Reklama
Snímek z jedné z akcí Institutu české levice.

Levicové subjekty a levicoví voliči. Potřebují se?

Politické napětí ve společnosti stoupá nejen s vrcholením pandemie u nás, ale i s blížícími se sněmovními parlamentními volbami. Pro levici, i tu radikální, to nevypadá nejlépe. Každý pokus o změnu dosavadního trendu musí vycházet ze znalosti situace. A k tomu by měly přispět i poznatky, které na podzim získal Institut české levice společně se Společností pro evropský dialog a s finanční podporou Transform.

Byla to nejvýznamnější a nejrozsáhlejší sociologická analýza za posledních několik let, jež se zaměřila především na radikálně levicové voliče. Ale ztrácela by na významu, pokud by se s ní seznámil jenom úzký okruh odborníků. Proto tento článek má za cíl alespoň část poznatků z analýzy přiblížit dalším zájemcům, a to i těm, kdo se podílejí na formování a provádění levicové politiky.

Při pohledu na vývoj získaných hlasů levicových subjektů v posledních dvou letech a jejich současných volebních preferencí vyvstává otázka, zda vůbec tyto levicové subjekty stojí o širší podporu sympatizantů.  Takto postavená otázka se může zdá absurdní, konkrétní reakce jednotlivých reprezentantů levicových stran však mohou něco takového naznačovat. Když se nezávislý pozorovatel probírá statistickými daty z voleb a údaji všech dostupných výzkumů, týkajících se levice, takový závěr se mu nabízí.

Ignorování názorů voličů

Veřejnost ve svém celku dlouhodobě vnímá, že názory voličů vstupují do rozhodování politiků jejich vlastní strany méně intenzivně než úplatky a korupce, působení lobby, médií a osobní vztahy, strany levicového spektra nevyjímaje.

Jakési ignorování názorů voličů se odráží i v pohledu levicově orientované části populace na stav levicového hnutí prostřednictvím hodnocení celkové situace levice jako nepříznivé. Čtvrtina má za to, že české levicové hnutí je ve značné krizi, polovina se domnívá, že jde o krizi částečnou, jen necelá desetina o žádné krizi neví.

Volání po zlepšení spolupráce mezi levicovými subjekty zaznívá mezi třemi čtvrtinami levicově orientovaných občanů razantně. Více než čtvrtina zdůrazňuje význam užší spolupráce, komunikace, diskuse, dohody a lepší vzájemné informovanosti. Patnáct procent by doporučovalo společné řešení zásadních problémů, volbu jednotného postupu, deset procent volá po sjednocení levice na základě společných programů. Necelá desetina by ocenila více vzájemné tolerance, důvěry, vstřícnosti, úcty a přijímání kompromisů.

Místo jakýchkoliv vstřícných vzájemných kroků jsme svědky spíše vyhrocující se vzájemné konkurence, která se zintenzivnila po volbách do Evropského parlamentu, kdy začaly vznikat nové levicové subjekty. Více než třetina levicově smýšlejících o nových politických subjektech typu Budoucnost, Idealisté či Levice slyšela. Rovněž třetina z nich se setkala např. s pojmy participativní rozpočet nebo ekosocialismus, spojenými s jejich programy. Plnou osobní podporu by tyto nové subjekty získaly přibližně od desetiny levicově smýšlejících.

Představitelé stran patřících k levé části politického spektra však příliš neberou v úvahu ani skutečnost, že většina levicových voličů má určité světonázorové a politické zakotvení. Při identifikaci světonázorové orientace levicově smýšlejících vychází najevo, že nejčastější je socialistický pohled na svět s více než třetinovým podílem. Téměř stejné, necelé třetinové zastoupení, má sociálnědemokratický pohled. Desetina se hlásí k liberalistickým, pragmatickým a jiným světonázorovým koncepcím a pětina nemá světonázorové zakotvení. Z celku levicově smýšlejících mohou levicové strany s levicovými světonázorovými stanovisky počítat přibližně u dvou třetin a třetina nemá v tomto směru na levicové myšlení žádné vazby.

I emocionální vztah

Spolu se zastoupením levicově racionálního pohledu na svět je zajímavý i emocionální vztah lidí hlásících se k levici prostřednictvím subjektivního zařazení na škále levice-střed-pravice. Jednoznačný vztah k levici deklaruje 16 %. V tomto případě bychom mohli hovořit i o krajní levici. Méně vyhraněné levicové zakotvení manifestuje více než čtvrtina. Levicové zakotvení blížící se k politickému středu uvedla rovněž více než čtvrtina. Poslední výraznou skupinou levicově smýšlejících jsou lidé hlásící se k politickému středu se 16procentním podílem. Pravicovou orientaci uvádějí 2 %, 13 % se v tomto směru nezařazuje.

Analýza jak světonázorové, tak i politické orientace, projevující se jednotlivými myšlenkovými a emocionálními »odstíny«, naznačuje, že skupina levicově smýšlejících tvoří pestrou směsici postojově různorodých skupin.

Není to náhoda. Poznatky ukazují, že světonázor a politická pozice je určitým způsobem propojena. Mezi lidmi hlásícími se ke krajní levici dominuje socialistický světonázor. Ve skupině méně levicově vyhraněných (s pozicí 2) převažuje rovněž socialistický světonázor, ale i sociálnědemokratický je významně zastoupený. Mezi levicově zakotvenými, blížícími se k politickému středu, je nejčastější sociálnědemokratický světonázor a v okruhu lidí hlásících se k politickému středu je převažující liberalistický světonázor.

Pestré volební chování

Stejně jako mezi sympatizanty všech politických stran, i mezi levicově smýšlejícími platí, že ne všichni, kteří se hlásí k některé politické straně, by ji prostřednictvím voleb podpořili. Mezi levicově smýšlejícími, kteří byli zahrnuti do výzkumu, by se voleb do Poslanecké sněmovny PČR zúčastnily přibližně dvě třetiny. Klasické levicové strany (ČSSD, KSČM) by volily téměř tři čtvrtiny z nich (72 %). Dalších 13 % by dalo hlas ANO, 6 % SZ, 3 % SPD, 3 % Pirátům a 2 % ostatním stranám.

Výpovědi o konkrétním volebním chování voličů, kteří se pokládají za levicové, je stejně pestré, jak to naznačila jejich světonázorová a politická orientace.

Z uvedených poznatků rovněž vyplývá, že voličské jádro levicových stran se vyznačuje určitými parametry, které jsou »zárukou« toho, že příslušnou levicovou stranu budou volit. Na druhé straně je skutečností, že tato, dosud spíše stabilní voličská jádra se postupně zužují.

Diference mezi levicovými sympatizanty narušují platnost občas objevující se teze, že levicové strany bojují o stejnou skupinu voličů. Z dostupných dat naopak vyplývá, že sympatizanti každé z levicových, ale i dalších stran mají svůj vlastní sociodemografický profil propojený se světonázorovou a politickou charakteristikou.

Typičtí voliči

Typickými voliči KSČM jsou muži, 60letí a starší, se socialistickým světonázorem, pevně se hlásící k levici, z obcí do 5000 obyvatel, vyučení a se středním vzděláním s maturitou. ČSSD má své stoupence zejména mezi 45-59letými, vyučenými, se středním vzděláním a maturitou, se sociálnědemokratickým pohledem na svět, z obcí do 5000 obyvatel a měst s více než 100 000 obyvatel, považujících se za levostředové nebo středové. Strana zelených má jádro svých voličů ve skupině 18-29 let, s levostředovou a středovou orientací, s liberalistickým světonázorem.

K názorové a voličské stabilitě přispívá rovněž informovanost o politické situaci. Nejstarší generace je nejvíce informovaná a vnímá význam levo-pravého politického dělení. Ženy a mladší generace projevují menší zájem o politické informace, v rozdělení na levici a pravici a ve světonázorovém zaměření se méně orientují. Jsou více nerozhodní i v případě voleb. Výsledkem všech těchto tendencí je klesající ucelenost levicových postojů, resp. absence jejich některých složek.

Tyto tendence se promítají ve výzkumech levicově smýšlejících, ale i v šetřeních celé populace, které pravidelně realizuje CVVM. Podle nich dochází ve společnosti k poklesu obyvatel ČR hlásících se k levici. Od dubna 2016, kdy se hlásilo k vyhraněné levici přibližně 15 % obyvatel 15letých a starších, klesl jejich podíl v září 2020 na 9 %. Porovnání časových řad ukazuje, že od začátku sledování v roce 2003 byl celkový podíl levicově orientovaných v roce 2020 na nejnižší úrovni. Za uvedené období došlo k poklesu obyvatel hlásících se od středu do leva ze 40 % na 22 %.

Aktivně vysvětlovat složky levicovosti

Pokud chtějí levicové strany nadále aktivně působit na politické scéně, musí programově připomínat svoji levicovost a aktivně vysvětlovat její jednotlivé složky. Výzkum CVVM ze září 2020 ilustruje, že mezi příznivci sedmi stran zastoupených v Poslanecké sněmovně jsou voliči hlásící se k levici nebo k levému středu v následujících počtech: KSČM 62 %, ČSSD 57 %, SPD 32 %, ANO 23 %, KDU-ČSL 13 %, Pirátská strana 10 %, ODS 5 %. Mezi nevoliči je jejich podíl 20 % a nerozhodnutými koho volit 15 %.

Myslím si, že uvedená čísla a fakta by měla být pro radikální levici inspirací v období do voleb v tom, o čem přemýšlet a hlavně co činit.

Ján MIŠOVIČ, sociolog, odborný garant výzkumu

FOTO – Haló noviny/Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.6, celkem 10 hlasů.

Ján MIŠOVIČ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


stanley58
2021-04-01 13:28
A to jen když se podívám ne tu fotografii nahoře (z toho jednání),
tak až na jednoho muže s copánkem (ale to bude spíše jen fotograf -
má v ruce fotoaparát) je celé osazenstvo jednání starších 65 let.
Tak kde máte soudruzi ty mladé?
stanley58
2021-04-01 13:23
Soudruzi, nemáte vůbec dobrý výhled do budoucna. Příznivci
vyhraněné levice (ksčm) v r. 2016 15% a v r. 2020 9%, příznivci
širší levice (ksčm, čssd, budoucnost, idealisté atd,) v r. 2003 40% a
v r. 2020 pokles na 22%. A to vám s. hoření určitě nějaké to
procentíčko ještě přidala. Takže ....
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.