Reklama
Kerstin Kaiserová k rozsudku Navalného, ke vztahu EU-Moskva a k levici v Rusku

»Jde o dobu po Putinovi«

Začátkem února vyšlo v německých levicových novinách Neues Deutschland interview s vedoucí moskevské kanceláře Nadace Rosy Luxemburgové k aktuální politické situaci v Rusku v souvislosti s Alexejem Navalným. Rozhovor vedl Uwe Sattler a od zpovídané Kerstin Kaiserové máme souhlas k jeho opublikování. Znalkyně ruské politiky, levice i ruské kultury a společnosti, absolventka slavistiky v tehdejším Leningradě, přináší řadu nových pohledů na velmi frekventované téma.

Rozsudek proti Navalnému vyvolal ostré protesty v EU. Vztahy mezi oběma stranami byly již tak jako tak napjaté. Je možné vztah vůbec ještě upevnit?

Doba ledová ve vztazích mezi Ruskem a EU vznikla již dlouho před nejnovějším rozsudkem proti Alexeji Navalnému. Dlouholetá sankční politika nebo pokusy zaměnit příčiny a následky 2. světové války jsou toho příkladem. Záludně nepřátelský tón dominuje oficiálním výrokům na adresu Ruska a jeho ozvěny se navzájem překrývají. K dispozici zůstalo několik komunikačních kanálů, jako je bilaterální »Petrohradský dialog« mezi Německem a Ruskem, jehož německá strana poskytuje rady ke krizi těchto dnů. Zásadně ale chybí v EU připravenost pochopit zájmy a problémy Ruska a jeho obyvatelstva. Za krizi ve vztazích je činěn odpovědným Vladimir Putin, který naopak sám »obviňuje« Západ. Nebezpečná spirála…

Reakce Západu na rozsudek byla předvídatelná. Smířil se Putin vědomě s eskalací?

Ruská politika je přece stejně vypočitatelná pro Západ jako politika EU a NATO pro Putina. Současným místním mocným jde o Rusko, dle jejich tvrzení o klid a politickou kontrolu v této ohromné zemi. Křehká rovnováha mezi skupinami oligarchů v hospodářství a státem, mezi různými centry moci – armádou, tajnými službami a vládou, stejně jako v regionech působící guvernéři a osoby, které budou vytvářet obraz Ruska v budoucnosti, má být zachována.

Už dlouho se jedná o čase po Vladimiru Putinovi. Ten chce zachovat zemi pohromadě mocensko-strategicky ve svém zájmu. Nevyslovené poselství pro obyvatelstvo znělo doposud: Garantuji minimální míru sociální stability a jistoty všedního dne pro zemi výměnou za to, že mě při tom nebudete příliš rušit a zůstanete u vašich regionálních, místních a skupinových zájmů. Protestní nálady a Alexej Navalnyj se do toho samozřejmě nehodí.

Lze Navalného proto počítat jako »intimního nepřítele« Putina? Není tento opozičník přeceňován?

Jako politická figura jistě. Navalnyj je aktivista a blogger, sotva někdo v Rusku v něm vidí prezidenta. Role Putinova protihráče z něj udělala populistu. Jeho politická agenda potírání korupce je nejasná. Jako osvědčenému neoliberálovi a nacionalistovi mu nejde o změnu hospodářského systému nebo vytváření skutečné sociální politiky. Při »chytrém hlasování« pro Putinův pád využil politické síly až zcela doprava. A ano, všechna řízení proti němu a rozsudky od roku 2012 jsou motivovány denní politikou, včetně toho posledního.

Bohužel jsou to také oficiální reakce z EU a z Německa. EU využívá Alexeje Navalného pro své účely. Hlavně se jedná o hospodářské, geopolitické a mocenské zájmy. Navalnyj potřebuje EU a její reakce k tomu, aby byl brán vážně. V Rusku zesilují známky toho, že Navalnyj dostával podporu také zevnitř, z různých místních mocenských center, a i nadále ji dostává. Jinak by se sotva dalo zdůvodnit, že až do atentátu po měsíce mohl ignorovat podmínky podmínečného propuštění a mohl dělat volební kampaň – sice pod dohledem, ale nikým nerušen.

V září proběhnou v Rusku volby do Dumy. Vynořuje se otázka, zda se části opozice a také Putinových protivníků z mocenského aparátu stojícího za Navalným sjednotí a zda mohou ovlivnit volební výsledek. To dělá z Navalného »rušivý element« pro současnou administrativu. A na Západě se rádo přehlíží, že tato administrativa dokázala »odříznout« také komunistické guvernéry, zruinovat populární levicové konkurenty, nebo je dokonce dostat do vězení…

Lze očekávat, že nyní budou zostřeny sankce vůči Moskvě? Jak tvrdě to zasáhne Rusko?

Sankce měly a mají důsledky. Samozřejmě se muselo provést hospodářské přizpůsobení se vzniklé situaci. Sankční politika si vynutila enormní investice do zemědělství a zpracovatelského průmyslu. V tomto přechodu byly a jsou hospodářské potíže. Momentálně je lze dávat také do souvislosti s koronavirovou krizí. Nakonec ale politických cílů sankční politiky dosaženo nebylo.

Jak se k tomu staví ruská levice v konfliktu – pokud tedy vůbec nějaká existuje?

Síly, které se považují za levou opozici, se nacházejí pragmaticky ve fázi hledání. Aktuální protesty podporují vlastními požadavky. V KPRF probíhá generační obměna a s tím související změna vedení. Strana Spravedlivé Rusko hledá směrem k volbám do Dumy právě svazek s menšími stranami. Aktivisté Levé fronty okolo Sergeje Udalcova pracují vytrvale v regionech, včetně menších skupin, proudů, svazů, často s regionálními poslanci opozice. Tak jak jsou leví roztříštěni, sjednocují se ale v názoru, že Navalného cíl »Putin musí zmizet« nepřinese řešení problémů, ale vede naopak do slepé uličky.

Faktem je, že Navalnyj potřebuje pro svůj úspěch také levici a její protestní potenciál. Levice se ale nechce dát zadarmo. Nejde jí o výměnu mocenských kartelů, ale o více demokracie, práva, sociální spravedlnosti. Toto nachází základnu v obyvatelstvu. Podle anket sdílí téměř třetina obyvatel spíše sociálně demokratické názory a hodnoty. A stále ještě 11 % obyvatelstva se považuje za blízké komunistům.

Jiří MÁLEK, Jan BADA, SPED

FOTO – FB K. KAISEROVÉ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.3, celkem 80 hlasů.

Jiří MÁLEK, Jan BADA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


halonoviny
2021-02-16 15:22
Vynikající komentář, pane Kořínku! Díky. R. Janouch
joska.korinek
2021-02-16 12:21
Dejte už pokoj s Navalným. Figurky, které se nechají najmout na práci
rozvraceče vládní moci, to nemají nikdy moc dopředu jasné. Jakmile
přijmou první „mzdu“, mnoho svobodného rozhodování jim už
nezbývá. Ten Navalný holt, ač se mu jistě moc nechtělo, „musel
onemocnět“ otravou a nechat se zachránit v Německu. Vrátit se do
Ruska, tam se nechat zavřít, dál plést hlavy zejména mládeži, to
také musel. – Václav Havel to svého času měl jednodušší. Sice
ledasco rovněž „musel“, ale vzhledem k tomu, že vládnoucí parta
(KSČ v NF) měla ve svých řadách přemnoho ochotných zradit, bylo
nebezpečí nepatrné. Proti tomu Rusku dnes, kdy tam vládnou kapitalisté
stejně nenasytní jako třeba ti v USA, ovšem jiného „rodu“ to bylo
jako nebe a dudy.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.