Reklama

Muž roku 2020 David Kremeň: Žijeme v těžké době…

Za normálních okolností bych byl součástí poroty, v níž mám každoročně tu čest spolurozhodovat o nejkrásnějším a nejšarmantnějším muži České republiky. Náš deník je dlouhodobě jedním z mediálních partnerů soutěže Muž roku, kterou pořádá ve východočeském Náchodě mistr všech organizátorů David Novotný. Jenže loni to měl o poznání složitější a ani já jsem do poroty vinou pandemie nového typu koronaviru bohužel nezasedl. O to více mne zajímaly dojmy letošního vítěze – Davida Kremeně…

Soutěž se tentokrát konala za zvláštních opatření a sledovat ji tudíž mohlo méně lidí. Jak byste se všem, co vás neznají, představil? Co vše byste uvedl při »představovačce«, která bývá součástí všech podobných soutěží?

Jmenuji se David Kremeň, je mi 29 let a pocházím z malého městečka Miroslav v Jihomoravském kraji ve znojemském okresu. Pracuji jako policista na Obvodním oddělení v Moravském Krumlově. Mezi mé koníčky patří především má práce, fitness, in-line brusle a vše, u čeho je aspoň trocha pohybu. Hrozně rád si čistím hlavu procházkou v přírodě, nebo s rodinou.

Jak vás vlastně napadlo se do Muže roku přihlásit?

Už dříve jsem se přihlásil do soutěže Muž roku, bylo to v roce 2012 a také jsem dostal zpětný e-mail od pořadatele soutěže Davida Novotného k účasti na casting. Akorát jsem se v té době bál vystoupit ze svého komfortu, a proto jsem se rozhodl pro jistotu v armádě. Ale celé ty roky mě to neustále tížilo. Až v roce 2020 mě kolegové z oddělení přesvědčili, abych se odhodlal a zkusil to. Jsem jim velmi vděčný, že jsem se odhodlal.

Jak ovlivnila celou soutěž, včetně soustředění, pandemie COVID-19?

Pandemie ovlivnila soutěž hlavně délkou celého ročníku. V době soustředění naštěstí nebyla taková opatření, tudíž nás v době soustředění nic neomezovalo. Každoročně se finále uskutečňuje v létě, zatímco to letošní bylo odloženo na konec října, a nakonec i datum v říjnu muselo být změněno. To, že se finále vůbec uskutečnilo v loňském roce, je obrovská zásluha Davida Novotného.

Co si vůbec vy (jako občan, nikoli jako Muž roku) myslíte o tom, co se kolem nás v současnosti děje?

Za sebe mohu říci, že je to doopravdy velmi těžká doba. Vše je zavřené, nikam nesmíte, doufám, že už brzy se začne vše opět otevírat. Já už bych i rád zašel posedět s přáteli, podívat se do divadla, ale hlavně bych už chtěl aspoň zajít do obchodu s oblečením.

Vraťme se však k samotné soutěži. Jaká jste byli s ostatními finalisty parta?

Za mě samotného mohu říci, že jsme se sešli suprová banda. Je mi jasné, že toto říkají většinou všichni, ale já si mezi ostatními kluky vážně našel pár nových přátel. Jedním z nich je Lukáš Kofroň, nebo i Pepa Dittrich.

Jak se vlastně dalo připravit, co se týče vyrýsované postavy, když posilovny byly koncem roku 2020 zavřené?

V létě byly posilovny a fitness centra naštěstí otevřené, tak v té době se dalo připravovat. Horší to bylo koncem roku. To už člověk musel improvizovat a vymýšlet vše, čím by se mohl udržet ve formě. Já se snažil využívat nejvíce závěsný systém TRX, na kterém se dá procvičit celé tělo. Do toho jsem si musel nakoupit mnoho odporových gum a Kettlebel. A jako cardio jsem měl běh nebo skoky přes švihadlo.

Prozraďte, která disciplína pro vás byla nejtvrdším oříškem?

Pro mě byl největší oříšek má nervozita (smích). A promenáda v plavkách. Po celou dobu soutěže jsem věděl, že oproti některým klukům nejsem tolik vyrýsovaný, a proto jsem se snažil na sobě více makat, ale samozřejmě ne jen po fyzické stránce.

A jak se těšíte na světové finále?

Na světové finále se obrovsky těším, takovou příležitost nedostane každý a já ji dostal. Proto na sobě i teď v době, kdy je vše zavřené, tvrdě pracuji po fyzické stránce, ale také se snažím rozvíjet v cizím jazyce. A doufám, že se mi povede Českou republiku velmi dobře reprezentovat - jako se to povedlo Janu Solfronkovi (pozn. red.- v roce 2019 se probojoval do finálové desítky mezinárodní soutěže Mister Supranational).

Využijete nějak svého titulu při charitativní práci?

Pokud to bude možné, tak bych velmi rád svého titulu využil při charitativní práci. I má práce má v sobě napsáno »POMÁHAT A CHRÁNIT«, a já se těchto dvou slov držím už mnoho let. Budu velmi rád, když budu moc pomáhat všem, kteří tu pomoc potřebují.

Setkal jste se při policejní práci i s nějakou úsměvnou či kuriózní historkou, kterou byste nám dal k lepšímu?

Nedávno na denní službě jsme jeli s kolegou k dopravní nehodě. Mě kolega vysadil na křižovatce a měl jsem řídit dopravu, aby se netvořily kolony, a ukazovat objízdnou cestu. Při průjezdu křižovatkou u mě zastavilo vozidlo, ve kterém seděly tři dámy. Paní řidička se mě dotázala, co se stalo a jakým směrem má tedy objet nehodu. Když jsem ji vysvětlil kudy, tak se usmála a odvětila: »Pane policajt, máte krásné oči, nemůžete tu nehodu objet s námi?«. Raději jsem se jen pousmál, poděkoval a nijak nereagoval.

Čím jste chtěl být jako malý kluk? Už tehdy jste si hrál na policisty?

Jako malý kluk jsem si hrával na policisty a padouchy. Většinou jsem však byl místo policisty já ten padouch. Ale jsem rád, že jsem v dospělosti přešel na tu správnou stranu (smích).

Co byste označil za své největší přednosti či pozitivní stránky, co naopak za zlozvyky, negativní stránky osobnosti či drobné slabosti?

Mezi mé pozitivní stránky patří především disciplína, houževnatost a empatie. Díky těmto pozitivním vlastnostem jsem se i rozhodl stát se policistou, jelikož u mé práce je důležité mít právě disciplínu. A jako své negativní stránky beru nejvíc tvrdohlavost a neústupnost.

Na jaké filmy se nejraději díváte, jakou hudbu posloucháte a co nejčastěji čtete?

Rád sleduji filmy Rychle a zběsile, komedie stylu Prci, prci, prcičky nebo také rád koukám na válečné filmy. Mezi ně patří například Černý jestřáb sestřelen nebo Americký sniper. Ale úplně nejvíc zbožňuji Marvelovky - Kapitán Amerika, Thor a Iron Man. Styl hudby přímo daný nemám, nejvíc rád poslouchám takovou muziku, která mě pozitivně naladí jako Nickelback, Hans Zimmer a jiné. A jako poslední knihu jsem dočetl knihu Ukliďte si v hlavě. Je o rozvoji mysli a vnitřním klidu.

Co vás v poslední době nejvíce pobavilo?

Nejvíce jsem se pobavil, když jsem jel malé neteři pro kolo k narozeninám. Pán, co otevřel dveře, zůstal stát mezi nimi, a začal mi z ničeho nic třást rukou. Já vůbec netušil, co se děje. Poté jsme si s ním popovídali a já odvezl kolo.

Jak se těšíte na jaro? Většina lidí se bezmála modlí, aby tu už bylo. Je také zima vaším neoblíbeným ročním obdobím?

Samozřejmě, že se těším na jaro, jelikož nemám rád tu vlezlou zimu, která je asi pro každého z nás otravná. Ale zima na horách mi vůbec nevadí, ba naopak, hory a sníh miluji. Hrozně moc rád jezdím na lyžích, i když zrovna letos se mi na ně ještě nepodařilo postavit, a nejspíš už ani nepodaří. Ale díky tomu vím, že si o to víc užiji letošní léto, které zbožňuji úplně nejvíc.

Dovolte na závěr tradiční otázku, kterou rádi v naší příloze pokládáme: kdybyste chytil zlatou rybku a mohl mít tři přání, co byste uvedl?

Asi jako první bych si přál, aby pandemie a vše, co se okolo ní točí, nadobro zmizelo. Jako druhé bych si přál, aby všichni z mé rodiny byli zdraví. A mé třetí a poslední přání by bylo, abych se ještě aspoň jednou setkal s některými členy rodiny, kteří mi chybí.

Petr KOJZAR

FOTO – archiv Davida KREMENĚ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 2.5, celkem 4 hlasy.

Petr KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.