Reklama
Rozhovor Haló novin s Vladimírem Wagnerem, vědeckým tajemníkem Ústavu jaderné fyziky AV ČR

Rok 2020 byl pro jadernou energetiku zlomový

Jaká je budoucnost evropské energetiky? Řada zemí odstavuje uhelné a jaderné zdroje a spoléhá na nevypočitatelné větrníky a soláry…

Reálně je možné vybudovat nízkoemisní energetiku založenou jenom na obnovitelných zdrojích pouze ve specifických geografických podmínkách. Příkladem je třeba Norsko s jeho rozsáhlými možnostmi pro vodní energii nebo Island s jeho možnostmi pro geotermální a vodní zdroje energie. Jinak je nutné využít mix obnovitelných zdrojů buď s jadernými, nebo fosilními. Pokud tedy chce Evropská unie odstavit uhelné zdroje, potřebuje pro jejich nahrazení nejen obnovitelné zdroje, ale také jaderné nebo plynové. Hlavním důvodem jsou nejen celkové možnosti produkce energie, ale hlavně to, že možnosti její akumulace jsou velmi omezené. Musí tak být zajištěna v každém okamžiku rovnováha mezi produkcí a spotřebou. To bez stabilních zdrojů nezávislých na počasí nejde. Právě první dva měsíce tohoto roku to jasně ukázaly, hlavně pak 8. leden 2021, kdy se Evropa dostala na hranu black-outu.

Může, podle vašeho názoru, bezemisní nebo »uhlíkově neutrální« energetika, kterou si vynucuje Brusel, fungovat bez jaderných zdrojů?

Dokud se nenajdou efektivní metody masivní dlouhodobé akumulace energie, nelze nízkoemisní energetiky bez jaderných zdrojů dosáhnout. A už vůbec nelze dospět k uhlíkové neutralitě. Využití plynových zdrojů místo jaderných v tom nepomůže. Plynové zdroje mají sice oproti uhelným poloviční až třetinovou produkci oxidu uhličitého při samotném spalování. Pokud se však započítají emise metanu během těžby a transportu, tak není plyn oproti uhlí žádná výhra. Francie, Švédsko i kanadská provincie Ontario ukázaly, že lze docílit nízkoemisní elektroenergetiky pomocí kombinace jaderných a obnovitelných zdrojů. Kromě zmíněných geografických podmínek se to pomocí čistě obnovitelných zdrojů nepodařilo. Pokud se týká akumulace, mohou přečerpávací elektrárny a baterie zajistit krátkodobou akumulaci a stabilizaci sítě, ovšem jejich možnosti jsou i v této oblasti omezené. Nemohou však zajistit sezónní akumulaci. A ta ještě dlouho zůstane reálně neřešitelná.

O potřebě nového jaderného zdroje vcelku panuje shoda napříč politickým spektrem. Nejprve se měl dostavět Temelín, teď měl být vypsán tendr na nový blok v Dukovanech. Nestalo se, navíc technologická hlediska jsou až na posledním místě… Co si o tom myslíte?

V Česku je poměrně dobrá shoda o nutnosti využívání jaderné energie mezi politiky i veřejností. Jiná je otázka, zda a jakým způsobem realizovat výstavbu nového jaderného zdroje. Tam jsou pochopitelně různé názory. Velmi se liší názory na vhodný finanční model i výběr dodavatele. Každý konkrétní výběr postupu při přípravě i realizaci výstavby je tak vždy určitým kompromisem, který má svá negativa i pozitiva. Žádný není úplně ideální. A bohužel naši politici neváhají ani tyto odborné otázky využívat k politickému boji. Pro většinu politiků a veřejnosti jsou technologické otázky příliš složité, takže se nakonec politici soustředí spíše na ideologii a politikaření. Zároveň se zaměřují na krátkodobé cíle dané snahou zvítězit ve volbách a neřeší dlouhodobější vize a koncepce.

I to je důvod, proč se v energetice u nás už řadu let nepokročilo. A to ani v oblasti nových jaderných zdrojů. Zdržení už je takové, že je nyní opravdu důležitější řešit náhradu bloků v Dukovanech než rozšíření Temelína. Není totiž jisté, zda nám naši sousedé v Rakousku a Německu dovolí provozovat současné bloky 60 let. Není vyloučeno, že je budeme muset odstavit ve třicátých letech. V současné době pak velká část politiků bohužel nadřazuje pohledy ideologické a geopolitické nad reálně bezpečnostní, technologické a ekonomické. Reálná možnost výstavby nových jaderných reaktorů se tak spíše vzdaluje a ztrácí.

Ruské, resp. sovětské jaderné zdroje u nás bez problémů fungují desítky let. Kam se za tu dobu ruská jaderná energetika posunula?

Rusko patří s Čínou a Indií mezi země, které se na rozvoj moderní jaderné energetiky soustředily. Obrovskou výhodou je, že se tato oblast v Rusku rozvíjí intenzivně kontinuálně a nové jaderné bloky se budují bez přerušení soustavně. Rusko tak má svůj z technologického a bezpečnostního hlediska jeden z nejlepších reaktorů III. generace. Jde o tlakovodní reaktor VVER1200, který vznikl evolucí reaktoru VVER využívaného i v Česku. V současné době je nejčastějším typem reaktorů III. generace ve výstavbě ve světě. Rusko má také první model malého modulárního reaktoru v podobě plovoucí Jaderné elektrárny Akademik Lomonosov. Nejen na této bázi připravuje malé modulární reaktory a teplárny, což by mohl být další zajímavý segment rozvoje jaderné energetiky.

Zde lze využít velmi dobré zkušenosti získané při provozování malých jaderných reaktorů na atomových ledoborcích. Rusko je také jediným státem, který má v komerčním provozu rychlé reaktory. V Bělojarské elektrárně provozuje dva rychlé sodíkové reaktory BN600 a BN800. Na základě zkušeností s nimi vyvíjí komerční model BN1200, který chce nabízet i do zahraničí. V rozvoji rychlých sodíkových reaktorů pomohlo i Číně. V Rusku začala i výstavba prototypu rychlého reaktoru chlazeného olovem MBIR. Rusko dokáže zajistit i nabídnout do zahraničí služby ve všech oblastech jaderné energetiky i celého jejího palivového cyklu. V poslední době dokázalo nabídnout úplně nové typy palivových souborů s velmi vysokými bezpečnostními parametry. Jde o čerstvé palivo i recyklované s obsahem plutonia.

Pro Rusko se tak jaderná energetika stává klíčovým vývozním artiklem v oblasti pokročilých technologií. Zároveň může Rusko v této oblasti jaderné fyziky i technologií navazovat na velice kvalitní základní i aplikovaný výzkum a velmi kvalitní školství. Protože se postoj k využívání jaderných zdrojů začíná pomalu měnit v řadě států v Evropě i ve světě, má ruská jaderná energetika vzhledem k omezené konkurenci velmi slibnou perspektivu.

Co nového ve světové jaderné energetice přinesl minulý rok 2020?

Pro jadernou energetiku byl rok 2020 docela zlomový. Do provozu se dostal sedmý typ reaktoru III. generace, jde o čínský tlakovodní reaktor Hualong One (HPR1000). První takový reaktor se rozběhl jako pátý blok v elektrárně Fu-čching. Zde se dokončuje ještě jeden a další se staví v jiných elektrárnách v Číně. Letos pak zahájí provoz první takový reaktor mimo Čínu v elektrárně Karáčí v Pákistánu.

V roce 2020 se podařilo uvést poprvé do provozu v zahraničí dva typy reaktorů III. generace. Jednalo se o jihokorejský reaktor APR1400 v elektrárně Barakah ve Spojených arabských emirátech a ruský reaktor VVER1200 v běloruské elektrárně Ostrovec. V provozu už je tak více než dvacet reaktorů III. generace, některé pak více let. Začínáme tak sbírat zkušenosti s jejich provozem, alespoň podle ročního koeficientu využití jsou pozitivní. Reaktory třetí generace tak začínají pomalu přebírat hlavní tíhu rozvoje využívání jaderné energetiky. V roce 2020 se také získaly první zkušenosti s provozem malého modulárního reaktoru na již zmíněné plovoucí Jaderné elektrárně Akademik Lomonosov. Intenzivní úsilí o zavedení malých modulárních reaktorů lze pozorovat v řadě zemí, i když zatím je to dominantně v oblasti příprav projektů na papíře a posuzování případných licencí. Výjimkou je projekt malého modulárního reaktoru HTR-PM200 v Číně. Jde o vysokoteplotní reaktor s kulovým ložem chlazený plynem. Tímto plynem je hélium a palivo je ve formě uhlíkových koulí obsahujících částice s uranovým palivem. Dva tyto moduly s elektrickým výkonem 200 MWe každý se společnou turbínou se dokončují v čínské jaderné elektrárně Š‘-tao-wan. Projekt je zlomový pro oblast malých modulárních reaktorů i reaktorů vysokoteplotních IV. generace, které by mohly mít široké uplatnění v produkci tepla pro průmysl.

V Indii se v roce 2020 dostal do provozu první domácí velký těžkovodní reaktor IPHWR700 jako blok Karpakar 3. Ty by se spolu s indickými rychlými sodíkovými reaktory měly stát součástí systému, který by jako palivo využíval thorium, kterého má Indie na rozdíl od uranu velké zásoby. Loňský rok také vyrovnal maximum výroby elektřiny z jaderných zdrojů z roku 2006 a celkově byl velmi úspěšný.

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.1, celkem 13 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.