Reklama
Jaderná elektrárna Dukovany FOTO – Haló noviny/Jiří ZIKMUND

S jadernou energetikou se nežertuje

Nevím, o čem všem jednal Vládní výbor pro jadernou energetiku, ale výstup jednání je ryze politický: velký, zatím neuzavřený spor o to, jak vyřadit ze soutěže o výstavbu pátého dukovanského bloku Rusy a Číňany. Údajně z bezpečnostních důvodů. Všichni opakují, že existují »bezpečnostní důvody«, ale nikdo se nezeptá jaké. Argumenty, které zazněly od některých slovutných služeb, nezní věrohodně. Jde o politická vyhlášení, nikoliv o technické pravdy. Z počátku byla vyslovována obava o dálkové ovládání naší elektrárny prostřednictvím systému kontroly a řízení. Systém kontroly a řízení to při správném projektu samozřejmě neumožňuje, a navíc to může být systém český (to bych rád), nebo třeba francouzský. Ti z nás, kteří se trochu v elektrárnách vyznají, jsou zděšeni, jaké argumentace lze používat. A jsou využívány i jiné, na první pohled věrohodné argumenty…

Tak například, že »je nemožná vymahatelnost práva podle evropského práva ze strany nespolehlivé Ruské federace«. Vím, že Rosatom má všechny kontrakty založeny zpravidla na anglickém právu a evropských arbitrážích. Pracoval jsem do minulého léta pro Egypťany proti Rosatomu, vím tedy, jak je postaven kontrakt na výstavbu čtyř bloků elektrárny El Dabaa. Rosatom má značná aktiva v zahraničí a nebude přece riskovat jejich konfiskaci. Podle mých informací neexistuje jediný příklad, že by Rosatom nesplnil rozhodnutí mezinárodního soudu. Další nepodložený výmysl: »Je riziko, že by dodavatel z nespolehlivé Ruské federace odešel ze stavby«. Existuje příklad? To si netroufne žádný dodavatel. Ztratil by jméno na světovém trhu. Vím, že kdysi Westinghouse (v roce 1984) odešel z téměř dokončené jaderné elektrárny v Bataanu na Filipínách. Důvod byl snad v rozsáhlé korupci, která stavbu provázela, a snad i jakási politická nestabilita. A pak, Siemens odešel z rozestavěné íránské jaderné elektrárny v Bušéru po vítězství islámské revoluce a počátcích politické nestability. Jiný příklad neznám.

To, co mne nejvíc bolí, je opakované a nepodložené podceňování našeho průmyslu. Kéž by se dotyční zajeli podívat do Škody Doosan, Škody JS, ZAT, ZVVZ, SIGMY, I&C Energo, Metrostavu atd. To je pouze část – a nejsou to skomírající firmy. Dokáží postavit skoro celý pátý dukovanský blok. Neidealizujme si zahraniční firmy. Nepracují tam nadlidé. Naši lidé jsou stejně dobří.

Technické argumenty i obchodní důvody je možné vyvrátit, takže se začne argumentovat o nežádoucí závislosti na zemích s »nedemokratickým« systémem. Naše republika je skoro ze 100 procent závislá na ruské naftě a plynu, takže »závislost« asi nebude tím skutečným problémem. Důvod lze hledat jinde: v šikovně vedeném konkurenčním boji o 160 miliard korun za pomoci několika českých senátorů, poslanců a státních úředníků. I kvůli zakázkám za menší obnos se ve světě hraje zákulisní špinavá hra, velkoryse se podplácí. Lze zařídit i pád vlády, když bude třeba. Vyřadit dva největší konkurenty zvyšuje šanci na vítězství.

Něco o jaderné bezpečnosti

Rád bych veřejnosti podal (i Vládnímu výboru, bude-li se o to zajímat) technickou informaci o tom, že je důležitější bezpečnost jaderná. Co to vlastně ta jaderná bezpečnost je? Je to schopnost jaderné elektrárny a osob ji obsluhujících zabránit nekontrolovatelnému rozvoji štěpné řetězové reakce nebo nedovolenému úniku radioaktivních látek či ionizujícího záření do životního prostředí a omezovat následky nehod. Snad každý pochopí, že jde o téma velmi závažné, kterému je zapotřebí věnovat přednostní pozornost. Když hodně zjednoduším, jde o to za každých okolností zajistit odstavení reaktoru a dlouhodobý odvod zbytkového výkonu reaktoru i po jeho odstavení, aby nedošlo k tavení paliva s dalšími možnými následky. Pro tento účel mají jaderné elektrárny řadu bezpečnostních systémů, které takovým stavům mají zabránit. V tom se projekty »jaderných ostrovů«, které budou zřejmě nabízeny, poměrně zásadně liší.

Nejen z těchto důvodů byly v zadání pro soutěž na dostavbu temelínských bloků 3 a 4 před devíti lety požadavky na to, aby tehdy nabízené projekty byly licencovány v zemi původu a byl již v provozu i referenční blok. Nevím, zda to bude požadovat SÚJB i nyní, ale bylo by nemoudré i riskantní takovou podmínku nemít. Ba co víc, byla by to chyba. Samotný proces licencování může trvat déle než dva roky. A mít v Dukovanech blok první svého druhu (prototyp) místo ověřeného bloku si naše energetika těžko může přát – prodraží se to, harmonogram plnění cílů bezemisní energetiky se vzdálí časovým plánům.

Řada projektů je licencována podle dnešních pravidel, ale pravidla se vyvíjejí, zpřísňují. V zadání a nárocích je proto dobré myslet trochu dopředu, protože nové jaderné bloky budou provozovány po dobu 60 až 80 let. Už dnes se jeví proto žádoucí (ve Velké Británii je požadováno), aby projekty generace III+ počítaly s dvojitým kontejnmentem. To je ta obálka kolem jaderného zařízení na výrobu páry. Vnitřní obálka je proti únikům, vnější proti různým vnějším hrozbám, včetně pádu letadla, tornáda a podobně.

Co z toho vyplývá

Z technického hlediska by teda bylo dobré nepřipustit do soutěže nabídky s projekty s jednoduchým kontejnmentem. Jde o projekt korejský (který má vycházet z modifikace APR 1400, což je dokonce projekt II. generace) a francouzský (modifikace ATMEA, který nikde nestojí). Korejský projekt je navíc plánovaný jako dvoublokový se společnými systémy pro dva bloky, takže by byl nutný další projektový zásah. Projekt AP1000 (Westinghouse) má zas neplnohodnotný »dvojitý« kontejnment, u něhož vnější obálka je jakýmsi »komínem« s otvorem o průměru 10 mtrů v horní části, aby mohl vzduch cirkulovat kolem vnitřní celokovové obálky. Vnější obálka je tedy otevřená a může proti vnějším vlivům chránit jen ve válcové části. V horní části je na ní velmi zranitelná velkoobjemová nádrž, nezbytná pro správnou funkci chlazení celokovové vnitřní obálky.

Bloky musí mít takzvané aktivní a pasivní bezpečnostní systémy. Jediný projekt, který má čtyři aktivní i pasivní bezpečnostní systémy, z nichž každý je schopen plně pokrýt kompenzaci následků havárie spojených s prasknutím primárního okruhu, je petrohradský projekt VVER1200. Tento projekt, tč. jako jediný na světě, obsahuje vše, o čem jsme jako inženýři po léta snili. Má i dvojitý kontejnment a další bezpečnostní systémy včetně originálních patentovaných »Systémů pasivního odvodu tepla« (SPOT), který od Rusů zatím okopírovali jedině Číňani. Obě země mají již podle svých projektů v provozu i referenční bloky. Mají ještě několik dalších systémů a byli by tedy v soutěži jasnými favority. Nechci laskavého čtenáře zatěžovat dalšími technickými podrobnostmi. Snad stačilo to, co jsem musel napsat pro základní pochopení.

Nepodceňujme domácí zázemí

Vládní výbor se tedy zatím pře o to, jak projekty s nejlepšími bezpečnostními systémy z ideologických důvodů vyřadit. Jsou tam asi i členové pragmatičtí, jestliže vyloučení dvou nejlepších není uzavřeno.

Ti, kteří dnes rozhodují často ani nevědí, že jsme si všech šest provozovaných jaderných bloků v Dukovanech i Temelíně postavili sami, podle ruského projektu, silami našeho průmyslu a stavebnictví za organizačního umu našich lidí. Napsal jsem o tom článek (vyšel v České pozici 11. 12. 2020), ve kterém se přimlouvám za scénář, podle kterého byly naše předcházející bloky postaveny.

Napsal jsem před časem do odborných časopisů i články, v nichž předkládám porovnání projektů a řadu důležitých technických argumentů. Petrohradský projekt je evolučním pokračováním našich předcházejících technologií. Většina systémů je podobná těm, které jsou na našich elektrárnách, takže osvojení této technologie bude v našich podmínkách snadné. Znalosti jsou obrovským bohatstvím, a ti kdo rozhodují, by měli vzít takové hledisko rovněž v úvahu. Máme u nás hluboké znalosti technologie VVER u projektanta, provozovatele, v servisních organizacích, i v podpůrných organizacích, jakými jsou například Ústav aplikované mechaniky Brno a ÚJV Řež, ale i ve vysokém školství. Mimo jiné proto, že předávání znalostí od ruských kolegů bylo vždy velmi otevřené a vstřícné.

Není tedy pravdou, že je potřebné získávat znalosti za drahé peníze z Moskvy a jezdit tam kvůli schválení čehokoliv. Většinu informací pro naše jaderné elektrárny máme doma. To by neplatilo, pokud by byl vybrán jiný projekt. Mnozí vrcholoví specialisté z praxe, kteří jaderné elektrárny stavěli a provozují, se v zoufalství nestačí divit, co všechno je možné do éteru pustit ze státních organizací, které by si snad měly zachovávat technickou i politickou objektivitu.

Otázku dostavby odpolitizujme

A tak prosím, odpolitizujme otázku dostavby. S jadernou energetikou se nežertuje. O jaderné energetice dříve diskutovali technici s environmentalisty, dnes je to tématem iracionální politické diskuse. Rusko i Čína budou na této planetě s námi i nadále a budou hájit svoje zájmy tak, jako každá jiná země. Obávám se, že naše republika potřebuje a bude potřebovat spíš je než oni nás. Není našim zájmem, vyrábět si nepřátele. Finsko ani Maďarsko to nedělají. A pokud někdo u nás nemá Rusko rád, neměl by to balit do argumentací, které mají jeho emoce zastřít. Mně osobně se také nelíbí, co Rusko, i jiné velmoci často provádějí. Nemohu se smířit ani se smrtí jednotlivců, ani tisíců obětí civilního obyvatelstva ve jménu něčích politických cílů. Leč uvažme, že dukovanské bloky budou stále ještě v provozu v době, kdy už současní světoví politici budou na pravdě boží, stejně jako většina z nás. Budou tady ale naši vnuci.

À propos: šest našich jaderných bloků postavených podle ruských projektů pro naši republiku žádnou bezpečnostní hrozbou nejsou. Čím by nás mohl ohrozit sedmý? Laskavému čtenáři doporučuji poslechnout si úvahu Zdeňka Zbořila o práci tajných služeb z 5. 12. 2020.

František HEZOUČKÝ

Autor byl hlavním inženýrem spouštění všech čtyř bloků jaderné elektrárny v Dukovanech. V letech 1993-99 působil ve společnostech Westinghouse a Colenco. Od roku 1999 znovu v ČEZ, jako ředitel divize výstavby jaderné elektrárny v Temelíně spustil oba nové bloky. V letech 2003 až 2008 působil v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii. Nyní přednáší na Západočeské univerzitě a ČVUT.

(ici)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.7, celkem 23 hlasů.

(ici)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2021-01-09 12:45
Racionální hlas odborníka narazí na hradbu slouhovství, hlouposti,
chamtivosti, prolhanosti a omezenosti. Typnu si, že ji neprorazí.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.