Ten televizní program...

Někdy přemítám, jakou důležitost uděluje dramaturgie České televize pořadům. Jejich váha se totiž vyjádří zařazením na ten který den a čas. Když jsem v pondělí 4. ledna zhlédla zdařilý umělecký film režiséra Lubomíra Hlavsy věnovaný Janu Amosi Komenskému, osobnosti minimálně evropského významu, řekla jsem si, proč byl nasazen na druhý veřejnoprávní kanál a ještě na pondělí čtvrtý lednový den, když by takovému filmu slušelo místo jiné – slavnostní večer 1. ledna? To je totiž nejen Nový rok, ale také státní svátek České republiky »Den obnovy samostatného českého státu«.

V tento den, kdy jsme se v dávných dobách vždy zaposlouchávali do líbezných melodií opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta v televizní inscenaci - což už nejméně 30 let neplatí (rozumějte dobře: melodie jsou stále líbezné, ale inscenovanou Prodanku už 1. ledna v televizi nevídáme) – byla zařazena komedie Poslední aristokratka. Následovala po Novoročním projevu předsedy vlády.

Podle anotace v programu, literární předlohy spisovatele Evžena Bočka i ukázek se toto filmové »dílo« tvářilo, že bude dobré, s nějakou obsahovou hodnotou, a ono nic – nebylo ani dobré, ani veselé. Normální propadák, znásobený ještě zařazením do programu státního svátku. Na prvního ledna se tento film do »primtajmu« veřejnoprávní televize prostě nehodil.

Zato film věnovaný našemu Komenskému, který v loňském a příštím roce slavil, resp. slaví kulatá výročí (narodil se roku 1592, zemřel 1670), byl po všech stránkách dobrý natolik, že mohl ozdobit sváteční večer. Nejen vynikající výkony Aloise a Davida Švehlíkových, kteří ztvárnili starého a mladého Komenského, ale cenné byly především myšlenky, jež tento učenec a myslitel vyslovoval, ať už školním dětem, rodině, malíři Rembrandtovi ven Rijn a dalším, i královským uším. Všechny byly humanistické a protiválečné. Mě zaujala například jeho promluva k dětem ve škole, která byla filmově stylizovaná, ale vycházela z Komenského díla: »V knihách je zaznamenána veškerá moudrost. Kdo nemiluje knihy, nemiluje moudrost. Kdo nemiluje moudrost, stane se hlupákem.«

Nebo řeč věnovaná šlechtici-zbrojaři, jenž Komenského uváděl ke švédské královně: »Vyrábíte zbraně a chcete reformovat školství? Vzdělané lidstvo přece nebude chtít válčit.« Tohle nezevšednělo a je stále platné. Platí i pro současnou dobu, kdy se do armádního rozpočtu přihazují další a další miliony a miliardy, velení NATO šlape do pedálů a chce dále zbrojit, ačkoli zbrojit znamená přibližovat svět k válce a současně věnovat menší péči oblastem sloužícím člověku, tedy i školství.

Možná tento film se stopáží 96 minut, natočený v roce 2020, zmátl svým názvem »Jako letní sníh. Život J. A. Komenského« nebo specifikací, že má jít o dokudrama. Na Česko-slovenské filmové databázi je však uveden jako české historické drama. Ano, tento film o člověku, který svými úvahami předběhl dobu, by si zasloužil významné umístění v televizní programové skladbě.

Když už jsem se ponořila do televizního programu, i o uplynulých svátečních dnech a silvestru se prokázalo, že kdyby ČT nedisponovala zlatým fondem Československé televize, nebylo by na co koukat. ČT Trojka nabídla zábavné silvestrovské pořady ze 70. a 80. let, které byly tím nejlepším, čím se divák pobavil. Současná »redakce zábavy« ve veřejnoprávní televizi zřejmě nemá tvůrce, scenáristy a dramaturgy, kteří by byli schopni napsat scénář vtipného zábavného pořadu pro všechny generace, v němž by našli uplatnění přední čeští umělci, zpěváci, tanečníci, baviči, herci. Asi už to nikdo neumí.

Monika HOŘENÍ