Reklama
Rozhovor Haló novin s Tomášem Bendlem, vedoucím komunikace organizace Lékaři bez hranic

Vždy se snažíme být tam, kde je nás nejvíc potřeba

Když zazní název vaší organizace Lékaři bez hranic, někteří lidé zpozorní, protože vaši práci znají a možná na její činnost i přispívají, ale většina si bude žádat bližší seznámení. Poskytujete humanitární a zdravotnickou pomoc v konfliktních oblastech světa. Co to znamená konkrétně?

Zaprvé bych řekl, že nepracujeme pouze v ozbrojených konfliktech. Aktivně se věnujeme také pomoci obětem přírodních katastrof, epidemií či lidem systematicky vylučovaným ze zdravotní péče (například kvůli jejich etnickému původu nebo náboženskému přesvědčení). Vždy se zkrátka snažíme být tam, kde je nás nejvíc potřeba a ctít přitom principy neutrality, nezávislosti a nestrannosti. Jinými slovy nikdy si jako organizace nevybíráme strany, nepodléháme žádným politickým vlivům a pacienty ošetřujeme bez ohledu na to, odkud jsou anebo čemu věří.

Vaše organizace dělá mnoho činností nad rámec lékařské praxe – zajišťuje obecně podmínky pro život v místech, kde přebývají lidé na útěku, v nouzi, lidé vysídlení apod. Zajišťujete pitnou vodu a základní potraviny, budujete latríny, sprchy. Kdo z vašich lidí na tyto činnosti má kvalifikaci? Vždyť lékaři na misích asi nebudují vodovod, nehloubí studnu, či ano?

Lékaře bez hranic tvoří zdravotní personál z necelých padesáti procent. Zbytek jsou z velké části právě logistici, architekti, stavební inženýři, administrátoři, projektoví koordinátoři, zásobovací i techničtí specialisté atd. Všichni tito lidé jsou nesmírně důležití nejen pro to, co jste vyjmenovala, ale také pro zajištění výstavby, chodu a údržby našich nemocnic. Bez nich by mise vůbec nemohly fungovat.

Zdravotnickou pomoc poskytujete pacientům zcela bezplatně a málokdo by zapochyboval o oprávněnosti získání Nobelovy ceny za mír pro vaši organizaci (1999). Jak se chovají pacienti k vašim zdravotníkům? Vyjadřují otevřeně své díky za službu, již jim místní zdravotnictví nezajistí? Nebo dochází i k nějakým nedorozuměním, neshodám?

Vděk pacientů je věc, o které kolegové mluví často. Když zasahujeme na místech, kam se třeba jiné organizace dostat nemohou, pro místní lidi to hodně znamená. Nejen kvůli poskytované péči, ale také proto, že to vnímají jako důkaz, že na jejich utrpení svět nezapomněl. Jinak kulturní rozdíly existují, samozřejmě země od země, a jsou velké. Naprostá většina našeho personálu jsou ale vždy místní lidé, zpravidla tvoří zhruba devadesát procent zaměstnanců, zatímco mezinárodní koordinační tým tak deset procent, čímž se nám neznalost kulturního prostředí daří hodně minimalizovat.

Kdo se může stát »lékařem bez hranic«? Jaké speciální předpoklady musí splňovat – tedy kromě toho, že se nesmí bát nového prostředí a musí být schopen žít bez evropského komfortu?

Co se týče zdravotnických profesí, základ je alespoň dva roky odborné praxe v oboru, atestace a pokročilá znalost minimálně angličtiny. Hodně žádoucí je dnes také francouzština.

Požádám o trochu statistiky: Kolik zdravotnických pracovníků různých profesí celkově působí ve světě na misích Lékařů bez hranic? Kolik je k dispozici českých zdravotníků, kolik je z nich žen? A jaké jsou preferované specializace?

Celkově dnes v naší organizaci pracuje asi 64 tisíc lidí, zhruba 46 procent z nich tvoří místní a mezinárodní zdravotní personál na misích. Čechů a Slováků je aktivních, což znamená, že byli na misi někdy v posledních dvou letech, kolem 40. Bavíme-li se čistě o zdravotních profesích, jde hlavně o anesteziology, farmaceuty, chirurgy, psychology, zdravotní sestry, gynekology a porodní asistentky. Žen je všeobecně víc než polovina. Teď konkrétně máme na misích z Čech a Slovenska osmnáct lidí, dvanáct z nich je žen.

Je známo o Lékařích bez hranic, že nejste financováni žádnou vládou, žádným státem, jen z darů veřejnosti. Tato podpora opravdu stačí na úhradu všech nákladů spojených s výkonem vaší humanitární a zdravotnické činnosti?

Momentálně máme na světě něco kolem 6,5 milionu dárců, v České republice je zhruba 70 tisíc z nich. Všech našich téměř 500 projektů ve více než 70 zemích dokážeme financovat skutečně jen díky nim. Tento model je zcela zásadní hlavně proto, abychom si mohli udržet skutečnou nezávislost na státech a jejich politických nebo ekonomických vlivech.

Protože Lékaři bez hranic pracují i v místech válečných střetů, stává se, že místní nemocnice se stanou cílem nájezdů násilníků, tak jako aktuálně ve Středoafrické republice zmítané ozbrojenými střety nebo v Etiopii. Jak často se stává, že to, co pracně vaše organizace v součinnosti s místními vybuduje, je zcela zničeno?

Práce v ozbrojených konfliktech s sebou samozřejmě určitá rizika nese a nelze je eliminovat stoprocentně. Bezpečnostní protokoly Lékařů bez hranic jsou ale v tomto ohledu opravdu striktní a projekt nikdy neotvíráme, dokud nemáme se všemi stranami konfliktu vyjednané bezpečné podmínky k práci. Je nicméně pravda, že k násilí někdy může i přesto dojít. Minulý rok nám například skupina ozbrojenců napadla nemocnici Dasht-e-Barchi v Afghánistánu. Brutální útok tehdy nepřežilo šestnáct matek, dvě děti, porodní asistentka Lékařů bez hranic a šest dalších lidí. Jednalo se ale skutečně o tragický a extrémní případ. Nelze říct, že je to něco, s čím bychom se setkávali pravidelně.

Jaký máte ohlas na vaši výzvu směrem k EU a členským zemím, aby se zasadily o větší dostupnost vakcíny proti koronaviru tím, že budou výsledky vědeckého výzkumu sdíleny i s chudšími zeměmi? Zdůrazňujete, že závazky některých zemí přeposlat část svých vakcín chudším nevyřeší celosvětovou nespravedlnost v distribuci vakcín.

Ohlasy jsou v současné době celkem pozitivní. Například nás potěšilo, že se pod tuto výzvu už podepsalo více než sto poslanců Evropského parlamentu a podporu vyjádřila i Světová zdravotnická organizace, Společný program OSN pro HIV/AIDS (UNAIDS) nebo Iniciativa za léky proti opomíjeným nemocem (DNDi). Hlavně ale záleží, jak se k věci postaví jednotlivé státy. Pokud by návrh prošel, znamenalo by to skutečnou naději na větší dostupnost léků, vakcín a diagnostických nástrojů na COVID-19 v chudších zemích.

Jaká je aktuální situace v záležitosti zřeknutí se monopolu na výrobu léků, vakcín a diagnostických nástrojů nutných pro léčbu nemoci COVID-19, k čemuž jste vyzvali Evropskou radu a EU? S návrhem, nemýlím-li se, přišly Indie a JAR.

Ano, s návrhem původně přišly Indie a Jihoafrická republika. Jak teď věci dopadnou, bude záležet na výsledcích dalšího jednání Světové obchodní organizace. My už teď můžeme jenom doufat, že při svém rozhodování státy upřednostní lidské životy před zisky.

Znáte evropskou občanskou iniciativu Right2Cure (Právo na léčbu), která sleduje v těchto otázkách stejný cíl jako Lékaři bez hranic a snaží se prostřednictvím tlaku občanů EU zdola působit na evropské orgány, aby všichni měli právo na léčbu nemoci COVID-19?

Přiznám se, že neznám. Lékaři bez hranic s touto konkrétní iniciativou nijak nespolupracují.

Neměly by být sdíleny všechny výsledky vědeckého výzkumu, jakéhokoli léku či vakcíny? Lidé vyznávající konvenční ochranu duševního vlastnictví, patentů, hájící obchodní zájmy a soukromý zisk s tím asi nesouhlasí.

Náš cíl není transformace farmaceutických společností na neziskové organizace pro distribuci léků. Chceme pouze, aby se dodržovala základní pravidla a touha po výdělku nebyla za všech okolností maximem, pro který je naše společnost ochotna obětovat i životy těch nejzranitelnějších lidí mezi námi. O nic jiného nám nejde.

Lékaři bez hranic poskytovali od začátku pandemie zdravotní péči a zaváděli preventivní opatření proti COVID-19 například v různých jihoafrických komunitách. Tento region má s nástupem druhé vlny a novými variantami koronaviru ohromné problémy. Které jsou další oblasti světa, na které se zapomnělo a kde se COVID-19 nekontrolovaně šíří?

COVID-19 nezasáhl všechny z nás stejnou měrou. Jak už to bohužel v krizích bývá, ti nejzranitelnější a nejchudší trpí nejvíc. Co se týče našich projektů, velmi těžkou situaci vidíme například v zemích jako Jemen, kde je zdravotnictví zcela zdecimované několik let trvající válkou. Hledat v takovém prostředí kapacity na poskytování péče obětem pandemie je opravdu těžké. Lidé žijící v odlehlých komunitách bez přístupu k očkování nebo jakékoliv formě standardizované lékařské pomoci to mají také složité, což vidíme třeba v částech jižní Ameriky.

Osobně zdůrazňuji nezbytnost míru pro smysluplný život lidí. Jsou situace či možnosti, kdy jako Lékaři bez hranic oslovujete mocné tohoto světa – včetně jaderných mocností, jejichž jaderné arzenály by v mžiku zahubily celý svět – aby nezvyšovaly výdaje na zbrojení? V současnosti jsme v ČR nuceni zbrojní výdaje zvyšovat.

Lékaři bez hranic jsou zdravotnická a humanitární organizace. Naše práce je poskytovat krizovou péči těm, kterým se nedostává a přinášet o tom svědectví. To, co naznačujete, by už bylo mimo rozsah činnosti, na kterou nám dárci svěřili své peníze. Proto se v této oblasti aktivně neangažujeme.

V příbězích, které publikujete, abyste přiblížili svou činnost, je často uvedena douška: »Je to prohra humanitárního světa.« Ve vašich materiálech čtu, že za vznikem Lékařů bez hranic stála »touha jednat i informovat, léčit i svědčit«. Svědčíte tedy o tom, že svět mnohé prohrává?

Máme povinnost informovat o věcech, kterých jsme svědky. Někdy to jsou příběhy naděje, uzdravení či ohromného lidského odhodlání, jindy bohužel spíš utrpení, nespravedlnosti nebo smrti. Svět není jenom plný bolesti, a není ani plný jenom radosti. Obojího v naší práci vidíme hodně. A o obojím mluvíme stejně otevřeně.

Jaká byla, vážený pane vedoucí komunikace, vaše cesta k organizaci Lékaři bez hranic? Co vás na ní těší?

Lékaře bez hranic znám už od vysoké školy a vždy mi byli sympatičtí. Když se naskytla možnost stát se jejich součástí, nebylo to dlouhé rozhodování. Nejvíc mě zde asi těší, že i když jsme už opravdu velká a v mnoha ohledech trochu neosobní mezinárodní organizace, nikde jsme neztratili povědomí o tom, co je v naší práci to nejdůležitější – zdraví lidí, kterým pomáháme.

Monika HOŘENÍ

FOTO - Lékaři bez hranic


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.3, celkem 10 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.