Reklama
Ilustrační FOTO - Haló noviny

K výzvě ekologických organizací politikům

Asociace ekologických organizací Zelený kruh a Klimatická koalice ekologických a rozvojových organizací, jež dohromady sdružují více než sto českých organizací zabývajících se ochranou životního prostředí a klimatu (některé nesouhlasící ale byly pro potřeby této výzvy z koalice účelově vyřazeny), zaslaly 9. února představitelům a představitelkám politických stran a hnutí dopis, ve kterém je vyzývají k zařazení otázek klimatické a environmentální krize mezi své nejvyšší priority.

Zmíněná sdružení mají především tyto požadavky:

1. Ukončení těžby a spalování uhlí do r. 2030.

2. Podporu rozvoje domácích čistých obnovitelných zdrojů energie (OZE), nikoliv nejistého jaderného reaktoru.

3. Změnu zemědělských a lesnických dotací tak, aby motivovaly k udržitelnému hospodaření, ochraně půdy, zadržování vody, produkci zdravých potravin a adaptaci na změnu klimatu.

4. Důslednější a efektivnější ochranu přírody a rozšiřování chráněných území reagující na alarmující úbytek biodiverzity a narušené přirozené funkce krajiny

Ad 1) Požadavek »Ukončení těžby a spalování uhlí do roku 2030« jistě míří k ochraně životního prostředí a za určitých podmínek i k ochraně klimatu. Problém je, že takové podmínky dnes nejsou. Odvolávání se na doporučení takzvané uhelné komise Vlády ČR je mimo realitu. Jednak je její výsledek naprostý propadák (s energetickou politikou hodnou toho jména nesouvisí ani náhodou, psal jsem o tom v článku »Uhelná komise rozhodla, otázky zůstávají« v Halo novinách 10. 12. 2020), jednak ony organizace nežádají ukončit těžbu a spalování uhlí v roce 2038 (jako uhelná komise), ale už v roce 2030, navíc uhelná komise jako podmínku ukončení těžby uhlí v ČR v roce 2038 uváděla zprovoznění nového jaderného bloku v Dukovanech, který ale tyto organizace odmítají v bodu 2. Chtějí vyvolat v ČR těžkou energetikou krizi? Nevím. Možná jen nevědí, co činí.

Ad 2) Požadavek »Podpora rozvoje domácích čistých obnovitelných zdrojů energie« je jistě oprávněný, je tu ale zásadní otázka, které OZE rozvíjet a jak. Pro nové vodní elektrárny nejsou v ČR významnější rezervy, o vysokých škodách na přírodě a zvláště vodních tocích a nivách způsobených vodními díly pro potřeby vodních elektráren nemluvě.

Spalování biomasy prohlubuje problém hladu ve světě a nesoběstačnost ČR v potravinách našeho klimatického pásma. Spalování zemědělské biomasy má charakter podpory hladomoru. Je nutné jej zakázat. Je nutné také omezit spalování dřeva, zvláště pak ve velké a střední energetice. Jde o drancování lesů, obalené nazeleno. Dochází i k excesům. Zprávy, jak se pro potřeby údajně čisté obnovitelné energie shrabuje, odváží a spaluje lesní hrabanka, a i tak se drancují naše lesy, svědčí o poměrech v polokolonii, ne ve vyspělém státu. Vše pod značkou OZE.

Podmínky pro větší využívání větrné energie v ČR jsou špatné, navíc se střetají s ochranou krajinného rázu obecně a s ochranou přírody ve zvlášť chráněných územích, o nízké čisté energetické výtěžnosti elektřiny z větru nemluvě.

Jediným významným efektivně využitelným OZE je energie Slunce, a to jak pro ohřev teplé vody a vytápění objektů, tak pro výrobu elektřiny. Problémy při výrobě fotovoltaických panelů a při jejich likvidaci po skončení životnosti jsou řešitelné. Velice obtížně řešitelný je ale problém nerovnoměrnosti výroby elektřiny, nejvíc v poledne, žádná výroba v noci, nejvíc v době letního slunovratu, nejmíň v době zimního slunovratu, kdy se nejednou blíží nule. Jejich výrobu v zimě zastavuje i sněhová pokrývka, pokud je. Velkokapacitní drahé baterie možná překonají propady ve výrobě a spotřebě elektřiny mezi dnem a nocí, ale rozhodně nepomohou významněji překonat rozdíl mezi nízkou výrobou a vysokou spotřebou elektřiny v zimě. Podobně nebude možné si v létě dělat zásoby tepla na zimu.

Stále větší ohrožení elektrizační sítě rostoucím podílem nepravidelně pracujících větrných a fotovoltaických elektráren v západní Evropě zatím nikdo není s to účinně řešit. Zavírání velkých systémových elektráren uhelných, jaderných, mazutových a plynových hrozí blackouty na rozsáhlých územích Evropy včetně ČR. Nelze stavět zásadně proti sobě velké systémové elektrárny a ty malé na OZE. V určitých proporcích se mohou doplňovat.

Úspory energie nestojí za zmínku?

Je podivné, že potřeba realizovat razantní absolutní úspory paliv a energie ve spotřebě a zásadně restrukturalizovat dopravu ve směru od energeticky a emisně náročné silniční a letecké dopravy k úsporné dopravě železniční v citované výzvě chybí. Chápu, že jejich realizace by byla těžká a při mnohých platných směrnicích a nařízeních EU často i nereálná. Představa Zelené dohody pro Evropu, že stávající pohony silničních vozidel ropnými palivy nahradí zemní plyn, vodík a elektřina jsou mimo realitu, resp. zemní plyn z hlediska ochrany klimatu nic neřeší, výroba vodíku je velmi energeticky náročná (průmyslově jen elektrolýzou vody, navíc se vodík obtížně skladuje a obtížně se s ním manipuluje), a případné masové nasazení elektroaut vyhrotí nedostatek elektřiny. Efektivní cesta k ochraně klimatu, tj. snížení emisí skleníkových plynů (GHG) a udržitelnosti tudy rozhodně nevede. Že v Bruselu neumějí počítat, či se dost možná výpočty komplexní energetické náročnosti získávání paliv a energie z jednotlivých zdrojů nezdržovali (co kdyby to nevyšlo), na věci nic nemění.

Ano, výzva nepřekvapivě navazuje na tzv. Zelenou dohodu pro Evropu, v které ale nejde ani tak o ochranu klimatu, jak je deklarováno, ale o realizaci tzv. zeleného energetického dogmatu (odmítání jaderné energetiky s tím, že vše vyřeší prudký rozvoj OZE) za každou cenu, bez ohledu na následky. Prosadila ji zřejmě vlivná německá Strana zelených. Že je mimo realitu a urychlí krach a rozpad EU, je prý jen malá vada na kráse.

Ad 3) »Změna zemědělských a lesnických dotací tak, aby motivovaly k udržitelnému hospodaření, ochraně půdy, zadržování vody, produkci zdravých potravin a adaptaci na změnu klimatu« vypadá dobře. Je ale nekonkrétní. Co si má člověk pod tím představit? Při trvající ignoraci potřeby potravinové soběstačnosti ČR radikálními nevládními ekologickými aktivisty (často v ochraně životního prostředí málo vzdělanými ekologisty) se obávám, že jde především o boj proti velkým zemědělcům, kteří národ živí, a velkým, zejména státním lesním majetkům. Válka starých a nových zemědělců za aktivní účasti ekologistů na straně »nových malých« zemědělců v ČR trvá prakticky od začátku tragických restitucí zemědělského majetku. Přinesla mnoho škod, rozeštvala mnoho lidí a hlavně znemožnila zemědělcům účinně hájit své oprávněné zájmy.

Tažení části ekologistů proti lesníkům za divočinu vedlo nejen ke zničení šumavských lesů kůrovcem, ale též přispělo k rozvratu lesního hospodářství a k současné tragédii především smrkových lesů. Mnoho škod přinesla i válka proti myslivcům, kterou zahájil poslanec Libor Ambrozek z KDU-ČSL v roce 1999 a ukončil ministr životního prostředí Ladislav Miko za Zelené o deset let později. Pokud ekologisté nechápou, že se s objektivními spojenci, byť vyznávající jiný přístup k problémům, neválčí (nejde jen o lesáky a myslivci, ale i rybáře, zahrádkáře, železničáře…), nýbrž spolupracuje a v rámci možností se vyvíjí tlak na ekologizaci jejich činností, tak holt ochrana přírody má a bude mít smůlu.

Požadavek »motivovat k zadržování vody v půdě« je zcela oprávněný. Má složku lesnickou, složku zemědělskou, a složku vodohospodářskou – správu vodních toků. O prvních dvou už byla řeč. Zásadní problém je, že vodohospodáři u nás, zvláště pak na ministerstvu zemědělství, i nadále vyznávají od počátku chybnou rýnskou koncepci technických úprav koryt vodních toků z roku 1809, resp. boj o revitalizace vodních toků je těžký a úspěchy jsou jen dílčí.

Požadavek zdravých potravin je jistě namístě. Otázkou je, zda pokračující válka proti velkým zemědělcům s ním není v příkrém rozporu.

Ad 4) Požadavek na důslednější ochranu přírody, zejména té zvlášť chráněné, je jistě namístě. Příroda se ale nesmí stát objektem divokých experimentů za bezzásahový režim v lesích, jež někdo škrtnutím pera přepsal z hospodářských na lesy zvláštního určení (národního parku). Protože se zde zejména ekologisté těžce zkompromitovali, je problém tento požadavek podpořit, zvláště pokud jde o vyhlašování nových přísně chráněných území, viz návrh na zřízení Národního parku Křivoklátsko ad.

Klimatická krize ohrožuje lidstvo

Klimatická krize na Zemi se rychle prohlubuje. Oteplování klimatu i při stejných srážkách prohlubuje sucho. Žvanění některých politiků, že počasí od května 2020 vyvrátilo oteplování klimatu a klimatickou krizi, je samozřejmě jen zbožné přání někoho. Celosvětově byl minulý rok podle expertů z USA spolu s rokem 2016 předběžně vyhodnocen jako nejteplejší za dobu měření. Obnova retenční schopnosti půd může zmírňovat sucho, ale jen do určité míry. Bez razantního snižování antropogenních emisí skleníkových (GHG) plynů ve světě i v ČR se stane situace časem neřešitelná.

Zatím ale nic nesvědčí, že by se klimatické závazky braly vážně. Přednost mají zhruba dva biliony dolarů ročních nákladů na zbrojení, vedení neospravedlnitelných válek a vydírání těch, kdo nesdílejí prý jedině možné tzv. euroamerické hodnoty a hlavně se nechtějí nechat odírat. Rozhodující část těchto nákladů vydávají USA a jejich spojenci v NATO, což autorům výzvy nestálo za zmínku. Nevadí jim ani rozvracení druhých států a vedení zničujících válek západem včetně ČR. Nevadí jim ani, že nemalé emise GHG způsobované armádami i v míru nejsou započítávány do celkových antropogenních emisí GHG. Vítají nového prezidenta USA Joe Bidena a jeho návrat ke klimatické politice – k Pařížské dohodě. Biden sice zrušil výstavbu plynovodu přes národní park a vrací USA k Pařížské dohodě, ale již za tři týdny své vlády stačil posílit nezákonnou přítomnost vojsk USA v Sýrii, oznámil odstoupení od mírové dohody v Afganistánu, kterou uzavřel jeho předchůdce Donald Trump ad. S tím se ale ke klimatické neutralitě zcela jistě nedostaneme.

Před časem jsem zveřejnil, že diletantství polistopadových vlád ČR způsobila zbytečně za roky 1990 – 2018 asi 1827 miliónů tun emisí oxidu uhličitého. Na brzdění rozvoje jaderné energetiky z těchto zbytečných emisí navíc připadalo 1675 mil. tun oxidu uhličitého. Můj výpočet vyšel 12. 8. 2020 i na internetovém Ekolistu. Správnost výpočtu nebyla rozporována. Znamená to, že ekologisté svým bojem proti jaderné energetice v Česku také přispívají ke klimatické katastrofě. To je ale nechává klidnými. Snaží se prosadit tzv. Zelenou dohodu pro Evropu, přestože je exemplárním příkladem nekompetentnosti EU. Cíl »relativně rychlé dosažení klimatické neutrality« je správný, cesta k němu (nejen ignorací jaderné energetiky) je zjevně nereálná. Nulová podpora rozvoji jaderné energetiky, která produkuje přímo nulové a nepřímo nízké měrné emise skleníkových plynů, je pro EU příznačná.

Jan ZEMAN

ILUSTRAČNÍ FOTO - twi-global.com


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 5 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.