Reklama

Voroněžská státní univerzita: Proč Evropa přepisuje dějiny?

»Nic není náhoda, a pokud se to skutečně jeví jako náhoda, je to velmi dobře naplánováno.« G. B. Shaw

Náhoda chtěla, abychom s jedním známým z Voroněžské státní univerzity rozebrali současnou mezinárodní situaci, a skončilo to pozváním na seminář se studenty na téma »Proč Evropa přepisuje dějinnou pravdu?«. Přiznám se, že mne potěšil zájem o můj názor. Přesto jsem přizval své novinářské kolegy, kteří mě mohli skvěle doplnit, nebo já je. Přizval jsem našeho nového kolegu Alexandra Naumova (stálý zpravodaj Haló novin v Moskvě) a německého kolegu Ulricha Heydena, publicistu a bývalého novináře z německého deníku Der Spiegel. Situace byla složitá, a tak jsem nakonec nemohl být účasten osobně, takže jak se říká hezky česky, má účast byla distanční formou neboli on-line.

Voroněžská státní univerzita

Voroněžská státní univerzita je výzkumná instituce a její aktivity jsou organizovány v rámci sítě 18 fakult, šesti výzkumných ústavů a 16 výzkumných laboratoří spravovaných Ruskou akademií věd. Má 10 výzkumných a vývojových středisek, dále významné výsledky ve spolupráci s předními regionálními organizacemi komerčního a veřejného sektoru. V současné době je do výzkumných projektů aktivně zapojeno více než 1400 zaměstnanců, včetně 100 výzkumných pracovníků, tří řádných členů Ruské akademie věd, 70 akademiků a odpovídajících členů ruských a zahraničních akademií a 292 profesorů. Celkem 43 zaměstnanců je držitelem různých čestných titulů udělovaných vládou Ruské federace za vynikající výsledky a významný přínos pro jejich výzkumné obory. Takže jak vidíte, univerzita je vskutku na vysoké úrovni.

Co je důvodem přepisování

Poprosil jsem ale nejdříve o vyjádření k těmto otázkám prvního místopředsedu Poslanecké sněmovny a předsedu ÚV KSČM Vojtěcha Filipa a europoslankyni za KSČM Kateřinu Konečnou.
»Kde vy sám osobně vidíte hlavní příčinu a podstatu toho, že Západ má potřebu přepisovat dějinnou pravdu?« zeptal jsem se předsedy Filipa, který se vyjádřil mimo jiné: »Tato otázka je docela zásadní a platí o tom historické rčení: Kdo ovládá minulost, může ovládat i budoucnost. To znamená, že určité historické události a jejich výklad také slouží k tomu, abychom si stavěli určité příští cíle, modifikovali přístup k minulosti a na něm stavěli rozhodnutí i pro kroky budoucí. Přepisování minulosti je velmi nebezpečné.«

Význam paměti Evropy

Přepisování historie mělo ostrý start od přijetí rezoluce o významu evropské paměti v Evropském parlamentu. Ale už od počátku vzniku SSSR vznikl jeden z nejlživějších obrazů a démonizace Ruska a jeho svazových republik. Vše akcelerovalo po triumfálním vítězství ve druhé světové válce, což se Západu nelíbilo, protože chtěl, aby Hitler Sovětský svaz dobyl, bolševiky zlikvidoval, a nakonec by nacistické Německo bylo odsouzeno Západem, kterému by vše spadlo do klína. Vypukla tedy studená válka a v západních zemích v hromadných sdělovacích prostředcích, v kulturní oblasti, ve filmu, literatuře, v divadle byl vytvářen negativní obraz SSSR. Došlo to tak daleko, že

socialistický blok a jeho vedení v čele s komunisty bylo srovnáváno s fašismem. Komunismus rovná se fašismus. A prostřednictvím tohoto lživého a zkresleného obrazu, na který Západ vynakládá obrovské prostředky, se spustila další významná fáze přepisování dějin.

Dne 19. září 2019 byla v Evropském parlamentu přijata rezoluce O významu evropské paměti pro budoucnost Evropy.

Europoslankyně Kateřina Konečná jednoznačně hlasovala proti rezoluci, která spustila proces určité fáze v přepisování dějinné pravdy, ale konkrétně v České republice bylo toto nastartováno v roce 2015 po znovupřipojení Krymu k Ruské federaci. Konečná nám k tomu krátce řekla: »Rezoluci ‚o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy‘ jsem jako jediná z českých europoslanců nepodpořila. Tento hanebný dokument hrubě zkresluje historické skutečnosti, a proto nechápu, jak jej mohli čeští europoslanci - zvláště ti, kteří se profilují jako vlastenci - podpořit!«

Démon maršál Koněv

Dále jsem jako příklad uvedl proces s odstraněním památníku maršála Ivana Stěpanoviče Koněva v MČ Prahy 6, kde nás přesvědčují, že je to vůle občanů, a přitom od začátku byl plán odstranit celý památník. Navíc byl jediný na území České republiky.

Nejvíce obsažným a zcela typickým negativním a lživým vyjádřením je vyjádření místostarosty Prahy 6 Jana Laciny, který osobně dohlížel na odstranění sochy z památníku maršála Koněva, zatímco starosta Ondřej Kolář celou akci s největší pravděpodobností řídil. Lacina v jednom z rozhovorů vyjádřil několik základních myšlenek:
1. Rusové nás 21 let okupovali.
2. Rusové si vystačí s mýtem hrdinného vítězství nad fašismem, ačkoli s nacistickým Německem první dva roky války vojensky i hospodářsky spolupracovali.
3. Koněvův vpád do Maďarska v roce 1956, jehož povstání a touhu stát se neutrálním státem po vzoru Rakouska rozstřílel Koněv z tanků a premiéra »suverénního státu« Imre Nagye dostal na popraviště.
4. Koněv Berlín dobyl (ne osvobodil) a den po válce přijel do už osvobozené Prahy.
5. Socha Koněva nebyla postavena jako projev vděku Pražanů za osvobození po válce, ale za nejtužší normalizace v roce 1980, kdy už nás okupovala sovětská vojska.
6. Socha byla sňata z piedestalu v pátek 3. dubna 2020 a byla odvezena do skladu mimo Prahu.
7. Protestovali Rusové, komunisti, Václav Klaus (exprezident) a Miloš Zeman.

Vlasovci, uctívaní zrádci

Na jiném, nově zbudovaném místě v malé obci Řeporyje zase můžete položit květiny k památníku příslušníků Ruské osvobozenecké armády (ROA). Současnými sdělovacími prostředky je jim připisováno, že jsou významnými osvoboditeli Prahy v květnovém povstání v roce 1945 od nacistického Německa. Klanět se a klást kytky vlasovcům, zrádcům své vlasti a odporným vrahům, může každý.

Vlasovci jsou samostatná a nechutná kapitola. Je o nich vytvářen obraz obětí, a dokonce i zachránců. Prý si jen chtěli zachránit holý život, a tak zradili svou vlast a vraždili členy vlastního národa. Jak k tomu ale přijdou ti, co vlast nezradili, odmítli spolupracovat a raději zemřeli?

Obraz Ruska v Německu

Po této mé velmi obsažné prezentaci o řízeném procesu přepisování dějin na příkladu sochy maršála Koněva a pamětní desky vlasovců přistoupil kolega Ulrich Heyden k otázkám vytváření negativního obrazu současnými sdělovacími prostředky v Německu. Na úvod obeznámil studenty se současnou německou politickou scénou. Nastínil, že ovlivňování veřejného mínění v Německu je zejména na bázi populismu a je zaměřeno na střední třídu, úředníky, právníky, doktory a podobně. Také upozornil, že všechna média zaměřená na střední třídu mají jakoby společný informační základ. V souvislosti s pandemií koronaviru v Německu zmínil, že můžete odjet na španělské ostrovy a tam můžete prakticky normálně žít, ale v Německu jsou nesmírně přísná pravidla, která už jsou na hranici s projevy fašismu. V médiích se nesmí informovat o Rusku objektivně, například novináři nemohou objektivně informovat o takzvané anexi Krymu. Vše musí být v duchu démonizace Ruska. Upozornil také, že Rusové přece mají právo na svou suverenitu, pokud ničím nepřekračují zákon. Také řekl s plnou vážností: »Nemyslete si, že se domnívám, že vše, co Rusko dělá, je správné, tak jako v každé zemi,« a pokračoval otázkou, jak mají Němci reagovat, když od rána do večera ve všech televizích a rádiích slyší protiruskou propagandu. Jako příklad uvedl katastrofu Boeingu M17 nad Ukrajinou v roce 2014, kdy kolem jeho pádu ještě nebylo vše vyšetřeno, ale všechna média už jednoznačně obviňovala Rusko. Také zdůraznil, že v zásadě tisk vyvolává dojem, že Ruská federace nemá právo na ochranu svých zájmů a bezpečnosti. V závěru Heyden upozornil, že vlastnické vztahy německých sdělovacích prostředků jsou provázané s americkými neziskovkami.

Studenti v rozpacích

Studenty jsme překvapivě zaujali natolik, že z plánovaných 90 minut byly nakonec více než tři hodiny, takže jsme se dohodli na dalším semináři. Studenti byli v rozpacích, jak je možné, že v Evropě existuje někdo, kdo stojí proti západní antiruské propagandě a že to může být i vysoký představitel Parlamentu České republiky nebo europoslankyně.

Zajímavý byl dotaz, zda by nebylo možné dohodnout se na kompromisu, na jakési »soft dekomunizaci«. Otázka padla opakovaně, takže jsme usoudili, že vysokoškolská mládež si neuvědomuje, že bez pravdivého přístupu nelze do budoucna zvolit správný směr.  
Nicméně závěr byl skvělý v tom, že když studenti odcházeli, měli nejen spoustu dotazů, ale hlavně chtěli pokračovat v diskusi o předložených tématech, o politických procesech a mediální manipulaci.

Roman BLAŠKO
FOTO – Aleksandr NAUMOV a archiv autora


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5, celkem 45 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.