Reklama
Rozhovor Haló novin s vysokoškolským pedagogem docentem Jiřím Pavlíčkem, odborníkem s mezinárodními zkušenostmi v ICT technologiích

USA si přejí vrazit klín mezi Čínu a Rusko

Co říkáte mediálním hrátkám kolem ruské vakcíny Sputnik V?

V souvislosti s nesmyslnými útoky na ruský vakcinační lék Sputnik V mě napadají některé geopolitické souvislosti s mezinárodním postavením Ruské federace a trajektorií vývoje vztahů mocností v globálních či lokálních rozměrech.

Ti, co útočí na tuto vakcínu, to nepovažují za nesmyslné. Argumentují, že vakcínu neschválila Evropská léková agentura.

Já bych dokonce použil daleko expresivnější výraz než nesmyslný útok, ale má smysl vůbec polemizovat na toto téma? Nemá, protože kdyby vakcína skutečně byla špatná a byť v jediném případě asi z dvou milionů jeho dosavadních použití způsobila nějakou vážnou komplikaci, byla by mainstreamová média plná »informací« o tomto. Sputnik V se stal součástí hybridní války. O to více si lze cenit rozhodnutí některých vlád EU vakcínu nakoupit a před jejich odvahou je třeba smeknout. Jde jim o zdraví lidu jejich zemí a dávají v tomto případě přednost zdravému rozumu před zpolitizovanými přístupy.

Uvedený příklad však vzbuzuje otázku, kam může svět na pozadí takovéto tzv. hybridní války až dospět. V této souvislosti je třeba zmínit, že významný faktor bude představovat politika administrativy nového amerického prezidenta, a to v krátkém i dlouhodobém horizontu. Vůbec si nedělám iluze, že tuto politiku bude určovat tzv. Deep state (vojensko-průmyslový komplex, tajné služby ad.), který se stal skutečným vítězem amerických voleb. Je rovněž zřejmé, že se bude lišit krátkodobý a dlouhodobý plán strategických plánovačů.

Podívejme se tedy na oba pravděpodobné plány.

Abychom mohli odhadovat budoucí vývoj, je nezbytné se ohlédnout do historie. Podívejme se na cestu prezidenta Nixona do Číny v roce 1972. Tato cesta se uskutečnila ne proto, že by se USA chtěly nějak přiblížit politice Mao Ce-tunga, ale aby čelily existencionální hrozbě plynoucí ze spojenectví SSSR a ČLR.

Skutečně, vrazit klín mezi tyto dvě mocnosti se Nixonovi podařilo. Vedlo k tomu křehké spojenectví obou zemí narušované řadou faktorů. ČLR považovala při své tisícileté tradici SSSR za málo kulturní a SSSR zase bral ČLR jako mladšího bratra, který by měl poslouchat.

Rovněž animozita obou vůdců, Brežněva a Maa, nepřispěla k utužení spojenectví. Dokonce některé spory, které se táhly již z období vlády N. S. Chruščova, vedly k ozbrojeným konfliktům, například spory o ostrov Damanskij na řece Ussuri.

V současnosti se historie začíná opakovat, obě země, tj. Ruská federace a Čína, se brání americké politice tzv. zadržování. Mezi oběma zeměmi a USA běží naplno již zmíněná hybridní válka. Co se za tímto označením skrývá, je obecně známo: jde ze 70-80 % o válku ekonomickou, 15-25 % informační a asi z pěti procent o válku horkou. Příkladů je spousta a jen namátkou některé z každé oblasti. Sankce na plynovod Nord Streem 2 (NS2), Huawei, vykonstruované případy otrav novičokem (Skripalových či Navalného), zinscenované použití chemických zbraní a následné útoky na spojence, viz raketové a bombové útoky na syrském území a jejich okupace jako příklad horké války.

Ale máme rok 2021, situace je jiná, svět je více multilaterální.

Ano, situace oproti 70. letům se přece jen liší. Svazek RF a Číny není narušován nepřátelstvím vůdců těchto zemí, Čína konkuruje USA v ekonomické oblasti a RF si obnovila vojenskou sílu rozvrácenou v 90. letech. Rusko se orientuje na Čínu z hlediska dodávek energie, takže pokud by například EU podlehla tlakům ze zámoří a spáchala harakiri zastavením plynovodu Nord Stream 2, rozhodně to nebude Rusko, kdo se dostane do neřešitelných problémů.

Je pravda, že zastavení NS2 by sice mělo vliv i na Rusko, ale více politický než ekonomický. Jako příklad lze uvést vztah RF a Turecka, kdy realizace NS2 umožní Rusku »sundat si rukavice« ve vztahu k Turecku a jeho syrským aktivitám. Důvodem zatím opatrného postoje je dočasná závislost na jižním tureckém proudu. Neokons v USA se v každém případě pokusí replikovat Nixonovu misi.

Jak?

Podívejme se na formulování budoucí americké strategie. Budoucí proto, že současní vůdcové Ruské federace a ČLR prostor pro narušení vztahů neumožňují, a naopak především v ekonomické oblasti se obě země propojují. Uvedu některé aspekty, z nichž američtí analytici vycházejí.

  1. Prezidenti Putin a Si jsou diktátoři a jako takoví mají maximální zájem na vzájemné spolupráci.
  2. Země »svobodného« světa jsou vládami ČLR a RF vnímány jako hrozba z více důvodů, z nichž nejdůležitější je zájem lidí doma o následování životního stylu v těchto »svobodných« státech. Důsledkem je pak obava z demonstrací a vnitřního rozvratu.
  3. Existují velké rozdíly mezi RF a ČLR v hustotě obyvatelstva a predikci početního stavu do budoucna (předpokládaný úbytek na straně RF ze stávajících 145 milionů, stagnace na straně ČLR na stávajících 1,42 mld.). To povede k opětovné snaze změnit územní status quo. Odhad zřejmě vychází z dramatického propadu populační křivky v RF v 90. letech a začátkem milénia coby důsledku řádění Jelcinovy soldatesky.
  4. Armády jsou nekompatibilní, a to i přes společná cvičení. Čína má oproti RF dvojnásobné vojenské výdaje, RF preferuje asymetrická řešení.
  5. Čína se stane a v některých ohledech již stává konkurentem RF, například při prodeji zbraní.
  6. Mocná Čína je velkou hrozbou pro ruské zájmy na Dálném východě.
  7. Nejzajímavější je pohled západních teoretiků na potřebu reforem. ČLR se vrací více k maoistickému centrálnímu systému, a bude tedy dle nich stagnovat. RF bude potřebovat moderní přístupy již realizované v zemích tzv. Impéria (západní státy vedené USA – pozn. aut.). Těmito přístupy se rozumí samozřejmě modely propagované liberálními ekonomy a neokons obecně…
  8. Je třeba navázat vazby s novou generací ruských politiků, kteří nakonec rozhodnou o novém chodu své země. Řeči o »změně režimu« v Rusku jsou kontraproduktivní. Novou zahraniční politiku vůči Rusku budou utvářet noví lídři ze stávajícího establishmentu, kteří si uvědomují potřebu změny.

Odtud plyne další velice významný krok, který jsem nezahrnul do výčtu, neboť jde o jakýsi apel. Poukázat na to, že Rusové jsou hrdý národ, že nemohou být omezováni jenom sankcemi a je třeba posilovat jejich snahy o emancipaci od despotického řízení. Ruská »elita«, která již dnes posílá děti do evropských škol a kupuje si zde byty, musí získat také daleko větší vliv na chod státu. Rusko se musí oprostit od agresivního chování, ohrožování svých sousedů, přestat se vměšovat do americké a evropské politiky. Pak může být RF přivítána mezi státy tzv. svobodného světa.

A teď to nejdůležitější. Musíme se (rozuměj Impérium) vyvarovat toho, abychom z Ruska dělali obětního beránka pro domácí politické účely. To nám může jen ublížit a nepřispěje to k našemu důležitému geopolitickému cíli, a to vrazit klín mezi Čínu a Rusko. Tak uvažují američtí analytici.

Cílem je tedy nedopustit vznik bloku, který ekonomicky i vojensky ohrozí zájmy Impéria.

Jak se tedy dle vašich úvah bude formulovat vztah USA-Rusko?

Formulování vztahů ze strany USA směrem k Ruské federaci není pro nejbližší dobu těžké uhodnout. Těžší je odhad následné reakce dosud velmi umírněné diplomacie RF. Ta by své chování měla asi adekvátně změnit a přizpůsobit očekávanému tlaku. Vzhledem k tomu, že skutečným vítězem voleb v USA je Deep state, můžeme v krátkém horizontu očekávat zcela jiné kroky, než jak jsou formulovány analytiky v budoucí strategii pro dosažení cíle oddělení RF a ČLR. Cílový stav sice zůstává stejný, ale prostředky k dosažení se budou na počátku velmi lišit. Důvodem je současné pevné postavení prezidentů Ruska a ČLR a snaha tímto jejich postavením otřást.

Rusové často říkají, že američtí politici se mění, ale americká politika ne, skutečným kormidelníkem je DS a na něj napojené elity.

Americká politika přistoupí k dalšímu hanobení Ruska, Rusů a všeho ruského (Putinem počínaje a vakcínou konče), a to všemi mainstreamovými médii. Mohli bychom se třeba domnívat, že přece těžko někdo může věřit pitomostem okolo velkého nacionalisty Navalného, vydávaného za příkladného demokrata. Velká chyba, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Co dostavba Dukovan, zmíněný Sputnik atd.? Jistě se vyskytne nějaké použití chemických zbraní typu novičok přitroublými ruskými agenty GRU, no a to je případ pro Organizaci pro zákaz chemických zbraní a příležitost pro další sankce. Obecně další sankce proti všem ruským zájmům, ekonomickým jako NS2, politickým apod.; sankce uvalené nejen USA, ale i jejich vazaly, jako je Evropská unie.

Bude to ale podle mě také rozšiřování horké války. Jen nedej bože, aby se zatím zástupné války nestaly válkou skutečnou. Příkladem jsou již vzdušné útoky na ruské spojence v Sýrii. Další vojenské provokace na hranicích RF, vzdušné i námořní, odůvodňované různými argumenty, jako například právem na svobodu plavby apod. Rozmisťování dalších vojenských kontingentů na hranicích Ruska, a to včetně trvalých vojenských základen (např. odstoupením od rotace vojenských jednotek).

Tady mě napadl jeden vtip. Sejdou se dva generálové nad mapou Evropy a Asie a jeden povídá druhému: »No nechová se to Rusko agresivně, podívej se, jak daleko byla od sebe vojska NATO a RF v roce 2000 a jak blízko jsou dnes.«

No a pak je tu využití bývalých republik SSSR k dalšímu rozněcování sporů. Bidenova rodina je například ekonomicky zainteresována na Ukrajině. Podobně lze uvažovat i o dalších republikách, včetně agresivního chování tam, kde to nejde tak hladce. Příkladem může být Bělorusko, které již požádalo Rusko o vojenskou (vzdušnou) ochranu svých hranic.

Nezapomínejme ani na skutečnost, že rok 2021 je v RF rokem volebním. Jistě se objeví snahy o vyprovokování demonstrací za různým účelem, vzpomeňme např. na zveřejnění plánovaných tras demonstrací americkou ambasádou pod záminkou varování amerických občanů. Při úspěchu takové snahy bude třeba volby prohlásit za nesvobodné, a to i v případě, že by byly průhledné jako křišťál.

Lze tedy čekat návaznost na politiku Obamova kabinetu, která se při zaslepenosti některých vůdčích činitelů opírá o pocit nezranitelnosti a beztrestnosti svého chování. Skutečnost, že tomu tak v případě nezranitelnosti již dávno není, snad přivede některé rozumné generály Pentagonu k více střízlivým postojům. O tom, že to není tak jednoduché ani s beztrestností, nás přesvědčil raketový útok Íránu na vojenskou základnu USA v případě vraždy generála Sulejmáního.

Novinkou může být zapojení soukromých amerických mediálních koncernů. Příkladem je Facebook a jeho cenzura realizovaná zablokováním účtů s nepohodlnými informacemi. Jde například o účet generálního ředitele Roskosmosu Rogozina po jeho komentáři k publikaci bývalého velvyslance Spojených států v RF Michaela McFaula.

Však již na to reaguje i druhá strana...

Ruská diplomacie, považovaná za jednu z nejlepších na světě, je charakteristická až dosud velkou umírněností. Bohužel to je mnohdy zaměňováno za projev slabosti, a troufalost provokací pak zákonitě roste. Chtěl bych zdůraznit, že diplomatická odpověď musí být doprovázena i odpovídajícími skutky. V opačném případě by byla chápána jen jako jakési prázdné gesto, které povede pouze k dalším agresivním projevům.

Příkladem, který pravděpodobnou změnu v ruské diplomacii skutečně naznačuje, je návštěva vysokého komisaře EU zodpovědného za zahraniční politiku pana Josepa Borrella v Moskvě a jeho setkání s ministrem zahraničí RF Sergejem Lavrovem. Že se pan Borrell vrátil jako spráskaný pes, nijak při srovnání bruselských úředníků s úrovní a schopnostmi pana Lavrova a ruské diplomacie vůbec nepřekvapí. Jde o jinou skutečnost, kterou následný pokřik bruselských amatérů nemůže zastřít. Abychom pochopili, oč jde, uveďme přesnou citaci ministra zahraničí RF při rozmluvě s panem Borrellem. »Vycházíme z toho, že jsme připraveni k rozchodu (s Evropskou unií). Jestliže ještě jednou uvidíme, co jsme pocítili již vícekrát, že budou uvaleny sankce v oblastech, které znamenají risk pro naši ekonomiku, včetně velmi citlivých sfér. Ano, jestliže chceš mír, buď připraven na válku.«

Následné sankce vůči čtyřem osobám v ruském soudnictví, uvalené kvůli Navalnému, jistě takové ohrožení ekonomiky nepředstavují. O předem navrhovaném zastavení NS2 nepadla již v této souvislosti ani zmínka.

Závěr Lavrovovy citace je znám: »Chceš-li mír, připravuj válku.« To však neznamená nic jiného než závody ve zbrojení.

Ano, nemusí se nám to líbit a člověk by rád viděl svět, ve kterém prostředky, které vynakládáme, místo na zbrojení putují do oblastí zkvalitňující život celé lidské populace, ale jen těžko si to lze představit. Historie celého lidstva bohužel dokazuje pravý opak. Jestliže jedna strana dostala zálusk na bohatství jiné země, pak vždy dosáhla svého, pokud si tato země nedokázala silou své bohatství uchránit. Aby prostředky nebyly vynakládány nepřiměřeně, hledají se v případě RF asymetrická řešení. Stále platí to, co řekl Putin na Mnichovské konferenci o bezpečnosti 10. 2. 2007. Rusko není třeba vyzývat ke spolupráci, je k ní stále připraveno, ale bez dostatečné síly s ním jako rovný s rovným jednáno nebude.

Putinovi vyrostla v zemi opozice, to je také faktor, se kterým je nutno počítat...

Ano, ale to není v žádném případě opozice prozápadní. Jde o opozici, která se formuluje na základě dvou směrů. První směr vychází z ekonomických problémů nejchudších vrstev a je živen a ovlivňován různými zprávami šířícími se na sociálních sítích. Zde není nic jednoduššího, než se různými podvrženými a falešnými zprávami uchopit ovlivňování tohoto směru proti Rusku. Samozřejmě jde o ideální podhoubí pro nepřátelské služby zemí Impéria a jejich PSYOP aktivity, přičemž není pochyb, že tyto země nelze podezřívat ze sociálního soucítění s danou cílovou vrstvou obyvatelstva (PSYOP aktivity = psychologické operace, jejich cílem je ovlivnit v cílové skupině obyvatel emoce, motivy, uvažování a chování - pozn. aut.). Již v minulosti jsem hovořil o tom, že pokud problémy této skupiny nebudou řešeny, Rusko může upadnout do značných problémů.

Druhý směr cílí na ještě větší skupinu obyvatel, vychází totiž z národního cítění Rusů. Stále více narůstá skupina vlasteneckých obyvatel Ruska, která má pocit, že odpovědi RF na stálý proud protiruských opatření a na neustálé omezování ruských zájmů Impériem jsou velmi slabá a nedostatečná. I zde je velký prostor pro PSYOP aktivity. Budiž řečeno, že ruská společnost je k ovlivňování těmito psychologickými operacemi velmi náchylná.

A vy nevidíte v ruské společnosti prozápadní opozici? Aktuálně je to celý humbuk kolem Navalného. Sám jste poukázal na zveřejnění trasy demonstrace za Navalného na webu Velvyslanectví USA v Moskvě.

Jistě, taková čistě prozápadní opozice existuje, ale její podpora je marginální a pohybuje se kolem 2-4 procent. Uvědomme si, že zpočátku demonstrace za Navalného podporovala například i Komunistická strana Ruska, a tu těžko lze považovat za prozápadní opozici. Jak již jsem ale řekl a znovu zdůrazňuji, patřičnými PSYOP aktivitami lze veřejnost, k tomu náchylnou, jednoduše ovlivňovat. Ještě jednou podtrhuji, že Navalný je nacionalista, kterému nevadí současný systém, ale vadí mu Putin. To, že je využíván PSYOP operacemi jako představitel západní demokracie, by mohlo svádět k dojmu silné prozápadní opozice, ale skutečnost taková není. Již jsem zmiňoval, že náchylnost věřit prozápadní propagandě a představě jednoduchého života v liberální společnosti Impéria by mohla mít mladší generace. Generace, která zažila rozvrat Ruska při zavádění liberálních modelů a rozkrádání národního bohatství zahraničními subjekty, ale i nastupujícími oligarchy, takovou tendenci mít nebude.

Jak si představujete politiku Ruska pro příští období?

Ruská politika musí být mnohovektorová. Pokud Kreml nechce nadále ztrácet důvěru své vlastenecké opozice, bude pro něj nutné přitvrdit ve svých diplomatických reakcích na neustálé zahraniční provokace a vměšování. Zároveň nebude možné vypustit jen nějaká ostrá prohlášení, která nebudou podpořena činy.

Rozhodně nemám na mysli činy, které by znamenaly posun k horkým konfliktům, ale stejně jako ve vojenské oblasti musí jít o asymetrická řešení. Impérium má samozřejmě své slabiny a mezi ně nepatří vojenská slabost. Výdaje jenom USA několikanásobně překračují rozpočet RF, a to rozpočet RF už vůbec nelze porovnávat s celkovými výdaji zemí NATO. Přesto RF dokázala v poslední době svůj obrovský handicap vyrovnávat posunem nových technologií a jenom šílenec si může přát nějaký konflikt s RF, který by nutně vedl k vymazání celého světa. Nyní bude podobně muset vyrovnat svůj handicap v diplomatické oblasti.

Pokud bude odpovědí na různé provokace předvolání nějakého velvyslance, bude RF pro smích těmto diplomatům a doma poroste odpor k této politice. Bude čas např. vyrovnat skóre se zastoupením zahraničních misí, akreditovaných novinářů, jejichž primárním úkolem je hanobení RF, či omezení činnosti neziskových organizací financovaných ze zahraničí. Nakonec nejde o nic jiného než o to, co provádějí USA na svém území. Například zákon o zahraničních agentech přijatý v RF má právě vzor v zákoně USA. Příkladem rozhodné akce pak může být reakce na veplutí torpédoborce USS John S. McCain do ruských výsostných vod. Tento torpédoborec se rychle spakoval a zmizel poté, kdy mu bylo oznámeno, že bude atakován taranem torpédoborcem Admirál Vinogradov. Američtí námořníci vědí, že ruští námořníci jsou toho schopni i s daleko menší lodí, a proto ten rychlý úprk do mezinárodních vod.

RF se bude muset vedle ekonomické orientace na ČLR rozhodnout, jak bude vypadat budoucí vojenská spolupráce, a stejně tak jaká bude jeho politika směrem k Íránu. Je zřejmé, že například v mnoha ohledech se zájmy RF a Íránu na Blízkém východě rozcházejí (vztah k Izraeli), jindy překrývají (Sýrie) a někde jsou totožné (aktivity Impéria). V závislosti na tom bude nutné definovat spolupráci např. ve vojenské oblasti (viz protivzdušná obrana pozemních íránských jednotek v Sýrii apod.). Írán, který v historii přišel o řadu území, jenom pomalu přehodnocuje svůj vztah k Rusku, ale dost zásadní posun nastal poté, kdy generál Sulejmání přesvědčil Putina, aby vojensky vstoupil do konfliktu v Sýrii.

Před Ruskem tedy stojí úkol si stanovit novou strategii, a to jako odpověď na očekávaný růst protiruských operací, který se zajisté dostaví s Bidenovou administrativou. Tady ještě jednou zmíním Ukrajinu. Zde lze čekat skutečnou kinetickou, a nikoliv hybridní válku. To je ale téma na úplně jiný rozhovor. Kreml by měl vyjít z pravidla, že daleko horší než jakýkoliv vnější nepřítel je nepřítel vnitřní. Že vlastenecká opozice nemůže být v žádném případě živena politikou, kdy rozumná a zdrženlivá diplomacie může být chápana jako slabost či nerozhodnost.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.7, celkem 170 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


stanley58
2021-03-18 13:02
hajek.jiri – hájku, pište si ty vaše výplody napřed nanečisto a
několikrát si přečtěte, aby jste si uvědomil, co jste to vlastně
zplodil. Protože ty vaše příspěvky jednak nemají logického myšlení
a navíc to jsou obsahově stále opakující se myšlenky dělnických
rudých bolševiků z období padesátých let. Vy a fronda jste opravdu
vzorem dnešních komunistů. Ještě je vás tady už jen tak málo. Vy si
už můžete jen pobrukovat známou větu Waldovy písně „To všechno
vodnés čas!“
hajek.jiri51
2021-03-18 11:44
Pokud někdo slovo blázinec zaměňuje slovem USA je, aspoň co se týče
politiky, velice blízko pravdě. A ropa či plyn se nejlépe získají
pomocí ropovodů a plynovodů, výměnou za vlastní výrobky. A taky je
dobré sledovat i "cvrkot" ze zobáku třeba takové Ólbrajtky.
Cosi o "nespravedlivém" rozdělení přírodního bohatství asi
nějaké tlupě zabedněných zaostalých ožralů, co staví atomové
elektrárny a poletuje v kosmu. To může napadnout jen skutečného vol*
(nebo kr*vu).
yucon.fox
2021-03-18 09:18
Už to konečně chápu. Oni si to nesmírné bohatství, které mají doma
pod nosem, musejí bránit více jak 700 vojenskými základnami po celém
světě a Ruskou federaci obkličují proto, aby nemohli Putinovi
zabednění a zaostalí ožralové zasahovat do té komedie, které
říkají volby. Prchale, silvestr je až za 3/4 roku!
Prokopic.Karel
2021-03-18 08:02
Je fakt, že tomu Bajdnovi hrabe v palici. Musíte si uvědomit, že při
takovém rozsahu toho korunového víru se hroutí nejen americká
ekonomika, ale následně i vztahy nejrůznějšími národnostmi. Bajden
prostě musí ukázal svoji sílu alespoň těmi kecy. A odvádět
pozornost lidí jinam. Aby se to nezvrhlo právě proti němu. To je často
používaná taktika.
jarprchal43
2021-03-17 18:17
yucon.fox - Asi moc nesledujete cvrkot. Číňani tam těží dřevo o sto
péro a přesouvají tam podnikatelské aktivity. A hlavně nemají ropu.
Pokud myslíte "bílým domečkem" USA, tak se zamyslete, co by
tam asi tak našli. Tlupu zabedněných, zaostalých ožralů. Bolševická
mantra, že Američani chtějí nerostné bohatství Sibiře, je trochu
mimo. Všechno, co je na Sibiři, mají doma pod nosem. Přečtěte si
nějaký hospodářský zeměpis.
yucon.fox
2021-03-17 15:03
Nechat si vyfouknout Sibiř Čínou? To byste musel být v bílém domečku
vy, Prchale.
jarprchal43
2021-03-16 14:27
Klínem mezi Ruskem a Čínou bude v brzké době Sibiř. Američani si
mohou v klidu počkat.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.