Reklama
Rozhovor Haló novin s Radimem Uzlem, lékařem gynekologem

Často vítězí blbost nad moudrostí

Pane doktore, jste chodící encyklopedie humoru, možná přesněji lidový vypravěč na intelektuální úrovni pro široké lidové masy. Jak vlastně vy sám slavíte silvestra a co vůbec pro vás znamená?

Dříve, když jsem býval ještě na plný úvazek lékařem, jsem lidového vypravěče a příležitostného estrádního umělce dělal jenom v nadúvazku jako koníčka. Teď na stará kolena jsem už medicínu pověsil na hřebík. Však už jsem toho za půlku století udělal dost: tisíce porodů, spoustu operací, vyléčených neplodností, zachráněná (nebo taky úspěšně rozvedená) manželství. I dříve pro mě silvestr znamenal maraton různých vystoupení; jenom televizní silvestrovský pořad s Jiřím Krampolem byl v následujících letech ještě čtyřikrát opakován.

Teď v koronavirové pandemii samozřejmě sláva silvestra poněkud pohasla. Tak sedím u počítače a odpovídám rád na vaše otázky pro čtenáře Haló novin. Až si to přečtete, tak mi třeba můžete doma zatleskat.

Pojďme trochu bilancovat. Máme tu letos COVID-19, oslavil jste významné životní jubileum, napsal jste další knihu, proběhla válka v Náhorním Karabachu… Co pro vás znamenal rok 2020?

Zrovna na mé narozeniny vrcholila první vlna epidemie. Plánoval jsem velkou oslavu a pozval jsem 70 hostů, potom se to smrsklo na 20 a nakonec jsme ty narozeniny oslavili v úzkém kruhu rodinném s pěti účastníky. Velkou oslavu narozenin jsem odložil, ale stihnul jsem to jenom tak tak, protože zaútočila druhá vlna. Ale jenom týden poté už by to nebylo možné zejména proto, že jsem sám onemocněl. Naštěstí všichni účastníci oslavy zůstali zdraví a kupodivu i moje manželka, která se mnou žije v jedné domácnosti bez masky. Ten virus se chová prapodivně.

A pokud se týká Náhorního Karabachu, dalo se to čekat. Je zajímavé, že na pravidelném mezinárodním setkání Společnosti pro plánované rodičovství tam ti Karabaši se s Armény přátelili a vesele spolu popíjeli. To ostatně dělali dříve i Srbové s Chorvaty a několik dní poté se už stříleli a vylupovali si oči. Mám ten dojem, že hlavním viníkem je rozdílné náboženství. Kdyby byli všichni ateisté, byl by klid. Hlavním úkolem je osvobodit lidi od nesmyslného náboženského fanatismu.

Máte nějaká osobní přání?

Stejně jako jsem přežil druhou vlnu pandemie, přál bych si přežít i ostatní eventuální vlny. Toto přání se jistě splní díky očkování, na které už netrpělivě čekám. V osmdesáti letech prý budu mít přednost možná i před některými mladými a poněkud méně schopnými politiky.

Jste vážený odborník sexuologie a nedávno o vás nějaký »nový expert« na sexuologii Fila prohlásil, že jste prasák. Znáte důvod? A je to na žalobu, když o vás někdo řekne, že jste prasák? Jak nahlížíte na to, když někdo takzvaně kecá do oboru, kterému rozumí asi jako já jaderné energetice?

O sexuologické kvalifikaci filmového kritika Fily mám stejně jako vy oprávněné pochybnosti. Pokud vím, je pan Fila vynikajícím feministou, ale myslím si, že to moc velká kvalifikace není. Pokud je feminismem myšlena sympatie k ženám, pak jsme vlastně feministy všichni my – heterosexuální muži. A pokud mne nazval prasákem, je to prý žalovatelné. Ale nebudu ho žalovat, zbytečně bych mu tím přinesl popularitu. Spíš si z toho v naší rodině děláme srandu – mým vnukům (30 a 14 let) to připadá vtipné, když se jim do telefonu představuji jako »prasák dědeček«. Jsou na mne právem hrdí.

Narazil jsem na váš rozhovor s panem Veselovským. Když jsem ho viděl, měl jsem pocit, že Veselovský byl jednak neobjektivní, a tudíž neprofesionální, a pak také bylo vidět, že otevřeně zastává hodnoty, které známe z »demokratických« USA, kdy se záměrně likvidují přirozené intuitivní sexuální hodnoty a nahrazují se materiálními hodnotami, nerovně až dekadentními přístupy, jako je skoro ověřený písemný souhlas, zda muž může ženě rozepnout podprsenku.

Původně to měla být diskuse mezi mnou a panem Filou. Ten nakonec účast odmítnul. Kdyby přišel, měl by pak redaktor Veselovský těžkou úlohu nikomu z nás nefandit. To dokáže jenom málokterý člověk. Zejména Veselovský, který je prý Filovým přítelem.

Všimněte si třeba rozhovorů na ČT1. Tam téměř každému redaktorovi ty jeho osobní sympatie čouhají jako sláma z bot. Ostatně ani já bych nedokázal své sympatie zcela potlačit. Nemusí to být jenom formulace a výběr otázek, často stačí jenom gesto. Bohužel obličejová mimika je nyní maskou potlačena. Ale u pana Veselovského mi už stačil ten nenávistný pohled. A jako přítel a známý pana Fily se svými otázkami opravdu činil. Naštěstí to většina diváků této pochybné televize pochopila, že tímto způsobem se nezávislá publicistika nevede.

Jednou jsem tam byl a diskutoval s jinou redaktorkou, myslím, že se jmenovala Drtinová, to bylo ještě jakž takž. To kdyby tam byl redaktor Xaver Veselý, to by bylo »jiný kafe«. Ten to umí, klade neutrální otázky a je opravdu nezávislý. Podobně sympatický je pan redaktor Franta z agentury Sputnik. Do sexuálních témat neplete politiku, a přestože je dokonale vzdělaný, nehraje si na ředitele zeměkoule.

A pokud se týká oslavy amerických sexuálních mravů, ty jejich normy, zejména co se týká »obtěžování«, nám ještě před několika lety připadaly směšné a nesmyslné. A dnes už se tu šíří s plnou vážností a kupodivu jim věří filmoví kritici a zasloužilí feministé.

Dobře, ptám se tedy: Není to evidentní zásah do evolučního procesu? Člověk, tedy homo sapiens, je přece od svého počátku muž a žena a vše ostatní jsou slepé uličky. I když chápu, že ty musí být také. Mám, nebo nemám pravdu?

Velice provokativně působil název jedné mé nedávno vydané knihy »Zvíře nadržené«. Mužské seznamovací rituály jsou totiž opravdu někdy nátlakové. Díky mužskému hormonu testosteronu jsou sexuální karty seznamovacího, sbližovacího a párovacího obřadu předem rozdány. Mužská a ženská role je rozdílná. A ten, kdo se předem ženy ptá, zda jí může někam sáhnout, nebo ne, nebo zda jí smí sundat nějakou oděvní součást a žádá o svolení, je prostě blbec. A pokud si někdo myslí, že máme na světě několik desítek pohlaví, je blbec taky. Pohlaví jsou odjakživa dvě: mužské a ženské. Jsou každému člověku vrozená a jsou neměnná.

Pojďme teď k veselým historkám z »natáčení«. Máte nějaké čerstvé?

Ani ne tak z natáčení, ale spíš z nemocnice, kde jsem ležel s koronavirem a inhaloval kyslík. Ani tady ještě nevyhasl humor. Jeden můj spolupacient totiž objevil zdroj dnes často citovaného »světla na konci tunelu«. Bývají to prý velice často reflektory protijedoucího vlaku. Tak si na to dobře vzpomeňte, až to světlo uvidíte! A týž muž je objevitelem autorství nařízení, že se lidé mají v restauraci podpisovat do knihy nebo jakési prezenční listiny. To podle něho údajně »vymyslely ženské«, aby měly dodatečnou kontrolu. Chlap se omluví, že jde na tenis, ale podpis v hospodě ho usvědčí v tom, že šel vlastně na pivo. Autorkou nařízení byla údajně manželka bývalého ministra zdravotnictví paní Prymulová.

A teď z jiného soudku. Jste lékař se širokým znalostním záběrem. Také jste se angažoval politicky. Představme si, kdybyste se stal ministrem zdravotnicí České republiky na začátku letošního roku a měl jste řešit koronavirovou pandemii…

Pamatujete si ještě na časopis Špígl? Vycházel u nás těsně po tzv. revoluci a tehdejší šéfredaktor mi položil stejnou otázku. Já jsem odpověděl jednoznačně: »Nechci být ministrem zdravotnictví. V té době jsem byl členem Zastupitelstva hlavního města Prahy. Řekl jsem tenkrát, že »jedinou funkci, kterou bych vzal, je funkce prezidenta republiky«. A hned další den vyšel tento časopis s palcovým titulkem na první straně: »Uzel chce být prezidentem republiky«. Bohužel to tenkrát nevyšlo. A dnes v mých osmdesáti letech je už pozdě.

Obávám se, že ani dnes bych v ministerské funkci příliš neuspěl. Při své nedávné hospitalizaci v Ústřední vojenské nemocnici (jako pacient jsem byl poprvé v životě v nemocnici), jsem pochopil, že boj s koronavirem je válka. A jako bývalý major zdravotnické služby vím, že válka se nedá řídit politickou diskusí. Válku je možno vyhrát rozkazem, o kterém se nediskutuje. Rozkaz vydávají vyšší šarže, v tomto případě epidemiologové a infektologové. Ostatní, hlavně politici, musí »držet hubu«, vykonávat rozkazy a diskutovat až po válce. Jenom tímto způsobem tu válku nakonec vyhrajeme.

Vaše jiné angažmá v politice?

Kromě toho, že jsem byl koncem devadesátých let čtyři roky pražským zastupitelem, tak jsem několikrát kandidoval do Senátu. Nikdy mě nezvolili a místo mne byl vždycky zvolen senátor evidentně horší a blbější. Víckrát už nikam kandidovat nebudu, představuji tak klasickou politickou mrtvolu. Občas sice někam napíšu politický komentář, ale více se věnuji raději lékařské sexuologii. To je většinou téma zasahující celé politické spektrum, protože jak pohlavní potěšení, tak i pohlavní rozmnožování je stejné na pravici i na levici.

To byla dobrá odpověď! Navažme tedy, prosím, a vyšlete, pane doktore, nějaké moudré poselství do budoucna.

Rozhodně nevěřím tomu nesmyslu, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Často totiž vítězí blbost nad moudrostí. Musíme se však snažit, aby toto vítězství nebylo trvalé a aby ta další vítězná blbost byla o něco menší než ta blbost minulá. Optimismem mě naplňuje skutečnost, že se to občas podaří. Pojďme k tomu každý trochu přispívat!

Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.1, celkem 105 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2021-01-01 22:01
Osvěžující.
novotnyjaro
2020-12-31 19:25
Romane, lepší typ jste si na konec roku nemohl vybrat! Pan doktor Uzel je
neskutečně vzdělaný, rozhleděný a vtipný člověk! Vzpomínám si na
něj při setkání na Vrbovském termálním koupališti na Slovensku.
Navzdory jeho mediálně známé tváři jsem si nedokázal vzpomenout na
jméno! Pana doktora to zpočátku znejistělo ale pomohla mi jeho skvělá
manželka, víš Radime pan si jenom nemůže vzpomenout, jsme na
Slovensku. Zajásal jsem pan doktor Uzel! Půlhodina mi stačila na
dvouhodinový film. Znalosti, vtip a nevyčerpatelná zásoba příhod.
Jenom škoda, že jsem se nedostal k jeho poslední knížce !Moc, moc ho
pozdravuji a k osmdesátce / chlapům se věk může připomenout!/ mu
přeji zdraví, štěstí, lásku a pohodu!
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.