Reklama

Migrace a očkovací strategie

Ve veřejném prostoru se začíná diskutovat o nových možnostech, jak zamezit šíření viru v populaci. Krom klasických uzávěr, omezení a restrikcí vstupuje do popředí zájmu zavedení očkovacího průkazu, který by byl v papírové a hlavně elektronické podobě. Můžeme si představit, že očkovací průkaz nebude samostatná kartička, ale bude například součástí čipu v občanském průkazu, případně bude údaj o očkování uložen v základním registru, kam má elektronicky přístup (nejen) veřejná správa.

Zcela jistě má každý z nás doma nějaký ten očkovací průkaz z doby svého narození, kde má uvedeno kdy a proti čemu byl vlastně očkován. V dávných dobách byl údaj o různém očkování dokonce uváděn v papírových občanských průkazech, takže když vás někdo legitimoval, tak věděl, že nemusí mít obavu o své zdraví.

Dnes je situace odlišná. Ve jménu demokracie a svobody se občanské průkazy po roce 1989 změnily, a dokonce to došlo tak daleko, že údaje o očkování z onoho průkazu zmizely. Tento fakt byl udáván dvěma pohledy:

1. uvažovalo se o zvýšení ochrany soukromých dat, kam údaj o očkování patří,

2. společnost byla ukolébána tím, že očkování již pro některé nemoci není nutné, protože se je podařilo vymýtit.

V dnešní situaci se ale opět vracíme k původnímu, proč se nechat očkovat – jde přeci o ochranu nás samotných jako jedinců a poté ochranu celé společnosti a těch nejzranitelnějších. Právě z tohoto důvodu se čím dál více uvažuje o zavedení například evropského (možná i celosvětového) očkovacího průkazu, kde budete mít uvedeno vše ohledně očkování. Tento krok má za cíl snížit přenos různých nemocí z kontinentu na kontinent, aby se z nějaké nemoci nestala pandemie, tak jako je tomu v současné době.

Někdo může namítnout, že zavedením povinnosti mít takový očkovací průkaz vlastně nařizujeme lidem, aby se nechali očkovat, protože bez očkování se nebude moci dát například cestovat. To je nepochybně pravda, protože jedině tak dokážeme nálož viru ve společnosti snížit do takové podoby, že se společnost postupně stabilizuje. Zde vstupují do procesu dvě strategie, jak přesvědčit lidi o očkování:

1. buď jim očkování ze strany státu nařídit s možnými postihy, pokud očkování odmítnou,

2. nebo vést neustále osvětu o tom, že očkování je nutné.

První strategie má nevýhodu v tom, že se do střetu opět dostane svoboda jednotlivce a ochrana celku. Druhá má zase nevýhodu v tom, že se ve společnosti vždy najdou odpůrci jakéhokoliv očkování a tím pádem bude klesat i samotná účinnost přesvědčování o nutnosti se nechat očkovat. Určitou variantou by v tomto případě bylo, aby se do vysvětlovací a osvětové kampaně zapojili známí umělci, politici, sportovci a ve své podstatě různé superhvězdy (alespoň k něčemu by byly užitečné).

I v tomto případě ale nalezneme různou skupinu lidí, kteří to odmítnou a budou stále tvrdit, že očkování potřeba není. Zde lze uvažovat i tom, že pokud by WHO (Světová zdravotnická organizace) řekla, že jedině očkování pomůže vrátit společnost do normálních kolejí (eventuálně by mohl být nový typ koronaviru označen za velice nebezpečný), tak by stát, co by nejvyšší garant ochrany veřejného zdraví mohl očkování nařídit. Měl by totiž oporu v nadnárodní společnosti. V tomto případě se jedná o teoretickou úvahu, co by mohlo v budoucnu nastat a má přispět k další diskusi, abychom se posunuli směrem k lepší společnosti, než je ta současná. Ten, kdo dnes očkování odmítá, ve své podstatě zastává zastaralý konzervativní přístup, protože v Evropě se očkuje již od 18. století (lze samozřejmě tvrdit, že v populaci se vždy najde skupina lidí, kteří na vakcínu reagují špatně, ale i přes toto riziko dokázaly vakcíny zachránit miliony životů).

Určitá skupina lidí může zase tvrdit, že zavedení výhod pro očkované a nevýhod pro neočkované vede k omezení osobní svobody. Tedy, že mi stát nedává na výběr mezi tím, zda se nechat očkovat, nebo ne. Pokud se nechám proti nemoci COVID–19 očkovat, tak mi z toho budou plynout výhody například ve formě návratu omezených svobod v podobě volnějšího pohybu.

Nicméně v našich podmínkách se vyskytuje určitá dvojkolejnost, kdy například někde zakazujeme s tvrdými postihy, aby se lidé shromažďovali a laicky řečeno na sebe prskali a přenášeli tak virus kapénkovou cestou, tak na druhou stranu stát toleruje ono »prskání« na různých demonstracích. Nastává zde tedy logický rozpor, kdy v určité chvíli různá práva omezujeme, abychom je následně tolerovali na často i nesmyslných demonstracích (do budoucna by podobné omezení mohlo vést k tomu, že se uspořádají on-line demonstrace). Pravděpodobně je to ze strachu, že by někdo mohl říci, že stát opět omezuje všechna práva a blížíme se tím k nějakému typu totalitního státu v duchu románu George Orwella 1984. V tomto případě by si ale jak společnost, stejně i samotný stát měl uvědomit, že čím více výjimek z restrikcí, tím větší chaos. Na západ od nás by takový přístup nebyl možný. To naznačuje, že naše pseudodemokracie je demokracií ad absurdum a to jen ve jménu toho, aby se někdo mohl svobodně »vykřičet« někde na náměstí i za cenu dalšího šíření viru, protože umožnění demonstrací veřejně ukazuje na to, že když nemusí omezení řešit demonstrující, tak je nemusím řešit ani já.

Na závěr se vraťme ale zpět k očkovacímu průkazu. Když se na danou věc podíváme ryze sociologicky, tak můžeme vidět, že jeho povinné zavedení by s největší pravděpodobností snížilo samotnou migraci obyvatelstva po planetě. Ať už řízenou nebo neřízenou. Z toho plyne, že jeho zavedení by v budoucnu zamezilo možným migračním vlnám, kdy by byla povinnost mít to či ono očkování, které by si určily státy samostatně, potažmo nějaké nadnárodní uskupení nebo organizace – EU nebo WHO. Nemusely by se tedy nikde stavět zdi, ploty a hradby vyrůstající před cizinci. Pověstnou hradbou, virtuální neprostupnou hranicí, by byla povinnost očkování. Kdo by nebyl očkován, tak by do té či oné země nesměl. Tím, že se zavede jednotný očkovací průkaz, tak lidstvo posuneme na vyšší »level«, kdy cestování bude opět bezpečnější, a pomůžeme zdravotnímu systému k tomu, aby uskutečnil třeba i zázraky, a farmaceutické firmy, které vyvíjejí vakcíny, byly přívětivější k lidem a na dané věci tolik nevydělávaly. Snad i právě z tohoto důvodu by bylo výhodnější mít farmaceutické společnosti pod kontrolou státu.

Zavedení očkovacího průkazu, který by byl samostatnou kartičkou, je dnes již stará bitva, která se odehrává ve veřejné prostoru. Už nyní totiž můžeme v určitých oblastech života společnosti vidět, jak funguje život 3.0. Například na letištích už ani nepotřebujete fyzicky letenku, ani očkovací průkaz. Stačí vám pas, kde se celní správa, pasová kontrola podívá do registru, kde jsou veškeré údaje uvedeny. Tato věc již funguje v několika zemích. Technologie k tomu, abychom měli většinu věcí elektronicky, již dnes existují a není potřeba se jich nějak bát.

Jan KLÁN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.4, celkem 20 hlasů.

Jan KLÁN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.