Reklama

Menapaceová: Dokud budu mít hlas, budu tady

»Co jsem se naučila od odboje? Žít spolu se strachem a překonat ho. Teď se musíme zbavit toho viru.« To jsou slova italské odbojářky Lidie Menapaceové, která vloni v prosinci zemřela ve věku úctyhodných 96 let. Podlehla covidu.

Lidia Menapaceová byla společensky aktivní se stejnou intenzitou a vášní od raného mládí až do velmi vysokého věku a teprve pandemie nemoci COVID-19 způsobila, že se s ní, partyzánským symbolem italského antifašistického boje, pacifistkou, feministkou, veřejně činnou ženou, její vlast musela rozloučit.

V rozhovoru, který Menapaceová poskytla několik měsíců před svou smrtí deníku La Republica, zdůraznila, že se celý život řídila hodnotami demokracie, svobody a rovnosti. A to platilo v dobách druhé světové války, kdy na italském severu schovávala výbušniny pod svým oblečením, i v době mírové, kdy ještě před pouhými třemi lety, tedy ve svých 93 letech, stála v čele antifašistické demonstrace a tehdy prohlásila: »Dokud budu mít hlas, budu tady.«

Lidia Menapaceová (3. dubna 1924 až 7. prosince 2020) byla nejen odbojářkou, ale také političkou, jež v letech 2006-2008 působila v italském Senátu, kde zastupovala komunistickou stranu.

Z rodiny antifašisty a anarchistky

Lidia se narodila v severoitalském městě Novara. Její otec byl zeměměřičem, matka hospodyní. Tatínek byl přesvědčeným antifašistou, matčina rodina tíhla k anarchistickému hnutí.

Lidii na základní škole - to bylo během Mussoliniho diktatury - učili ctít a milovat fašistický režim. To, co jí a dalším žákům učitelé vtloukali do hlav ve škole, bylo v příkrém rozporu s tím, co jí říkali rodiče. Lidiina matka ji například vyzvala, aby zničila školní zprávy, ve kterých byla klasifikována jako »patřící k árijské rase«. Lidé přece nejsou zvířata, říkala jí.

Spojka na kole

V roce 1943 byl její otec zavlečen do koncentračního tábora, protože se nepodřizoval diktátorské autoritě Mussoliniho Itálie. A Lidia se v 19 letech připojila k odboji.

V době, kdy studovala literaturu na Katolické univerzitě v Miláně, doručovala zprávy vojákům-antifašistům. Pomohla židovským mužům uniknout z Itálie tím, že je přivedla na švýcarskou hranici. Pomáhala také organizovat útěky z vězení. Pro každý případ si vždy pod šaty schovávala výbušniny. Mapy a protifašistickou agitaci ukrývala mezi stránkami děl Cicera. Přinášela léky na kole zraněným partyzánům skrývajícím se v horách. Schovala bomby a noviny odboje ve sklepě domu své rodiny. Také předávala tajné zprávy politickým vězňům ve vězení. Dělala spojku na kole, aby doručila kódované zprávy italským odbojářům…

Obhájkyně práv žen

Jakmile boje druhé světové války skončily, dala jasně najevo, že její boj pokračuje. Ponořila se do mírového hnutí, bojovala proti útlaku a sociálním nespravedlnostem a vzala to od katolictví přes křesťanskou demokracii a křesťanský socialismus až k marxismu. »Chtěli jsme žít, a žít v míru,« napsala ve své monografii vydané roku 2014 Io, partigiana: La Mia Resistenza (Já, partyzánka: Můj odpor).

Kritizovala snahy vymazat roli, kterou ženy sehrály v odboji a ve válce jako partyzánky. V tomto si nebrala servítky vůči bojovým druhům. »Šéfové odboje dávali přednost tomu, aby jejich moc a vedení nebyly sdíleny s ženami,« napsala. »Vzali si všechno - kredit, moc a historickou paměť.« Také se vrhla do obhajoby práv žen, představovala jeden z nejdůležitějších hlasů italského feminismu.

Lidia promovala v roce 1945. Poté na univerzitě pracovala jako lektorka italského jazyka a metodologie literární vědy. Jakmile však dala veřejně najevo, že dospěla ideově k marxismu, ztratila tuto pedagogickou práci.

Lidia patřila do kolektivu zakladatelů levicového deníku Il Manifesto. Byla první ženou zvolenou do zákonodárného sboru v Bolzanu za komunisty.

Její rodinu tvořil manžel Eugenio Menapace.

O tom, jaké všeobecné autoritě se těšila, svědčí mj. to, že o jejím skonu obsáhle informovaly světové agentury a média jako CNN, New York Times, The Globe and mail a další. V roce 2018 Politika - jihotyrolská společnost pro politické vědy udělila Lidii Menapaceové veřejné uznání »Politická osobnost roku«.

(ioan, mh)

FOTO – archiv


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5, celkem 14 hlasů.

(ioan, mh)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.