Reklama

Když myši vylezou ze svých skrýší

Není nad rozhovory se zdánlivě obyčejnými lidmi. Když se ale dostanete víc pod pokličku takových jedinců, zjistíte, že jsou povídání s nimi často zajímavější než s některými »celebritami«. Nejinak tomu je v případě Tomáše Paura, autora knihy pro děti »Když myši vylezou ze svých skrýší«. Co se za tímto atraktivním názvem skrývá? A co za jejím autorem, resp. autory?

Jak se fleet manager dopravní společnosti dostal do Divadla Jiřího Srnce? Mimochodem, přeložíte nám do češtiny, co to je fleet manager? Naši čtenáři nemají tyhle anglikanismy rádi a často hledají rádi právě potenciální české ekvivalenty názvů jednotlivých pracovních profesí…

V překladu to znamená vedoucí vozového parku. Ke spolupráci s divadlem Jiřího Srnce mne přivedla tak trochu náhoda. Před několika lety hledali v Divadle Jiřího Srnce osvětlovacího a zvukového technika a kolega, který v divadle také občas pracuje, se o tom zmínil, já jsem tedy neváhal ani minutu. Divadelní prostředí mne vždy lákalo a k mému překvapení jsem byl přijat. V Černém divadle je role osvětlovače hodně důležitá. Je to především o přesném pohybu světla a díky tomu dojde k optické iluzi, kdy je vidět to, co je třeba a ostatní je oku diváka ukryto. Mimochodem, mohu návštěvu divadla všem jen doporučit.

Lásce k divadlu rozumím, sám jsem to měl po bezmála dvě desítky let stejně – shodou okolností mj. právě v divadle, kde jeho Černé divadlo dlouho hostovalo, tj. v Divadle Broadway. Takže se musím zeptat ještě, jak přišel k nápadu na knížku o příbězích ze staré Prahy právě mistr Srnec?

Nápad napsat knihu o příbězích, převážně staré Prahy, vznikl daleko dříve, než jsem do divadla nastoupil a myšlenka napsat na toto téma dětskou knihu se zrodila v mojí hlavě. Už jako malé dítě jsem s rodiči brouzdal po památkách a historických místech naší krásné země. Přiznám se, že mne na tom nejvíce bavilo, když jsem se dozvěděl o daném místě nějakou tu pikantnost, ve smyslu pověsti nebo příběhu. Pokud to místo bylo spojené například s čerty, nebo bezhlavými rytíři, hltal jsem každou informaci. Když jsem pak měl své děti, snažil jsem se jim tyto postřehy přenést a občas jsem si ke každému příběhu něco málo přidal. Už v dětství mi totiž přišlo, že v mnoha příbězích chybí vysvětlení, proč se to vlastně tak či onak událo. Pak už jen stačilo zapojit fantazii a příběh byl na světě. Děti to milovaly a v hlavě se začala rodit myšlenka právě této knihy. Po příchodu do divadla jsme si s Jirkou často a dlouho před a po představení povídali. On sám je bezedná studnice příběhů a miluje historii naší země a především Prahy. Tak jsme si okamžitě padli do noty. Jirka má ale i obrovský dar naslouchat. Když jsem mu poodhalil příběhy, které jsem sepsal, bylo pro mne opravdu velkým překvapením, že mi nabídnul mou knihu ilustrovat. Toho si opravdu cením a nesmírně vážím. Věřím, že naše setkání bylo tenkrát osudové a mělo to tak prostě být.

A proč jste si společně vybrali právě myši? Nebojíte se, že to bude odrazovat zejména dětské čtenářky?

Volba udělat v knize z myší hrdiny byla jasná a pevně věřím, že po přečtení si nejen děvčata myší hrdiny oblíbí. Potřeboval jsem do příběhů vsadit nějakého škodílka, který dokáže i třeba nechtěně svojí všetečností změnit sled událostí, aniž by si toho lidé všimli. Myši jsou všude, kde se něco šustne, a i když je nevidíme, posléze zjistíme z okousaných obalů, že tam byly. Myslím si, že každý z nás měl v životě takovou ne zrovna příjemnou zkušenost. Tím je také v knize vysvětleno, proč se snažíme od pradávna vystrnadit myši z našich domovů. Nejde o to, že jsou to škůdci. Nám lidem se prostě nelíbí, že nám strkají čumáčky do těch našich příběhů a mění sled událostí (úsměv).

Jak dlouho kniha vznikala a jaké s ní máte dál plány? Počítám, že se na jejím vzniku paradoxně podepsala právě koronavirová pandemie, která jinak zrovna divadelní život zcela pohřbila (doufejme, že jen dočasně)…

Ano, máte částečně pravdu. Kniha sice začala vznikat ještě v době, kdy by nikoho ani ve snu nenapadlo, jaké situaci jednou budeme čelit, omezení a sled událostí paradoxně následné vydání knihy ale urychlilo. Jsem přesvědčen, že tato doba má i slunné stránky. Díky různým omezením a opatřením spolu děti i dospělí tráví více času a tak se díky tomu v nejedné domácnosti najde chvilka i na knihu, a to je moc dobře. Kniha je určena především pro děti, ať už pro ty malé, kterým ještě čtou rodiče, tak i pro starší děti, školou povinné. To ale neznamená, že si v knize nenajdou to své i dospělí čtenáři.

Příběhy vychází ze starých pověstí a příběhů českých, takže téma, které, si myslím, dokáže oslovit všechny generace. Díky ilustracím Jiřího Srnce dostala i jiný rozměr, oproti klasickým dětským knihám. Možná budou někteří rodiče po prolistování knihy zvažovat, zda nejsou ilustrace tajemné, ale opak je pravdou. Myslím si, že ilustrace jsou pro děti hodně důležité, a nejen z vlastní zkušenosti vím, že i mne v dětství více zaujala kniha, kde byly ilustrace tajemné a k těmto knihám jsem se nejvíce vracel. V tomto případě to bude jen dobře. Tato kniha je o kořenech a historii tohoto národa, a to je v dnešní době tak trochu opomíjeno. Je důležité si historii opět připomínat a kde jinde začít než u dětí.

Vyjma jednoho příběhu o Janu Ámosi Komenském je tato kniha věnovaná, jak už jsem slíbil, převážně příběhům staré Prahy. Vybíral jsem z těch nejznámějších a myslím si, že to byla na začátek dobrá volba. Jedná se o notoricky známé příběhy, které mají rodiče dětí vryté v paměti a myslím si, že to bude jen plus při případné následné komunikaci s dětmi o přečtené knize. A starší čtenáři mohou porovnávat s tím, jak příběhy znají.

Žijete na Křivoklátsku, v jedné z nejstarších obcí Čech. To musí být pořádná romantika. Co v onom kraji máte rád nejvíc, na co byste naše čtenáře pozval přednostně?

Je to jedním slovem nádhera. Křivoklátsko je především oáza klidu, kde na každém kroku narazíte na nějakou tu pamětihodnost. Mnoho lidí ani netuší, že především tady se rodila historie naší země. Lesy jsou tu doslova nekonečné a když tu při každé jízdě potkáte srnce, nebo jelena, uvědomíte si tu krásu a čistotu přírody. Není tu jediné místo, které by nestálo za návštěvu. Já osobně ale upřednostňuji samotný hrad Křivoklát. Byl jsem na něm i v jeho okolí mnohokrát a přiznám se, že tu lze pokaždé najít něco nového. Mohu jen doporučit známé vyhlídky na malebné údolí s řekou Berounkou. Jak tu Masarykovu, tak i vyhlídku Pěnčinu nad Zbečnem. A věřte, že východy i západy slunce jsou tu opravdu nezapomenutelné.

V minulosti jste pracoval také jako šéfinstruktor jízd na vozech hummer. Už jste se někdy s hummerem projel na Křivoklátsku? A proč právě hummery? Mají pro vás v něčem také jistou poezii, stejně jako příroda a historie českých krajů?

Pravidelně jsme jezdili i mimo areál, kde se většina jízd konala. Přiznám se ale, že jsem s hummerem na Křivoklátsku nikdy nebyl. Hummer je styl života a ten, kdo tomuto kouzlu podlehne, nedá na tento vůz dopustit. Ne nadarmo se mu říká tank na kolech a tato práce pro mne byla splněním klukovského snu.

Na první pohled se může zdát, že hummer, příroda a historie tak nějak nejdou k sobě. Tam, kde jsem ale pracoval, to na sebe nenásilně navazovalo a vše dohromady to mělo svou vlastní poezii. Jezdili jsme v areálu, který byl uprostřed přírody a na který navazovala novodobá replika historické tvrze. Tam se nejen pro ty nejmenší pořádaly výukové a zábavné akce. Zastávám názor, že v případě, že se jezdí v areálu, který je k tomu určen a nikterak se tím nenarušuje okolní příroda, je vše v souladu a není to nic proti ničemu. Přiznám se, že toto byla příjemná kapitola mého života, a právě tam jsem si začal nacházet i chvíle pro psaní knihy. Tím jsem také občas ventiloval nahromaděný adrenalin ze zážitkových jízd.

Máte i produkční, resp. producentské zkušenosti a schopnosti. Jak byste zprodukoval konec pandemie a aspoň částečný návrat k tomu, co jsme ještě před rokem považovali za normální?

Opravdu zajímavá otázka. Myslím si, že je nyní nejdůležitější nepolevovat a být ještě více zodpovědný. Nyní je nesmírně důležité, aby každý z nás myslel na ty druhé a také za každou cenu chránil především sám sebe. Tato nemoc se dotýká nás všech a nedělá věkové rozdíly. Dokážu samozřejmě pochopit i negativní postoj k opatření, některých z nás. Všechno už trvá neskutečně dlouho a kdo nemá osobní zkušenost s touto nemocí, samozřejmě nevěří nebezpečí, kterému tu nyní čelíme. Vím ale z vlastní smutné zkušenosti, že to opravdu není žádná sranda a jestli se všichni nespojíme, nebudeme táhnout za jeden provaz a naslouchat doporučení lékařů a odborníků, o to hůře se dle mého názoru vrátíme zpět k tomu normálnímu žití. Čím dříve budeme všichni zodpovědní, tím dříve se naše životy vrátí do zajetých kolejí.

Jaké jsou další vaše zájmy a záliby? Máte rád i jiné končiny než ty naše?

Jedním z velkých koníčků je dům a zahrada a myslím si, že je to koníček na celý život. Mám také v plánu se opět vrátit k rybaření, které jsem několik let zanedbával. Berounku mám za rohem, tak doufám že si letos najdu i čas tam občas posedět. Čechy jsou pro mne samozřejmě srdeční záležitost, ale moc rád se čas od času podívám i někam dál. Zatím mne nejvíce oslovilo Thajsko. Jejich dobrosrdečnost a životní postoj mi tady u nás občas chybí.

A když se z vás teď stal i knižní autor, jaké jsou vaše plány do budoucna v této oblasti? Jak s dílem, které tu propagujeme, tak případně s nějakými dalšími počiny. Podlehl jste kouzlu a vůni knih o to víc?

Tato kniha je první vlaštovkou a v každém koutu té naší rodné hroudy je nepřeberné množství příběhů a pověstí. Myslím si, že vám čtenářům mají myši jistě ještě co nabídnout a ukázat. Teď se ale plně soustředíme v první řadě na tuto knihu. Bodem číslo jedna, je dát o knize v této nelehké době vědět co nejvíce budoucím čtenářům. Posláním této knihy totiž není jen potěšit a pohladit po duši. Touto knihou chceme také pomoct. Část výtěžku z prodeje knihy poputuje za dětmi s poruchou autistického spektra a v případě zájmu o knihu ji můžete získat i s osobním věnováním. Více informací se dozvíte na facebookových stránkách Když myši vylezou ze svých skrýší. Kniha je ale samozřejmě k dostání i ve většině knihkupectví.

Knihou jste se pokusili odpovědět mj. na otázku, proč nikdo nikdy nenašel Golema. Prozradíte tedy proč i na tomto prostoru? Mimochodem, pan producent Lichtenberg ho díky maestru Karlu Svobodovi našel – v jeho stejnojmenném muzikálu, který nedávno uvedla TV Barrandov a který vřele doporučuji…

Jak už jsem v úvodu rozhovoru zmínil, v příbězích a vyprávění občas chybí vysvětlení. Vezměme si třeba to o Golemovi. V naší knize ho najdete pod názvem Legenda z hlíny uplácaná. Myslím si, že nejsem jediný, kdo někdy přemýšlel nad tím, zda se vůbec někdy povedlo oživit bájného Golema, nebo proč ho nikdy nikdo nenašel? Vždyť by měl podle pověstí navěky odpočívat na půdě Staronové synagogy. A to jsou právě ta nikdy nezodpovězená proč… Co když to všechno bylo tak trochu jinak, než nám bylo po staletí prezentováno? No a na tato a jiná tajemství vám odpoví naše kniha. Před dílem pana Svobody a pana Lichtenberga mám samozřejmě neskonalý respekt a jejich zpracování Golema je opravdu famózní. Je ale pravdou, že se různí badatelé po dlouhá léta snažili najít stopy po bájném Golemovi, zatím však bez úspěchu. Pevně věřím, že se postupem času ukáže, na čí straně je vlastně pravda (smích).

Roman JANOUCH

FOTO – archiv T. PAURA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5, celkem 23 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.