Reklama
Prof. Oskar Fischer na plátně při slavnostním udělení čestného občanství Prahy 6 in memoriam letos v září.

Unikátní spojení dvou velkých osobností vědy

Lidská paměť, přes svou obdivuhodnou výkonnost, selhává často i ve věcech podstatných a navíc zajímavých. Je to způsobeno mechanismy selekce, která zaměřuje pozornost na témata nezbytně nutná k praktickému přežití a úspěchu. Stejně tak je to s pamětí společenskou.

Tak se stalo, že od konce války až do roku 2009 si u nás téměř nikdo nevzpomněl, že jsme měli v Praze krajana světového formátu: Prof. MUDr. Oskara Fischera (1876-1942). Miniaturní zmínce o něm v knize vzpomínek profesora Vondráčka nikdo nevěnoval pozornost. Teprve při příležitosti Světového kongresu o demenci a Parkinsonově nemoci v Praze v roce 2009 nás jeho zahraniční organizátoři navedli na stopu profesora Goederta, který začal existenci profesora Fischera v anglickém časopisu Brain rozplétat.

Fischer, nebo Alzheimer?

Dověděli jsme se, že nauka o stařecké demenci z pera Aloise Alzheimera byla ve stejném roce 1907 ještě podrobněji zpracována naším Oskarem Fischerem a jím též dále dopracována v publikacích z let 1910 a 1912 do významně detailnějších podrobností. Fischerovo jméno tak začalo v posledních deseti letech tu a tam pronikat do neurovědní komunity, a dokonce vnukat některým lidem myšlenku, zda by nemělo jeho jméno být v názvu Alzheimerovy nemoci vyměněno, nebo alespoň doplněno.

Přes propast více než 100 let a nedozírné dálky Atlantiku si našel v roce 2017 myšlenkovou cestu k našemu Fischerovi americký podnikatel dr. James Truchard. Postřehl, že zachytil existenci mimořádné osobnosti a navštívil Prahu. Prohlédl si, jak zde o hloubce tehdejšího histologického výzkumu v laboratoři německé psychiatrické kliniky máme celkem malé ponětí. Prohlédl si Prahu a načerpal vědomosti o mimořádné intelektuální kvalitě pražského německo-židovského prostředí na přelomu 20. století a v jeho první dekádě. Ocenil tehdejší intelektuální elitu světové úrovně. Postřehl, jak pražské prostředí Maxe Broda, Franze Kafky, Ericha M. Rilkeho spolutvořilo literární baštu Evropy a jak matematické a fyzikální filozofie Ernsta Macha a Georga Picka magnetizovaly Alberta Einsteina. A mezi nimi, po boku legendárního psychiatra Arnolda Picka též soustředěně pracující, vždy poctivý a důsledný badatel Oskar Fischer.

Skutečně, začtete-li se do textů profesora Fischera, dýchne na vás upřímnost a naprosto logická výstavba jeho oduševnělé práce. Píše v první osobě; tedy »uspořádal jsem barvení mozkových vzorků tak a tak, nalezl jsem ty a ty abnormální shluky buněk, při zvětšení v imerzi však odlišně vypadající, proto soudím, že by mohly znamenat… atd.«. Nikoli tedy samé trpné rody, jak je předkládají dnešní publikace – samé »bylo zjištěno, bylo nalezeno«, většinou v důsledku toho, že se to odněkud opisuje.

Při svém zamyšlení došel dr. Truchard k závěru, že bude užitečné prověřit tu neustále přemílanou Alzheimerovu nemoc novým, důkladnějším zamyšlením. Vypsal proto před rokem soutěž pod názvem Oskar Fischer Prize. Soutěžit mohly články o podstatě Alzheimerovy nemoci v rozsahu 10 stran. První cena činí dva miliony dolarů, místa druhé a třetí budou odměněna půlmilionem a místa čtvrté až sedmé po čtvrtmilionu dolarů. Zbytek z pětimilionového grantu zajistí administrativu soutěže, kterou provádí, včetně hodnotící komise, Texaská univerzita. Jde o největší soukromou investici do objasnění Alzheimerovy nemoci v historii. Majitel společnosti National Instruments, působící nejen v USA, ale také v Evropě i Japonsku, svým nesmírně velkorysým darem zaktivizoval výstupy z probíhajícího rozsáhlého výzkumu ve všech koutech světa. Zdrojem informací pro soutěžící se mohlo stát celkem asi 130 tisíc článků, které o této nemoci byly napsány kromě knih. Odměna je tak vypsána pro »the most briliant minds of the world« (nejbrilantnější mozky světa – překlad red.). Velkolepé! Finále přihlášek bylo 15. 12. 2020.

Nejrozšířenější eponym medicínského světa

Vypsaná soutěž je atraktivní nejen svým grandiózním pojetím, ale také svou aktuální potřebností. Alzheimerovo jméno se stalo nejrozšířenějším eponymem medicínského světa (eponym je skutečná nebo smyšlená osoba, jejíž jméno bylo dáno rodině, rodu, etnické skupině, věci, objevu, vynálezu – pozn. red.). Vstoupilo do každé domácnosti a traduje se v literatuře i sousedském pojetí s bezpočtem omylů a ujetých představ. Nikoli náhodou existují kritické hlasy, jako v knize Karoliny Stolze Zapomeň na Alzheimera. Pravda o nemoci, která neexistuje, nebo ve vyjádřeních profesora Penga z Tchaj-wanu »Alzheimer disease does not exist, has never existed and will never exist« (Alzheimerova choroba neexistuje, nikdy neexistovala a nikdy existovat nebude – překlad red.), či profesora Beyreuthera, který po celoživotním výzkumu amyloidu Alzheimerovy nemoci prohlásil »die Pille für Alzheimer wird es nie geben« (Prášky na Alzheimera nikdy nebudou – překlad red.). Pochopitelně: dokud nevíme, co to je, těžko to můžeme léčit.

Světový bulvár mává pojmem Alzheimer tak bujně, že vznikla i literatura o sémantických neplechách v tomto tématu; lidi děsí strhující interpretace »the biggest killer«, »world epidemy«, »relentless, devastating enemy to be eradicated« (největší zabiják, světová epidemie, neúnavný, ničivý nepřítel, kterého je třeba vymýtit – překlad red.) a někteří přitom ani nevzpomenou, že ve stáří se hlouplo odjakživa. Vzácností nejsou ani případy, kdy lidé poté, co dostali diagnózu »Morbus Alzheimer«, spáchali sebevraždu. Na jiné zase útočí někteří podnikatelé ve zdravotnictví: »Nechte si udělat diagnózu včas, ať se můžete dříve začít léčit!« Vrtošivé a zmatené je moře předsudků, senilní demenci zaplavující.

Na druhé straně světový výzkum provádí činnosti obdivuhodného, bezbřehého rozsahu a hloubky. Senium a jeho průvodní ztráty v lidské psychice se zkoumají metodami psychometrickými (paměť, koncentrace, řečové dovednosti, procesní rychlost v tekuté a krystalické paměti), histologickými (pitevní nálezy v korelaci s předchozí výkonností), zobrazovacími (magneticko-rezonanční traktografie, MR hledání změn cévních, funkční zobrazování kognice, detekce narušeného konektomu, PET měření metabolismu, detekce amyloidu či smotků degenerovaných neuronů atd.), jakož i elektrodiagnostickými (rychlost vln evokovaných potenciálů) a biochemickými (likvorové, či sérové abnormity).

Můžeme nad nimi žasnout i závidět. Kéž bychom mohli jednou nastartovat i takové studie, jaké teď některé prvotřídní laboratoře uzavírají třeba po 20 nebo 30 letech kontinuálního sledování psychické výkonnosti velkých skupin osob; korunovaného závěrečným stanovením stařeckých změn v mozku na pozitronové emisní tomografii. Snad se jednou i u nás takový rozsáhlý seriózní výzkum nastartuje!

Prof. MUDr. Pavel KALVACH, CSc., FEAN, Neurologická klinika 3. LF a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Praha

FOTO – archiv autora


KDO BYL PROFESOR OSKAR FISCHER

Český vědec pocházející z německé židovské rodiny, rodák ze Slaného. Po studiu medicíny v Praze a Štrasburku promoval v roce 1900 v Praze. Od roku 1902 do 1939 pracoval a učil na německé pražské psychiatrické klinice, přičemž v druhé polovině tohoto období vedl současně psychiatrickou léčebnu v zámečku Veleslavín. Tam pečoval i o Charlottu Masarykovou, a tak se na konci první světové války spřátelil i s prvním čs. prezidentem.

Docentem psychiatrie se stal v roce 1917, kdy obhájil svou práci o příčinách a významu zmnožení buněk v mozkomíšním moku. To byla doba, kdy již mnohé zahraniční odborníky oslovily jeho práce histologické, zabývající se změnami mozku při stárnutí. Tzv. Alzheimerovu demenci popsal ve stejném roce jako německý psychiatr Alois Alzheimer (1864-1915). V roce 1941 byl Fischer zatčen gestapem a uvězněn v ghettu Terezín. Zemřel zde, údajně na infarkt, ve věku 65 let dne 28. února 1942.

Rodné město Slaný docenilo zásluhy svého rodáka v roce 2015, kdy mu k výročí 28. října udělil starosta města vyznamenání in memoriam. Také Praha 6, na jejímž území se nachází zámeček Veleslavín, udělila Oskaru Fischerovi in memoriam čestné občanství městské části (září 2020).


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.5, celkem 12 hlasů.

Pavel KALVACH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.