Reklama
S dcerou Týnkou

Syn známého herce Ivana Vyskočila: jeho životem jsou autobusy!

Herecké řemeslo se často dědí z otce na syna. Jakub Vyskočil to ale měl jinak. Hned po roce 1989 začal podnikat, nakonec zakotvil v oboru, který patří ke společensky nejdůležitějším – v dopravě. Jeho společnost BusLine patří k leaderům v tuzemské příměstské a městské hromadné dopravě. Proč? Nejen o tom je následující rozhovor.

Nevadí vám, že nejste mediálně známou tváří, jako váš otec?

Neměl jsem nikdy ambice nějak se veřejně prezentovat, to, co dělá můj otec, je krásné zaměstnání, ale mně souzeno nebylo. Díky otci, jeho ženám, a nakonec i mé matce, jsem si užil mediální pozornosti v mládí dost a dost, takže jsem celkem brzy vystřízlivěl – od malička jsem viděl, že daní za úspěch je ztráta soukromí. Od mala jsem se známými lidmi žil, nepřišlo mi to nic divného, Marek Eben se ženou mě učili plavat, Petr Svojtka, kamarád mého otce, s námi blbnul na chalupě. Zčásti jsem vyrostl v zákulisí tehdejšího divadla Jiřího Wolkera. Víte, můj obor – tedy hromadná doprava lidí – není o žádném šoumenství, ale o každodenní tvrdé práci, rychlém rozhodování v krizových situacích a v neposlední řadě o zodpovědném počítání, na které mám tým odborníků. Pokud máte na krku pět stovek autobusů, připadáte si spíš jako dispečer na letišti než jako nějaká rocková hvězda (smích). Jde o dlouhý řetězec na sebe navazujících činností, který ve výsledku generuje velmi malou marži. Doprava je, skoro bych řekl, věda.

Byl to váš dětský sen, mít dopravní firmu?

Jako kluk jsem samozřejmě chvíli chtěl být řidičem autobusu či tramvaje – asi jako každý, vždy jsem obdivoval z prvního sedadla tehdejšího kloubáku Ikarus, jak si s ním řidič pohrává a jak bravurně ho dokáže dostat do zálivu zastávky. Další týden byl na vrcholu mé dětské popularity zase třeba popelář nebo kosmonaut. Kdo by to ze své zkušenosti neznal! Ale když jsem se v devadesátých letech pouštěl do podnikání, věnoval jsem se spíš realitám a obchodu s akciemi. Prošel jsem zkušeností u mnoha dnes vlivných podnikatelů a sledoval jsem, jak se z mála dělá více. K budování velké dopravní firmy, nebo vlastně jakékoli firmy, musíte dozrát. Navíc kdybyste mi ještě před patnácti lety řekli, že budu mít velkou dopravní firmu, asi bych se hádal, že to určitě tak nebude. Ale cesty obchodu jsou netušené. Musíte dojít k rozhodnutí, že »rychlý obchod« se zítra nemusí povést, dobře prodat nemusí být komu. A z takovéto životní křižovatky se pak dá vydat někam, kde záleží na dlouhodobých vztazích, na respektování všech spolupracovníků, jak já říkám »od uklízečky po ředitele«, prostě na trpělivé každodenní práci. Pěkně odspoda až na vrchol (i když na něm rozhodně ještě nejsme!). A když už na něčem tak dlouho pracujete, chcete, aby to prospívalo, ať je to dopravní společnost nebo restauraci.

Kde všude můžeme vašimi autobusy jezdit?

Začínali jsme na severu Čech, sídlo máme dodnes v Semilech a první tisíce kilometrů jsme najezdili v Libereckém kraji. Dnes nás můžete potkat i ve východních Čechách, na Moravě či na Plzeňsku. Jsme vlastně už v celé České republice.

S populárním otcem

Nezbytná otázka - co ve vaší práci změnil COVID-19?

Vloni v březnu se nám všem velmi rychle přeházely priority. I my v BusLine jsme si museli poradit se změněnou situací. Sehnat potřebné ochranné pomůcky pro naše zaměstnance, především pro řidiče, kteří se denně setkávají s obrovským počtem lidí, se jevilo jako nemožné a stejně jsme to dokázali. Byl to BusLine, který nezištně poskytl ochranné prostředky i konkurenci. Byli jsme nuceni bleskově zajistit dezinfekční prostředky a dopravit je do všech dílen a provozoven. Výzvou bylo obstarání velkého počtu respirátorů, které najednou chtěl a potřeboval úplně každý. Stát nám prakticky v ničem nepomohl, museli jsme jednat podle starého hesla »voják se stará = voják má« a zajistit si vše potřebné po vlastní linii. Na druhou stranu, neměl nikdo nic, ani stát. Povedlo se, své zaměstnance jsme ochránili. Nepříjemným vedlejším efektem pandemie byl ale prudký pokles zájmu o cestování, úpravy jízdních řádů do různých prázdninových režimů, prázdné komerční spoje a tak podobně. Na druhou stranu ale v našem oboru víme, že alespoň nějakou práci budeme mít vždy, dopravu lidí prostě nelze převést do onlinu, spousta lidí se stále potřebuje dostat do práce, do obchodu či k lékaři. Doprava je a bude páteří ekonomiky.

Jak se vlastně ve vaší branži »shánějí zakázky«?

Hromadnou dopravu mají na starosti municipality – kraje a města. Zpravidla si k tomu vytvoří specializované společnosti, které v daném regionu dopravu koordinují a prostřednictvím výběrových řízení obstarávají dodavatele - v poslední době nejčastěji na deset let. Zároveň je možné dosáhnout nejlepší ceny pro zadavatele. To má hodně různých ALE, rámcově to však takto funguje. Rozbor výhod a nevýhod takového řešení je spíše na knihu než článek. Nakonec je to ale jako vždy o tom, že objednatel to chce, v co nejlepší kvalitě za co nejméně peněz.

Naše čtenáře by asi zajímalo, jak vlastně vypadá váš typický den – můžete nám to nějak nastínit?

Můžu, ale trošku riskuji, že »usnou nudou«. Vstávám zpravidla velmi brzy a jedu do své pražské kanceláře. Pravidelně také jezdím do semilského sídla společnosti, protože celé odborné vedení sídlí tam. Do večera se potom věnuji poradám a konzultacím s kolegy a řídím celou skupinu našich společností. Doprava je živý organismus, každý den vás něčím překvapí, takže se program musí dost často měnit. Nedávno jsem zjistil, že v průměru pět a půl hodiny denně čtu. Potřebuji si udržet přehled, jak o všem, co se u nás ve firmách děje, takže čtu všechny smlouvy a třeba i interní směrnice, ale musím samozřejmě sledovat i vnější svět, čtu monitoring o dění v oblasti hromadné dopravy a sleduji i legislativní proces, abych věděl, co se v mém oboru chystá a nač bude potřeba reagovat. Musím také sledovat technický pokrok v naší branži. Autobus sice zvenku vypadá podobně jako před třiceti lety, ale vlastně jde o úplně jiný stroj. Zákazníci v něm požadují klimatizaci, wi-fi připojení, moderní odbavovací a informační systémy a řadu dalších vylepšení. Vše je třeba skloubit tak, aby zadavatel dostal výhodnou cenu a zakázka se za ni dala plnit. Je třeba odhadovat rizika a nebát se. Samozřejmě covidová doba nám ukázala, jak sebelepší plánování není vždy lék na všechno.

A máte tedy vůbec čas na nějaké koníčky?

Mám kliku, že mým největším koníčkem je moje práce, což sice zní jako klišé, ale mám obrovské životní štěstí, že je to pravda. Když už se dostanu k nějaké relaxaci, je to buď s rodinou v lese či za volantem či řídítky nějakého zajímavého stroje. Miluji vlastně vše, co má motor. Nevyhledávám vlastně žádné snobské zábavy, prostě mě to nebaví. Když se na takové akci octnu a občas je to nutné, vlastně ani nevím, co si mám s lidmi povídat. Miluji svou ženu a moc rád jsem s ní a mojí dcerou.

Přes své firmy i jako osoba dlouhodobě podporuji Nadační fond REGI Base, jejichž heslo je Pomáháme těm, kteří za nás sloužili. Pomáhá policistům, hasičům a záchranářům, kterým osud nepřál a přihodil se jim např. nějaký úraz, životní tragédie, či jiná patálie, většinou toho charakteru, že jim stát není schopen snadno pomoci. Velmi si vážím lidí, kteří tuto práci dělají, kupříkladu pan Hynek Čech je neúnavný bojovník za takové případy. Mám za to, že se těmto lidem věnuje podstatně menší pozornost, než by si zasloužili za vše, co pro nás ostatní vykonali, a podpora REGI Base je to nejmenší, co pro tyto hrdiny můžeme udělat.

Kdo je vlastně Jakub Vyskočil?

Člověk, který je skoro vždy v práci, zapřisáhlý abstinent, má rád svou rodinu, motorismus a přírodu. Syn herce Ivana Vyskočila (ten mj. vlastní řidičský průkaz a profesní oprávnění na autobus, smí ho řídit i s cestujícími), bratranec Michala Davida. Vede spořádaný rodinný život, celá rodina i s dcerkou Týnkou bydlí v hájovně za Prahou.

Marcela ŠPIČKOVÁ

FOTO – archiv Jakuba VYSKOČILA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.4, celkem 26 hlasů.

Marcela ŠPIČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.