Reklama
Rozhovor Haló novin s Jiřím Češkou, restaurátorem, vynálezcem a majitelem zámku

Díky mému patentu je motor nesmrtelný

Jiří, můžete nám říci něco o sobě, svých projektech a tomto tajemném zámku s půdorysem tvrze?

Já jsem tu na Zbenicích již třináct let. Koupil jsem tento objekt prakticky ve stavu, který byl téměř katastrofický a snažil jsem se ho zachránit a uvést do stavu alespoň takového, aby se zde dalo bydlet a pracovat. A také abych tu vytvořil podmínky pro jeho budoucí rekonstrukci. Sám nyní se vlastně zabývám restaurátorstvím, to už dělám celou řadu let. Prakticky od mládí to byl můj koníček. Pak jsem si k tomu vytvořil všechny podmínky – to znamená, že jsem si udělal uměleckoprůmyslovou školu. A jinak mé vzdělání – prakticky jsem elektromechanik vyučený v ČKD pro stroje a zařízení, což mi zase umožnilo přístup k práci z hlediska technického, kdy jsem schopen opravovat historické lustry, osvětlovací techniku, stará rádia.

Ale aby se člověk také mohl uživit, tak mu nezbývá než být univerzální. Kdybych se zabýval jen jedním řemeslem, tak bych asi brzo skončil. Navíc jsem byl od začátku pedant na kvalitní práci, nemám rád, když se člověk ke všemu vrací stokrát. Já vždy říkám, že každá věc se má udělat jednou a dobře a pak to může sloužit celé desítky let, když se o to bude někdo starat.

Tím pádem jsem se tedy zajímal o restaurátorství, kde mě baví tedy převážně hodiny, hodinové stroje, věžní hodiny, včetně domaleb, pozlacování, dále opravy nábytků včetně čalounění… A celá moje vize tohoto objektu je ta, že by se zde do budoucna mělo vytvořit vzdělávací centrum pro všechny věkové kategorie, které mají zájem se něco naučit a tady by se učila vymírající řemesla, i od mých kolegů, kteří ta řemesla ještě ovládají. Já jsem totiž kdysi založil Sdružení pro obnovu památek, jejímiž členy jsou všemožní odborníci od architektů až po řemeslníky. A ti by mohli odborně přednášet a dále učit.

Vaše vize o těch řemeslech je ale ještě podstatně širší. Říkal jste, že zde chcete mít i pekárnu?

Moje vize je ještě širší. Původně zde byl v tomto objektu i minipivovar a minipekárna, jejíž pozůstatky jsem v tomto objektu našel. A tak bych je zde chtěl opět obnovit. O minipivovaru například zde hovoří ve svých spisech již hejtman Vávra v roce 1720, že tu pivovar byl. A můžu říct, že ten pivovar byl tak kvalitní, že se o něm všude mluvilo, jak měl dobré pivo. Dodával do několika hospod a měl několik panství ve vlastnictví. Ta výtoč prý byla poměrně slušná a my tu máme velmi vynikající vodu. Já bych to velmi rád obnovil. Jednak tady mám stodolu, ve které je možnost postavit pivovar včetně technologie, i tu pekárnu, ke které mám také několik historických strojů.

Navíc máme v plánu koupit i několik polností, kde bychom rádi pěstovali několik původních plodin, které mají jiné výživové i chuťové hodnoty než ty současné. Výživově pak například bude stačit jeden rohlík místo deseti současných. S tím souvisí i používání historických technologií a postupů zhruba dvacátých let minulého století. Mezi poli plánujeme mít altány pro studenty, kteří by se přímo na místě mohli nejen vzdělávat, ale aktivně se účastnit hospodaření. Takže by to pro ně bylo poučné, viděli by nejen postupy, ale i výrobu a odbyt. A mohli by tak pochopit, že když nás bylo dřív deset milionů a uživilo nás to a dnes nás je opět deset milionů, že nás to může opět uživit. Nepotřebujeme monopoly, které z toho mají obrovské zisky. A navíc to ještě může být ve výsledku levnější.

Já v tom vidím i ekologii. Když je obilný klas pořádný, tedy má kvalitní vzrůst a mohutné kořeny, může si snáze vytáhnout vodu i živiny z hloubky.

Na minulé návštěvě jsem u vás viděl nepřeberné množství sbírek...

Mé sbírky jsou poměrně rozsáhlé a hlavně pestré. Já vycházím ze života lidského. Jako kluk jsem získal vztah k pořádku, když mě můj strýc naučil sbírat známky. Dal mi první katalog, a já se naučil své známky řadit a třídit. Takže jsem si pak sehnal i historické katalogy například starých historických francouzských kolonií v Africe, cennější než některé známky… Mám i sbírky odznaků a tak dále. Je toho celá škála, a to hlavně proto, že mě to bavilo dělat pořádně. Takže já tam mám i dětské hračky z dřívějších dob, děti jsou nadšené, že si můžou například hrát s autodráhou. Mám tam mašinky… to si vše opravím, aby to bylo funkční.

Mám i spousty starých tematických knih třeba se zaměřením na restaurování, ale třeba i edice KOH, edice dobrodružství atd. Mám tam cestovatele Miloslava Stingla, Vojtěcha Zamarovského, který psal o starém Egyptě. Mám i nábytek, sklo, hodiny, stará rádia. Například tu mám i rádio, které používal Masaryk v Lánech, samozřejmě funkční. Mám tu třeba i ionizátor známý z Postřižin. Jsou to věci zajímavé, kterým by se člověk neměl bránit. Získá tím i nové názory na svět, na lidi, na život obecně, na práci. Zjistil jsem třeba, jak fungovaly staré stavební techniky, kdysi jsme dělali rekonstrukci na staré prodejně v centru Prahy a dostal jsem se do zajímavých prostor, k zajímavým věcem, naučil se dělat nové věci jako třeba instalatérštinu, zedničinu, elektromechaniku… Navíc jsem potkal zajímavé lidi, jako byl třeba pan architekt Odehnal, který uměl dělat nádherné výkresy ještě i přes pauzák. To už dnes nikdo nedokáže. Dnes když chcete barokní volutu, tak vám ji nikdo neudělá, protože ji software prostě neumí.

Je to tedy určitý náhled na život, který vám umožní chápat všechny souvislosti úplně jinak. A někdy to přináší problém i s lidmi, kteří celý život jeli jen svou úzkou kolejí a nevidí doleva ani doprava. To je pak neštěstí. A ještě horší je, když tito lidé sedí ve funkcích a brání vám například v získání stavebního povolení i na tak základní rekonstrukce, jako je střecha. A to jen proto, že si někde něco přečetli a tupě se toho drží, ačkoliv zde nic takového už není. A vy musíte najít ty lidi, kteří to znají, kteří ještě myslí, a ty oslovit, aby oni pomohli. Bohužel jich je jen asi desetina. Pátrání tedy trvá dlouho, ale nakonec se vyplatí. Ale třeba v tomto případě se podařilo získat povolení na opravu střechy tak, jak vypadala za architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

Všiml jsem si, že u vstupu je obnoven i původní most s příkopem. To je také vaše práce? Přece je často jednoduší ty věci neobnovovat.

Ano, bylo to za mého přičinění, a hlavně dlouhého úředního zařizování. Našel jsem staré podklady, ve kterých byl most a příkop před objektem. A názory byly ty, že bych ho měl zakonzervovat za ty samé peníze, za které jsem ho chtěl rekonstruovat. Takže jsem se hádal poslední tři roky, až se mi podařilo prosadit můj návrh, i když návrh byl, jako že by tam mohl být dřevěný most, dřevěné zábradlí, litinové zábradlí a jiné šílenosti. Nakonec se to podařilo. Musím říct, že Středočeši jsou nejlepší památkáři, jací mohou být, po mých dlouholetých tahanicích a dohadech, jsou to nejlepší lidi.

Zvláštnost nebo zajímavost: vy máte přímo jeden patent do automobilů, který zlepšuje výkon. Je to poměrně jednoduchá věc. Mohl byste nám to přiblížit?

Už před asi 24 lety jsem se s jedním kamarádem setkal a ten vyráběl takové komory, které měly za úkol vybourávat usazeniny ve vodovodním potrubí. A ono to skutečně fungovalo. Když jsem to někam namontoval, tak během pár dnů se vám objevil všude v sítkách baterií písek, takže se musela vymontovat sítka, nechat vodu pár dní téci proudem a pak jste zjistili, že máte mnohem lepší tlak a sítka i trubky jsou čisté. A mě napadlo, že by to bylo dobré i na spalovací motory. Kamarád mi tedy dal jednu malou komoru, tak jsme to zkusili na palivo. Ale nic moc se nedělo.

Pak mě napadlo, že hlavní množství je chladicí kapalina. Tak jsme namontovali větší komoru ještě k chladiči, respektive k připojení a najednou došlo k nebývalé změně. Auto začalo být mnohem hbitější, šlo mnohem lépe za plynem, až jsem si musel dávat pozor, co to ještě dál bude dělat. Je tedy pravdou, že mě začalo zajímat to, proč k tomu dochází. A že zde dochází k vyššímu nabití elektronů. A že ty elektrony paliva nabité na vyšší hladinu přilnou ke stěnám válce, která je chlazená kapalinou a která je také více nabitá, tedy že se navzájem přitahují a dochází k ideálnímu spálení. Tak mě to zajímalo, jak se to projevuje na emisních měřeních, kdy dochází k tomu, že emise jsou téměř neměřitelné. Došlo ke změnám až o tři desetinná místa, kdy byla na konci hodnota místo 0,1 až 0,001.

To auto tedy jelo tak dobře proto, že když samozřejmě spálíte stoprocentně palivo za vyšší teploty a v kratším čase, tak nedojde ani k tomu, že by vznikly nějaké emisní nedopalky, které by karbonizovaly motor. Ten je tak naprosto čistý. A když už je ve špatném stavu motor, kdy třeba takzvaně houpe, když má zanesené střiky, tak po použití této vychytávky se motor sám během deseti minut vyčistí. Dále pak, když mám připálený třeba první kroužek a mám špatnou kompresi, tak po sto kilometrech se kroužek uvolní a už nikdy není potřeba ho měnit. Když jsme rozebrali motor po 565 tisících kilometrů, mé vlastní auto, tak jsme zjistili, že je naprosto v pořádku, že mu vůbec nic není. Například tento systém je nyní na největší pražské lodi Europe. Magistrátem hlavního města Prahy bylo nařízeno, že se na lodích musejí nainstalovat motory splňující limity Euro 6. Když se poměrově měřil tento motor s naším zařízením, zjistilo se, že i motor z padesátých let má emisní hodnoty nyní o dvě třetiny nižší než motor vyrobený dnes pro limity Euro 6. Takže magistrát Prahy vydal výjimku i pro tento motor.

Zajímají se nyní o to univerzity, protože tento systém je automatický, bezúdržbový. Díky mému patentu je motor pak prakticky nesmrtelný, což je také nevýhoda, protože tím prakticky ztěžujeme jeho průnik do veřejného použití, protože výrobci nadšení nejsou. Systém, který jsem navrhl já, je nebezpečný pro zaběhlý konzumní tržní systém, ruší potřebu vyrábět a prodávat nové a nahrazovat schválně opotřebené, a navíc snižuje emise nejen provozem, ale i výrobou dalších a dalších. Na druhé straně je to zas ale hodně ekologické. Přitom provozovatelé MHD, sanitek, taxislužeb, ti by jej ale určitě přivítali, protože zde obzvlášť by bylo výhodou, kdyby motory na jejich autech byly odolné a skutečně spolehlivé a bezúdržbové. Navíc jsou i šetrné, protože spotřebovávají palivo efektivně, a není ta spotřeba taková. Například já se svým Meganem 1.9 TDi mám trvalou spotřebu 5,2 litru. A z výfuku se nekouří…

A funguje tento váš patent i v reálu na autech nějaké firmy?

Ano, mám kamaráda, který má toto zařízení namontované v několika autech, a je naprosto spokojen. Zařízení používá autopark Červeného kříže, a když se ta moje technologie namontovala, ta auta se úplně probrala. A vzhledem ke spotřebě ušetřil desítky procent pohonných hmot i peněz za opravy.

A co plánujete s tímto patentem dál? Je šance, že se dostane někdy masově i do dalších aut?

Já bych samozřejmě rád, aby to mohl mít každý ve svém autě. Mám to chráněné užitným vzorem, což je vynikající ochrana. Má to název eko-pal a tam je vše prezentované. Ty výsledky, včetně fotokopií, přímo emisních měření před a po montáži.

A zatím mnohem lépe funguje reklama po kamarádech, kdy si to ukazují a předávají dál, než když tomu udělám veřejnou reklamu, protože si lidé řeknou, že to propaguje jak zubní pastu, to bude zase nějaký podvodník. Musím říct, že v této oblasti jsou výrobci, kteří bohužel něco na podobném principu dělají, ale je to zcela nefunkční. Protože nikdo nepochopil, že se to musí montovat nejen na palivo, ale i na chladicí kapalinu, aby to vzájemně fungovalo. A když jsem to namontoval ještě i na chlazení na vzduch, tak mi ten Megan trhal i na dvojku asfalt. To bylo neskutečné.

Vašemu patentu přeji úspěch a vám osobně nejlépe ekonomický zázrak, protože je jasné, že peníze poputují opět do vaší tvrze. Jak máte naplánovaný časový horizont rozvoje své tvrze, pardon, zámku?

Ten časový horizont je omezen pouze délkou mého života. Ovšem skutečnost je, že jsem vytvořil ještě Sdružení pro obnovu historických památek, jak jsem již řekl, a rád bych, aby se v tom mém záměru pokračovalo. To bude zajištěno určitým způsobem i závětí a podobně. Aby ta vybudovaná hodnota, která vznikne, neskončila prakticky jen v té mé jedině osobě.

Takže vy už teď, jak se to dříve dělávalo, pracujete na tom, aby vaši dědicové za dvě stě, tři sta let věděli, co tady bude a na co se mají připravit. Říkám to dobře?

Přesně tak. Ona taková investice, kterou tu přivádím k životu, se nedělá na jednu generaci. Když si uvědomím, že od poslední rekonstrukce tohoto objektu, která se dělala před 400 lety a pořád to stojí, tak je důležité nastavit morální podmínky tak, aby to fungovalo a fungovalo to pro nás pro všechny. Nestavím to pouze pro sebe, nejsem přeci blázen.

Já v tom vidím něco, co se dnes vytrácí – lidé ztrácejí zájem o vytváření hodnot, zájem o půdu, soběstačnost, o schopnost umět si vypěstovat obilí, upéct chléb, postavit mechanický stroj bez 3D tiskárny… Vidíme to stejně?

Ano. Podle mě se totiž vytratila radost z vlastní tvůrčí činnosti, když se vám podaří něco udělat. Umět si pohrát, mít nějakou vizi, jak bych chtěl, aby to vypadalo, a pak mít radost. Třeba když najdu starý rozbitý mlýnek na kafe, vezmu ho domů a až doma po chvíli vidím, jak chci, aby vypadal, jak si na něm umelu kafe. A tak ho rozmontuji a dva dny zase sestavuje a restauruji, abych svou vizi zhmotnil, a mám prostou radost z úspěchu a dokončeného cíle. Pak o to lépe mi to kafe chutná, protože jsem si ho umlel sám a vím, co v něm je.

Tato radost byla lidskému plemeni dána již kdysi dávno a ta nás poháněla. Měli jsme radost, že nám to jde, že jsme na něco přišli a že jsme to dokázali. A tahle radost je kouzelná v tom, že malé děti do pěti let tuto radost ještě mají v sobě. Dokud ji nezničíme tou elektronikou. A přitom, když jim ukážete, jak udělat obyčejnou vlaštovku, což kolikrát už neumějí ani jejich rodiče, tak je kouzelné pozorovat tu prostou radost a prožitek. Děti ještě mají čirou radost z toho, že něco umí a dokážou to vlastníma rukama.

Tady bych poznamenal, že jsem byl fascinován nejen množstvím sbírek, které se nacházejí po celém zámku - a to jsem neviděl všechno, ale také že je všechno opravdu funkční. Kde jste na to proboha vzal čas? Třeba ty hromady gramofonů, které jsou jako nové, ty hromady rádií, které všechny jsou schopné hrát, nebo hromady mašinek, které dříve nejezdily… Vy určitě něco tajíte, že vy máte ještě nějaký patent na zastavení času?

Je určitě pravda, že dělám 365 dní v roce celý život. Nikdy jsem neměl třeba dovolenou, což je také pravda. Ale já prostě mám radost, když ti druzí z toho mají radost. Nedokázal bych to dělat jen sám pro sebe, to by mě nebavilo. Takže jsem rád, když sem přijdou děti, mají radost z hraček, teď například z třímetrového stromečku, který tu mám a který jsme zdobili s kolegou celý den. Ale ty vykulené nadšené oči dětí za to stojí. A vydrží nám až do dubna. Jen se hrozím, až začne padat a my ho zase celý budeme rozebírat. To je prostě tak, ale stojí to za to.

Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 36 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2021-01-30 12:07
Kdysi dávno jsem četl v 100+1 o dvoutaktu který splňoval s rezervou i
nejpřísnější limity (měl adaptibilní sací a výfukové otvory v
stěnách válců). Dvoutakt je principiálně i výrobně jednodušší,
tudíž podstatně lacinější, prostě výhodnější pro uživatele. až
na ty splodiny. Patent koupila General Motors, velký výrobce složitých
a drahých 4-taktů a od té chvíle se po něm země slehla.
Vladimir.novak1
2021-01-29 19:16
Po hodně dlouhé době rozhovor s člověkem,který něco vytváří
rukami a ne hubou.Pokud tenhle pán je v KSČM, měl by být někde
"vpředu".Pokud ne, strana by si jej měla získat anebo mu
alespoň podkuřovat.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.