Reklama
Anna Seghersová v mladším věku. FOTO – mubi.com

Skoro zapomenutá pokroková spisovatelka

Kdo zná jméno Anna Seghersová? Ruku na srdce – myslím, že toto jméno málokomu co řekne. Možná jen jednotlivcům. Kdo byla tato žena? Kdo ví, že byla spisovatelkou? A čtou se ještě dnes její knihy, které byly tak »závadné«, že končily v hitlerovském Německu v plamenech společně s díly Marxe a Engelse, bratrů Mannů, Feuchtwangera, Suttnerové, Brechta, Remarqua, Einsteina, Kästnera a dalších levicových, antifašisticky a protiválečně orientovaných spisovatelů? V listopadu jsme mohli vzpomenout 120. výročí od jejího narození.

Anna Seghersová, rodným jménem Netty Reillingová, se narodila 19. listopadu 1900 v Mohuči v rodině židovského obchodníka a znalce umění. Vystudovala historii, dějiny umění a sinologii v Kolíně nad Rýnem a Heidelbergu na univerzitě. V roce 1924 získala doktorát za dizertační práci o malíři Rembrandtovi. Do literárních dějin se zapsala jako německá socialistická spisovatelka, esejistka a romanopiskyně.

V roce 1925 se provdala za maďarského sociologa Lászla Radványiho, se kterým měla dvě děti – syna Petera a dceru Ruth. V roce 1928 se rodina přestěhovala do Berlína.

V roce 1927 uveřejnila svou první povídku Grubetsch pod pseudonymem Seghers – tento pseudonym byl odvozen od jména jejího oblíbeného nizozemského malíře Hercula Segherse. V roce 1928 Seghersová vstoupila do Komunistické strany Německa a o rok později do Svazu proletářsko-revolučních spisovatelů Německa.

V roce 1933, po nástupu nacistů k moci, se její život obrátil naruby. Jako odpůrkyně nacismu byla zadržena, ale podařilo se jí přes Švýcarsko prchnout do Paříže. V nacistickém Německu byly její knihy zakázány a páleny.

Český překlad knihy Sedmý kříž, Československý spisovatel, 1953.

V Paříži spolupracovala při vydávání časopisu Neue Deutsche Blätter, po dobytí Francie Němci byl její muž zatčen a internován v táboře v jižní Francii. Seghersová se přestěhovala do Marseille, kde bojovala za jeho propuštění a hledala cestu k další emigraci.

V březnu roku 1941 se jí s celou rodinou podařilo přes Martinik a New York emigrovat do Mexika. Usadili se v Mexico City. Zde v roce 1942 napsala svůj nejslavnější román Sedmý kříž, který byl již v roce 1944 v USA zfilmován režisérem Fredem Zinnemannem (mj. natočil slavný western V pravé poledne) v hlavní roli se Spencerem Tracym.

Předsedkyní svazu spisovatelů

Po ukončení válečné vřavy se v roce 1947 vrátila do Německa. Usadila se v západní části Berlína, stala se členkou Jednotné socialistické strany Německa (SED). O tři roky později se přestěhovala do Východního Berlína. Jako mírotvorkyně se účastnila prvního světového kongresu obránců míru pořádaného v roce 1949 a spoluzaložila Německou akademii umění. Od roku 1952 stála v čele Svazu spisovatelů NDR, předsedkyní zůstala až do roku 1978, poté byla jeho čestnou předsedkyní.

Anna Seghersová zemřela ve Východním Berlíně 1. června 1983 ve věku 83 let. Za svůj život získala řadu ocenění (mj. v roce 1928 literární Kleistovu cenu), je čestnou občankou Berlína.

Literární dílo Anny Seghersové

V knize Vzpoura rybářů ve Svaté Barbaře je shrnuta její povídková tvorba z let 1926-1945 (včetně její prvotiny Grubetsch). Mnoho děl Seghersové se váže k tématu války obecně a speciálně pak ke druhé světové válce a nacismu.

Nejvýznamnější je antifašistický román Sedmý kříž (Das siebte Kreuz). Děj se odehrává v roce 1937 v Porýní. Z koncentračního tábora uprchne sedm vězňů, z nichž šest je dopadeno. Velitel tábora nechává upravit sedm stromů do tvaru křížů a pochytané vězně na ně věší. Poslední zůstává volný – hlavnímu hrdinovi Georgu Heislerovi se totiž podaří překročit nizozemské hranice. Sedmý kříž se pro ostatní vězně stává symbolem možnosti útěku a svobody. Román sklidil velký ohlas a ještě během války byl zfilmován. Cenné bylo, že američtí diváci již v době války mohli získat představu, jak fungují německé nacistické koncentráky a hitlerovský režim. Líčení prostředí koncentračního tábora se nám může zdát z dnešního pohledu nedostatečné, ale uvědomme si, že autorka mohla čerpat jen z poznatků o prvních koncentračních táborech, které nacisté budovali pro německé odpůrce nacismu ihned po svém uchopení moci v roce 1933.

Ve druhé světové válce se odehrává i román Tranzit (1943) zachycující osudy německých emigrantů ve Francii (autorka jej psala v době, kdy byl její manžel v internaci) či romány Odměna a Mrtví nestárnou. Tematice války se pochopitelně věnovala i po válce, například v povídce Muž a jeho jméno (citlivé zobrazení přerodu člověka postiženého nacismem a jeho znovuzařazení do normální společnosti).

Dalšími jejími romány jsou Rozhodnutí, Důvěra či povídková kniha Neobvyklá setkání. Mnoho jejích děl bylo přeloženo do češtiny.

(mh)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 21 hlasů.

(mh)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2021-02-18 20:00
Jó, to když se po privatizačním puči vyřazovala z knihoven pokroková
literatura, to muselo být zničeno knih! Zato tam teď musí být
"dílo" Havla a dalších válečných zločinců...
smiricky.jan
2021-02-17 22:35
Všechny totalitní režimy mají strach z nepohodlných knih. Knížky
zakazovali a ničili nacisté i komunisté-další z mnoha věcí, které
mají tyto ideologie společné.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.