Reklama

Bořek Slezáček o levicovosti, solidaritě a lidskosti

Musím konstatovat, že Bořek Slezáček, mimochodem také inženýr ekonomie, je pro mne dodnes jedním z nejpříjemnějších překvapení, kterého jsem se za tucet let na sociální síti Facebook dočkal. Když jsem si ho oblíbil v Dětech Ráje, ve snu by mne nenapadlo, že ten štramák, který s takovou noblesou a dokonale čistě vystřihl pecku Tak se lásko měj, kterého člověk znal hlavně jako přítele a manžela slavnějších dam, nejenže skvěle zpívá, ale také je skrytý znalec společenskovědních souvislostí, a navíc nahlíží na svět možná nejlevicověji ze všech známých osobností zábavní branže. Dokonce ještě levicověji než já sám.

Proto jsem vás oslovil pro společné povídání už podruhé…

Vezměme to popořádku. Já vás hned ze startu trochu utřu. Vždycky mne, ne v souvislosti s mou osobou, ale obecně, znejistí, když někdo někomu řekne, že ho překvapil. Je to trochu, jako by říkal: »Já si o vás myslel, že jste hroznej blbec.« Dělat si silné názory na druhé, zejména v případě pouze zprostředkovaných informací, nebo nedejbože bulvárních nesmyslů, nikdy nevede k ničemu jinému než k předsudku. A ten, jak víme, vypovídá více o subjektu než o objektu. Mne by třeba nepřekvapilo, kdybyste skvěle zazpíval Nessun Dormu. A nepředpokládám přitom ani že to umíte, ani že to neumíte. Tak to jen takové intelektuální cvičení na úvod.

Bral jsem to spíš tak, že levičáků mezi umělci v ČR je jako šafránu… Jinak Pucciniho fakt zpívat neumím, já vlastně zpívat neumím skoro vůbec. Ale moc hezký příklad to byl…

Názory jsou klec, marketingové nástroje, které jsme někde po cestě nakoupili a snažíme se jimi vytvářet o nás obraz, který si přejeme, aby okolí o nás mělo. A jak říká slavné punkové přísloví, názory jsou jako díry v »pr..li«, má je každý. Jinak díky za všechny superlativy obsažené v perexu. Já souhlasím, že jsem levičák jako poleno. Je to pro mě součást sebedefinice, protože solidarita je pro mne výchozí hodnota - to, co by mělo utvářet sociální vztahy.

To zní jak z pohádky…

Je fakt, že levicové vidění světa je na indexu pro značnou část české společnosti. Má to několik důvodů, ale ten hlavní je předlistopadový stav věcí a fakt, že nové politické garnitury nenašly, a ani nemohly, jiný politický program, než neustálou negaci předchozího politického systému a černobílé vidění světa - »tehdy špatný, dneska super«. Ještě 30 let po pádu bolševického režimu se valná část politické scény sama neumí definovat jinak než negací toho, co nazývají komunismem, jakkoliv ten systém, co tu byl, s ním neměl společného nic. Ale to je věc druhá. No a s vaničkou se vylilo i děcko, takže tabu byly i ostatní levicové proudy a ideje.

Jako Conchita Wurst v show Tvoje tvář má známý hlas

Občané ve valné většině uvěřili tomu, co jim předkládala ta nová politická nomenklatura, tedy že trh všechno vyřeší, a hlavně že individuální svoboda, jakkoliv iluzorní, je nejvyšší hodnota; doplněno o konzumní styl samozřejmě. Ta teze o absolutní nadvládě osobní svobody je největší jed. Přitom jí dnes v reálu nemáme o moc víc než tehdy, což je na tom nejvtipnější. Pravice si pro sebe privatizovala pojmy jako svoboda a demokracie, totálně je vyprázdnila, zbavila původního obsahu a používá je jako obušek na všechny, kdo si dovolí systém jakkoliv kritizovat. Lidé na Západě mají naopak k levicovým idejím mnohem blíže, a to zejména v umělecké branži… Stav u nás je vlastně anomálie. Nechali jsme se natolik ideologicky zmasírovat, že je tady levice sprosté slovo, aniž by valná většina těch, kteří ji takto šmahem dávají na roveň gulagu, věděla, o čem je řeč. Bojovník proti komunismu, model 2021, je k smíchu. Každý vzdělaný člověk ví, že reálsocialismus skončil, ende, šlus a už se nevrátí. Bylo to tragické dějinné selhání, kdy jsme touhu lidí po lepším světě proměnili v gulagy a policejní státy. Ale to skončilo s 20. stoletím a dávno to není téma. Bojovat bitvy dávno skončené války je směšné. Svět se pořád mění, dokonce se ten progres dramaticky zrychluje a dnes máme jiné hrozby. Systému a mocným nicméně ta přitroublost komunistobijců náramně vyhovuje, protože odvádí pozornost od skutečného stavu věcí.

Ale je to můj postoj, moje zkušenost a chápu, že svět vypadá z jiného okna jinak…

Skromnost stranou. Vy jste právě objektivně vystihl v pár odstavcích dějiny i současnost! No jo, co teď té levici ale zbývá?

Třídní boj každopádně pokračuje, což nám nikdo neřekl. A dost prohráváme. Já, vy, úplně chudí, střední třída. I ti, co si arogantně myslí, že když mají dvacet milionů majetku, že jsou lepší než ti ostatní. Pro ty mocné jsou stejný póvl jako nezaměstnaní na dávkách. Až na ně dojde taky řada, bude pozdě s tím něco dělat.

Z druhé strany problém je, že tradiční elektorát levice se přestěhoval do hnědého tábora a potvrdil starou tezi o tom, že každému fašismu předchází nepodařená revoluce. Proč je pravicový populismus pro masy tak přitažlivý, je nasnadě. Nabízí zdánlivě jednoduchá řešení a ukazuje prstem na domnělé viníky. A taky dává lidem možnost cítit se trochu lépe, když se vymezí proti někomu jinému, kdo je podle nich ještě větší lůzr… Že tím geniálně kapitalismus žene jedny chudé proti druhým, je tragické, ale z pohledu systému výhodné. Takže místo, abychom táhli za jeden provaz proti korporacím a hyperoligarchiím, obviňujeme z našich problémů tu Romy, tam uprchlíky apod. A v táboře tradiční levice se proti tomu nikdo nevymezil. Mají starosti spíš o to, aby nezdražila polévka v poslaneckém bufetu. Ale tohle asi vyškrtnete, že?

Nevyškrtnu, jen budu polemizovat, že jsou tu výjimky potvrzující pravidlo. Znám i pár levicových poslanců, kteří se v tomto smyslu jasně vymezují. Ale mohli by být ještě hlasitější, to je fakt…

No právě. O skutečné levici se ale u nás moc neví i proto, že tady politicky institucionalizovaná až na pár nových (bohužel zatím marginálních) subjektů není. Lidé o ní nevědí. Za levici považují například KSČM (a tu na těchto stránkách rozebírat radši nebudeme), a hlavně sociální demokracii. Jenže právě soc. dem. je dnes celoevropsky vlastně nejkonzervativnější silou ve společnosti a je to pochopitelné. Snaží se zuby nehty udržet aspoň to málo, co zbývá při tlaku korporací ze sociálního státu, který tady v Evropě několik desítek let fungoval díky boji předchozích generací pracující třídy. To je třeba fakt, který si málokdo uvědomuje. Já ale konzervativec nejsem, naopak. Proto je pro mne sociální demokracie irelevantní. Chápu její poslání, ale stala se zejména u nás natolik součástí establishmentu, že ji za levicovou ani považovat nelze. Je to konzervativní síla usilující o zachování statusu quo a prebend pro její papaláše. Systémová strana sloužící svým sponzorům, ne voličům.

Zase jste ťal do živého, nicméně přejděme už o kus dál. Na podzim jste zmínil, že vás nadchla knížka Hon na lovce a myšlenka Co dělá člověka člověkem? To mě zajímá. Co?

Kdybych tak na tu otázku uměl odpovědět… Hon na lovce je sci-fi a já se takovýma otázkama zabývám právě kvůli vizím budoucnosti a úvahám, jak naši podstatu změní transhumánní manipulace. Do jakého momentu budeme lidmi a bude pro nás určující humanismus, a od kdy už ne. To by ale bylo na samostatnou debatu. Vercorse otázce, co dělá člověka člověkem, zasvětil celé dílo a nestačilo to. Mimochodem…

Vzpomínáte na Diega Maradonu, »bijete« se za Juliana Assange, své přátele na FB dostáváte nejen obsahem, ale i zábavnou formou většiny statusů – jako tím po událostech v Kapitolu 6. ledna, kdy o Trumpovi v recesi mluvíte jako o »empatickém blonďákovi« a že Mexičané by si tu zeď na hranicích měli postavit sami. »Pro jistotu…«. Jak byste si vlastně představoval ideální svět právě vy?

Julian Assange je politický vězeň a oběť zvůle systému. A evidentně s tím nikdo moc nehne. To si nedělám iluze. Je ale dobré o tom vědět a mluvit o něm. Zásadní poučení z Assangeovy lidské tragédie je to, že je samozřejmě úplně jedno, jaký kašpar sedí v Bílém domě!

Jak já bych si představoval ideální svět? Nevím. Myslím, že ideální svět je chiméra, něco, co nelze dosáhnout, jen se tomu co nejlimitněji přibližovat, bohužel asi metodou pokus omyl. Pro začátek by asi stačilo více opravdové solidarity jedněch lidí s druhými, bez ohledu na třídní, rasovou, a hlavně taky národnostní příslušnost. Není nic jako naši lidi, nic jako jejich lidi. Solidarita buď je, nebo není.

Jak nahlížíte na ještě vážnější problémy, ty dlouhodobější? Třeba na globální oteplování a roli člověka v něm, na klimatickou změnu?

Já se na úvod dost rozkecal, tak to zkusím v kostce, ať z toho nemáme román. Civilizace stojí před závažnými problémy, které nelze řešit na lokální, ale pouze na planetární úrovni. A to je asi ta největší výzva, jak zvládnout táhnout za jeden provaz. Zatímco kapitál je globální, demokracie a s ní spojené mechanismy zůstaly lokální. Taháme tedy za kratší konec. Evidentní je to v boji se změnou klimatu, se zdaněním velkých hráčů. Když jsme u klimatu, já jsem vždycky v šoku z toho, kolik nenávisti v konzervativní části obyvatel dokáže vyvolat jedna malá holka, která se prostě jen bojí o svou budoucnost. Té zloby a irelevantních ad hominem útoků… Že se nestydí ti lidi vylívat si své frustrace a nejistoty na dětech!

Ty celoplanetární výzvy, to je téma. Četl jsem, že v jednu chvíli po katastrofě ve Fukušimě hrozilo, že bude zamořena celá aglomerace Tokia. To by znamenalo evakuaci 30 milionů lidí. S tím si neporadí žádný stát. Co teď, jak, kam? Potřebujeme celoplanetární sílu.

A jak byste přesvědčil homo conzumus ke změně hodnotového žebříčku, bez které nemáme šanci změnit cokoli k lepšímu?

Já jsem poslední, kdo by měl kohokoliv o čemkoliv přesvědčovat. Jsem abstinující alkoholik a vím, kde je moje místo. Rád o věcech mluvím, pokud je s kým, ale svět není černobílý a sto lidí, sto verzí světa.

Budu rád, když se mi podaří dobře vychovat mé děti. Nejlepší je asi jít příkladem… Kapitalismus nás samozřejmě korumpuje konzumem, ale u některých vrstev společnosti už na to rezignuje a ta množina se bude zvětšovat. Nůžky se rozevírají nejen mezi bohatými a chudými, ale i centry a periferiemi, vzdělanými a méně vzdělanými atp.

Prostě jde o to nemyslet jen na dnešek, zítřek, maximálně příští rok, ale i na to, jak budou žít naše děti, ba děti jejich dětí, ne? Jenže skutečně málokdo tuhle nutnost vnímá, tohle chce chápat…

Já myslím, že ji vnímá spousta lidí, ale nějak se jim nechce si to přiznat, proto budou Gretu raději urážet, protože to je ona, kdo jim připomíná fakt, že za jejich telefony je dětská práce a zničená planeta. Chce to čas a osvětu. Snad. Znám spoustu lidí, relativně mladých, kteří nadšeně postují na Instagramu fotky z leteckých dovolených, zatímco jejich vrstevníci jinde ve světě to považují za společenské faux pas a podobné projevy obžerství za křupanství. Uvidíme, co převládne.

Trochu přehodíme výhybku, protože vy jste se v poslední době zapsal do povědomí většiny národa v sedmé sérii hudební reality show Tvoje tvář má známý hlas. Jen o 11 bodů jste zůstal za branami finále, nadchl jste zejména jako Michal Tučný, Jarek Nohavica, Kabát, Cher. Upřímně, čekal jste, když jste na své účinkování kývl, předpokládám, že hlavně proto, že složenky se neptají, že vás to nakonec taky bude bavit? Co všechno vám tahle komerční show dala? A která proměna byla pro vás osobně ta nej?

Já jsem zvažoval pro a proti a moc těch proti nebylo. A celé to účinkování mě strašně bavilo. Víte, taková primetime TV show, to je koncert profesionality všech zúčastněných a je radost být u toho. Samozřejmě je to sranda, a tak je to potřeba brát. To platí obecně - že by se člověk neměl brát moc vážně. Pak je z toho křeč.

A které výstupy mě bavily nejvíc? Asi ty poslední tři. To už jsem prostě věděl, jak na to, co je důležité při té imitaci, co ne, a tak jsem nemusel tak dřít a víc jsem si to užil. V té lehkosti to je nejzábavnější. Ale jinak jsem se prostě snažil udělat co nejmenší ostudu. A mým dětem se to líbilo, a to je hlavní.

Kromě toho, že jste divadelním hercem – když se divadlo smí dělat, a zpěvákem a hudebníkem – když se smí zpívat a hrát…, tak jste také moderátorem, kolegou novinářem a participujete třeba i na fotbalové show TIKI-TAKA. Jste zapálený fotbalový fanda? Pokud ano, pro koho bije vaše fotbalové srdce?

Já jsem samozřejmě stále fanoušek Baníku Ostrava. Vyrůstal jsem hned vedle jejich stadionu. A fotbal sice hraju rád, ale blbě. Mám nulovou kopací techniku, takže hraju beka. To ještě jakž takž jde. Když se rozhodčí nedívá, chytím soupeřova útočníka za pinďu, a trochu zmáčknu a on už potom kolem mne moc nechodí. A když na něj ještě občas mrknu a pošlu mu pusu, je hotovo. To znejistí úplně (smích).

Dětmi Ráje jsme nepřímo začali, pojďme jimi skončit. Mají totiž ve vašem životě poměrně zásadní roli. Nejenže jste díky jejich letité éře definitivně porazil své démony, jak vyplynulo z vaší nedávné 13. komnaty; našel místo v životě i jako fajn táta a manžel, ale také jste se utvrdil, že když se dělá s láskou, tak se může kvalitně dělat i komerční popík. Nemám pravdu? Jakou muziku chcete dělat do budoucna? A kam své kroky obecně profesně plánujete směřovat?

Já mám svou práci rád a dost mi chybí. Takže já moc nerozlišuji mezi komercí nekomercí. Občas mi to v nějaké venkovské hospodě dají sežrat milovníci agrometalu, kteří zapomněli, že nejvíc rolí má v muzikálech Michala Davida Pepé Vojtek a že traktor, na kterém si vydělávají na živobytí, patří Agrofertu… Ale vážně. Pracuji v zábavním průmyslu, a tak se snažím lidi bavit. Na vlastní hudební tvorbu jsem zrezignoval už dávno. Mé ambice jsou ryze herecké a poslední dobou dost píšu. Díky COVID-19 mám dost času. Dopsal jsem divadelní hru a teď dokončuji knihu povídek. Uvidíme, jestli zvládnu i nějaký obsáhlejší útvar…

Roman JANOUCH

FOTO – Lenka HATAŠOVÁ, TV Nova a Divadlo Broadway


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.1, celkem 37 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


halonoviny
2021-03-08 15:52
JMarek3: Troufnu si tvrdit, že o socialismu toho Bořek ví možná víc
než my dva dohromady... Rozhodně ví, že to, co tu bylo do roku 1989
určitě žádný skutečný socialismus nebyl. V téhle souvislosti
doporučuju článek ke 150. výročí narození Rosy Luxemburgové na
serveru a2larm.cz - to byla skutečná socialistka, která věděla a
hlásala, že bez demokracie není socialismu (ale i bez socialismu není
demokracie). I proto byla kritická proti "socialismu"
bolševického /později přejmenovaného na marxisticko-leninský/ typu.
R. Janouch
halonoviny
2021-03-08 15:49
Právě pozoruji, že jsem místo rozhovoru v odpovědi Frondovi vyrobil
rozbovor... :) RJ
halonoviny
2021-03-08 15:48
Frondo, zdaleka není jediný. Je tu minimálně několik dam (a to i velmi
známých hereček a zpěvaček), které volí levicově, a pak jistě i
pár dalších pánů, ale to už nejsou ty "célebrity"
nejvyšší svítivosti. Nebo to o sobě radši nerozhlašují a do takto
vedeného rozbovoru by pro jistotu nešli. A je to škoda - o to víc
klobouk dolů před mistrem Slezáčkem! RJ
halonoviny
2021-03-08 15:46
Joska.Korinek: Rozhovory s Daliborem Jandou dělá pravidelně sám
šéfredaktor Petr Kojzar. Ale upozorním ho, že by se taky mohl snažit
oslovit ho nejen kulturně, ale i trochu politicky - že je tu poptávka...
RJ
fronda
2021-03-07 20:05
Vida, asi jediný současný levicový kulturista (tj. pracovník v
kultuře), a já ho vůbec neznám. Ale koleduje si s těmi zmínkami o
třídním boji, aby ho ještě nezavřeli. Naštěstí HaNo moc lidí
nečte, tak mu to snad projde.
jmarek3
2021-03-07 15:37
Omlouvám se ,ale nejsem konzument současné kultury.Pan Slezáček se
snaží být levicový ,prosím nic proti tomu.Považuji ho za produkt
demokracie 89 a o socializmu mnoho neví.Jako zajímavost ve formě Blesku
má asi co sdělit.
joska.korinek
2021-03-07 11:17
Pane Janouchu, podařilo se vám najít mezi umělci filosofa. Ono jich je
mezi nimi víc, ale je i až moc takových, co si to o sobě jen myslí.
Nedávno jsem slyšel Dalibora Jandu říkat, že je u nás
"přeumělcováno". Zkuste ho taky vyzpovídat; prosím prosím.
znovacek
2021-03-06 09:36
Dobry. Jeste muzikal obsazeni Kapitolu proletari.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.