Ve včerejších Haló novinách na straně čtyři je fotografie, jak nějaká starší paní, asi ve věku mé maminky, bez střechy nad hlavou a bez domova, ulehá do jakési polyetylenové věci, které se říká iglú. Můžu vám říct, že když to vidím, mám z toho dva pocity: jeden spíše lítostivý a u druhého mě jímá vztek z bezmoci a z toho, kam jsme se to dostali.
Je 21. století, lidé se chlubí auty, která vypadají jako kosmické raketoplány, nabíjíme baterie telefonu už bezdrátově, překonáváme mnohonásobně rychlost světla. Ale vlastní spoluobčany necháme přežívat nebo i umírat o hladu a mrazu na ulici. To jsme teda pěkná společnost. Jsme příliš málo ochotni se rvát solidárně za své spoluobčany? Kolik máme možnosti to změnit? Kolik lidí musí bezduše, nicotně a hladově v mrazech bloudit městem, nebo alespoň se ohřát v tramvaji? Jak rychle ubíhá čas takovému člověku? Kolik lásky pociťuje od své rodiny, přátel a společnosti?
Bojím se jedné věci, aby se to neprohloubilo do takové míry jako v západních zemích, kdy jdete po ulici a před vámi na kanále, ze kterého vychází teplá pára, leží člověk, který není ani přikrytý, a na každém rohu či u pekárny je nějaký člověk, který vás prosí ne o peníze, ale malý kousek jídla. Opravdu normální člověk nemůže projít okolo takovéto situace bez toho, aby se nad tím minimálně nezamyslel.
A když poslouchám, jak magistrát prý řeší bytovou otázku tím, že navýší nájem, místo aby jej snížil, když je tato nelehká doba, tak alespoň víme, co jsou zač. Kávovary za statisíce, vynakládat na různé nenávistné antikomunistické akce další prostředky, ale teprve až udeří mrazy a zemře první člověk, začne tím, že pro ně postaví stan a zadotuje přes neziskovky pár iglú, co mají sloužit jako bydlení a domov. To je tak urážlivé a zároveň zločinné, že nás to nemůže nechat chladnými.
Ten vztek z bezmoci mě na druhou stranu namotivuje, abych si uvědomil, že z těchto otázek musíme udělat zásadní priority a teď hned, dokud není venku teplo, protože s tím roztává často i naše solidarita. Musíme si znovu a znovu definovat, co pro nás i ostatní vůbec znamená slovo Domov. Pro mne je to teplý kout, oáza klidu a pohody, kde se mohu každý večer uložit v klidu ke spánku a snít, či jen tak si odpočinout. Domov je pro mne místo, kde mohu pohostit své blízké, svou rodinu. Místo, které si vyzdobím podle toho, co mám rád, a nikdo mi to nemá právo vzít. Ani kapitalismus!
A jaká je vaše definice?
Roman BLAŠKO
Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)
Hodnocení: 2.2, celkem 123 hlasů.
Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.
Diskuse k článku
Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.
teď totéž hrozí tomu pachateli svobody slova, který si dovolil
zhodnotit situaci v Afghánistánu. Za socialismu samozřejmě zločinci
tvrdili, že jsou nevinní, proto je taky Havel propustil a víme, jak to
dopadlo. Skutečně šlo o samé nespravedlivě vězněné...
lidí bez domova. U Paměti národa a ČT se to nedozvíme, tu zajímají
jen padesátá léta a odsun po válce. V ČT promítají každý skoro
každý den pořady o Hitlerově Německu. O bezdomovce se u nás stará
Armáda spásy. Můžete jí přispět stokorunou na Nocleženku pro
bezdomovce. Jsou to také lidi. Já to znám. A že pijí? Zkuste přežít
vykořenění např. po prohře o byt a práci na ulici a vrátit se do
života.
sedláků" Ani tihle "nepřátelé režimu" nekončili na
ulici, ale dostali v pohraničí dům po Němcích. Co by za to dnešní
oběti exekucí co přespávají pod mostem daly... Zkuste si vzít duchnu
a přespat zítra venku...
vrátili. Josef II nařídil stavět obecní pastoušky a později se za
Rakouska zavedly tzv. Domovské listy. Otcův mám ještě schovaný. Byl
to důležitější papír než dnes občanka. Zaručoval střechu nad
hlavou. Platily ještě nějakou dobu po 2. svět. Když policajt objevil
člověka přespávajícího venku, byl ubytován v dané obci a na jeho
Domovskou obec bylo zasláno oznámení, ať si dotyčného vyzvednou
nejpozději do tří dnů. Po té době budou všechny náklady účtovány
domovské obci. Takhle to bylo popsáno v předválečných filmech.
(Lízin let do nebe) Kdyby to nebyla pravda, noviny by to daly tvůrcům
sežrat. Nic takového se nedělo. Nakonec i bratr mého dědy byl před
válce poslán sedlákem u kterého sloužil na domovskou obec a bydlel pak
v obecní pastoušce. Proto se mne také moje matka (pamatovala 1. rep.)
začátkem 90. let ptala: "Prosím tě, co je to ten bezdomovec".
Po válce už pastoušky nebyly, ale podobně fungovaly podnikové
ubytovny. Začátkem 70 let jsem v jedné z nich bydlel o prázdninách na
studentské brigádě. Zažil jsem, jak za správcem přišel (prý
invalidní důchodce) s nějakým lejstrem (zřejmě ze sociálky) Správce
okouknul a přidělil mu postel a lůžkoviny. Podle mého odhadu tam cca
10-20% bydlících vůbec u firmy nepracovalo! Po převratu se ubytovny
zprivatizovaly, nájem vyletěl DOSLOVA 100x a všichni tihle šli
většinou na ulici. Tam jich v zimě umrzlo a na nemoci bez lékařské
péče zemřelo za 30 leto o řád víc, než bylo v 50 letech poopraveno
při politických procesech. Spíš se smutkem než s naštváním čtu
příspěvky bezcitných sociopatů v téhle diskusi. Je to následek
výchovy v posledních 30 letech. Pamatuji, jak V. Havel v 90. roce řekl
cca tohle: "Komunisté vás budou strašit tím, že lidé budou
končit bez střechy nad hlavou na ulici, kde budou umírat zimou. Jsou to
všechno lži, jak se brzy přesvědčíte". Přesvědčili jsme se.
Proč to je? Damoklův meč pro pracující za minimální mzdu. Takhle
můžeš dopadnout!!
za vymyšlené zločiny...tomu bych domov úplně neříkal, Frondo.
byvale cssr. Tipuji, ze mate dost let, ze jste zil v socialismu v jiz ne v
detskem veku, presto to vase mysleni o krasnem a pohodovem zivote v
socialismu je podivne. Takove lidi s vasim nazorem je opravdu tezke
pochopit.
žvástů, že "si za bídu může každý sám". Šlo to v
naší ČSSR, půjde to všude.
a teď tady budou žvanit něco o tom, co je to Domov s velkým D? Obvyklá
bolševická drzost v plné "kráse"...
Můžete o něj přijít pouze, pokud jej prošustrujete vlastní
hloupostí. Na to. vzít někomu domov, na to byli specialisté komunisti.
V době tzv. socialismu. Ale to Vy asi nepamatujete...
dokázali odstranit bídu atd. I v těžkých podmínkách studené války
a imperialistické blokády.
každý především zodpovědný sám za sebe. Ale v podmínkách
vykořisťovatelského systému to moc nefunguje.
komunisté jste si mysleli, že víte, co je pro ostatní dobré a
správné. A pokud to ti ostatní nepřijali, vynucovali jste si to silou.
autor není člen KSČM. A pro vás všechny tři diskutující: za situaci
výše popsanou nesete i svůj díl odpovědnosti, když jste volili do
čela země kapitalisty.
slova. Jako jejich pokračování mi naskočily další otázky. Jakou
solidaritu jsi Ty sám, starostlivý soudruhu, projevil chudákům
poskytnutím přenocování ve svém bytě či příspěvkem Charitě či
Armádě spásy? Zveřejni! Proč Tvůj vůdce ke své činnosti používá
luxusní automobil, když by jej mohl pronajmout a výtěžek dát Tebou
definovaným chudákům, často parazitům? Kolikže je k dnešnímu dni
volných pracovních míst i pro lenochy, kterých se zastáváš?
Dvěstěpadesát tisíc? Organizace poskytující v tomto ohledu první
pomoc mají volné postele. Nechtějí se však otravovat s ožraly. Asi to
chce nového Uljanova a za vypůjčené peníze je opilé vyzbrojit a podle
výstřelu z novodobé Aurory jim dát pokyn k nastolení nových
pořádků s novými šibenicemi.
mnohokrát. Ale třeba má alespoň dobré srdce a tu bezdomovkyni z
obrázku vyhledá, pozve ji do svého Domova, pohostí a pokusí se ji
vrátit do normálního života. Kapitalismu navzdory.
znamená vćera.