Reklama

Nad 120 lety Jana Švermy

Třiadvacátého března tomu bude 120 let od narození národního hrdiny Jana Švermy. Před půldruhým rokem, těstě před tím, než nás napadl koronavirus, jsem v souvislosti s výročím jeho smrti položil kytičku na jeho hrob. Pak v jeho rodném Mnichově Hradišti jsem se společně s účastníky pietní slavnosti zamýšlel nad jeho odkazem. Možná, že jsem byl příliš osobní, možná až sentimentální, ale ti, co seděli v sále mnichovohradišťského kulturního domu, přijali mé zamyšlení s pochopením.

Pro nás novináře minulého režimu byl Šverma pojem. Šéfredaktor Rudého práva, všestranně vzdělaný politik, hrdina z bojující Banské Bystrice, člověk, který vzhledem k postavení své rodiny v Mnichově Hradišti – tatínek byl známý advokát a jeden čas dokonce starosta města – se stal obráncem sociálních práv člověka, jediný poslanec, který zemřel za druhé světové války v bojových podmínkách.

Četl jsem několik jeho článků z období před Mnichovem. Věděl jsem o tom, že v době volby prezidenta republiky roku 1935 za jeho vedení komunisté podporovali Dr. Edvarda Beneše. Napomohli mu tak ke zvolení. Bylo to správné rozhodnutí, i když vedení Kominterny Švermu za to zkritizovalo. Postupoval, na rozdíl od vedení Internacionály, na základě domácích podmínek a situace, která nastala, podle mne správně.

Nebyl akademickým funkcionářem. To, o čem rozhodoval nebo rozhodnout měl, si ověřoval mezi lidmi. Nebyl zcela zdráv, a přesto se nikdy na své osobní problémy nevymlouval a tam, kde bylo potřeba, bychom ho našli vždy mezi lidmi. Tak bral i svou misi do revoluční Banské Bystrice, kam přijel jako delegát Slovanského výboru a zástupce moskevského vedení KSČ. Ani při odletu nebyl úplně zdravotně v pořádku. Gottwald však potřeboval vyslat někoho, kdo zvládne nepřehlednou situaci a dokáže poradit, a pokud bude třeba, i rozsoudit. Jeho projevy před zdejšími stranickými a povstaleckými orgány, před odboráři v Podbrezové, přesně odhalovaly problémy oné doby, onoho okamžiku. Nezestárly a staly se i poučením pro budoucnost.

Na onom mnichovohradišťském shromáždění jsem vyjádřil svou úctu k osobě Jana Švermy. Mělo to i svůj konkrétní důvod. Jan Šverma, ač měl horečku, odmítl odlet posledním letadlem ze Sliače do Moskvy s tím, že nemůže opustit ty, s nimiž sdílel boj o svobodné povstalecké území, tu enklávu Československé republiky, která se v době povstání ocitla v »nacistickém moři« a dokázala zadržet tisíce nacistických vojáků, včetně hrdlořezů z SS, na několik týdnů. Tím napomoci osvoboditelům.

Ano, nemohl opustit ty živé bojovníky, kteří se nevzdali a šli do hor, aby dál bojovali s nacisty. Přitom šlo doslova o život. Kolik takových vůdců by udělalo totéž? Jeho heslo: Nemohl bych se jim podívat do očí, zavazovalo. A tak stoupal do hor jako jeden z těch, kteří tak přecházeli na jiný způsob boje s nenáviděným nacismem. Stálo ho to nakonec život. Pomník po válce postavený pod Chabencem, na místě, kde ho našli jeho druzi, když se pro něho vraceli z místa dalšího tábořiště v horách, dodnes připomíná Švermovu velikost.

Po válce se uskutečnil jeho druhý pohřeb. Tentokrát státní. Pohřben byl v rodinné hrobce v Mnichově Hradišti.

S úctou jsem se tehdy poklonil místu posledního odpočinku Jana Švermy v jeho rodném městě. A znovu mně proběhl před očima film o jeho slovech – »Nemohl bych se jim podívat do očí« – která svědčila o tom, jak si vážil druhých, s nimiž stál v přední řadě boje za sociální rovnost či za demokracii a svobodu. Byl jeden z nich. Jeden z těch bojujících pod Chabencem a předtím za Mostecké stávky, v povstalecké Banské Bystrici i třeba při protiválečných demonstracích před Mnichovem, v Paříži, kde vedl po Mnichovu stranickou kancelář, i v Moskvě, kde psal komentáře vysílané domů, jež povzbudily národního ducha a dodávaly naději.

Proto na Jana Švermu nelze zapomenout.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.6, celkem 58 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2021-03-23 23:37
Ve skvělých stoletých dějinách komunistického hnutí v českých
zemích se nutně najdou i nějaké skvrnky. Patří sem zejména
politické procesy v pěti letech po Vítězném únoru. Ale místní
antikomunisté se hloupě vlamují do otevřených dveří. Asi aby odvedli
pozornost od svých zločinů.
joska.korinek
2021-03-23 14:46
Redakce HaNo by už měla něco udělat s tím zhrzeným pisálkem, jenž
tady stále pod různými jmény otravuje vzduch. Nabídněte mu třeba,
že zveřejníte jeho poznatky z cest (když tak rád cestuje). Třeba
někde zabloudí a bude pokoj.
stanley58
2021-03-22 21:50
Uz ta prvni veta je sakramentsky silna, proste bomba - narodni hrdina.
Sverma mel svym zpusobem stesti, ze se nedozil padesatych let, protoze
jinak by stal po boku slanskeho a klementise a v komunisticke literature by
se o nem psalo jako o zradci a odpadlikovi. Nastesti se toho obdobi
nedozil, tak si z nej udelali soudruzi narodniho hrdinu. Jako z fucika.
smiricky.jan
2021-03-22 21:00
Pokud jde o Švermu, neměli bysme zapomínat ani na jeho manželku Marii,
ke které se soudruzi také zachovali v duchu známé zásady "Soudruh
soudruhu vlkem". Ačkoliv šlo o fanatickou komunistku (mj.
organizovala "spontánní" akce na podporu justiční vraždy
Milady Horákové), tak ji soudruzi přesto v v r. 1951 zatknuli a obvinili
ze špionáže, velezrady a kdoví čeho (žila s Otto Šlingem, kterého
jeho soudruzi pověsili). Mučili ji, dostala doživotí, ale měla
štěstí, odseděla si jenom asi 5 let. Ale o to ani tak nejde-všichni
víme, jak fungoval komunistický zločinecký režim, který nakonec
začal požírat vlastní soudruhy. Zajímavé je, že se zachoval
rozhlasový záznam ze zasedání ÚV KSČ v únoru 1951, kam M. Švermovou
pozvali, aby ji vyloučili ze strany, a mj. je tam autentické vystoupení
M. Švermové. Já jsem tedy starý cynik, ale můžu říct, že to je
jedna z nejotřesnějších nahrávek, jaké jsem kdy slyšel-psychicky
naprosto zlomená žena, která vůbec nechápe, co se s ní děje a proč
ji teď soudruzi chtějí vyloučit ze strany, za kterou ona přece celý
život s nejlepšími úmysly bojovala...myslím, že není moc lepších
dokladů o tom, jak odporný byl ten bolševický režim. Doporučuju
poslechnout si vystoupení také dalších soudruhů, Kopeckého,
Novotného i Gottwalda. Celý asi hodinový pořad je zde:
https://plus.rozhlas.cz/jak-revoluce-zacala-pozirat-sve-vlastni-deti-o-prom
ene-politickych-procesu-v-50-8450478. Vystoupení Marie Švermové
začíná v čase 21:40.
velkymaxmilian
2021-03-22 19:36
@salektiv: Palec nahoru za vaši glosu, opravdu často platí :
"škoda rány, která padne vedle"...
salekiv
2021-03-22 14:10
31. července 2021 uplyne 120 let od narození Rudolfa Slánského.
Uvidíme, jestli Kojzar položí na hrob kytičku i tomuto
spolubojovníkovi Jana Švermy ze SNP a sentimentálně vzpomene na jeho
další osud.
velkymaxmilian
2021-03-22 12:01
Jan Šverma byl český intelektuál, ne pologramotný Kominterně oddaný
tupec, řeč je o moskevském vedení KSČ v čele s Gottwaldem. Je
naprosto jisté, že by se ještě dříve než po únoru 1948, dostal do
zásadního střetu s bývalými "karlínskými kluky" a
speciálně s Gottwaldem, kterým pohrdal. Jeho výběr pro misi během SNP
nebyl ničím jiným než "odejitím " z Moskvy. Jan Šverma měl
svým způsobem "štěstí", když pod Chabancem 10.11.1944
zahynul. Byl by jednou z prvních obětí politických procesů let
padesátých. Kdo o politice a dějinách uvažuje "dialekticky"
ví, že by Šverma byl jednou obětí procesu s Miladou Horákovou a spol.
V něm by představoval příslušnou úchylku, a to dle potřeby
(revizionista, oportunista, trockista,sionista atd). Vzhledem k tomu, že
Šverma již "nebyl k disposici" ve zmíněném procesu jej
nahradil a byl zavražděn další z mála komunistických intelektuálů
Záviš Kalandra. Paradoxně první šéfredaktor Haló novin, ale i
vlastním nákladem vydané "Pravdy o moskevských procesech" (z
let třicátých) a pozoruhodné historické úvahy "Znamení
Lipan".
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.