyučující, kteří mají ještě řadu dalších povinností.

Zaznamenala jsem ve svém okolí několik případů, že pacient se nakazil covidem právě v nemocnici. Je to jen statistika, která zobrazí, že v těchto zařízeních se zkrátka pohybuje vyšší počet lidí a ve vyšší koncentraci, nebo je to nějaká nepozornost, nehygiena?

Bohužel se to může stát. Stalo se to i na našem pracovišti. Nakazil se jak personál, tak pacienti. Jedno oddělení bylo dočasně paralyzováno. Průběh nemoci u několika pacientů byl navíc vážný.

Ve vaší otázce je už i částečně odpověď: je to způsobeno větší koncentrací lidí (lze ale omezit kontroly a léčbu u pacientů s leukemiemi?), je to i podceňováním významu ochranných pomůcek. I když máme v ambulancích na každých dveřích informace pro nemocné, co mají dělat v případě, že mají infekci nebo teplotu, že nemají chodit na kontroly s doprovody, pokud to není skutečně nezbytné, že nemají v čekárně ochranné pomůcky sundávat, stejně to mnoho lidí nerespektuje. Nemocné nyní testujeme na COVID-19 při každém příjmu k hospitalizaci a personál naší kliniky je testován opakovaně v pětidenních intervalech. I tak ale nikdy nelze zcela zabránit tomu, že se lidé covidem v nemocnici nakazí.

Lékaři všeobecně nabádají veřejnost, aby se nechala očkovat, aktuálně na podzim proti chřipce. Jak jsou na tom sami lékaři, také se necháváte každoročně očkovat proti chřipce?

Lékaři naší kliniky mají každoročně očkování proti chřipce hrazeno a naprostá většina se očkovat nechává. Není to ani tak kvůli nám, ale proto, abychom infekci nepřenesli na naše nemocné. Pokud jde o nemocné s leukemiemi, pak je očkování doporučováno už roky například u nemocných s chronickou lymfocytární leukemií – jde o očkování proti chřipce a očkování proti pneumokokům. Očkování nemocných po transplantaci kostní dřeně nebo před operací sleziny je samozřejmostí už mnoho let.

Pokud nemocný nemůže být očkován, absolvoval například chemoterapii nebo určité typy biologické léčby, pak je vhodné, aby se nechali očkovat jeho blízcí a snížili tak riziko přenosu infekce na nemocného.

Očkování, které se těšilo velké úctě za to, že odstranilo řadu smrtelných nemocí a přispělo k prodloužení života, dostalo nyní nepěknou nálepku a nejen konspirátoři z něho dělají bubáka. Jak vysvětlujete pacientům, že očkování jako princip je potřebné?

Pro pacienty máme informace v tištěné podobě. Máme informace pro nemocné s různými druhy leukemií. Zde je popsána i podpůrná léčba včetně očkování. Lidem píšeme tyto informace i do lékařských zpráv. A samozřejmě o tom mluvíme, ptají-li se. A v poslední dny se ptají skoro všichni. Ano, řada nemocných se očkování bojí. Cítím, že strach z vakcinace je v poslední době mnohem větší než dříve.

Co konkrétně pacientům říkáte?

Co lidem říkám? Pokud se bojí toho, že je bude někdo sledovat, že vakcinací dostanou jakýsi čip, který bude ovlivňovat jejich chování, pak odpovídám: vaše chování už je ovlivňováno, vy už jste sledováni, ale nikoliv proto, že jste byli očkováni. Jsou daleko jednodušší způsoby. Bojíte se ztráty svobody, nemáte rádi, když je něco povinné? Očkování není povinné. Jde ale o projev solidarity s ostatními, když už člověk nemá zájem o to, aby byl chráněn on. Uškodí mně vakcína? Vyvolá autismus u mých dětí? Čas od času mají vakcíny nežádoucí účinky. Já ale nikdy neviděl umírat nemocného s leukemií, kterého jsme vakcinovali, na nežádoucí účinky vakcíny, ale viděl jsem je umírat na chřipkové, bakteriální nebo covidové zápaly plic. Nové vakcíny proti COVID-19 nebudou mít jiné vedlejší účinky než ty stávající. Možná budou dokonce menší.

Necháte se proti COVID-19 očkovat? Učiní tak i vaši blízcí, vaše rodina?

Ano, už jsem se nechal zapsat do seznamu zájemců o vakcinaci. Já i manželka, která je plicní lékařkou, budeme očkováni podle všeho velmi brzy zaměstnavatelem. Pokud jde o ostatní členy rodiny, zde asi musíme počkat, až budou dostupné vakcíny u praktických lékařů. Půjde pravděpodobně o jiné vakcíny než ty, které budou k dispozici jako první. Ty totiž vyžadují poměrně náročné skladování. Myslím si, že očkování by mohlo být přínosem pro stejnou skupinu spoluobčanů, jako je tomu v případě očkování proti chřipce.

Očkování je v principu správné, ale vakcína proti COVID-19 má jedno slabé místo: všechny vznikly velmi rychle, na rozdíl od vakcín proti jiným nemocem, které se vytvářejí a testují léta. Nebojíte se jako vědec, lékař tohoto zrychlení?

Ano, tyto vakcíny vznikly velice rychle. Asi za 6-12 měsíců, a pokud vím - snažím se literaturu sledovat pravidelně, ale možná mně něco uniklo - máme k dispozici zatím jen výsledky studií fáze 1 a 2, které sledují především bezpečnost. Některé z vakcín ale využívají poměrně klasické postupy výroby vakcín, jiné jsou ale docela novátorské (vakcíny využívající RNA).

Osobně se nebojím toho, že by vakcíny nebyly bezpečné. Zatím si ale nejsem jistý dlouhodobou účinností těchto vakcín. To ale neví nikdo.

Konspirační teorie, to je kapitola sama za sebe. Šíří se tím rychleji, čím rychlejší je přenos dat. Setkáváte se s nimi také ve své práci?

Setkávám se s nimi u nemocných. A to často. U kolegů ne. Nebo to přede mnou tají.

Ty hlavní konspirační teorie o covidu říkají, že očkování změní lidskou DNA. Že dojde k implantaci jakéhosi nano-čipu do těla. To už nám v Haló novinách vysvětlil - jako nesmysl - prof. Václav Hořejší. Vy osobně se neobáváte nějakého úskalí kolem těchto vakcín, krom toho, co jste již zmínil?

Hlavním úskalím je podle mne nejistá účinnost – nikoliv jen schopnost navodit tvorbu protilátek, ale skutečná účinnost zabraňující infekci nebo jejímu těžkému průběhu. A pokud jde o čipy? Každý z nás už je očipován svým mobilním telefonem.

Zeptám-li se na úroveň našeho zdravotnictví, asi mi odpovíte: je na světové úrovni. Máme tedy být na co hrdí? A stává se například, že zahraniční lékaři si nás v něčem berou jako vzor, poukážou na naše výsledky, naše lékaře a systém zdravotní péče i na světových kongresech - tedy probíhají-li za běžných okolností?

Já bych zůstal skromný. Naše zdravotnictví je na slušné úrovni. V podstatě všichni naši občané se dostanou ke kvalitní škále vyšetření a léčby velice snadno a levně. Naše zdravotnictví zatím příliš nedá na sociální rozdíly mezi našimi pacienty. Někdo sice může namítat, že se »zhoršuje« například situace v čekárnách ambulancí, že jsou dlouhé čekací doby na neakutní operace – ale to je v podstatě známkou kvality, lidé s řadou nemocí žijí stále déle, dramaticky se tak zvyšuje prevalence mnoha nemocí (roste počet nemocných s leukemiemi, protože umíme výrazně prodloužit život). Nemocných je víc a víc, ale kapacity zdravotnictví jsou stále přibližně stejné.

Pokud jde o »světovost«, pak nedokážu mluvit za všechny obory. Vím o hematologii – ano, jsme schopni připravit a realizovat výborné projekty, vedeme pár evropských projektů, jsme schopni připravit klinickou studii, jsme schopni být skvělí v nějakém typu vyšetřovací metody a učit ji ostatní. Na každoročním evropském hematologickém sjezdu máme každý rok asi pět přednášek. Zbytek jsou postery. V Evropě a ve světě znají několik českých jmen. Ale na velké země, na velké pracovní skupiny to samozřejmě nestačí. Naši nemocní se budou stále dostávat k nejnovějším lékům se zpožděním několika měsíců či roku ve srovnání s velkými zeměmi západní Evropy.

Proč?

Protože jsme menší, protože se k nám nedostanou všechny klinické studie, protože ti velcí mají prioritu a větší ekonomickou sílu. Abych to shrnul – můžeme a snad i jsme výborní v jednotlivostech. A v tom ostatním snad zatím docela dobře držíme krok.

Naše zdravotnictví je financováno především z všeobecného zdravotního pojištění, s významným příspěvkem státu, tedy je pro každého občana dostupné. Vždy, když dojde v debatě o jeho financování, pravicoví politici žádají vyšší spoluúčast pacientů. Máte v této otázce jasno?

V této otázce mám jasno. Stávající systém musí být zachován. Může být vylepšován, to ano, ale nesmí se rušit. Jak už jsem psal, my zatím nemusíme dělat rozdíly mezi pacienty podle jejich sociálního postavení. Pacient s prvními příznaky leukemie bude mít stanovenou diagnózu této nemoci většinou do 7-14 dnů od návštěvy jakéhokoliv lékaře v kterékoliv části naší země (to jsou data z naší vlastní analýzy). Je to jen díky tomuto systému. A tak trošku si i myslím, že je to výhodné například i pro výrobce léků – je snazší mít platbu za léčivo od státu či pojišťovny a nevymáhat ho po člověku, který třebas obrací každou korunu v kapse, nehledě na to, že na současnou moderní onkologickou terapii stojící statisíce měsíčně a je dlouhodobá, by neměla ani většina těch, co se považují za bohaté.

Byly doby, kdy jsme slýchaly stesky zdravotníků na platy, které neodpovídaly náročnosti oboru i zodpovědnosti. Doufám, že tato doba je již pryč. Proč tedy přesto je nedostatek lékařů či sester? Nebo snad jde jen o lokální problémy či jen určité odbornosti?

U nás pociťujeme především nedostatek sester. Ale i lékařů je stále málo. Ano, platové podmínky se lepší. Ale zejména u sester stále nejsou dostatečnou motivací k výkonu tak náročné práce. Je otázkou, zda vlastně mohou být. Jeden kolega se mně svěřil: Když jsem si snížil pracovní úvazek z 1,0 na 0,8, klesl mně plat o 20 %, ale kvalita života se mně o 100 procent zvýšila. To je, myslím, velmi výstižné.

Zdravotníci v první linii boje s covidem měli dostat za své nasazení v první vlně finanční odměny. Stalo se to?

Ano, zdravotníci v naší nemocnici odměny dostali. Především ti, kteří byli nasazeni do nejnáročnějších provozů. Stejně tak dostali odměny ti, kteří pracovali v laboratořích na diagnostice onemocnění. Tak je to, myslím, správné. Bohužel i u nás jsme občas řešili nespravedlnosti – odměny například nedostávali ti, kteří jsou placeni z grantů, i když se na péči o nemocné nebo diagnostice podíleli. Ale věřím, že i to se napraví.

Shodou okolností na nemoc, která též spadá do vaší odbornosti, zemřel vloni zpěvák Karel Gott. Jak postoupila věda ve výzkumu leukémie a možnostech jejího léčení třeba jen za období, kdy se ji intenzivně věnujete? Věčná škoda, že Mistru Gottovi nebylo možno vámi lékaři pomoci.

V roce 2018 proběhl český hematologický a transfuziologický sjezd. Karel Gott tehdy v rámci sjezdu, na slavnostním večeru, vystoupil. Hematoložky všech věkových skupin doslova šílely. Bohužel o rok později Karel Gott zemřel.

Víte, leukemie jsou v naprosté většině nemoci starších a starých lidí (je jen jedna hlavní výjimka). A u starších nemocných je léčba velice obtížná i dnes. Zejména v případě akutní leukemie. Pokud jde o Karla Gotta, mohli bychom mu snad dnes nabídnout jeden nový lék, který by jeho život mohl o nějaký čas prodloužit.

Máte vy osobně jasno v kauze někdejšího ministra zdravotnictví profesora Prymuly, který byl vyfocen vycházeje ze dveří restaurace na Vyšehradě? Je přece zjevné, že to bylo naplánované.

V tomto jasno nemám a vlastně mě to ani nezajímá. Já tyto události sleduji pouze povrchně ve sdělovacích prostředcích. Pikantnosti nevyhledávám.

Pokud jde o prof. Prymulu, můj čistě osobní dojem je, že jeho největším problémem bylo, že spoustě spoluobčanů naháněl hrůzu a probouzel v nich úzkost. Báli se, co bude. Lidé potřebují vidět nějaké světlo na konci tunelu, a i když je situace vážná, nelze je jen strašit. Pak se dobré úmysly nesetkají s pochopením.

Máte také rád literaturu, jste literárně činný, což znají naši čtenáři ze stránek LUK (Literatura-Umění-Kultura). Jste členem Unie českých spisovatelů a nositelem její ceny (v roce 2017). Nesvářela se ve vás, když jste jako student volil, kam po maturitě, věda s literaturou?

Na střední škole jsem uvažoval o architektuře. Rád jsem maloval i psal. Ale asi i díky přání rodičů jsem šel nakonec na medicínu. Myslím si, že jsem rozhodl dobře, přece jen nemám takovou fantazii, kterou bych jako umělec potřeboval. Jsem příliš exaktní. To je pro medicínu ideální.

Založil jste Nakladatelství Kmen. Jeho název odkazuje na slavnou šaldovskou tradici, což o něčem vypovídá. To máte při své náročné práci čas na nakladatelství?

Literatura a nakladatelství je koníček, kterým si čistím hlavu. Básník Michal Černík mně jednou řekl, že díky literatuře mohu najít v medicíně něco nového. Že uvidím to, co bych jinak neviděl. Pevně věřím, že tomu tak může být.

Vy lékaři navracíte lidem zdraví a často i život. Vím, že přemýšlíte o válce, o válce také píšete eseje. Já si myslím, že vzdělaní lidé jsou povinni provádět osvětu, v případě lékařů zdravotnickou, ale také výchovu k míru a nenásilí. Ovšem to jsem nikdy od žádného lékaře u nás neslyšela. Proč nejsou lékaři více slyšet jako bojovníci za mír? Od jediného vědce v ČR jsem zaznamenala veřejnou kritiku vysokých výdajů na zbrojení – od imunologa profesora Hořejšího.

Hovořit o míru zní v současnosti příliš pateticky. Nenosí se to. Jako by to bylo něco, co patří do minulosti, co bylo součástí minulých časů, od kterých se přece chceme zcela oddělit, jak slýcháme. Ale věřím, že většině lékařů jde o to, aby klid na Zemi byl. Znám řadu kolegů, kteří jezdí pomáhat do rozvojových zemí. Vím, jak přátelsky se chovají například kolegové z Německa ke kolegům z Ruska.

A zbrojení? Já sám jsem také proti navyšování výdajů na zbrojení. Mám rovněž rád létání. Vím, jak jsou i v malém letectví drahé přístroje, motory, servis. Myslím si, že řada věcí je velice předražená. A pokud tohle platí pro letectví, tak pro armádu ještě mnohem víc. Za jednu předraženou houfnici by šlo pořídit mnoho důležitějších věcí.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.4, celkem 14 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2020-12-28 00:11
Konspirační anebo nekonspirační teorie. Jak jsou definovány a jak je
rozlíšit. Může být teorie, která je logická konspirační? Stačí
ji za takovou jen označit? Není to nelogické?
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.