Reklama
Rozhovor Haló novin s publicistou Ladislavem Šafránkem, který prodělal těžký koronavirus

COVID-19 není v žádném případě jen těžká chřipka

Je COVID-19 jen obyčejná trošku těžší chřipka?

Především chci říci, že v našem rozhovoru budu hovořit pouze o vlastních zkušenostech, podložených pobytem ve specializovaných odděleních a pracovištích fakultní nemocnice a výstupními lékařskými zprávami, jak jsem je dostal na vyšetřeních v jednotlivých odborných pracovištích. Budu tedy anonymní, jak co do názvu léčebného pracoviště, tak i lékařů a dalšího zdravotnického personálu. Nechtěl bych svým možným subjektivismem poškodit jakéhokoli zdravotníka a pracoviště.

Covid jsem v prvopočátku pod vlivem médií a nejasných, diskutabilních či rozporuplných vystupování mnohých rádoby odborníků pokládal vzhledem k jeho údajným projevům stejně jako velká část veřejnosti za jistou variantu chřipky. Do doby, kdy jsem pochopil, že odborná veřejnost v zásadě tápe, neví, o jaký druh epidemie, o jaký druh viru jde a s jakými projevy a důsledky. Svou úlohu sehrálo i vládní selhání. Mám na mysli nezdůvodněné kádrové šarády, odvádění pozornosti od merita věci až k dětinským projevům premiéra, katastrofální ekonomickou (ne)koncepci vlády, která svou neuváženou (neexistující) strategií dovedla naši ekonomiku na pokraj zmaru.

Na základě toho všeho jsem nakonec již někdy koncem léta, na rozdíl od optimistických prohlášení vládních činitelů, dospěl k závěru, že COVID-19 se může tvářit jako chřipka, nicméně chřipkou není, a že jeho trvání rozhodně neskončí nástupem zimy, jak někteří »odborníci« předpokládali, nýbrž bude narůstat, přenese se funkčně (tzn. medicínsky a ekonomicky) nejméně do roku 2022 a projeví se i jinými mutacemi.

COVID-19 dle mého názoru není žádná trochu těžší chřipka, nýbrž setsakramentsky nebezpečný protivník, o jehož skutečné povaze dosud stále víme moc málo. Některé optimistické výkřiky našich ministrů a zákonodárců zejména z řad koalice proto pokládám za neodůvodněné, dokonce rizikové.

Prodělal jste COVID-19 naostro. Jak jste k němu přišel?

Upřímně řečeno, ani nevím. Nikdo v mém okolí ani na pracovišti v inkriminované době netrpěl žádnou chorobou dýchacích cest, ani jinými obtížemi doprovázejícími koronavirus a na rozdíl od řady spoluobčanů jsem dodržoval doporučení epidemiologů. Zpětně shledávám, že ataka koronaviru byla postupná a aktivovala se počátkem prosince, kdy jsem začínal pociťovat rostoucí bolest na plicních lalocích, silnou dušnost při chůzi či prudším pohybu, nadměrnou potřebu pití a rozostřené vidění. To se stupňovalo natolik, že jsem 21. prosince po předchozím opakovaném pádu navštívil odbornou ambulanci. Domníval jsem se, zda se po letech nevrací choroba s hypofýzou, kterou jsem trpěl před lety a která měla příbuzné symptomy. Tím začala podivná anabáze, k níž se vyjádřím dále.

Jak jste zjistil, že jste koronavirový?

To je složitá otázka. Když jsem se rozhodl navštívit ambulanci, bylo mi již skutečně velmi zle. Nemohl jsem chodit, nohy jsem měl jako z hadrů, hlava mne bolela. Trpěl jsem závratěmi, což se projevilo zejména na refýži v metru a při chůzi po schodech dolů. Zvracel jsem a několikrát upadl. Na příjmové ambulanci interny mně změřili tlak a teplotu, poslali na tradiční rentgen a doporučili (pro případ, že by se mi stav nezlepšil) přijít druhý den. Závěrečné doporučení znělo: »Neshledáno onemocnění vyžadující hospitalizaci či akutní diagnostickou či terapeutickou intervenci.« To mne překvapilo, protože mně bylo opravdu zle, nicméně jsem rozhodnutí respektoval a odjel domů. Po cestě jsem opět padal a zvracel, navíc se mi zhoršilo dýchání.

Následující den jsem z titulu nezměněného stavu znovu navštívil pracoviště fakultní nemocnice (tentokrát jsem byl odkázán na chirurgickou ambulanci), kde se mnou provedli základní úkony a doporučili mimo klidu analgetika při bolesti a péči o pravidelnou stolici). Co mi je a jak bude léčení pokračovat, mi nikdo nebyl schopen sdělit. Protože se můj stav nezlepšoval, naopak pády, zvracení a závratě pokračovaly, nechal jsem se, již potřetí, záchrannou službou odvést do nemocnice. Byl jsem ve stavu, že jinou formou bych dopravu nezvládl. Teprve v tomto případě a po řadě následných vyšetření jsem byl odvezen do izolačního režimu a ošetřujícím lékařem informován, že jsem COVID-19 pozitivní. V nemocnici jsem v izolaci pobyl celkem jedenáct kalendářních dnů.

Nosil jste roušku? A dodržoval další pokyny epidemiologů?

Roušku jsem nosil a pokyny dodržoval. Nicméně jsem v jejich používání neviděl (a nevidím) všelék, nýbrž jedno z řady preventivních opatření s omezenou účinností věcně, prostorově i časově. Tomu přispívá i zmatečné vystupování zejména současného ministra zdravotnictví o rouškách, nano rouškách a respirátorech jako prostředků ochrany občana před kapénkovou infekcí bez kvantifikace pozitivních výsledků, při přísném dodržování podmínek jejich užívání (především jednorázové použití) navíc pro sociálně slabé skupiny obyvatelstva drahých a fakticky nedostupných. Mám-li zobecnit svou zkušenost, jsem názoru, že tyto ochranné pomůcky vedle své ochranné funkce slouží jako jisté placebo v době nejistoty, jak v boji s COVID-19 a jeho mutacemi pokračovat.

Popište nám celý průběh vašeho onemocnění, celou vaši zkušenost s léčbou, i když léčebné přístupy mohou být různé…

Otázku jsem částečně zodpověděl. Na počátku byly obtíže, které jsem pokládal za návrat předchozí choroby, s kterou jsem se naučil žít. Proto jsem se přihlásil na pravidelnou kontrolu a čekal. Termín kontroly se oddálil, neboť »moje« doktorka šla na výpomoc do »první linie«. Vzhledem k tomu, že jsem dodržoval pokyny epidemiologů a pobyt ve veřejném prostoru omezoval na pracoviště a domov, myšlenku onemocnění COVID-19 jsem si nepřipouštěl.

Samotný pobyt v nemocnici byl podřízen přísné izolaci. Za celou dobu jsem přišel do styku pouze s ošetřujícím doktorem na vizitě a základním zdravotnickým personálem při nezbytných léčebných úkonech. Třikrát denně léky a dietní strava.

Snažil jsem se vám do nemocnice dovolat. Proč jste nebral telefon? To jste fyzicky nemohl?

Příčina je velmi prostá. Vybil se mi telefon, nabíječku jsem neměl a rodina mi ji nemohla přinést pro přísný zákaz jakéhokoli fyzického styku s vnějším světem. To se ostatně týká i doručení dalších věcí vč. hygienických potřeb a ošacení.

Jak byste hodnotil přístup lékařů a sestřiček? A epidemiologických orgánů vůbec?

Na tuto otázku se mi odpovídá velmi obtížně. Jde totiž o kvalitativně odlišný přístup v období před hospitalizací, v jejím průběhu a po jejím ukončení v tzv. karanténě. V prvním období byl přístup katastrofální. Pro mne z něj byl cítit nezájem, jako kdybych si vymýšlel a zbytečně obtěžoval. V situaci, kdy jsem nezvládal pohyb, trpěl bolestí hlavy po pádu. Při přijetí do nemocnice jsem absolvoval několik odborných vyšetření s rozporuplnými výsledky a vážnými důsledky a okamžitou hospitalizací a přísnou izolací. Vezmu-li v úvahu, že tři dny před tím mne poslali domů s tím, že si můj stav hospitalizaci nevyžaduje, kladu si otázku, co se za ty tři dny tak zásadního stalo, že jsem se v očích týchž lékařů stal z relativně zdravého člověka vážně nakaženým. Jakou důvěru pak může pacient vůči lékaři, na kterého je v tomto případě životně závislý, vůbec mít?

Pokud jde o deset dní hospitalizace, pak přístup nemocničního personálu byl »klasický«. Každý si plnil své povinnosti v rozsahu kompetencí. Já byl pacient a oni personál. Žádné odlišnosti od jiných pobytů v nemocnici jsem nepozoroval, snad s výjimkou sestřiček, kdy jsem zaznamenal více pochopení a citu u zahraničních pracovníků v porovnání s odcizenou profesionalitou našich spoluobčanů. Jak to bylo v celém uzavřeném prostoru, nevím, nicméně z vlastní zkušenosti tolik proklamované přetížení personálu jsem nezaznamenal. Pohospitalizační odborné kontroly a testy probíhaly velmi korektně a s plným pochopením zdravotnického personálu i všech lékařů. Jim i dalším sálovým patří velké poděkování. Naproti tomu ambulantní lékaři a sestry by si měli uvědomit, že ne každý příchozí je simulant a otrapa, ale seriozní občan, který se na ně obrací v nejvyšší nouzi a spoléhá na jejich pomoc.

Pokud jde o epidemiologické orgány, jsem názoru, že ve své funkci jsou negativně ovlivňovány laiky neodborníky, vstupy politiků a měnící se situací, na kterou nestačí dostatečně reagovat. Bohužel politizaci causy odnášejí nevinní občané.

Jak se cítíte dnes, kdy jste COVID-19 překonal?

Ke svému uspokojení se cítím dobře, stejně jako před nástupem epidemie.

Můžete znovu onemocnět, anebo jste už ke COVID-19 imunní?

Upřímně řečeno nevím, i když bych si to maximálně přál. Přečetl jsem řadu odborných statí a hovořil s několika odborníky z různých odvětví medicíny a ani ti se neshodnou a kladou si podobnou otázku. Nezodpovězeny jsou např. lhůty pro možné uplatnění imunity, její vznik a trvanlivost. Kdy začíná působit vakcína a na jak dlouho? Může mutace viru ovlivnit účinnost vakcíny? Tak by se dalo pokračovat s početnou variantou odpovědí. Vědci nám na to jistě dají odpověď, pokud již nebude pozdě. Já osobně spoléhám na získanou imunitu. Nicméně vše je relativní, a tak při vědomí toho, jak nebezpečná je to choroba, se snažím dodržovat prevenci více než dosud. Vyplatí se to.

Jaké je vaše poučení pro ty, co si stále myslí, že o nic nejde?

Především, aby se probudili ze snu a uvědomili si, že jde o epidemii, která svým charakterem, nebezpečností a rozsahem zde od Velké války nebyla. Druhým momentem je její proměnlivý charakter, o němž se vede mnohavrstevný dialog, zatím však jen na bázi úvah. Bez zkušeností a bez empirie. Hrát si na hrdinu uplatňováním »neomezené« svobody kýcháním na veřejnosti, provokovat nerespektováním doporučených opatření bez ohledu na jejich skutečnou účinnost, není hrdinstvím, ale pohrdáním lidmi. Tito exhibicionisté by si měli uvědomit, že jejich proklamovaná svoboda má své mantinely dané svobodou druhých.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 24 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.