Reklama

Lukáš Vilt nemá rád nesmyslno

Lukáš Vilt není jméno, které by řadovému smrtelníkovi mnoho řeklo. Ale je to velká chyba. Mladý a všestranný tanečník, choreograf a divadelní herec a zpěvák stojí dnes jako statutární ředitel v čele organizace Kulturní sféra, která se v době pandemie COVID-19 stará o práva umělců, zejména těch bezejmenných, kteří rozhodně nemohou mít našetřené statisíce, natož miliony…

Poznali jsme se před už ani nevím kolika lety - to jsem ještě byl relativně mladý a ty teenager? Pomáhali jste nám s kolegy z mostecké Kleopatry s tou naší fanklubáckou v Divadle Broadway, postupně jste se asi čtyři prosadili i v profibranži. A seznam toho, co už jsi v branži dokázal zejména ty, je sakra dlouhý, předlouhý - na to, že ti je 29 a že už rok kvůli koronaviru s kolegy v branži pracovat nemůžete… Když se ohlédneš, napadlo tě někdy v té době, že jednou, vlastně tak brzo, budeš nejen profitanečník, ale i uznávaný choreograf?

V té době mě nenapadlo, že bych se dostal také k choreografii. To, že jsem chtěl být profitanečník, v tom jsem měl jasno. Svět muzikálu a různých show mě baví, ale už jsem během kariéry sám na sobě vypozoroval, že mě to baví víc na té druhé straně. Tedy na straně choreografa…

No mít v životopisu DJKT či Divadlo na Vinohradech, popř. i Studio DVA, Hybernii a GoJa MH, to rozhodně není samo sebou…

Snažím se vždy ke své práci přistupovat s pokorou a úctou. Samozřejmě je důležité mít také zdravé sebevědomí a svou pozici si na našem trhu obhájit a udržet. Není to snadné. Ale kromě pár produkcí jsem snad prošel už všechna divadla, to je pravda (úsměv).

V plzeňském DJKT jsi na dlouhou dobu téměř zdomácněl, ten rejstřík rolí i choreografických příležitostí je pěkně dlouhý. Zatancoval sis v mých milovaných Kočkách, pracoval jsi na respektované a oceňované Lidushce (Baarové) s mou »milovanou« Betkou Bartošovou, zahrál sis dokonce i fotbalistu Vladimíra Daridu (role Daryda) v oslavné komedii o plzeňské Viktorce, dělal na West Side Story, Bonnie a Clydeovi, Děj se co děj (Anything goes) a na Mezinárodní konzervatoři Praha i na Chicagu - to už jsou tituly jako hrom! A v DJKT se tvá spolupráce s režisérem Lumírem Olšovským snad brzy obnoví, pokud ten mizera COVID dovolí. Co/kdo tě posunulo nejdál v tom uplynulém desetiletí?

Ano, scéna DJKT se na několik let stala mojí domácí scénou, kde jsem hostoval v muzikálech jako tanečník a později také v pozici choreografa. Dovolím si říct, že se souborem v DJKT mám velice vřelý a přátelský vztah a když za nimi občas přijedu, tak se cítím jako doma a s každou jejich premiérou prožívám jejich stres a držím jim neskutečně palce. Všechny tituly, které jsi jmenoval, byly pro mě jedinečné. Ovšem jedna premiéra se mi zapsala detailně do paměti, a tou je Probuzení jara (Spring Awakening). Pro mě to byl první »velký« počin v DJKT a celý tým byl naprosto skvělý, dokonce jsem během zkoušek několikrát brečel a vše prožíval velice intenzivně. A to se o mně ví, že často emoce jen tak neprojevuji. Pro mě to bylo jedno z nejkrásnějších zkoušení, kdy jsem choreograficky měl možnost si vyhrát s detaily, které ve výsledku tvořily něco ojedinělého.

Nejvíce mě posunul zcela jistě Roman Meluzín, bývalý šéf souboru muzikálu DJKT, který mi dal možnost pracovat na velkém množství krásných premiér. Velkou podporou pro mě byla také Galla Macků, moje profesorka zpěvu na konzervatoři, která mi dávala rady do života. Potom každá nová zkušenost s novým režisérem nebo souborem mě posouvá, nikdy člověk dopředu neodhadne, jak to nakonec dopadne. V roli choreografa je potřeba se rychle přizpůsobit okolí, ale zároveň chtít po všech co nejlepší výsledky. Občas si připadám jako psycholog (smích).

Choreografem videoklipu Ulice projektu Karol a Kvído držitelky Thálie Karoliny Gudasové

V Teplicích jsi už i pedagogem moderního tance, dělal jsi i produkčního, tancoval s partičkou Yemiho A. D. a učil se u »extraligové« Qaši (Leony Kvasnicové), v kultuře se pohybuješ víc než 15 let. To jen tak někdo ještě před třicítkou napsat nemůže… Byl to ten důvod, proč jsi dnes statutárním ředitelem organizace Kulturní sféra zastupující umělce postižené koronavirovou pandemií? Nebo to byla spíš náhoda, jak to tak bývá?

V Teplicích jsem učil jeden rok, poté jsme navázali externí spolupráci. Bylo pro mě náročné skloubit všechny povinnosti s pravidelným dojížděním do Teplic. Díky Kulturní sféře, kterou jsem založil se svými dalšími kolegy z branže, jsem si uvědomil, že všechno, co jsem se naučil právě například od Qaši nebo Yemiho a dalších lidí, tak mohu zúročit. Spousta situací mě už nepřekvapí.

Založení Kulturní sféry byla spíš náhoda, která se ale stala velice rychle. Vloni 9. listopadu se mi ozvaly kolegyně, které mají trvalý pobyt na Slovensku a daňový domicil u nás. Ale i přesto vypadly z programu COVID kultura. V tu chvíli byly absolutně bez pomoci. Spousta kolegů ví, že nemám rád, když něco nedává smysl a že se nebojím zeptat tam, kde je potřeba. Tedy propojil jsem se s ministerstvem kultury a pak se z toho stala denní práce a řešení, a nakonec během prosince vznikla Kulturní sféra…

Každopádně je to záslužná iniciativa. Zastupujete i technické profese spojené se soukromou živou kulturou, produkční, prostě každého, kdo si k branži našel cestu skrz své srdíčko. A do 1. dubna je v procesu dotazník »Sčítání pracovníků v živé kultuře«. Jak se pohnul?

Ano, zastupujeme všechny OSVČ, kteří pracují v kultuře/živém umění. Od umělců po technické složky. Je potřeba si uvědomit, že bez lidí v zákulisí by kultura nemohla existovat. A náš stát na tyto profese na volné noze zapomněl. Ale jak se později prokázalo, tak jde dokonce o absolutní neznalost tohoto sektoru kultury (smutně)…
Sčítání pracovníků jde těžce, myslel jsem, že to bude jednodušší, ale bohužel spousta kolegů se bojí, že data budeme někam předávat dál a že na ně přijde kontrola a oni budou muset něco složitě vysvětlovat. Ten strach náš stát bohužel vytvořil a věřím, že nedopatřením. Dotazník je absolutně anonymní a vygeneruje pouze graf, ze kterého vypadnou konkrétní čísla. Ale údaj je to důležitý, protože v našem státě absolutně chybí

Kdo všechno už vás podporuje?

Podpořili nás například Vanda Hybnerová, Pavel Nečas, Sabina Remundová, Karel Heřmánek ml. s Nikol Heřmánkovou, Mahulena Bočanová nebo Hanka Křížková a další. Každý týden se ozývají noví lidé a kolegové, kteří nám drží palce a často se chtějí sami zapojit a pomoct. Také máme podporu dalších významných organizací, které se věnují kultuře, jako je například Asociace profesionálních divadel, Mezinárodní institut umění, Art4people a další.
S kolegyněmi Radkou Pavlovčinovou, Petrou Horváthovou a Karolínou Skrčenou se nám daří oslovit spoustu dalších lidí každý den. Většinou reagují pozitivně a píšou nám děkovné a podporující zprávy, a to je to, co nás žene dál a zároveň ukazuje, že taková platforma zastupující OSVČ v kultuře zde velice chyběla. Najednou mají kolegové pocit, že se o ně někdo zajímá a že se mají na koho obrátit. Nejsou na to sami a my jim zprostředkováváme informace, ke kterým by se sami nedostali, nebo jsou nesrozumitelné, tak se je snažíme vysvětlit.

Nabízíte na serveru kulturnisfera.cz mj. i dlouhodobá řešení kulturního sektoru. Jaká to jsou?

Hlavním bodem je prosazení statutu výkonného umělce/zaměstnance. Zde jde o pracovně právní systém, který může zajistit pracovní ochranu všem OSVČ, kteří jsou závislí na kultuře. Je to na velice obsáhlou debatu a vysvětlování - co všechno se změní, pokud statut umělce bude uzákoněný, a to především povinně. Momentálně ministerstvo kultury uvažuje o tom, že by to bylo dobrovolné, což já jsem absolutně proti. Nedávalo by to smysl. Ve všech vyspělých zemích EU tento systém funguje řadu let. Prošlo vše evropskou legislativou, a právě o to máme možnost se opírat. Zajistilo by to především skvělý přehled toho, kolik lidí v kultuře pracuje. Zároveň by tím vzniklo pojištění státu.
Na tento statut navazují další dlouhodobé plány. Co je zcela zásadní, tak je dostatečná komunikace mezi jednotlivci a vládními institucemi a řešením potřebných a aktuálních problémů. Což doposud se dělo ve velice malé míře.

Jak se díváš na protivládní demonstraci z neděle 10. ledna a na iniciativu tzv. blanických rytířů, nebo jak si Dan Landa a spol. říkají?

Je to větší skupina lidí, kteří se propojili, jako je například iniciativa Chcípl pes nebo Otevřeme Česko. Zprvu jsem si říkal, že je to fajn a že otevírají palčivá témata. Ale najednou vnímám s kolegy, že se dostali do opozice a sám za sebe si myslím, že to není správná cesta k vyjednávání s vládou. A to i v případě, že u vlády bude úplně jiná vládnoucí strana. Za nás máme připravený určitý mediaplán, díky kterému bychom témata chtěli také otevřít, ale spíš cestou informování, rozhodně ne demonstrování a svolávání lidi na velká prostranství ještě v době, kdy u nás je nejvyšší stupeň nakažených. Bohužel si myslím, že to nebylo dobré počínání. I když se přiznám, že například protestní akce s půllitry a svíčkami na Pražský hrad se mi líbila.
Rychlá řešení ale rozhodně čekat nemůžeme. Momentálně se na půdě ministerstva kultury řeší, za jakých podmínek se divadla nebo kulturní instituce otevřou. Je zde spousta neznámých a čísla nakažených se každý den mění nepředvídatelně. Sám jsem svědkem toho, jak lidé opatření nedodržují, a právě to celkově naší společnosti moc nepomůže. Sám jsem už z toho dlouhého času s COVID-19 otrávený, ale minimum, co můžu udělat, je nasadit si roušku a mít ji v prostředí, kde je víc lidí. Tuhle základní věc může udělat každý a nerozumím tomu, proč to někdo neguje. Za mě to rozhodně nebrání svobodě slova a vlastního názoru. Ale když je mi občas smutno, tak si řeknu, že může být vždycky i hůř!

Roman JANOUCH

FOTO – archiv L. VILTA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 2.5, celkem 11 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.