Reklama
Rozhovor Haló novin s Martinem Pýchou, předsedou Zemědělského svazu ČR

Plány Bruselu přinesou zdražení potravin

Klima se na Zemi po miliony let neustále mění, europarlament a Evropská komise si však předsevzaly »poručit větru a dešti« a řídit počasí. Oč v nařízeních přijatých Bruselem jde?

Hlavním cílem Green Deal, Zelené dohody či spíše Zeleného údělu pro Evropu je dosažení tzv. klimatické neutrality do roku 2050. Je to téma velmi diskutované nejen z hlediska zemědělství, ale i celé ekonomiky, protože to má samozřejmě dopad na konkurenceschopnost evropské ekonomiky.

Předně je třeba říci, že země G20 dnes produkují zhruba 81 procent emisí oxidu uhličitého. V roce 2016 byla největším celosvětovým producentem CO2 Čína (29,2 %), před USA (14,0 %). V letech 1990 až 2016 se celkové emise zvýšily o cca 60 procent. Nárůst byl však velmi nerovnoměrný. Zatímco Čína přidala 350 procent a Indie 180 procent, v EU emise klesly o 27 procent. Nyní celkový podíl zemí EU na světových emisích skleníkových plynů činí cca 10 procent. Zemědělství se podílí na celkových emisích skleníkových plynů asi 23 procenty. V EU je podíl zemědělství menší, je zhruba na 10 procentech. To ukazuje, že evropské zemědělství je s životním prostředím v daleko větším souladu než v jiných částech světa. Z hlediska dopadu na celkovou změnu klimatu má mnohem menší podíl než v jiných částech světa. V letech 1990 až 2016 v USA a v Brazílii zemědělci zvyšovali svůj podíl na emisích skleníkových plynů, USA o šest procent, Brazílie o 47 procent a Čína o 24 procent, naproti tomu evropští zemědělci emise skleníkových plynů o 20 procent snížili.

Jinými slovy, už dnes EU plní to, co avizuje Evropská komise, že chceme být lídrem ve snižování emisí skleníkových plynů. Uvedu jeden příklad z živočišné výroby. Na jeden litr vyprodukovaného mléka v Evropě připadá zhruba 1,3 kg emisí CO2, zatímco světový průměr je 2,4. Z těchto čísel vyplývá, že kdybychom snižovali stavy zvířat v EU, jak někteří europoslanci navrhují, a ty by byly nahrazeny zvýšením stavů v jiných zemích, bude dopad na globální klima mnohem horší. A to je třeba brát v potaz.

Eurobyrokracie vyprodukovala řadu plánů, jak »ozelenit« Evropu, jak se dotknou českého zemědělství?

Strategie Green Deal se promítá do mnoha dalších strategií, které potom ovlivňují život zemědělců. Není to jen strategie Farm to Fork (Z farmy na vidličku), ale i strategie pro biodiverzitu, různé akční plány pro oběhové hospodářství, ekologické zemědělství atd. Je to i otázka Společné zemědělské politiky a strategie pro rozvoj venkova.

Musíme se bavit o tom, jak se to promítá do života zemědělců. Zmíním jen to nejdůležitější.

Za prvé, cíl snížit používání hnojiv o 20 procent. Když srovnáme Českou republiku a země, jako jsou Irsko nebo třeba Malta, i tak významného producenta potravin jako je Německo, ČR ve srovnání s Německem dosahuje zhruba polovičních hodnot používání hnojiv. Rozhodně tedy nepatříme mezi země, které nadužívají průmyslová hnojiva v zemědělství. V okamžiku, kdy se diskutuje o tom, že bychom měli snižovat stavy zvířat, abychom snižovali emise, a zároveň se bavíme o úrodnosti půdy, jsou to dvě věci, které jdou proti sobě. Pokud nebudeme používat průmyslová hnojiva, musíme používat hnojiva statková. Živočišná výroba je nejlepším zdrojem organických hnojiv.

Pokud jde o používání pesticidů, ČR je země, která je neužívá zbytečně. O snižování jejich spotřeby se snažíme dlouhodobě. V posledních letech jsme snížili spotřebu o 14 procent, zatímco některé jiné země naopak jejich spotřebu zvyšují.

V okamžiku, kdy Evropská komise hovoří o cíli snížit emise skleníkových plynů o 50 procent, nemůžeme akceptovat, aby to snižovaly všechny státy stejně, protože mezi nimi existují významné rozdíly. Naopak, některé země budou muset snížit spotřebu mnohem více. Třeba Belgie používá čtyřikrát větší množství pesticidů než ČR, takže i kdyby Belgie snížila na 50 procent, stále bude mít dvojnásobek toho, co se dnes používá u nás. Takže musíme přihlédnout k současnému stavu, k tomu, co jsme už »odpracovali«.

Používání »chemie« v zemědělství by Brusel nejraději vymýtil úplně…

Ano, mezi další cíle patří rozšíření plochy v režimu ekologického hospodaření. Evropský průměr je nyní 7,5 procenta zemědělské půdy, do roku 2030 bychom podle Bruselu měli toto číslo zvýšit na 25 procent. Je to velmi ambiciózní cíl, protože v okamžiku, kdy uděláte centrální rozhodnutí bez ohledu na poptávku na trhu, tak je to velmi nebezpečné. Máme případy, kdy zemědělci produkují bio hovězí a prodávají je za cenu konvenčního hovězího masa, protože po něm s ohledem na cenu není dostatečná poptávka. To je ta realita, kterou musíme vnímat, když si stanovujeme takto ambiciózní cíle. V současnosti má ČR v režimu ekologického hospodaření 15 procent zemědělské půdy, i když většina z toho jsou trvalé travní porosty. Snižovat množství přípravků na ochranu rostlin je na orné půdě mnohem těžší.

Kdyby se neprováděla ochrana pesticidy, odhaduje se, že by se výnosy propadly o 50–80 procent. To je obrovské číslo. Když si uvědomíme, že k bioprodukci potřebujeme na stejné množství potravin zhruba dvakrát takovou plochu, tak to samozřejmě vede k otázce, jaký dopad do skutečné evropské produkce potravin budou tyto ambice mít. Na to potřebujeme přesnou odpověď. Jinými slovy, o snižování pesticidů se naši zemědělci dlouhodobě snaží a chceme v tom pokračovat. Některé věci ale nejdou tak rychle. Potřebujeme nové technologie včetně biologických přípravků, které musí věda teprve vyvinout.

Chtěl bych se zmínit ještě alespoň o jenom cíli, a tím je snižování antibiotik v živočišné výrobě. Rozdíly mezi evropskými zeměmi jsou obrovské. Množství používaných antibiotik u nás pro veterinární účely (tedy nejenom v zemědělství, ale i v chovech domácích mazlíčků atd.) se snížilo mezi lety 2011 až 2016 z 83 mg/kg živé váhy na 61 mg/kg. Průměrné množství v EU bylo v roce 2016 129,4 mg/kg. Omezovat antibiotika se tedy také snažíme dlouhodobě a systematicky.

Je vůbec možné plány nadšených zelených reformátorů splnit? Jaká může být srážka s realitou?

To, co nám u všech těchto cílů a návrhů chybí, je skutečná analýza dopadů. Velmi vážně hrozí propad produkce potravin v Evropě, ztráta soběstačnosti, ale i ztráta konkurenceschopnosti a ohrožení ekonomické životaschopnosti zemědělců a v konečném důsledku i dopad na životní prostředí. Ta dopadová studie musí být zpracována nikoli jednotlivě pro každý cíl, ale komplexně, protože všechny ty strategie působí jedním směrem.

Pokud opravdu chceme snižovat emise skleníkových plynů, musíme si říci, jakým způsobem a co to bude stát. Zvýší se náklady na zemědělskou produkci, zhorší se konkurenceschopnost evropských zemědělců, snížení příjmů zemědělců přinese zvýšení cen potravin. Už dnes jsou zemědělci v Evropě na 50 procentech průměrných příjmů. K tomu se snížil rozpočet na Společnou zemědělskou politiku. Máme obrovské cíle, a přitom jsme snížili zdroje. Navíc některé věci financujeme na dluh, tj. na úkor budoucích generací. Zbývá tedy jediná možnost, zvýšení cen potravin.

Evropská komise navíc slibuje, že zajistí, že všechny dovezené potraviny budou splňovat při výrobě stejné podmínky, jako potraviny evropské. Je ale otázka, zda to bude reálně schopna prosadit. Např. v USA se nechali slyšet, že nehodlají přistoupit na evropské standardy, mají své vlastní, a tak hrozí i potenciální obchodní spory. Ani není jasné, jak na záměr EU pohlíží Světová obchodní organizace.

Zatímco náklady – ceny osiva, pohonných hmot, mzdy atd. stále rostou, ceny, které zemědělci dostávají za své výrobky, stagnují.

Jestliže chceme zásadně zvýšit produkci ekologického zemědělství, musíme vzít na vědomí, že ke stejnému objemu produkce potřebuje ekologické zemědělství dvojnásobek plochy oproti konvenčnímu. Když k tomu připočteme další požadavek, abychom na deseti procentech zemědělské půdy úplně přestali hospodařit, zároveň omezíme přípravky na ochranu rostlin a hnojiva, poklesne zemědělská výroba několikanásobně. Je třeba, aby nám Evropská komise odpovědně řekla, o kolik se v Evropě výroba potravin sníží a jak to postihne ceny potravin. Co budeme jíst?

Zřejmě budeme dovážet potraviny ze zemí, kde si aktivisty nenechali přerůst přes hlavu…

Pokud jde o enviromentální politiku, Evropa se někdy chová jako chytrá horákyně. Své problémy přesouvá do jiných částí světa. Dovolím si konkrétní příklad. Od roku 1990 se v Evropě plocha lesů rozšířila o 13 mil. ha na úkor zemědělské půdy, v jiných částech světa však bylo 11 mil. ha deštných pralesů odlesněno v souvislosti s pěstováním potravin, které částečně byly určeny i pro Evropu (z toho tři čtvrtiny připadly na pěstování olejnin v Brazílii a Indonésii). Z toho je jasné, že EU musí vnímat globální dopad svého chování, jinak ta opatření ztrácejí smysl. V Evropě je sice poptávka po potravinách konstantní, ale ve světě roste, takže nelze nasytit přibývající populaci omezováním výroby. Nyní je Evropa významným exportérem potravin, ale omezení výroby povede k dalšímu kácení pralesů, aby se tam mohly vypěstovat zemědělské plodiny. Někdo ten výpadek Evropy musí nahradit.

Evropská komise definovala velmi ambiciózní cíle, ale nikoli jejich následky. USA nedávno zveřejnily odhad dopadů »zelených« strategií EU. Tamější ministerstvo zemědělství říká, že kroky EU budou znamenat:

snížení zemědělské produkce EU o 12–15 %,

zvýšení cen o 17 %,

snížení vývozu o 20 %,

zvýšení dovozu o 2 %,

snížení hrubého příjmu zemědělců o 16 %.

To jsou obrovská čísla, a přitom jde o odhad poměrně mírný, protože počítají se strategiemi Farm to Fork a pro biodiverzitu, ale nikoli s dalšími zásahy, jako je snížení rozpočtu na společnou zemědělskou politiku aj. Proto voláme po tom, aby Evropská komise zveřejnila opravdu seriózní posouzení dopadů svých plánů.

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 18 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2021-02-24 14:51
Na to se zavařilo už při biopalivech, či vlastně ještě dřív při
slavné (kontra)revoluci. A ne že by to netušili. Ale směřovalo to k
vyšším ziskům, tak hrrr do toho.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.